Karavanem po národních parcích jihozápadu USA
Motto:
Odjíždím do Kalifornie,
věřím, že mě slunce ….
Úvod
Inspirací pro tuto cestu byla návštěva výstavy WORLD TRAVEL v roce 2023 na výstavišti v Praze Letňanech. Upoutala nás přednáška a prezentace o cestování obytným vozem po národních parcích USA a video , jak se dá obytným vozem bezstarostně cestovat a kempovat přímo v krásné přírodě národních parků. Dalším impulsem byla loňská cesta na Island, který leží na cestě do Ameriky.
Časové údaje příletu:
- 9. 2024
po 14 hodině odjezd do Berlína na ubytování poblíž letiště v Zeuthen asi 10 km od odstavného parkoviště . Ve 3. 45 h ráno odjezd na parkoviště, zaparkování a odjezd dodávkou na letiště.
20.9. 2024
odlet Berlín terminál č. 1 v 7.10 hod, přílet do Londýna 7.55 , odlet z Londýna v 10.45 , původní odlet měl být v v 10.10 hod., (podzemním vláčkem přejezd na terminál č. 5) přílet SF 20. 9. 2024 ve 13. 41.
- 9. 2024
Konečně nastal den „D“ , kdy zahájíme naší cestu karavanem. Ráno jsme se prošlik pobřeží a navštívili jsme první americký obchod. Kolem 10 hodiny jsme se sbalili a objednali jsme UBRA na cestu do půjčovny Cruise Amerika. Řidič zvolil cestu přes centrum města a tak jsme měli krásnou vyhlídkovou jízdu mezi mrakodrapy a po oaklandském dvoupatrovém mostě jsme přejeli sanfranciský záliv. Cesta do půjčovny rychle utekla a to především zásluhou afgánského řidiče, který nás celou cestu bavil a pouštěl písničky.V půjčovně vše proběhlo bez problémů a než jsme se vzpamatovali, seděli jsme již před 13 hodinou v autě a uháněli směr Yosemitský národní park. Ještě nás čekal důležitý úkol a to nákup v nejbližším Walmartu alespoň na tři dny. Po cestě jsme se ještě zastavili v „ IN NOUT“ na burgery a u muzea letadel. Do kempu UPPER PINES ( wc, pitná voda, skládka , bez elektřiny, 36 dolarů na noc) jsme dorazili ve 22. 05 hodin. Na vstupu do NP už nikdo nebyl a na budce v kempu byl vyvěšen jmenný seznam rezervací s tím, že check- in proběhne od 9 do 16 h následující den.Zaparkovali jsme na rezervovaném místě a poprvé ulehli ke spánku v karavanu. Překvapilo nás úžasné ticho a tma v celém kempu. (438 km)
- 9. 2024
Dnešní ranní probuzení bylo rychlé. Uvědomili jsme si, že nemáme koupený ANNUEL PASS na vstup do národních parků. Proto jsme hned po snídani odjeli za tímto účelem ke vstupní bráně do parku EL Portal a pak jsme pokračovali po vyhlídkové silnici Wawona road směrem na Glacier Point. Již na první vyhlídce před tunelem Wawona se nám otevřel úžasný výhled na celé Yosemitské údolí. Další nádherný výhled tentokrát již z větší výšky se nám naskytl z vyhlídky Washburn Point. Úplně před námi se totiž tyčil vrchol Half Dome. Závěrečnou třešničkou na dortu však byla vyhlídka Glacier Point s celkovým pohledem dolů do údolí i na okolní vrcholy v čele s Half Dome. Při zpáteční cestě z Glacier Pointu jsme se ještě zastavili na parkovišti Taft Point a vydali jsme se na 4 km trek na stejnojmennou vyhlídku.Krásnými jehličnatými lesy jsme vyšli na kamenitou pláň a skalnatý výběžek vyhlídky Taft Point nad hlubokým údolím s protilehlým vrcholem El Capitan.
V odpoledních hodinách jsme se vrátili do kempu a po večeři jsme se ještě šli projít k jezeru Mirror Lake, slunce již zapadalo a poslední paprsky osvětlovaly vrchol Half Dome. Na zpáteční cestě již bylo šero a proto jsme raději popojeli do kempu autobusem v obavách, abychom nepotkali medvěda. ( 138 km).
23.9. 2024
Dnes nás čekal výjezd po Tioga Road do nejvýše položeného bodu našeho putování na Tioga pass 3 031 m. n. m. Délka Tioga road je asi 80 km a prochází nádhernou přírodou Yosemitského NP. Po cestě se nachází řada nástupních míst na zajímavé treky, ale z časových důvodů je není možné absolvovat. Velkým zážitkem jsou i vyhlídky z parkovišť u silnice jako např. Olmstead Point, která poskytuje výhled na Half Dome tentokrát z opačné strany.
Velmi působivé je jezero Tenaya a rozsáhlé travnaté údolí Tuolumme Meadows s protékající říčkou. Od návštěvnického centra Tuolumme jsme se vydali na krátkou procházku k prameni Soda Springs, abychom aspoň na chvíli nasáli atmosféru této krásné přírody.
