JESENÍKY – Dlouhé stráně, Rabštejn, Sovinec, Velké Losiny, Jiříkov – Pradědova galerie

Barevné Jeseníky -  pár  tipů na výlety

Ze tří říjnových dnů, strávených v Jeseníkách, byly dva pošmourné, v čase zbylém jsme si však užili ukázkového počasí i výhledů. 

Naše útočiště se nacházelo v chatové osadě kousek za  Šumperkem a malou přehradou Krásné, poměrně vysoko (a  zároveň  i hluboko) v lesích… v místě, kde lišky dávají  dobrou noc.

Praskání dřeva v krbu, hřejivé teplo plápolajícího ohně  (a dobré vínko k tomu) vytvářelo po večerech příjemnou atmosféru. Ráno, pokud oblast nezakrývala nízká oblačnost, se z chaty nabízely pěkné pohledy na pestrobarevnou podzimní scenérii.

Na výletech se dalo uchýlit do jakési samoty, odpoutat od každodenní reality a užívat krás, které tamní příroda nabízela.

 

DLOUHÉ STRÁNĚ

Pěkného dne jsme využili k návštěvě přečerpávací vodní elektrárny (PVE) Dlouhé Stráně, jedné ze součástí unikátního energetického dílana, nacházející se na řece Desná u obce Loučná nad Desnou v okrese Šumperk. Horní nádrž elektrárny (nejvýše položená vodní plocha s celkovým objemem 2 719 750 m³, zatopenou plochou 15,4 ha a hloubkou 26 m) byla uměle vytvořena uvnitř CHKO Jeseníky na vrcholu masivu Dlouhé stráně, v nadmořské výšce 1 350 m. PVE Dlouhé Stráně (jedna z nejvyhledávanějších stavebně - technických památek), jež  se v roce 2005 zařadila mezi 7 největších divů ČR, je nejmladší přečerpávací elektrárnou na českém území. Stavba díla byla započata v roce 1978 a (s pětiletou pauzou) dokončena po 18 letech, tedy v roce 1996.  Elektrárna se může pochlubit několika dalšími  NEJ:

NEJvětší spád v ČR (přečerpávání vody v nádržích probíhá s výškovým rozdílem 510,7 m), NEJvětší výkon turbín v ČR dvakrát 325  (v režimu čerpadlovém max 312 MW) a NEJvětší reverzní vodní turbíny v Evropě.

Z ekologických důvodů je v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky technologie  této  energetické stavby zabudována do podzemí.

Do těchto obrovských prostor je možná exkurze. Přečerpávací vodní elektrárna umožňuje  uchovat větší množství přebytečné elektrické energie na delší dobu. Do složitých technických podrobností o funkci díla mi nepřináleží zasahovat…  Stručně a laicky: elektrárna má dvě vodní nádrže (horní a spodní), propojené spádovým potrubím. Kdysi převážně v noci (tedy mimo energetickou špičku), v současnosti i několikrát denně se využívá z elektrorozvodné sítě  energie k přečerpání vody z dolní nádrže do nádrže horní. V době potřeby je pak možné takto uskladněnou energii* znovu použít. Potrubím je z horní nádrže voda* přes turbínu vodní elektrárny vypouštěna do dolní nádrže. Energie, odebraná na přečerpání vody se takto vrací zpět do elektrorozvodné sítě.

Od techniky ale raději k přírodě. Přes Velké   Losiny, Loučnou nad Desnou jsme se dostali  do SKI  areálu Kouty nad  Desnou. Odtud jsme lanovkou (první šestisedačkou v Česku)  za necelých 7 min/ 175,- Kč (zpáteční jízdenka) vystoupali ze spodní stanice 588 m.n.m.  do výšky 1 095 m.n.m. Zde jsme pod rozhlednou  u Tetřeví chaty  pokousali svačinu a  počkali na autobus (kyvadlovku), který nás za 40 Kč (cena i za zpáteční jízdu, kterou jsme ale nevyužili) vyvezl těsně pod vodní nádrž. Kochali jsme se pak při procházce po obvodu  tohoto kolosu nádhernými výhledy a užívali příjemné atmosféry, umocněné parádním počasím. Zamávali jsme PradědOVI (1 491m.n.m.),  nejvyššímu vrcholu Hrubého Jeseníku, druhého nejvyššího pohoří v ČR a poté se vydali po červené (stále  z kopce) pěšky zcela nenáročnou asi 2 km vycházkou zpět k horní stanici lanovky. Dole u parkoviště jsme se odměnili v prostorách infocentra  v Restaurantu  Galerie  chutným obědem a ujížděli pak neznaveni, nabiti (nejen sluneční energií) do našeho útočiště.

 

Dny pošmourné jsme využili k návštěvě různých zajímavostí. Už jízda malebnou zvlněnou   podhorskou krajinou, či zapomenutými vesničkami (bohužel mnohdy až zchátralými) byla  příjemným zážitkem.

