TURISTIKU PODPORUJÍ
60 775 turistů a cestovatelů
103 636 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
1 181 949,- odměny za články
Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Asie
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Hlavní město
Městečko
Město
Městská část
Městys
Místní část
Náměstí
Osada
Přístav
Samota
Ulice
Vesnice
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Hrad
Zámek
Zřícenina
Trosky
Kaple
Klášter
Pomník
Kříž
Chata
Muzeum
Bouda
Kostel
Památník
Měšťanský dům
Salaš, koliba
Letohrad
Farma
Hřebčín
Zámeček
Tvrz
Skanzen
Hradiště
Rotunda
Statek
Dům, budova
Chrám
Hřbitov
Hradby
Lapidárium
Kašna
Socha
Boží muka
Hrádek
Panský dvůr
Rychta
Pevnost, opevnění
Radnice
Drobné památky
Mešita
Synagoga
Příroda vybrat: vše / nic
Hora
Kopec
Štít
Vrchol
Jezero
Potok
Pleso
Rybník
Vodopád
Propast
Minerální pramen
Jeskyně
Krasový útvar
Údolí
Skalní útvar
Jezírko
Řeka
Říčka
Pohoří
Údolí, dolina
Kaňon
Sedlo
Travertíny
Planina
Hřeben
Louka
Pramen
Kámen
Zahrada
Rašeliniště
Slatě
Památný strom
Přírodní park
Ostrov
Sopka
Pobřeží
Poušť
Park
Rokle
Přírodní památka
Vodní nádrž
Studánka
Soutěska
Tůň
Pláž
Poloostrov
Bažina, mokřady
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Lázně
Rekreační oblast
Koňská stezka
Aquapark
Letovisko
Koupaliště
Ledovec
Ski areál
Golf
Půjčovna lodí
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Potápění
Zábava, atrakce
Půjčovna kol
Vinařský cíl
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Tipy a novinky vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky
Změnit oblast
Vyhledat oblast:

Lázně v Arménii

Cestopisy

Fotografie (23)  • Foto: Bubinga
Foto: Bubinga

První lázeňské místo - Při toulkách po Arménii jsme navštívili město Hrazdan (Razdan). Podle mapy a informací se jedná o větší město s 41 tisíci obyvateli v nadmořské výšce 1.735 metrů. Při pohledu od hlavní silnice nám to však připadá jako větší vesnice. Nechystáme se však ani na jeho návštěvu, nýbrž chceme najít autobusovou zastávku a pokračovat do vyhlídnutého cíle. Okolo nás jede prázdná maršrutka a zastavuje. Domlouváme si cíl cesty a cenu. První zastávka je na „autobusovém nádraží“ na okraji města, které spočívá v zaparkovaných minibusech na prašné křižovatce. Zde řidič zastavuje a jeho kolega se jde ptát, kudy se dostaneme tam, kam chceme. Místa, která bychom chtěli navštívit, jsou dvě. Nejprve máme v úmyslu vidět kostel Bjni a poté lázeňské městečko Arzakan, o kterém Franta tvrdí, že jsou to takové „Mariánské Lázně“. Velitel autobusu sice tvrdí, že ví kam jet, ale my brzy poznáváme, že mu to evidentně není jasné. Ve vesnici Alapars nabírá řidič kamaráda, údajného znalce okolí. Pomocí jeho rad se dostáváme do Arzakanu. My však stále trváme na první zastávce, kterou je kostel. Přistupuje proto místní stařík a radí řidiči cestu. Před koncem městečka stařík vysedá a ukazuje řidiči směr do kopce po úzké asfaltové silnici. Autobus se rozjíždí, ale v půli kopce „mu dochází dech“ a proto couvá na začátek. Řidič se ale nevzdává a na druhý pokus dojíždí asi o jeden metr dále. Při třetím pokusu mu velitel vozu drží řadicí páku na jedničce, která mu vypadávala a dostavuje se úspěch. Vyjíždíme o pár metrů výš, kde se nachází odbočovací cesta. Řidič sem zacouval, aby se mohl rozjet a pokračovat v šíleném vyjíždění do dalšího kopce. Autobus dostává pořádně zabrat a to je nám líto a proto nabízíme, aby zastavili, a my šli dále pěšky. To je však asi pod jejich úroveň a proto řidič pokračuje v postupném zdolávání cesty, která posléze mění svůj charakter z asfaltové na písčitou, hliněnou i kamenitou. Po chvíli vidíme v dáli na návrší kostel, a proto po domluvě pokračujeme „po svých“. Řidič však tvrdí, že potřebuje peníze na pohonné hmoty, ale že přijede a odveze nás ještě k lázním. Původní sazba se „kupodivu“ zvýšila, a tak smlouváme a nakonec se domlouváme. Batohy si bereme s sebou, co kdyby „zabloudil“.

