MADEIRA - Fanal - vavřínový prales

FANAL FOREST
nejikoničtější část  prehistorického vavřínového pralesa Laurisilva na Madeiře 

Vavřínové lesy Laurisilva vznikly během třetihor, tedy asi před 15 až 40 miliony roky. Tento rozsáhlý ekosystém pokrýval Severní Afriku a Jižní Evropu. Na Madeiře se prales začal formovat před 20 miliony lety, stejně jako v tomto čase postupně vznikal (sopečnou činností) ostrov samotný. Během čtvrtohorního zalednění prales na kontinentech (kvůli ochlazení a suchu) vyhynul. Díky Golfskému proudu a stabilnímu oceánskému klimatu se zachoval pouze v oblasti Makaronésie: na Madeiře, na Kanárských ostrovech, na Kapverdách a Azorských ostrovech. Madeirský prales je největším dochovaným zbytkem tohoto ekosystému na světě. Zcela právem byl v roce 1999 zapsán do světového dědictví Unesco.

V jednom z předchozích článků jsem psala, že Madeira byla známa už ve starověku a znovuobjevena byla počátkem 15. stol. při zámořských výpravách. Portugalské mořeplavce tehdy na ostrov zanesla bouře. Byl celý pokryt těmito neprostupnými, prastarými vavřínovými lesy. Odtud, mimochodem, vznikl i jeho název: Ilha de Madeira, tedy „ostrov dřeva“. Mnohé stromy na Madeiře byly tenkrát osadníky vykáceny (blíže viz článek zde). V současnosti tu zbylo pouze 15 000 hektarů této divočiny, což odpovídá asi 20% ostrova. Mlžný prales se nachází hlavně v severní části ostrova a v centrálních horských oblastech. Jeho základ tvoří čtyři druhy stromů s lesklými listy z čeledi vavřínovitých (Lauraceae), a to: Vavřín kanárský, Obaleň páchnoucí, Plané avokádo, Obaleň (Kanárský eben). I rostliny jsou z 90% původní a obsahují mnoho mikronéských endemitů. Les je také domovem vzácných holubů a madeirských a ještěrek.

V programu zájezdu byla návštěva Fanalu. Je součástí tohoto stařičkého laurisilvského lesa a ukrývá nádherné krajinné dědictví. Fanal Forest (vavřínový les) se nachází ve výšce 1 150 m.n.m., nedaleko Porto Moniz, mezi obcemi Seixal a Ribeira da Janela. Rostou zde výše zmíněné Obaleně páchnoucí (Ocotea foetens), známé pod portugalským názvem Til.

Samotáři, oblečení do mechovo-lišejníkových kabátů, "vypadali" až nadpozemsky.

Stromy jsou staré přes 600 let, takže tu rostly ještě před objevením ostrova Portugalci. Pokroucené tvary mají kvůli drsným podmínkám na této náhorní plošině. Neustále na ně fouká silný severní vítr, který jim (v kombinaci s těžkým, vlhkým vzduchem) nedovolí růst ani vysoko ani rovně. Nutí je uhýbat, sklánět se a hledat oporu v nezvyklých úhlech, které vytváří jejich bizarní křivky. Vizuální prožitek (i zajímavé fotografie) by bývala umocnila mlha. Ta se ale, bohužel, v čase naší návštěvy nekonala. Škoda, přeškoda… Prostředí by mělo ještě úplně jinou atmosféru. Stromy se, prý, v bílém oparu mění v živoucí umělecká díla.

Čarovnou mlhu zde tvoří nízká oblačnost, která se zachytává o horskou náhorní plošinu. Funguje to tak, že větry tlačí odpařující se teplý a vlhký vzduch z Atlantiku k severnímu pobřeží Madeiry. Jakmile vzduch narazí (u městeček Porto Moniz a Seixal) na prudké svahy, rychle vystoupá vzhůru. Cestou se ochladí. Vlhkost zkondenzuje a vytvoří hustá oblaka. Nízké mraky se převalí přes hřebeny a zadrží se mezi staletými stromy. No a křehcí staříci mlhu ještě zesilují. Jejich husté koruny totiž kondenzovanou vlhkost z mraků zachycují. Kapky vody pak stékají po listech a kmenech. Mechy a lišejníky, rostoucí na kmenech a  na zemi, vodu vtáhnou hluboko pod povrch. Vlhkost se tedy znovu odpařuje přímo v lese.

Celý prales Laurisilva na Madeiře tedy funguje jako přírodní rezervoár. Udržuje si tak své mikroklima, které ho chrání před vyschnutím.

Protože je půda porézní, voda jí protéká a zastaví se až hlubokou pod zemí, v nepropustných čedičových vrstvách. Tam se vytvoří nádrže, které po naplnění vyvěrají v podobě pramenů. Zde se vracíme zpět k důmyslnosti portugalských osadníků. Koryta vystavěných LEVÁD začínají právě zde, vysoko v horách, přímo u těchto pramenů, či vodopádů a zavlažují už od 15. stol. sušší jih ostrova, který trpí nedostatkem deště.

V červenci 2025 jsme se ještě mohli v prostranství procházet kdekoli. „Společnost nám dělali zdejší čtyřnozí krotcí domorodci…“ (nebo my jim?). Museli jsme si ale dávat pozor na kravěnce.

Od listopadu 2025 se pravidla návštěv tohoto velmi křehkého ekosystému velmi zpřísnila. Rostoucí příval nás, turistů, totiž udusává půdu kolem stromů a ničí je.

V krajině postupně vznikají dřevěné lávky, počet návštěvníků je omezen,  zdražilo se vstupné a je nutné si vstup předem zarezervovat.

Prastaré vavříny si zaslouží respekt a klid.

https://visitmadeira.com/en/what-to-do/nature-seekers/activities/hiking/pr-13-vereda-do-fanal/

 

 

Články související:

PICO RUIVO, PICO DO ARIEIRO, SANTANA, historie, národní symboly

Ponta de São Lourenço (Ponta de Sao Lourenco) a Prainha do Caniçal

LEVÁDY (Caldeirão Verde a další…) a jejich historie. Boca da Encumeada

KRÁLOVSKÉ CESTY Curral das Freiras „Údolí jeptišek“ a Caminho da Entrosa do São Cristóvão