 

 RABŠTEJN

Jedním z výletních cílů se stal  Rabštejn – kdysi gotický hrad (který si svou nadm. výškou 830 m.n.m. vysloužil  prvenství na území Moravy),  nyní zajímavá zřícenina, na kterou stálo za to vyšlápnout pruďák. Skalní oblast Rabštejn (ráj horolezců) se nachází v podhůří Hrubého Jeseníku, v Hraběšické hornatině, kousek od obce  Bedřichov.

Hrad byl založen ve 13. stol. Na počátku 18. stol. odtud odešli poslední lidé, ale dle pověsti  v opuštěných zdech starého sídla přebýval duch čaroděje, který zde žil na přelomu 14. a 15. stol. Tehdy slíbil že se sem po 300 letech vrátí. Bližší popis o pobytu  mága na Rabštejně – tedy na jednom ze tří vrcholů magického trojúhelníku, který  dotvářely vrcholy Kamenného vrchu  a Skřítku -  je ve fotogalerii.

Z Bedřichova jsme vyrazili po červené prudkou lesní cestou a po necelých 2 km  se dostali na louku - k rozcestníku Rabštejn  restaurace. Na travnaté ploše stálo pár stanů (mívají zde tábořiště horolezci) a  horská chata  Rabštejn  s lákavou nabídkou jídel. Pokračovali jsme však dalšího půl km po červené až k troskám hradu a až cestou zpět  v penzionu zakončili výlet výborným obědem.

Kolemjdoucí turista nám cestou k hradu sdělil, že za pěkného počasí by bylo možné se dostat žebříkem ve skalní plošině na vrchol zříceniny a odtud se kochat parádními výhledy na Hrubý Jeseník a na Hanou. Bohužel nebylo příliš vidět ani na cestu, natož do širšího okolí, proto jsme se do úplných výšek neškrábali. Ohromné skalní hradby (nacházející se v Zadních skalách) vytvářely společně s pošmournem velmi zvláštní  a příjemnou atmosféru. 

TIP na  výletní a romantickou trasu autem  na Rabštejn:

Velké Losiny, Šumperk, Nový Malín, Mladoňov, Třemešek a Bedřichov

Cesta  autem zpět: Bedřichov, Oskava, Libina, Hrabišín, Nový Malín, Šumperk).

 

VELKÉ LOSINY

Cestě na Rabštejn předcházela kratičká  návštěva Velkých  Losin, jednoho z nejstarších městeček na Šumpersku, nacházejícího se v podhůří Hrubého Jeseníku, místa spjatého s bohatou historií a zajímavostmi. Zavítali jsme nejdříve do zámeckého parku, který je  součástí renesančního zámku. Z dřívější vodní tvrze asi z 15. stol. se díky Žerotínům  během 16. a 17. stol. stalo honosné sídlo. Zámecká zahrada byla zbudována  až v 18. stol. Zámek je  spjat s čarodějnickými procesy, které zde probíhaly v letech  1678 -1693 rukou inkvizitora Františka Jindřicha Bobliga z Edelstadtu, povolaného do Losin hraběnkou z Galle. Pomocí mučení (tortury) bylo dosaženo přiznání obviněných. Obětmi  inkvizičního tribunálu byly desítky nešťastníků. Spisovatel Václav Kaplický vydal o této kruté historii svědectví formou románu Kladivo na  čarodějnice. Stejně se jmenuje i film režiséra Otakara Vávry.

Přešli jsme do venkovních prostor  Areálu zdraví, které volně navazovaly na zámecký park. Komplex se skládal z haly, restaurace a volnočasového  prostranství s malým   rybníčkem a průlezkami pro děti.

Pokračovali  jsme pak autem po hlavní silnici. Po levé straně jsme míjeli (stále  funkční) Ruční papírnu  - významnou technickou památku  ze 16. stol. (od  roku 2002 zároveň národní kulturní památku). Ruční papír se zde vyrábí tradičním postupem ze lnu a bavlny. V objektu se nachází Muzeum papíru, přibližující  vznik a vývoj papírenské výroby. Zastavili jsme na nedalekém parkovišti. 

Následovala vycházka dalším parkem, tentokrát lázeňským. Lázně, nacházející se  v centru Velkých Losin,  patří mezi nejstarší na Moravě. Jejich historie sahá do 16. století. Vyvěrají zde  sirné prameny o teplotě  necelých 37°C. Termální prameny mají blahodárné účinky na nervy, pohybový aparát a kožní nemoci. V parku jsme obdivovali vysoké staré stromy, prohlíželi si pěkné lázeňské budovy a máchali ruce ve vyvěrajícím léčivém prameni. Příjemnou procházku rozsáhlým lázeňským parkem jsme zakončili v místě bývalého koupaliště zhlédnutím výstavby nového areálu Thermeparku, jehož  bazény budou (snad  již v březnu 2015) naplněny vodou z léčebného termálního minerálního pramene Žerotín. 