Cesta pokračovala dále s výhledy na rozsáhlé kamenité plochy s rozesetými balvany a občasnými jezery až na Tioga pass do výšky 3 031 m.n.m. Odtud jsme po mnoha ostrých zatáčkách sjeli až k jezeru Mono Lake a pak jsme pokračovali na nocleh do kempu OH Ridge Campgroud ( pitná voda, odpad) . Kemp jsme tentokrát neměli rezervovaný,a protože správce kempu večer již nebyl přítomný, vhodili jsme poplatek 36 dolarů do kasičky.
Kemp je umístěn v nádherné přírodě na stráních nad jezerem June Lake. Večer jsme poprvé udělali oheň a užívali jsme si pravou atmosféru amerického kempování. ( 144 km).
24.9. 2024
Dnešní den začal velmi chladným ránem , nebylo divu, kemp se nachází asi ve výšce 2 600 m.n.m. i když na první pohled by nás to vzhledem k okolní přírodě ani nenapadlo. Vlastně celý minulý den jsme se pohybovali ve výšce kolem 3 000 m. n. m. , když jsme projížděli Tioga road na Tioga pass. Slunce se ale brzy vyhouplo přes okolní hory a jeho síla nás zase brzy zahřála. Plánem dnešní cesty bylo dojet ve večerních hodinách do NP Death Valley, protože jsme předpokládali, že zde již nebude takové vedro. Cesta rychle ubíhala neustále se měnící krajinou s výhledy na pohoří Sierra Nevada. Po zastávce v městečku Bishop jsme pokračovali zajížďkou pod nejvyšší horu USA Mt. Whitney ( kromě Aljašky) 4 421 m do místa Whitney Portal, která je nástupní místem na Whitney trek. Využili jsme příjemné místo u vodopádu k uvaření oběda a pak jsme se vydali na cestu do Údolí smrti.
Krajina postupně dostávala pouštní charakter a v odpoledních hodinách jsme překročili hranice NP Death Valley. Tento název souvisí se zážitkem průkopníků zlaté horečky, kteří v roce 1849 vstoupili do údolí s domněním, že se jedná o zkratku do Kalifornie. Cestu touto oblastí ale sotva přežili, a proto ji nazvali Údolí smrti. Jedná se o nejteplejší místo a nejsušší místo severní Ameriky, protože bouře , které postupují od Tichého oceánu musí překonat čtyři pohoří, vlhkost spadne na západní straně hor a severní strana je v deštovém stínu. V Údolí smrti byla naměřena nejvyšší teplota na světě 134 stupňů F tj. asi 56 stupňů Celsia V průměru je nejteplejším místem na světě , v červenci zde bývá průměrná teplota 46 stupňů. K vysokým teplotám přispívá i tvar údolí , které je dlouhou a úzkou pánví pod hladinou moře.
Okolní hory a čistý suchý vzduch umožňují neustále ohřívat povrch pouště, teplo vyzařuje ze skal a drží se v hlubinách údolí.
Naše první setkání s vedrem v Údolí smrti nastalo po vystoupení z auta na parkovišti Mesquite Flat sant dunes . Měli jsme pocit, jako když vlezeme do horkovzdušné trouby. Udělali jsme pár fotek a rychle utíkali do klimatizovaného auta. Další zastávka následovala u muzeu těžby boraxu Harmony Borax Works. V tu dobu již žhnoucí slunce začalo klesat za okolní svahy a jeho poslední paprsky zbarvovaly okolní krajinu do červena. K Badwater Basin nejnižšímu místo v Severní Americe 85, 56 m pod hladinou moře jsme dojeli až po setmění. Vstoupili jsme na obrovskou solnou pláň, na které se ještě tetelil horký vzduch a nebe bylo ozářeno doznívajícím západem slunce. Z Badwater Basin jsme se vrátili do centra Furnace Creek , kde jsme měli rezervovaný kemp FIDDLERS ( 29 dolarů s bazénem, čerpání vody ve visit centru Furnace, odpadní stanice mezi kempem a dálnicí, naproti návštěvnickému centru).
Po téměř dvou hodinách strávených v bazénu jsme se trochu vzpamatovali , ale čekala nás ještě horká noc. Ulehli jsme do auta, ale vedro bylo nesnesitelné. Moje představa, že budu spát venku pod hvězdami ,nebyl také nejlepší nápad, venku bylo stejné vedro jako v autě. Asi na dvě hodiny jsme zapnuli generátor , ale při jeho řevu se zase nedalo spát. (472 km).
25.9. 2024
Ani už nevím, jak jsme tu noc vlastně přežili. Najednou se začalo rozednívat a tak jsme rychle odjeli na vyhlídku Zabriskie Point, abychom stihli východ slunce. Udělali jsme dobře. Navyhlídce pofukoval větřík a východ slunce byl impozantní. Sluneční paprsky vycházejícího slunce postupně osvětlovaly okolní svahy , které hrály všemi barvami.