Foto: Bubinga

Po deseti minutách chůze do kopce stojíme u částečně rozbořeného kostela nebo kláštera, který se jmenuje Neghuts Monastery. Tudíž jsme jinde, než jsme původně chtěli, ale rozhodně je to zajímavé místo nadané zvláštním tvarem a uspořádáním, které vzbuzuje pocit posvátna. Prohlížíme stavbu zevnitř i zvenku a fotografujeme. Poté scházíme pod kopec, kde na nás čeká autobus, který, ač se to zdá nemožné, popojel ještě kousek nám naproti. Chudák vozidlo, během těch pár set metrů dostalo tak zabrat, že je zralé na generální opravu. V pravé poledne přijíždíme k lázním. Přesně, jak říkal Franta, jsou to skoro „Mariánské Lázně“. Autobus zastavil u jednoho přízemního domku, který neměl žádné označení a byl zavřený. Na jeho boku sice vyvěral teplý železitý pramen, který posléze ztékal do potoka, ale to bylo vše. Naše představy o koupelích se rozplynuly. Tak alespoň zkoušíme vodu a omýváme si nohy.

Foto: Bubinga

Druhé lázeňské setkání - Z maršrutky vysedáme v místě, na mapě označeném, Nor Geghi. Na křižovatce navštěvujeme obchod a kupujeme tekutiny na večer. Následuje asi kilometr pěšky a nacházíme se u „Sanatoria Arzni“, kde jsme se rozhodli vzhledem k zatažené obloze ubytovat. Kdyby byl po rozpadu Sovětského svazu tento objekt dokončen, jednalo by se o veliký luxusní hotelovo-lázeňský komplex. Dnes se však nacházíme v nedostavěném betonovém skeletu, chátrajícím zde přes patnáct let. Patrně se jedná o další důkaz toho, jak do Arménie z Ruska tekly peníze, svědectví dávno zašlé slávy a ruského megalomanství. Idylka tedy nic moc, ale nebude na nás pršet. Nejprve schováváme batohy a poté se jdeme porozhlédnout po okolí. Podle mapy i průvodce se jedná o lázeňské místo. V „Mariánských Lázních“ už jsme byli, do „Karlových Varů“ se chystáme, a tak jsme si to zde pracovně pojmenovali „ Františkovy Lázně“.

Foto: Bubinga

Ještě je brzo na spánek, jdeme tedy na procházku. Nedaleko odsud je sanatorium, které je podle přijíždějících automobilů asi otevřené. Vypadá nově i opraveně. Má totiž dvě části, jednu asi původní a jednu novou. Ptáme se ze zvědavosti na ceny. Dozvídáme se následující: 15.000 AMD ve starší, 20.000 AMD v nové budově za pokoj pro tři osoby. Nic pro nás, my už máme „rezervaci“ v jiném sanatoriu. Několik metrů níže vyvěrá minerální pramen, což nemůžeme nechat bez povšimnutí. Je studený a chuťově ho lze řadit až hodně daleko za slivovici. Ale ochutnat jsme museli. Po tomto degustačním zážitku sestupujeme dolů k řece, kde se nachází asi hlavní původní lázeňská budova. Kdysi, když byla v provozu a byla udržovaná, tak to zde vypadalo hezky, opravdové lázně, promenáda, altánky, záhonky a vše, co k tomu patří. Dnes ale vítr mlátí s dveřmi a okny, které ještě zbyly, fasáda opadává rychleji než listí ze stromů.

