KAPPADOKIE (Cappadocia) - část 1/2
Tato nádherná oblast v Turecku naprosto předčila má očekávání. Cestovaly jsme čtyři ženy, rozhodně považuji tuto oblast za bezpečnou, nenastala jediná situace, kdy bychom se něčeho obávaly nebo se necítily bezpečně. To samé se týká řízení auta, provoz zde není chaotický (což se ale nedá říct o Istanbulu, tam půjčení auta nedoporučuju, když jsem viděla ten provoz, kdy zácpa byla i ve 2:00 v noci, řídit bych zde nechtěla). V Kappadokii jsme strávily 3 dny, viděly jsme toho spoustu, ale myslím, že den navíc by se nám hodil. V prvním článku popíšu příjezd do Kappadokie a navštívená místa mimo hlavní oblast NP Göreme, ve druhém článku pak údolí NP Göreme. Článek o balonech je napsán samostatně.
Do města Kayseri, které je od Göreme NP vzdálené 1h cesty autem, jsme doletěly z Vídně přímým letem (cena okolo 1.500 Kč), létá jednou týdně ve středu v noci, jediná nevýhoda je, že se přiletí ve 2:00 v noci, ale naopak výhoda je v tom, že si člověk zvykne za téměř žádného provozu na místní komunikace, jejich dopravní značení a kruhové objezdy se semafory na téměř každé křižovatce. Auto jsme si půjčily v autopůjčovně Cizgy. Vybíraly jsme podle toho, že jako jediná měla na stránkách uvedeno, že má otevřeno i v noci. Většina lidí z letadla pak vyzvedávala auto právě u této půjčovny. Ceny nafty se pohybují okolo 25 Kč/l. Ubytovaly jsme se kousek od letiště a ráno vyrazily na cestu. Původně jsme chtěly ráno navštívit centrum města a místní trh, ale ten se otevírá až v 10:00 a tak dlouho jsme se zdržet nechtěly. Při hledání bankomatu, abychom si vybraly turecké liry, jsme narazily na pána, který ve svém stánku u cesty prodával tradiční místní pečivo a balenou vodu. Souhlasil, že můžeme zaplatit eury, nakonec se ale usmál, že co by s eury dělal, že to od něj máme přijmout zdarma jako uvítání v jejich krásné zemi. Měly jsme sice velké rozpaky jídlo přijmout, ale věděly jsme, že odmítnout by byla v této zemi takřka urážka. Hned při prvním kontaktu s místními, se nám tak potvrdila pověstná turecká pohostinnost. Také káva a čaj v místní kavárně za pár korun, chutnala výborně a všichni místní nešetřili úsměvy.
Většina míst, které jsme měly v plánu navštívit, se nachází v NP Göreme. Chtěly jsme ale oblast poznat více, proto jsme první den navštívily i místa mimo tento NP. V Kappadokii nabízí cestovní agentury tzv. Red tour, Green tour a Blue tour. Jedná se o okruhy v rámci Kappadokie různého rozsahu. Těchto jsme nevyužily, ale zjistily jsme si jaký program tyto tour nabízí, abychom na určitá místa dojely v jiný čas a vyhnuly se autobusům.
Naší první zastávkou bylo Soganli Valley. Je to nádherné údolí, klidné, málo turistické, k vidění je spousta kostelů a obydlí vytesaných do skal, s nádhernými zachovalými freskami. Je zde téměř 50 skalních kostelů a jeskyní postavených na tufech, ale navštívit je možné pouze 8 z nich. Vše je volně přístupné, neplatí se žádný vstup (i když na mapy.cz je zaznačená mýtnice, nikdo tady nebyl), přijeli jsme sem okolo 10:00 ráno, procházely jsme se tady úplně samy a až když jsme odjížděly, viděly jsme přijíždět jeden menší autobus. Zaparkovaly jsme tady: 38.3509325N, 34.9665608E u Church of Snakes a odsud se jde 0,5 km k Hidden Church. Navštívily jsme také Karabas Church, který je hned u cesty. Toto údolí je méně známé než údolí v okolí Göreme, ale musím říct, že ho hodnotím jako jedno z nejkrásnějších mezi všemi údolími Kappadokie a rozhodně stojí za to ho navštívit!