Údolí smrti jsme opustili výjezdem na DANTE S VIEW s výhledem na rozsáhlou solnou pánev a pak jsme pokračovali k hlavnímu cíli dnešní cesty , kterým bylo centrum zábavy a hazardu- Las Vegas.
Asi po 300 km jízdy se před námi objevilo velkoměsto rozprostírající se v pouštní kotlině. Mrakodrapy čněly k nebi a třpytily se v horkém slunci, silnice se změnila v několikaproudou dálnici, po které se nepřetržitě řítila auta velkou rychlostí. Do města jsme zatím nezajížděli , v plánu totiž byla ještě prohlídka technického zázraku, gigantické přehrady Hoover Dam na řece Colorado, která leží od města hazardu asi hodinu cesty. V 30. letech 20. století, kdy byla přehrada postavena, se jednalo o největší přehradu na světě .V současné době se jedná o druhou největší přehradu v USA , která je vysoká 220 m a široká 379 m. Nachází se zde návštěvnické centrum a vyhlídka z mostu na hráz přehrady. Vzhledem k tomu, že teploměr ukazoval skoro 40 stupňů a okolní rozpálený beton horko ještě zvyšoval, urychlili jsme prohlídku a uháněli zpět do Las Vegas, abychom stihli check-in v kempu Circus Circus a
připravili se na večerní prohlídku města. Po cestě jsme samozřejmě nesměli vynechat ceduli „ Vítejte v LAS VEGAS“ , u které stojí stále fronta fotekchtivých turistů. Říká se, že kdo se zde nevyfotí, jakoby tu nebyl. A tak jsme frontu trochu obešli z boku a pár fotek máme. (340 km )
V Las Vegas jsme měli rezervovaný kemp pro RV u hotelu Circus circus přímo ve městě s plným připojením ( 66,89 dolarů) a bazénem. Po večeři a osvěžení v bazénu jsme vyrazili do víru velkoměsta.
Prohlídka Las Vegas :
Podél celého bulváru Strip jezdí jezdí 24 h denně s mnoha zastávkami nahoru a dolů autobusová doprava The Deuce, zastavuje v každém hotelu a kasinu , jede až k ceduli Welcome Las Vegas. 1 jízda stojí 4 dolary a kupuje se u řidiče. Celodenní jízdenku za 8 dolarů je možno koupit přes aplikaci Ride RTC.
Od neděle do čtvrtka od 11 do 18 hodin a v pátek a sobotu od 15 do 22 hodin funguje bezplatná doprava Downtown Loop.
Mezi některými kasiny jezdí zdarma tramvaje:
- Expresní tramvaj ARIA se zastávkami v Park MGM, obchodní a zábavní čtvrti Crystals ( The Kosmopolita) a Bellagio jezdí celý týden od 8 do 2.00 hodin
- Tramvaj Mandalay Bay č. 1 - jezdí mezi hotely Excalibur , Luxor a Mandalay jezdí od 10 do 12 hodin
- Tramvay Mirage – doprava mezi Mirage a Treasure Island Hotel neděle – čtvrtek od 12 do 21 hod.
Kromě toho jezdí podél bulváru jednokolejka Monorail, která má sedm zastávek.
My jsme dojeli autobusem ze zastávky BUS Circus Rezort Casino na zastávku LUXOR do Mandalay Bay, prohlédli jsme si casino Mandalay Bay , odtud jsme dojeli tramvají ARIA na zastávku PARK MGM TRAM a pěšky jsme pokračovali přes New York ( 12 mrakodrapů, socha Svobody ) na Bellagio se zpívající fontánou, Eifelovku , okolo Ceasar Palace k Benátkám a až do kempu u hotelu Circus Circus, kde jsme padli únavou do našeho karavanu. Na tuhle atmosféru tropické noci, plné světel a neutuchající zábavy budeme dlouho vzpomínat.
- 9. 2024
A teď zase zpátky do přírody, čekal nás národní park ZION a výstup na Angeles Landing. Tentokrát jsme dojeli do kempu ZION ( noc 45 dolarů, Dumpstation, WC) relativně brzy a tak jsme po check-inu ještě stačili otestovat místní bezplatnou dopravu. Schuttl busem jsme dojeli od návštěvnického centra na zastávku SINAWAVA a odkud jsme se vydali po cestě RIVERSIDE WALK při řece Virgin po dně úzkého kaňonu ( asi 3,5 km) k místu, kde trasa vstupuje do řeky a pokračuje úzkým kaňonem. Obdivovali jsme nadšence, kteří se s holemi v rukou brodili studenou vodou do kaňonu. Raději jsme se obrátili k návratu na autobus a pozorovali jsme, jak zapadající slunce zbarvuje okolní skály do červena. Ještě jsme vystoupili na zastávce The Grotto, abychom zjistili , co nás ráno čeká při výstupu na Angeles Landing. (270 km)
27.9. 2024
Plán na dnešní den byl vlastně loterií a závisel na tom , zda budeme mít štěstí a budeme vylosováni k úžasnému výstupu na vrchol Angeles Landing. Do loterie jsme se zaregistrovali již před půl rokem a slosování proběhlo v červnu. Nevěřili jsme vlastním očím, byli jsme vylosováni. A tak jsme dnes ráno mohli vyrazit zdolat tento vrchol národního parku ZION.
