Kaňon Garganta del Cares v pohoří Picos de Europa

Kaňon Garganta del Cares se nachází v pohoří Picos de Europa, jež je vápencový blok rozměru asi 40 * 25 km. Je součástí Kantabrijského pohoří, které se táhne severem Španělska, od západu k východu, kde přechází do menších horských masivů navazujících na Pyreneje. Celé Picos de Europa bývají členěny na západní, střední a východní část. V nejvyšší centrální části leží i nejvyšší hora Torre de Cerredo (2648 m). Jedinečné prostředí zajímavě tvarovaných skalních štítů, propastných kaňonů, řek a bohaté vegetace vedlo již v roce 1918 k vyhlášení prvního španělského národního parku Montana de Covadonga. Teprve v roce 1995 bylo celé pohoří prohlášeno za Národní park Picos de Europe. Roku 2003 získalo navíc statut světové biosférické rezervace. Svou výměrou 65 000 ha se jedná o největší chráněné území Španělska. Nalézá se na území tří provincií Asturie, Santander a León. Kromě běžných turistů toto pohoří rádi navštěvují horolezci a jeskyňáři. Ze zástupců živočišné říše jsou největší chloubou národního parku především medvědi hnědí, jejichž populace se odhaduje na padesát kusů. Symbolem parku se však stal kamzík. Prohání se jich zde údajně na patnáct tisíc kusů, což je v rámci Pyrenejského poloostrova nejvyšší koncentrace vůbec.

Název Picos de Europe je možno najít na starých mapách a kronikách už asi od 16. století. Nejstarším doloženým dokladem je spis profesora Lucia Marinea Sicula z roku 1530, kde jsou tyto hory nazvány jako "Rupes Europae". Ve vzdálenější historii se však vyskytují odlišné názvy. Nejstarším pojmenování „Idoubeda“ pochází od Římanů, s příchodem muslimů se hory mění na „La Pena de Pelayo“. Dnešní výraz "Evropské štíty" je však používán teprve až od 19. století. Podle oficiálního výkladu byli původci tohoto názvu pohoří námořníci vracející se ze zámořských plaveb. Existují však ještě jiné varianty. Například podle starých řeckých pověstí ukrýval mocný Zeus v tomto divokém koutě země princeznu Európé, kterou unesl fénickému králi Atenorovi.

Ačkoli mapy ukazují ve zdejším národním parku spoustu turistických tras nejrůznějších obtížností, jedním z nejznámějších míst je bezesporu kaňon řeky Cares. Nástup na turistickou cestu je možný z  Puente Poncebos nebo z Cain. Do obou míst je bezproblémový příjezd automobilem. Pouze parkování v hlavní sezóně nebo o víkendu může být složitější. V případě pouze jedné cesty je potřeba si zajistit odvoz auta. Podle rozcestníku trvá cesta z Poncebos do Caínu tři hodiny. Délka výletu se v jednotlivých informacích liší. Někde uvádějí délku stezky 12 jinde 15 kilometrů. Mnozí lidé absolvují za jeden den pochod tam i zpět. Výlet se dá jít klidně i naopak, ale to není nejvhodnější, jelikož u Poncebos je kopec. Lepší je si ten sestup nechat na konec. Z hlediska zahnání žízně a hladu je to jedno, jelikož občerstvovací zařízení jsou na obou místech.

Turistická cesta z Poncebos do Caín patří totiž k tomu nejkrásnějšímu, co příroda v Picos de Europa svým návštěvníkům připravila. Kaňon Garganta del Cares je opravdu úchvatná soutěska. Hloubka kaňonu dosahuje až několika set metrů a ze stezky široké občas necelý metr a zaříznuté vysoko v úbočí skály se nám nabízí ty nejúžasnější scenerie, jaké si jen lze představit. Sousedící masív Cerredo překonává dno kaňonu dokonce o více jak dva kilometry! Napříč soutěskou vede pečlivě vyvedená a ve skále odvážně vystřílená cesta, která byla vybudována hydrografickou společností v souvislosti se stavbou vodního koryta přívodního kanálu do elektrárny, která leží nad Poncebos. Výstavba kanálu probíhala v letech 1915 až 1921. Vedlejší úlohou kanálu bylo právě propojení vesnic Caín (autonomní oblast León) a Poncebos (Asturie). Postavit kanál se spádem pouze 1:1 000 a sousední cestu muselo být v tomto těžkém terénu hodně složité. Původní plány výstavby se několikrát měnily. Ručně bylo potřeba razit až 71 tunelů. Pracovalo zde 500 lidí a stavba si vyžádala 11 obětí. Když návštěvník kaňonu prochází kolem tohoto neskutečného vodního díla, které se proplétá jako had okolo a uvnitř skal, nestačí se divit, co je schopen člověk ne jenom vymyslet, ale i vybudovat. Avšak i pohledy dolů připadají někdy jako neskutečné. Občas klidná říčka vytváří lesklé plochy vodní hladiny, aby ji po chvíli vystřídali malé vodopády. Jinde se pomalu plynoucí vodě postaví do cesty shluky mohutných skalisek.