 

 SOVINEC

Stejně jako zřícenině Rabštejn pošmourno přidalo na tajemnosti, ani hradu  Sovinci nepříliš vlídné počasí nijak zvlášť neublížilo. Stal se naším dalším cílem. Nejrozsáhlejší hradní komplex Nízkého Jeseníku, nacházející se 14 km jižně  od  Rýmařova, vévodí okolní lesnaté krajině stejnojmenné vísky.

Historie hradu je velmi obšírná a zdlouhavá. V kostce snad jen to, že hrad vznikl v 1. pol. 14. stol. rukou příslušníků rodu Hrutoviců, kteří se pak začali titulovat jako „páni ze  Sovince“. Název hradu vznikl podle velkého výskytu sov v okolí. Hrad střídal majitele a  postupně procházel řadou úprav, přestaveb, rozšiřování a modernizování. Roku 1623 získal sídlo Řád německých rytířů. Tito zajistili Sovinci mohutné opevnění poté, co byl (r. 1626) obsazen Dány, přesto byl objekt v roce 1643 opět dobyt  - tentokrát Švédy a stal se jejich pevností až do roku 1650. Od konce 17. století vojenský význam hradu postupně klesal. Sovinec postihl v roce 1784  požár. V letech 1867-1896 zde sídlila první lesnická škola v českých zemích. V období německé okupace se stal Sovinec základnou SS a vězením  francouzských důstojníků. V roce 1945 zde vypukl další ničivý požár.

Rekonstrukce hradu stále probíhá.

V den naší návštěvy se tu konalo slavnostní ukončení sezóny. Žilo to tu,  vonělo různými dobrotkami. Procházeli jsme několika branami a nádvořími, některými interiéry, nahlédli jsme do mučírny a různých hradních zákoutí. Z hradeb u věže  jsme shlédli kostel svatého Augustina. Po celou dobu návštěvy jsme vychutnávali teplou medovinku. Prohlíželi jsme krámečky, na 5. nádvoří mrkli na pohádku pro děti a poté na výcvik dravých ptáků a historický šerm. Z hradu, postaveného na skalním ostrohu, chyběly pohledy do dálav. Krajina byla zahalena v šedivém hávu. Posilnili jsme se v hostinci U rytíře, nacházejícím se u odbočky z hlavní silnice k Sovinci a pak ujížděli do nedalekého Jiříkova na výstavu obřích soch a betlémů.

Cena  za vstupenku v době  slavností 110,- Kč

Parkování nad  vesnicí

 

 JIŘÍKOV - PRADĚDOVA GALERIE

Pradědova  galerie u Halouzků se nachází v obci Jiříkov u Rýmařova. Galerie se rozkládá na ploše 6 ha v areálu daňčí farmy a dělí se na vnitřní a venkovní prohlídky.

Vstupem na prostranství jsme se dostali do světa několika stovek dřevěných soch (především zvířat, lidí a mystických postav – draků, čertů, andělů… konkrétněji ZDE.  Prošli jsme také Muzeem betlémů Moravských řezbářů, zhlédli obrovské dřevořezby s církevní tematikou a další zajímavosti. Po dobu prohlídky interiéru nás slovem  doprovázely mluvící sochy. Někteří koníci (vyřezaní ze 140 let starých topolů, jež rostly na pardubickém dostihovém závodišti) byli přizpůsobeni tak, aby se na ně dalo sednout. Bylo radostí pozorovat malé návštěvníky.

Dominantou celé galerie je obrovská vyřezávaná socha Děda Praděda (10,4 metru/15 tun). Další zajímavostí je obří dřevěný obraz Děda Praděda a jeho říše a třetím unikátem je  betlém s vyřezávanými plastikami v živé velikosti (oceněný titulem Největší betlém na světě). K výrobě tohoto neustále se rozšiřujícího dřevěného betlému (nyní o 260  figurách) přiměl autora, Jiřího Halouzky, papež Jan Pavel II, se kterým se v roce 1988 řezbář setkal. Několik Halouzkových soch  figuruje v  Guinessově knize rekordů.

 

Ve venkovních prostorách se nachází Pradědova zahrádka (arboretum), pozorovatelna  živých daňků, ekologická vodní nádrž, samozřejmě  sochy a také  dřevěné atrakce pro mrňata (kolotoče, prolézačky, houpačky).

 

K dispozici  je návštěvníkům restaurace.

Parkování před  galerií je zdarma.

Vstupné 60,- Kč  (dospělí)

Otvírací doba – viz http://www.pradedovagalerie.cz/

Halouzkovy  sochy  jsme potkali  v prosinci  v Brně  - zdobily předvánoční  náměstí Svobody.

 

Během tří dnů jsme  se v Jeseníkách obohatili  a zároveň  jsme si velmi odpočali.