- 9. 2024
A teď zase zpátky do přírody, čekal nás národní park ZION a výstup na Angeles Landing. Tentokrát jsme dojeli do kempu ZION ( noc 45 dolarů, Dumpstation, WC) relativně brzy a tak jsme po check-inu ještě stačili otestovat místní bezplatnou dopravu. Schuttl busem jsme dojeli od návštěvnického centra na zastávku SINAWAVA a odkud jsme se vydali po cestě RIVERSIDE WALK při řece Virgin po dně úzkého kaňonu ( asi 3,5 km) k místu, kde trasa vstupuje do řeky a pokračuje úzkým kaňonem. Obdivovali jsme nadšence, kteří se s holemi v rukou brodili studenou vodou do kaňonu. Raději jsme se obrátili k návratu na autobus a pozorovali jsme, jak zapadající slunce zbarvuje okolní skály do červena. Ještě jsme vystoupili na zastávce The Grotto, abychom zjistili , co nás ráno čeká při výstupu na Angeles Landing. (270 km)
27.9. 2024
Plán na dnešní den byl vlastně loterií a závisel na tom , zda budeme mít štěstí a budeme vylosováni k úžasnému výstupu na vrchol Angeles Landing. Do loterie jsme se zaregistrovali již před půl rokem a slosování proběhlo v červnu. Nevěřili jsme vlastním očím, byli jsme vylosováni. A tak jsme dnes ráno mohli vyrazit zdolat tento vrchol národního parku ZION.
Po tomto dobrodružství jsme pokračovali ve výstupu po úzkém hřebeni zajištěném kovovými řetězy na rovnou kamenitou plošinu vrcholu. Skutečně je to místo , které odpovídá svému názvu. A výhled je také andělský nebo spíše božský.
Zpáteční cestu jsme absolvovali skoro v pravé poledne a tak jsme závěrečnou trasu do údolí spíše seběhli s vidinou řeky, která se klikatila pod námi. Po osvěžení jsme ještě pokračovali po trase k jezírkům a odtud na další zastávku autobusu. Informaci o uzavření mostu jsme ignorovali a na zastávku autobusu jsme se přebrodili přes řeku. Pro úzkostlivé americké turisty , kteří nás následovali, to zřejmě bude zážitek na celý život. Po návratu do kempu jsme se po celodenním vedru šli osvěžit do řeky u kempu a večer jsme si grilovali na ohni pravé americké steaky.
- 9. 2024
K absolvování trasy z NP ZION do NP Bryce canyon jsme využili průjezd tunelem Sion – Mount Carmel, který trasu mezi oběma národními parky výrazně zkracuje. Tunel má jen jeden pruh , a proto se za vozidlo vysoké a vyšší než 3,4 m a široké 2,4 m platí poplatek 15 dolarů. Hned u vstupu do parku se dá změřit vozidlo a zaplatit poplatek a u vstupu do tunelu rengeři řídí provoz a zastavují provoz pro průjezd větších vozidel. ( naše RV má šířku 2,54 m, výšku 3,72 m , délku 7,60 m tj 25 stop ).
Trasa do Bryce canyonu byla dlouhá asi 160 km , takže jsme měli po ubytování v kempu NORD (30 dolarů za noc, wc, dumpstation) ještě celé odpoledne na prohlídku canyonu. Autobusem jsme dojeli na vyhlídku Sunrise point a odtud jsme prošli stezku The Queen's/Navajo Combination Loop ( 4,6 km), trasa sestupuje z Sunrise Point po Queen's Garden stezce a stoupá po stezce Navajo Loop kolem nejznámějšího hoodoo parku Thorovo kladivo do Sunset Point. Po cestě jsme si připadali opravdu jako v zahradě , červené skály a do toho roztroušené zelené jehličnany byly nádherné. K večeru jsme ještě vyjeli autobusem na vyhlídku Bryce Point na západ slunce a posledním autobusem jsme sjeli zpátky do kempu. Druhý den jsme ze stejné zastávky došli po stezce Rimm Trail na vyhlídku Inspiration a odpoledne jsme odjeli směrem NP Capitol Reef. Bryce canyon byl zase něco úplně jiného než to, co jsme zatím viděli. Je to fantastické seskupení barevných skalních věží a věžiček různých tvarů tzv. hoodoo , které mění své barvy od žluté, béžové a růžové až do červené a to zvláště při západu slunce. ( 140 km )
- 9. 2024
Cesta do NP Capital Reef nás překvapila změnou krajiny. Všudypřítomné skály se najednou změnily v lesnaté pohoří s plochami žlutě zbarvených stromů , které nám tak připomněly podzim u nás doma.
