Mistr Řešítko z Brna

S naším vstupem do EU jsem někdy na pochybách, jestli jsme tam nevešli dvířky pro služebnictvo. S prací v Německu nebo Rakousku byste měli potíže, ale vždy tomu tak nebylo...

"Starý Štefl - der olte Steffl", jak jej nazývají Vídeňáci, měl před více než třemi stoletími na vrcholu věže půlměsíc s osmicípou hvězdou. Na katolickéch chrámu skutečně neobvyklá ozdoba, není divu, že za tureckého obležení v roce 1683 nadělala mnoho zlé krve a že vídeňský lid velice důrazně požadoval odstranění mohamedánského symbolu.

Císař, arcibiskup a vídeňští měšťané se dlouho dohadovali, kdo to zaplatí, ale nakonec se složili, dali peníze dohromady a mohamedánský znak mohl být odstraněn. Objevila se však daleko větší obtíž -ve Vídni nebyl nikdo, kdo by se této nebezpečné práce ujal: chrám je vysoký sto třicet šest metrů a k rozhledně vede čtyři sta osmdesát schodů.

Zdálo se, že je potíž neřešitelná. Až někdo navrhl, aby pozvali pokrývačkého mistra Mikuláše Řešítka z Brna. Řešítko přijal a byl ochoten se svými syny Jakubem Lukášem půlměsíc sundat za tisíc zlatých a nový oblek pro každého. Vídeňští páni soihlasili, mistr Řešítko se svými syny 12. července 1688 přijel a týž den dopoledne začali vytahovat žebříky. Do čtyř odpoledne měli všech deset potřebných žebříků vytaženo a připevněno.

Se sundáváním půlměsíce však nepospíchali. Další dva dny se vydatně posilňovali. Netrpěliví Vídeňáci, kteří již viděli půlměsíc dole, nebyli spokojeni a byli ochotni přispět svou pomocí. Všichni se dali do práce. Na věž dopravili jedenáctý žebřík, který, přečníval přes špici věže, a Řešítko se syny pak půlměsíc odmontovali. Svou práci provázeli různými podivnými ceremoniemi. Otec nejdříve zabubnoval a napil se z objemné láhve. Tu pak spustil dolů a potom na zástupy lidí, které se černaly pod věží prý vysypal pytel sušených švestek, hrušek a ořechů. A teprve když vypálil ránoz pistole, začal pomalu spouštět půlměsíc. Vídeň jásala. Konečně byli Turci poraženi s konečnou platností.

Nový prapor, který Řešítko na věži připevnil, dlouho nevydržel rozervala ho vichřice a příští rok přijel mistr Řešítko se syny znovu, tentokrát, aby na chrám připevnil kovového orla. Stejně jako před rokem provedli za vydatnou odměnu svou práci dobře a bez nehody. Kdo tedy ve Vídni se skloněnou hlavou obdivuje vysoký chrám sv. Štěpána, může tiše vzdát hold prostéku českému řemeslníku Mikuláši Řešítkovi z Brna.