Dál po cestě je podzemní město Derinkuyu, ale tam jsme se rozhodly zajet až jiný den, když hlásili horší počasí. Pokračovaly jsme dál do Ihlara Valley. Toto údolí je známé, jezdí sem dost turistů, délka údolí je 15 km, údolí má tři hlavní vstupy, cena vstupného je 15 EUR. První vstup je hned u Ihlary, další kousek dál směrem na sever, kdy do údolí se sejde po 400 schodech (tudy jde nejvíce turistů) a třetí z obce Belisirma. Zvolili jsme vstup z Belisirmy, přijede se až dolů k řece, která údolím protéká, šli jsme směrem na jih ke druhému vstupu až ke kostelu Kokar a pak zpět po druhém břehu řeky, celkem 7 km (2 hod okruh). V údolí je několik kostelů ve skalách, ke kterým se stoupá po schodech, mají uvnitř moc krásné fresky. Jeden z kostelů – Karagedik, není ve skále, ale je to „klasický“ kostel, ze kterého zbyla jedna stěna. Toto údolí je úplně jiné než zbývající údolí v Göreme NP, vypadá více jako soutěska. Za návštěvu stojí také vyhlídková plošina „Ihlara glass terrace“, platí se zde vstup 120 TL (60 Kč) a výhled na kaňon je opravdu krásný, je to ta typická fotografie tohoto údolí. Kousek vedle je restaurace, odsud je také hezký výhled na údolí (zdarma).
Kousek dál na jihozápad se nachází velká sopka Hasan Dagi (3268 m.n.m.), která je „zodpovědná“ svým výbuchem lávy v daleké minulosti, za vznik všech útvarů v Kappadokii, proto jsme se na ni chtěly více zblízka podívat. Nejlepší výhledy se doporučují z vesničky Helvadere, u které je jižně na kopci teprve nedávno objevené archeologické naleziště Mokissos. Jednalo se o jedno z největších starobylých měst z období Byzantské říše. Vesnička není vůbec turistická, na náměstí jsme se zastavily na kávu, dle reakce místních bylo vidět, že moc turistů sem nejezdí, posezení a obsluha bylo moc příjemné a autentické a za čtyři kávy jsme platily dohromady jen asi 60 Kč. Mokissos není populární turistické místo, moc turistů zde nepotkáte, spíše žádné. Přijíždí se sem po dlážděné cestě, v půli této cesty je cesta mírně rozšířená a zde jsme parkovaly. Po pár desítkách metrů po kamenité cestě, uvidíte sopku a celé archeologické naleziště jako na dlani (mapu přikládám do fotogalerie). Turistické cedule, které tu kdysi bývaly, byly sundané. Toto místo nás opravdu ohromilo. Stezka vedoucí touto lokalitou je vybudovaná z kamenů ruin, což přispívá k autentické atmosféře, s výhledem na sopku a okolní krajinu. V jednom článku (a není jich na internetu mnoho), psal jeden turista: „It made me feel as if I were walking around the city prior to its Discovery“ a nemůžu víc než souhlasit! Doporučuji toto místo rozhodně navštívit, dříve, než se stane turistickou atrakcí.
Druhý den jsme navštívily podzemní město Derinkuyu. Podzemní města vyhloubená do vulkanické horniny jsou pro tuto oblast typická a je jich zde velké množství, udává se až 200. Sloužily jako úkryt pro křesťany před nájezdníky. Nejznámější města jsou právě Derinkuyu, Kaymakli, Özkonak, Mazi, Tatlarin. Rozhodovaly jsme se, zda navštívit Derinkuyu nebo Kaymakli, obě jsou velmi podobná, nakonec jsme se rozhodly pro známější Derinkuyu. Vstupné je 13 EUR. Na internetu najdete impozantní fotku několikapatrového výhledu uvnitř města. Tato fotka neodpovídá skutečnosti! Nic takového při prohlídce nenajdete. Velkou část prohlídky jsme šly ohnuté kvůli nízkým stropům, ale všude jsou modré a červené šipky ukazující směr prohlídky. Některé články psaly, že bez průvodce nedoporučují, že je lehké se ztratit, to si nemyslím, cesta je velmi dobře značená. Šly jsme bez průvodce a prohlídka nám trvala okolo 35 minut. Konec října je mimo hlavní sezonu, tak uvnitř nebylo mnoho lidí, ale pár skupin turistů s průvodcem jsme potkaly. Nachází se zde i spousta chodeb mimo hlavní prohlídkovou trasu, tam jsme se také vždy šly podívat, nikdo tam nebyl. Určitě doporučuji jedno z podzemních měst navštívit.
V původním plánu jsme chtěly navštívit také slané jezero Tüz Gölu. Toto jezero bývá na jaro růžové, v pozdním létu a na podzim vysychá a naskytne se vidět bílou planinu. Bohužel jezero leží ještě 1,5 hodiny cesty od Helvadere nebo od Göreme a nevyšel nám čas se sem podívat. Pokud máte více času, myslím, že je to zajímavá zastávka.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Ihlara Belediyesi
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Ihlara Belediyesi
Půjčovna autPříspěvky z okolí KAPPADOKIE (Cappadocia) - část 1/2