V 19 hodin přicházíme zpět do našeho nocležiště. Déšť asi bude pokračovat celou noc, a proto vybíráme místo, kde bychom zůstali pokud možno celou noc v suchu. Při našem výběru bereme v potaz i stáří a kvalitu betonového díla, jelikož si říkáme, že je lepší být trochu mokrý než před deštěm pod tunovým betonovým, náhodně spadlým dílcem ukrytý. Ustláno je brzo, následuje tudíž večeře. Restaurant ještě neotevřeli, tak se musíme spokojit s domácími zásobami a tekutinami arménskými i moravskými. Tma je brzo. Povídáme, plánujeme a posléze usínáme.

Foto: Bubinga

Druhý den ráno již neprší. V půl deváté odcházíme z našeho ubytovacího sanatoria. Zprvu jdeme po známé cestě, až za budovou lázní začínáme objevovat nepoznané. Nápisy na cedulích informují o tom, že u řeky jsou místa, kde se grilují čerstvé rybky. Samozřejmě večer, nikoliv nyní ráno. Město Arzni máme na levé straně, napravo opouštíme krásný, skalnatý kaňon řeky Hrazdan. Objevujeme velký lázeňský altán, kde by také to spaní nemuselo být špatné. Při následném stoupání vidíme napravo stáčírnu minerální vody a lázeňskou léčebnu. Oboje však již několik let není v provozu. Sečteno a podtrženo, kdyby se ten slavný Sovětský svaz nerozpadl tak brzo, tak to mohly být opravdu arménské „Františkovy Lázně“. Život v údolí se však dost podstatně změnil, když zavřeli nebo nedostavěli lázně a lázeňské komplexy.

Foto: Bubinga

Na třetí pokus konečně vidíme lázně – Z autobusového násraží v Jerevanu odjíždíme přesně v 15 hodin. Chvilku předtím začalo silně pršet, bouřit a padat kroupy. Nyní si říkáme, že to souvisí se silným větrem, který jsme zažili ve městě a který byl velmi nepříjemný, jelikož vířil prach, kterého je v Jerevanu všude dost. Rozjezd minibusu byl klasický neboli odpovídající místním podmínkám. Po pár metrech řidič zastavuje a nabírá dva lidi, na konci nádraží zastavuje znovu, tentokrát u automobilu. Něco dohaduje a posléze mu člověk předává cestovní pas a 1.000 AMD. A tak po 15 minutách popojíždění to vypadá na skutečný odjezd. Během dalších několika kilometrů však zastavuje řidič ještě dvakrát, vždy u prodejny autodílů. Pokaždé se ale vrací s nepořízenou. Co shání, nevíme. Snad dojedeme. Naše obavy plynou ne jenom z technického stavu vozidla, ale také kvůli počasí. Všude na silnici je několikacentimetrová vrstva krup a vody.

Foto: Bubinga

Cesta vede z Jerevanu nejprve po dálnici, která končí u města Ararat. Celou tuto dobu se kocháme výhledy na bájnou horu stejného názvu. Je sice trochu schována v mracích, ale stejně je na ní krásný pohled. Všímáme si také kláštera Khor Virap, který je významným poutním místem. Jedná se o monastýr s údajně nejromantičtější polohou ze všech arménských klášterů a s krásným výhledem na údolí Ararat a biblickou horu Ararat. Proto je tento pohled často vidět na internetu nebo na pohlednicích. Návštěva tohoto místa by určitě byla zajímavá. My to však z časových důvodů odkládáme na jindy a pokračujeme v maršrutce dále na jihovýchod. Cesta ubíhá poměrně svižně, silnice vede araratskou plošinou, je ve slušném stavu a bez zbytečných zatáček. Zajímavé místo je u vesnice Yeraskh. Zde na křižovatce odbočujeme vlevo, tudíž na východ. Rovně je silnice zatarasena, jsou tam totiž hranice Arménie s Azerbajdžánskou enklávou Nakhichevan. Vzhledem ke vzájemným vztahům obou zemí se není co divit, že nefunguje železnice, jelikož tato také pokračuje na sousední území. Kousek odtud je trojmezní bod, kde se stýkají hranice Arménie, Turecka a Nakhichevanu. A o několik kilometrů dále je ještě území Iránu.