Barevné lesy však záhy přešly zase v typickou krajinu skal a kaňonů, když jsme se přiblížili k NP Capitol Reef. Zastavili jsme se u skalního monumentu Chimney rock a na vyhlídce Panorama Point. Tentokrát se však nebe začalo zatahovat a vypadalo to, že přijde bouřka, proto jsem raději odjeli do kempu Fruita ( 25 dolarů , WC, dumpstation pro RV), který leží v úžasně zeleném údolí plném ovocných sadů, nad kterým ční červené skály. Ovoce je možné si natrhat a poplatek odevzdat do kasičky. Rostou zde všechny druhy ovocných stromů. V samotném kempu byl jabloňový sad, nějaká jablka ještě byla na stromech a o ta spadlá se dobře postarali místní jeleni, kteří jsou stálými hosty kempu. (204 km)
- 09. 2024
Při odjezdu z NP Capital Reef jsme se zastavili u skály se starověkými petroglyfy tj. obrázky na skále , které vyryli do pískovcových skal lidé žijící v letech 600 n. l. Zde jsme vyslechli zajímavou přednášku mladé rangerky, která dokázala turisty zaujmout společnou malbou obrázků. Čas však utíkal a tak jsme se odpoutali od přednášky a vydali jsme se na 3 km trasu ke skalnímu mostu Hickman Bridge.
Cílem dnešního dne byl NP Arches, kam jsme chtěli dorazit na západ slunce. Po cestě nás však zlákala ještě odbočka do Island in the Sky, části NP Canyonsland. Dojeli jsme až ke kamennému oblouku Measa Arch , který se tyčí na okraji propasti kaňonů Canyonsland a poprvé jsme se setkali s impozantním výhledem na nekonečnou rozlohu amerických kaňonů.
Do NP Arches nám zbývalo ještě dost km a tak jsme tam dorazili skoro na poslední chvíli před západem slunce. Když jsme vyběhli nad vyhlídku Upper Delicate Arch Viewpoint poslední paprsky zapadající slunce ještě osvětlovaly do oranžova tento uznávaný symbol státu Utah, který je jedním z nejznámějších geologických prvků na světě. Světelný otvor pod obloukem je 46 stop vysoký a 32 stop široký, což z něj činí největší volně stojící oblouk v NP Arches. Do kempu Devils Garden ( 25 dolarů, pitná voda, wc) jsme dorazili až za tmy a vychutnávali jsme si teplý večer a nebe plné hvězd uprostřed podivných skalních útvarů , které vystupovali ze tmy jako v pravé ďábelské zahradě. (380 km)
1.10. 2024
Dnešní den jsme věnovali prohlídce NP Arches . Hned ráno jsme přeparkovali na parkoviště DEVILS GARDEN a vydali jsme se k nejdelšímu pískovcovému oblouku v Severní Americe , který má světelný otvor 93,3 metrů a v nejužším místě průměr pouhých 1,8 metru. Velké segmenty oblouku se zřítily v 90. letech 20. století a Landscape Arch teď visí ve vzduchu skoro jako na vlásku. Kromě něj jsme shlédli ještě několik úžasných kamenných oblouků jako je Skyline Arch, Navajo Arch, Tunnel Arch. Třešničkou na dortu však byl Double Arch a skalní okna North a South Windows. V parku se nachází další a další úžasné skalní útvary jako např. Balance Rock atd, ale není v časových možnostech se u všech zastavit a nás čekala po doplnění potravin a plynu ještě dlouhá cesta do Monument Valley.
Slunce již skoro zapadalo, když před námi začaly z pouštní krajiny vystupovat ohromné skalní útvary a stuha silnice se vinula přímo k nim.Teď nastal ten pravý okamžik z filmu Forrest Gump, který tu chce každý zažít. Auta zastavují a všichni vybíhají na silnici vyfotit se právě na tomto místě. Samozřejmě jsme to absolvovali taky, když už tady člověk je … Náš dojezd do kempu GOULDINGS ( 94,28 dolarů, plné připojení) byl samozřejmě už zase po tmě. (290 km)
- 10. 2024
Z kempu do Monument Valley Navajo Tribal Park to bylo asi 9 km , projeli jsme vstupní branou ( vstupné 8 dolarů na osobu) a zaparkovali na parkoviště před návštěvnickým centrem. První pohledy z vyhlídky do údolí Monument Valley byly přesně takové jako je známe z filmů a pohlednic. Nemohli jsme se nabažit , ale čekala nás ještě pěší okružní 7 km trasa Wildcat Trail vedoucí přímo okolo skalních útvarů .