V případě začátku výletu v Poncebos je potřeba odbočit n správnou pěšinu. O něco níž vede totiž ještě jedna cesta, které je sice hezká a skýtá úžasné pohledy do kaňonu řeky Cares, ale po určité době končí ve skalách.

Výlet je to středně náročný, pro někoho však může obsahovat něco málo adrenalinových zážitků vysokohorské turistiky. Zpočátku se absolvuje trošku náročné stoupání po rozlehlém a převážně holém úbočí strže a přibližně po třech kilometrech se přichází k opuštěným a částečně i rozbořených stavení, která mají na mapě označení Los Collados. Pasou se zde ovce, tak možná některý z objektů slouží jako salaš. V tomto místě je možno také poprvé spatřit vodní kanál. Následuje ještě krátké stoupání k místu s informační cedulí pod jeskyní Cueva Grande. Zde je vhodná doba na odpočinek. Cesta v této své části vede ve strži, která se zužuje a na svazích přibývá vegetace. Přechází se z provincie Kantabrie do provincie Kastilie a León. Další chůze přivádi člověka do místa, kde stezka kříží červeně označenou trasu. Je zde tudíž možnost odbočky do hor, ale to by člověk přišel o hezké zážitky. Nachází se zde také ukazatel směru s uvedením cílového času a ten zní 1 a ½ hodiny. Cesta prochází ve svém závěru několika krátkými i jedním delším vlhkým skalním tunelem s nízkým stropem. Několikrát se také dokonce pomocí úzkých železných můstků nad říčkou Cares dostává turista z jedné strany kaňonu na druhou a zpět. Pohledy z lávky dolů do rokle jsou úžasné. Ale to již se pomalu začínají rozevírat skály a na obzoru je vidět přehrada v dáli. Cesta ve svém závěru přichází do malé vesnice Caín.

Krátký pobyt v Picos de Europa v člověku určitě povzbudí chuť poznat tuto oblast ještě mnohem důkladněji. V blízkém okolí je možné navštívit vysokohorské městečka Sotres (1.045 m.n.m.), nejvýše položenou osadu v pohoří Picos de Europa nebo vyjet lanovkou Funicular de Bulnes z Poncebos do typické horské vesnice Bulnes, která před tím, než v roce 2001 postavili tuto lanovku, byla jednou z nejodlehlejších vesnic Španělska. Je zde spoustu dalších a krásných věcí k pozorování, ale je potřeba na to čas.

 

Další zajímavá místa, která jsem při putování po severním Španělsku a Portugalsku navštívil:

město Porto: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-porto

procházel se okolo řeky Douro: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-reka-douro

městečko Vila do Conde: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-vila-do-conde

město Braga: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-braga

město Salamanca: https://www.turistika.cz/cestopisy/spanelsko-salamanca

pohoří Picos de Europa: https://www.turistika.cz/cestopisy/pohori-picos-de-europa-na-severu-spanelska

také krásného dekorativního umění si nelze nevšimnout: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-azulejos

město Porto a jeho mosty: https://www.turistika.cz/mista/mosty-v-portu

portugalské pohoří Serra da Estrela: https://www.turistika.cz/mista/portugalske-pohori-serra-da-estrela

Guggenheimovo muzeum: https://www.turistika.cz/mista/guggenheimovo-muzeum-ve-spanelskem-meste-bilbao

trhy v Portugalsku: https://www.turistika.cz/cestopisy/trhy-v-portugalsku

městečko Manteigas: https://www.turistika.cz/cestopisy/portugalsko-manteigas

vesnici Posada de Valdeon: https://www.turistika.cz/cestopisy/spanelsko-posada-de-valdeon

horskou vesnici Bulnes: https://www.turistika.cz/cestopisy/vesnice-bulnes-ve-spanelskem-pohori-picos-de-europa

*

Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu: https://cestou-necestou-s-matejem.blogspot.com/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/