Foto: Bubinga

Poté, co se vzdalujeme od tohoto bodu, cesta se zvedá do hor. Kamenité a bezlesé kopce, suché a ohlazené skály. Na pravé straně pozorujeme hraniční pohoří. Nebylo by až tak zajímavé, kdyby nám jeden člověk v minibuse neukázal vojenské základny na hřebenu hor. Arménie a Azerbajdžán jsou stále ve válečném stavu, i když už je dávno naštěstí klid zbraní. Autobus usíná, ti lidé asi všechno kolem znají. Jenom my se z okénka minibusu vydržíme dívat celé tři hodiny na měnící se krajinu. Spolucestující nás pozorují, jak ukazujeme na každý kopeček a každý druhý fotíme. Ale vždyť je kolem tolik krásy. Až na to počasí. Prší a prší. Také pohled na oblohu nevěští nic lepšího. Jízda pokračuje přes Karki a Birali, kde silnice začíná klesat a stáčet se na jihovýchod k ázerbájdžánským hranicím. V okolí městečka Areni vidíme kvetoucí stromy a zahrady. Je poznat, že sjíždíme do nižší nadmořské výšky. Ale pouze na chvíli, jelikož dále pokračujeme proti proudu řeky Arpa. V městě Yeghegnadzor řidič zastavuje, aby nastoupila nějaká jeho známá. Vzhledem k tomu, že cílové místo se začíná blížit, přemýšlíme o tom, co budeme dělat, když prší. To ještě netušíme, že nás déšť trápit nebude. Necelých 20 kilometrů za posledně jmenovaným městem odbočujeme vlevo a silnice začíná prudce stoupat. Přetížená maršrutka zdolává s obtížemi serpentiny. Ne jenom nadmořská výška se mění. Ke změně dochází i ve skupenství padajících srážek, déšť se mění ve sníh. A sněhu přibývá, a to tak, že hodně. Záhy se nacházíme v regulérních horách. V posledním průsmyku začíná před námi jedno auto na klouzající silnici bruslit. Náš minibus to zvládá bez problémů.

Foto: Bubinga

V 18 hodin a 30 minut (půlhodinové zpoždění) vystupujeme za hustého sněžení v lázních Jermuk (Dzhermuk). Již chvíli před příjezdem jsme se řidiče zeptali na nocleh. Takto konkrétní dotaz není dobré vznášet, jelikož se člověk uváže na jednu osobu a je těžké se pak z té situace dostat. Avšak dnes jsme nechtěli za tmy a hustého sněžení chodit v neznámém místě a hledat. Řidič telefonicky domluvil člověka, který nás čekal na zastávce a dovedl do hotelu „Evmari“. Zde nám hoteliér nabídl velké apartmá s koupelnou a tekoucí teplou vodou i s ledničkou. Cena byla celkem rozumná a tak jsme se domluvili. Nejdříve jsme vybalili věci, které byly ještě trochu vlhké. Poté jsme se navečeřeli a šli na procházku po lázních. Posledně zmiňované slovo je tentokrát na místě. Jermuk je lázeňské městečko, jedno z významných míst v Arménii, město nazývané „Karlovy Vary Východu“. Před dvaceti lety zde byl rušný život. Po rozpadu Sovětského svazu došlo k útlumu lázeňství, ale vypadá to, že se to tady zase postupně rozvíjí. Podmínky jsou zde ideální, svěží zdravý vzduch, nadmořská výška 2.070 metrů, minerální prameny, v okolí krásné Hory a rokliny.