Protože se jedná o trasu v náročném terénu s nebezpečím vysokých teplot , museli jsme se v návštěvnickém centru přihlásit a odhlásit. Naštěstí jsme na trasu nastoupili ještě před polednem. Od 12 – do 18 hodin je totiž nástup na stezku zakázán. Trasa vedla písečným terénem v bezprostřední blízkosti skalních monumentů West Mitten , Mericck Butte a East Mitten. Připadali jsme si jako v nějakém westernovém filmu a zážitek z velkolepých výhledů jsme si umocnili hudbou z filmu Vinetou. Byla to krása, ale museli jsme se odtrhnout a pokračovat v další cestě, dnešním cílem bylo město Page. Cestou jsme se ještě zastavili u národního památníku Navajo , kde se nachází návštěvnické centrum a vyhlídka na zachovalé indiánské obydlí pod skalním útesem. Po příjezdu do Page jsme se zajeli podívat na vyhlídku na Glen Canyon a přehradu Glen Canyon Dam , kde jsme v hloubce pod námi poprvé zahlédli řeku Colarado. Odtud to již bylo jen kousek na parkoviště u Walmartu, kde jsme strávili dnešní noc. Ještě večer jsme koupili na druhý den vstupenky do Antelope Canyonu X ( vstup na osobu 52 dolarů) . (270 km)
- 10. 2024
Z Page jsme se museli vrátit několik km stejným směrem odkud jsme včera přijeli k výchozímu místu do Antelope Canyonu X. Po registraci nás rozdělili do skupin , naložili do dodávek a odvezli ke vstupu do canyonu , kde již na každou skupinu čekal průvodce z kmene Navaho. Antilopí kaňony jsou štěrbinové kaňony, které vznikly před 180 mil let . Ve štěrbinách se hromadí voda a postupně proráží cestu trhlinami a prohlubuje kaňony do hloubky až 37 m. Kaňony mají krásné oranžovo-červené zbarvení, které způsobují usazeniny oxidu železa a navátého písku. Pronikáním slunečního světla do úzkých štěrbin se vytváří na pískovcových stěnách úžasné barevné kombinace. Byly jsme rádi, že se nám podařilo na poslední chvíli vstupenky do kaňonu koupit, určitě to stálo za to. Po tomto zážitku jsme se ještě zastavili u vyhlídky na řeku Colorado, která se v těchto místech kroutí do tvaru podkovy a pak jsme již ujížděli vstříc Gran Canyonu. Naše první seznámení s Grand Canyonem proběhlo na vyhlídce Desert View . Slunce se již chýlilo k západu a skalní hrany canyonu se ostřeji rýsovaly a zabarvovaly se do červena. Počkali jsme ještě chvíli až hloubka kaňonu potemněla a pak jsme odjeli do kempu Mather ( 36 dolarů , WC, dumpstation). (263 km)
- 10. 2024
Celý dnešní den jsme věnovali prohlídce Grand Canyonu. Ráno jsme vyjeli kyvadlovou dopravou na vyhlídku Mather a odtud jsme šli pěšky podél okraje kaňonu na vyhlídku Yavapai Observation . Odtud jsme sešli na autobus do Grand Canyon Village a přejeli jsme na poslední vyhlídku Hermits Rest, pak jsme popojeli na vyhlídku Mohave Point a odtud jsme pokračovali pěšky podél okraje kaňonu na vyhlídku Hopi Point a Powell Point. Den jsme zakončili opět na vyhlídce Mather Point čekáním na západ slunce. Podobný nápad dostalo více lidí a vyhlídka a její okolí bylo plně zaplněno dychtivými turisty. Nakonec jsme si našli klidné místo na skalním výběžku a plně jsme prožívali velkolepé přírodní divadlo západu slunce nad obrovským přírodním zázrakem Grand Canyonu.
- 10. 2024
Cestu na vyhlídku Mather jsme si zopakovali ještě ráno na východ slunce v 6.27 hodin. Spoléhali jsme na autobus, který podle jízdního řádu jezdí hodinu před východem slunce , ale protože jsme nevěděli přesný odjezd z naší zastávky, vyrazili jsme z obavy, že nestihneme východ slunce, raději pěšky. Opět se opakovala situace jako večer, vyhlídka byla plně obsazena lidmi. Ale okamžik, kdy se slunce vyhouplo nad obzor a zalilo světlem kaňon byl krásný.
Kromě tohoto ranního zážitku nás čekal 500 km dlouhý přejezd Mohavskou pouští. Od Grand Canyonu jsme přejeli k městečku Williams, kde jsme se poprvé setkali s fenoménem ROUTE 66. Této slavné historické silnici je zde věnována velká pozornost a jsou na toto téma zaměřené všechny obchody se suvenýry , hospody a muzea. Atmosféru slavné silnice jsme si vychutnali i v městečku Saligman a Kigman, kde jsme si prohlédli muzeum ROUTE 66 a místo dálnice jsme zvolili k jízdě zachovalou část ROUTE 66 mezi těmito městy. Westernová atmosféra z amerických filmů na nás dýchla především v městečku Oatman s budovami ve stylu divokého Západu a pobíhajícími oslíky, kam jsme dojeli po úzké silnici plné ostrých zatáček. Protože na tento přejezdový den jsme neměli rezervovaná žádný kemp, zůstali jsme na noc na dálničním odpočívadle DESERT OASIS REST AREA . (542 km)
- 10. 2024
Čekal nás opět celodenní přejezd a to do posledního národního parku Sequa. Po nákupech ve městě Barstow jsme projížděli oblast plnou citrusových sadů až do podhůří k jezeru Kaweah. Po celodenní cestě ve vedru jsme se s nadšením vrhli do chladivých tůní horské řeky Kaweah a po osvěžení jsme pokračovali nekonečnými serpentinami silnice Generals Highway do kempu Lodgepole ( 32 dolarů, dumpstation). (530 km ).
- 10. 2024
Po dlouhých přejezdech jsme zůstali v kempu i další den a vydali jsme se k největším stromům na světě. Autem jsme popojeli na parkoviště Sherman Tree Trail odkud vede stezka ke stromu General Sherman . Již na jejím začátku se začaly objevovat velké sekvoje se silnými kmeny, ale General Sherman předčil naše očekávání. Tento sekvojec obrovský má výšku 83.8 m a je považován podle objemu kmene 1 487 metrů krychlových za největší žijící strom na světě. Je starý přibližně 2 200 let , jeho obvod kmene u země je 102,5 stop ( 31 m) a průměr nejsilnější větve 6. 8 stop ( 2 m) . Přírůstek dřeva za rok přestavuje strom o výšce 60 stop (18 m). Sekvojovci rostou pouze ve 420 km dlouhém pásu lesa na západních svazích pohoří Sierra Nevada . Tento strom je odolný vůči požárům , silná kůra chrání kmen a na vysoké koruny nedosáhne požár. Zároveň požáry hrají roli při rozmnožování stromů , teplem se otevírají šišky a semena snáze zakoření v podrostu vyčištěném požárem a nové sazenice mají dostatek světla.
Od generála Shermana jsme pokračovali po okružní stezce Congress Trail, která odpovídá svému názvu a vede k dalším obrovským stromům jako je Senát, President nebo Sentinel.
Když jsme se nabažili těmito přírodními obry, popojeli jsme ke Gigant Forest Museu a odtud jsme pokračovali pěšky na vyhlídkový vrchol Moro Rock. Stezka vedla lesem plném dalších obrovitých stromů, které si mnoho nezadaly s Generalem Shermanem . Na jejím konci nás čekal výstup po 300 schodech vytesaných ve skále na žulovou kopuli Moro Rock s výhledem na vzdálené pohoří Sierra Nevada a do hloubky dalekého vnitrozemí. Po sestupu z vrcholu jsme se vydali k další turistické atrakci Tunnel Log a pozorovali jsme auta projíždějící otvorem ležící sekvoje. Pomalu se začalo smrákat a při zpáteční cestě obrovitým lesem jsme se začali obávat , abychom nepotkali medvěda. ( 20 km)
https://mapy.cz/s/fetojogafu
https://mapy.cz/s/posacumave
8.10. 2024
Návštěvu NP Sequa jsme ukončili přejezdem do Grand Grove Village a procházkou ke třetímu největšímu stromu na světě General Grant ( 82 m , 1 325 m krychlových, 1 700 let ) . Odtud jsme začalo sjíždět lesnatým pohořím zpátky do vnitrozemské nížiny směrem
k oceánu, který nás však přivítal mlhou a chladem. Z kempovacího místa přímo u pláže Morro Strand trand jsme slyšeli burácení oceánu celou noc. (350 km)
9.10. 2024
Mlha neustoupila ani ráno, když jsme se zajeli podívat ke skále Morro Rock vyčnívající z moře. Až po cestě při pobřeží do San Simeon se obloha začala protrhávat a vysvitlo slunce. V tu dobu už jsme byli na vyhlídce na hnízdiště tuleňů Elephant vista point. Dlouho jsme se nemohli odtrhnout od sledování těchto ospalých tlouštíků , kteří se občas odplazili na okraj moře nebo se škádlili s ostatními. Dále po pobřeží jsme nemohli pokračovat z důvodu oprav na pobřežní silnici č. 1 , proto jsme museli zajet zpátky do vnitrozemí, po dálnici dojet do Montery a pak navázat zase na pobřežní silnici č. 1, po které jsme dojeli do kempu Pfeifer Big Sur Beach ( 58 dolarů, WC, dumpstation). Cesta okolo pobřeží byla chvílemi zahalená do mlhy vystupující z oceánu, ale nejdůležitější atrakci této části pobřeží most BIXBY CREEK BRIDGE jsme stačili vyfotit. (354 km )
- 10. 2024
Prohlídku pobřeží jsme zakončili dojezdem k vodopádu MC Way Falls , který padá z 20 metrové skály přímo do moře a odtud jsme se vraceli zpět po pobřeží do Montery. V tomto přímořském městě jsme ještě projeli vyhlídkovou silnici 17- Mile Drive vedoucí okolo pláže Pebble Beach s luxusními vilami a mnoha vyhlídkami na oceán včetně vyhlídky na osamělý cypřiš Lone Cypress . Poslední noc jsme strávili v kempu Dum Barton Qarry ( 65 dolarů, plné připojení) v Newark v dojezdové vzdálenosti do půjčovny Cruise Amerika. ( 250km)
8.10. 2024