My jsme nejprve obešli část města, dále jsme zavítali k pětihvězdičkovému hotelu a poté jsme navštívili krásně nasvícenou kolonádu, kde jsme ochutnali prameny. Zkoušeli jsme také hledat restauraci, kde by měli točené pivo, ale neúspěšně. V této době je mimosezóna a moc lidí tady není. Naopak v létě a v zimě je zde údajně plno. A tak jsme skončili na pokoji a plánovali, co dál. Také jsme hledali v televizi zprávy a počasí. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že vítr, který jsme zažili v poledne v Jerevanu, posléze ještě zesílil a odnesl si s sebou několik střech. Také krupobití a silný déšť nadělaly dost škody. Večer a v noci pořád sněží. Jedno přísloví praví, že po velkém dešti vyjde zase slunce. Ale co bude zítra po silném sněžení, to nikdo nevíme.

Foto: Bubinga

Druhý den ráno si prohlížíme oblohu a vypadá to celkem dobře. Oblaka odcházejí a začíná se objevovat slunce. Nejprve jsme koupili chutný místní chléb, posnídali a sbalili věci, jelikož jsme si minulý den domluvili odvoz po obědě. Původně jsme plánovali delší pobyt a procházku po okolí včetně návštěvy pramenů železité vody a jezírek, které jsou vzdálené asi 5 km. Nakonec jsme si vybrali jiné cíle pro dopolední výlet. Nejprve jsme šli na okraj města, kde se nachází lyžařský svah a vlek. Jedná se o novou věc, o které se ani nepsalo na internetu. Vlek byl postaven italským investorem, firmou Leitner, za 3 měsíce v létě roku 2007. Do provozu byl uveden v lednu 2008. Jedná se o moderní zařízení včetně příslušného zázemí, vlek je dlouhý 1.000 metrů, okolo něho jsou dvě sjezdovky, spodní stanice je ve výšce 2.100 m.n.m., vrchní v 2.450 m.n.m. Tuto sezónu byl vlek v provozu od konce listopadu do začátku března. Vypadá to, že je sněhu dost, ale před několika dny tady pršelo, a proto ukončili lyžování. Obsluha vleku zde však byla a tak jsme si zakoupili jízdu nahoru a zpět. Já jsem jel na dvousedačce s vlekařem Armanem a dozvěděl jsem se výše uvedené i jiné zajímavé věci. Investor chce údajně ještě rozšiřovat areál, u vrchní stanice by měl přibýt menší lyžařský vlek. My nahoře fotografujeme a kocháme se krásnými pohledy na okolní Hory, město Jermuk a jeho symbol, kterým je jelen na kopci nad ním. Při cestě dolů mi Arman říká, že v létě při posledních večerních jízdách lanovky je možno v lese vidět medvěda. Také zjišťuji informace o životě v Arménii. Dozvídám se například, že každý muž musí na vojnu na dva roky. Většinou se slouží na hranicích Karabachu s Ázerbajdžánem. Na půlku jeho kamarádů se někdy střílelo, ostatní se vojně vyhnuli nebo je teprve čeká.

Nedaleko od vleku se nachází památník obětem z konfliktu v Náhorním Karabachu. Je to už několikátý, který jsme při našem putování viděli nebo uvidíme. Také skoro při každém rozhovoru přijde na toto téma řeč. Musela to být a stále je věc hodně diskutovaná.

Druhým naším cílem je kaňon řeky Arpy a vodopád. Už podruhé procházíme okolo nové nebo zrekonstruované továrny - stáčírny známé minerální vody, která se jmenuje stejně jako město, a která se vyváží do Iránu a Gruzie. Vedle továrny před mostem odbočujeme Doprava po úzké asfaltové silnici, která je v současnosti zapadaná sněhem. Po několika zatáčkách však sníh najednou mizí. Důvod je jednoduchý. Ze stráně vyvěrá teplý pramen a odtéká do strouhy. Zkoumáme ho a také ochutnáváme.

Foto: Bubinga

Po chvíli jsme již dole pod městem u říčky Arpa. Jdeme asi dva kilometry po proudu, přecházíme na druhou stranu a poté konečně vidíme slavný vodopád. Vzhledem k tomu, že není moc vody, i když v okolí je sněhu dost, tak to zase až tak vodopád nepřipomíná. Dle mého názoru žádný zázrak. Jejich podoba známá z internetu, pochází asi z období prudkých dešťů, kdy jsou opravdu monstrózní. Dnes pouze stéká potůček po skaliskách. Ale kaňon řeky, která pramení kousek nad městem, je krásný, stejně jako pohledy nahoru k městu. Vracíme se stejnou cestou. Já s Drahošem jdeme ještě na místní poštu. Kupujeme si zde pohledy. Výběr moc velký není, ale nakonec jsem s lícovou stranou pohlednice spokojen a tudíž zbývá vyplnit i druhou stranu pozdravem domů. Poté pohled předávám paní poštmistrové a výslovně se jí ptám, zda ten pohled pošle a zda je v pořádku poštovní známka. Vše odkývala a slíbila. Kdesi jsem četl, že psaní pohledů je vlastnost ryze česká. Jisté je však, že v Arménii si na takové věci asi nepotrpí. Do dnešního dne totiž pohled nedorazil.

Při putování po Arménii jsem ještě navštívil tato místa a viděl následující:

kaňon říčky Azat: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-kanon-ricky-azat

město Jermuk: https://www.turistika.cz/cestopisy/mesto-jermuk-lyzovani-v-armenii

klášter Geghard: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-klaster-geghard

chrám Garni: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-chram-garni

poutní místo Eschmiadzin: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-eschmiadzin

Foto: Bubinga

městečko Areni: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-areni

vesnice Antarut: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-antarut

doprava v Arménii: https://www.turistika.cz/cestopisy/doprava-v-armenii

jezero a město Sevan: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-jezero-a-mesto-sevan

zajímavé tržiště v hlavním městě: https://www.turistika.cz/mista/armenie-trziste-vernissage

tunel z řeky Arpa do jezera sevan: https://www.turistika.cz/mista/armenie-tunel-z-reky-arpa-do-jezera-sevan

klášter Noravank: https://www.turistika.cz/mista/armenie-klaster-noravank

Foto: Bubinga

hlavní město Arménie: https://www.turistika.cz/mista/jerevan-hlavni-mesto-armenie

koňak Ararat: https://www.turistika.cz/mista/armenie-jerevan-konak-ararat

město Dilijan: https://www.turistika.cz/mista/armenie-mesto-dilijan

klášter Haghartsin: https://www.turistika.cz/mista/armenie-klaster-haghartsin

další zajímavé kláštery: https://www.turistika.cz/mista/klastery-v-armenii

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/

GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (39.841, 45.670)
Poslední aktualizace: 17.3.2014
Autor: Bubinga
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Jermuk

Příspěvky z okolí Lázně v Arménii

Noravank
Noravank
Klášter
Noravank znamená v arménštině "nový klášter". Na místní poměry opravdu nový je, protože je přibližně o 600 let mladší, než většina ostatních. Byl založen v roce 1206 biskupem Hovhannesem. Ve 13. a 14. století zde sídlili biskupové Syuniku. Klášter se tak stal významným kulturním centrem napojeným na mnohé vzdělávací instituce, zejména na univerzitu v Gladzoru. Klášter se…
41.1km
více »
Areni
Areni
Kostel
Kostel v Areni zasvěcený Panně Marii (Astvatsatsin) byl postaven v roce 1321 za opata Hovhannese. Portrét Panny Marie vytesaný u západního vchodu do kostela je opravdovým mistrovským dílem sochaře Momika.  Vesnic…
43.6km
více »
Karahunj - Arménské Stonehenge
Karahunj - Arménské Stonehenge
Chrám
V samém srdci Kavkazu, asi 200km na východ od Jerevanu, v arménské provincii Syunik se nachází vskutku záhadné místo. Na rozlehlé náhorní plošině, ve výšce 1770 metrů neznámá civilizace seskupila před 8000 lety př…
44.6km
více »