Návštěvu NP Sequa jsme ukončili přejezdem do Grand Grove Village a procházkou ke třetímu největšímu stromu na světě General Grant ( 82 m , 1 325 m krychlových, 1 700 let ) . Odtud jsme začalo sjíždět lesnatým pohořím zpátky do vnitrozemské nížiny směrem k oceánu, který nás však přivítal mlhou a chladem. Z kempovacího místa přímo u pláže Morro Strand trand jsme slyšeli burácení oceánu celou noc. (350 km)
9. 10. 2024
Mlha neustoupila ani ráno, když jsme se zajeli podívat ke skále Morro Rock vyčnívající z moře. Až po cestě při pobřeží do San Simeon se obloha začala protrhávat a vysvitlo slunce. V tu dobu už jsme byli na vyhlídce na hnízdiště tuleňů Elephant vista point. Dlouho jsme se nemohli odtrhnout od sledování těchto ospalých tlouštíků , kteří se občas odplazili na okraj moře nebo se škádlili s ostatními. Dále po pobřeží jsme nemohli pokračovat z důvodu oprav na pobřežní silnici č. 1 , proto jsme museli zajet zpátky do vnitrozemí, po dálnici dojet do Montery a pak navázat zase na pobřežní silnici č. 1, po které jsme dojeli do kempu Pfeifer Big Sur Beach ( 58 dolarů, WC, dumpstation). Cesta okolo pobřeží byla chvílemi zahalená do mlhy vystupující z oceánu, ale nejdůležitější atrakci této části pobřeží most BIXBY CREEK BRIDGE jsme stačili vyfotit. (354 km )
10.10. 2024
Prohlídku pobřeží jsme zakončili dojezdem k vodopádu MC Way Falls , který padá z 20 metrové skály přímo do moře a odtud jsme se vraceli zpět po pobřeží do Montery. V tomto přímořském městě jsme ještě projeli vyhlídkovou silnici 17- Mile Drive vedoucí okolo pláže Pebble Beach s luxusními vilami a mnoha vyhlídkami na oceán včetně vyhlídky na osamělý cypřiš Lone Cypress . Poslední noc jsme strávili v kempu Dum Barton Qarry ( 65 dolarů, plné připojení) v Newark v dojezdové vzdálenosti do půjčovny Cruise Amerika. ( 250km)
11. 10. 2024
Nastal poslední den naší cesty. Z kempu jsme odjeli dotankovat benzín, doplnit plyn a pak již nastal okamžik rozloučení s naším přechodným americkým domovem v půjčovně Cruise Amerika. Vrácení auta proběhlo bez problémů a než jsme se vzpamatovali seděli jsme v taxíku, který nás odvážel na letiště. Posledními pohledy z letadla na mrakodrapy San Franciska skončil náš americký sen. ( 15 km )
Časové údaje návratu:
odlet ze SF 15. 30 hod. pacifického času , přílet do Londýna 12. 10. v 10 h , odlet z Londýna
v 16. 10 hod, přílet do Berlína v 19. 05 hod.
Rekapitulace:
Celkem ujeto 3 258 mil tj. 5 243 Km, původní plán 3000 mil , ujeto o 358 mil více oproti plánu. Spotřeba 1 298 l benzínu za 1 297 USD. Průměrná cena za galon benzinu 3, 78 USD tj. 1 l za 1 dolar ( tj. s kurzem 23 Kč za 1 USD, 23 Kč za 1 l. Průměrná spotřeba RV na 100 km 25 / benzínu.
Půjčeno od Cruise Amerika obytné auto FORD střední kategorie, délka 7,60 m ,
20 nocí základní cena 103 USD za noc, odhadovaný počet mil 3000 za 1170 USD . Celková cena 3 546 USD.
Rezervované kempy:
UPPER PINES Campgroud ( wc, dumpstation, 2 x 36 USD)
OH Ridge Campgroud - 36 USD, wc, dumpstation)
FIDDLERS Campgroud ( 29 USD s bazénem, čerpání vody ve visit centru , odpad mezi kempem a dálnicí naproti návštěvnickému centru)
Las Vegas RV park Circus Circus - 66,89 USD, plné připojení
ZION Campgroud – 2 x45 USD, wc, dumpstation
NORD Campgroud Bryce Canyon- 30 USD , WC, dumpstation
Fruita Campgroud - 25 USD, wc, dumpstation
Devils garden - NP Arches - 25 USD, WC
Goulding Campgroud - 94,28 USD, plné připojení
Mather Campgroud Gran canyon – 2 x 18 USD, WC, dumpstation
Lodgepole NP Sequa ( 2 x 32 USD, dumpstation)
Morro Stand ( 43 USD , WC, pitná voda)
Pfeifer Big Sur ( 58 USD, WC, dumpstation)
Dum Barton Qarry Newark ( 65 USD, plné připojení)
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky San Francisco
Půjčovna autPříspěvky z okolí Karavanem po národních parcích jihozápadu USA
