Chaty a chalupy
Mapa Šumperk
JESENÍKY – Dlouhé stráně, Rabštejn, Sovinec, Velké Losiny, Jiříkov – Pradědova galerie
Barevné Jeseníky - pár tipů na výlety
Ze tří říjnových dnů strávených v Jeseníkách byly dva pošmourné, v čase zbylém jsme si však užili ukázkového počasí i výhledů.
Naše útočiště se nacházelo v chatové osadě kousek za Šumperkem a malou přehradou Krásné, poměrně vysoko (a zároveň i hluboko) v lesích… v místě, kde lišky dávají dobrou noc.
Praskání dřeva v krbu, hřejivé teplo plápolajícího ohně (a dobré vínko k tomu) vytvářelo po večerech příjemnou atmosféru a ráno, pokud oblast nezakrývala nízká oblačnost, balkon chaty nabízel příjemný pohled na pestrobarevnou podzimní scenérii.
Na výletech se dalo uchýlit do jakési samoty, odpoutat od každodenní reality a užívat krás, které tamní příroda nabízela.
DLOUHÉ STRÁNĚ
Pěkného dne jsme využili k návštěvě jedné ze součástí unikátního energetického díla - přečerpávací vodní elektrárny (PVE) Dlouhé Stráně, nacházející se na řece Desná u obce Loučná nad Desnou v okrese Šumperk. Horní nádrž elektrárny (nejvýše položená vodní plocha s celkovým objemem 2 719 750 m³, zatopenou plochou 15,4 ha a hloubkou 26 m) byla uměle vytvořena uvnitř CHKO Jeseníky, na vrcholu masivu Dlouhé stráně, v nadmořské výšce 1 350 m. PVE Dlouhé Stráně (jedna z nejvyhledávanějších stavebně - technických památek), jež se v roce 2005 zařadila mezi 7 největších divů ČR, je nejmladší přečerpávací elektrárnou na českém území. Stavba díla byla započata v roce 1978 a (s pětiletou pauzou) dokončena po 18 letech, tedy v roce 1996. Elektrárna se může pochlubit několika dalšími NEJ:
NEJvětší spád v ČR (přečerpávání vody v nádržích probíhá s výškovým rozdílem 510,7 m), NEJvětší výkon turbín v ČR dvakrát 325 (v režimu čerpadlovém max 312 MW) a NEJvětší reverzní vodní turbíny v Evropě.
Z ekologických důvodů je v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky technologie této energetické stavby zabudována do podzemí.
Do těchto obrovských prostor je možná exkurze. Přečerpávací vodní elektrárna umožňuje uchovat větší množství přebytečné elektrické energie na delší dobu. Do složitých technických podrobností o funkci díla mi nepřináleží zasahovat… Stručně a laicky: elektrárna má dvě vodní nádrže (horní a spodní), propojené spádovým potrubím. Kdysi převážně v noci (tedy mimo energetickou špičku), v současnosti i několikrát denně se využívá z elektrorozvodné sítě energie k přečerpání vody z dolní nádrže do nádrže horní. V době potřeby je pak možné takto uskladněnou energii* znovu použít. Potrubím je z horní nádrže voda* přes turbínu vodní elektrárny vypouštěna do dolní nádrže. Energie, odebraná na přečerpání vody se takto vrací zpět do elektrorozvodné sítě.
Od techniky ale raději k přírodě. Přes Velké Losiny, Loučnou nad Desnou jsme se dostali do SKI areálu Kouty nad Desnou. Odtud jsme lanovkou (první šestisedačkou v Česku) za necelých 7 min/ 175,- Kč (zpáteční jízdenka) vystoupali ze spodní stanice 588 m.n.m. do výšky 1 095 m.n.m. Zde jsme pod rozhlednou u Tetřeví chaty pokousali svačinu a počkali na autobus (kyvadlovku), který nás za 40 Kč (cena i za zpáteční jízdu, kterou jsme ale nevyužili) vyvezl těsně pod vodní nádrž. Kochali jsme se pak při procházce po obvodu tohoto kolosu nádhernými výhledy a užívali příjemné atmosféry, umocněné parádním počasím. Zamávali jsme PradědOVI (1 491m.n.m.), nejvyššímu vrcholu Hrubého Jeseníku, druhého nejvyššího pohoří v ČR a poté se vydali po červené (stále z kopce) pěšky zcela nenáročnou asi 2 km vycházkou zpět k horní stanici lanovky. Dole u parkoviště jsme se odměnili v prostorách infocentra v Restaurantu Galerie chutným obědem a ujížděli pak neznaveni, nabiti (nejen sluneční energií) do našeho útočiště.
Dny pošmourné jsme využili k návštěvě různých zajímavostí. Už jízda malebnou zvlněnou podhorskou krajinou, či zapomenutými vesničkami (bohužel mnohdy až zchátralými) byla příjemným zážitkem.
RABŠTEJN
Jedním z výletních cílů se stal Rabštejn – kdysi gotický hrad (který si svou nadm. výškou 830 m.n.m. vysloužil prvenství na území Moravy), nyní zajímavá zřícenina, na kterou stálo za to vyšlápnout pruďák. Skalní oblast Rabštejn (ráj horolezců) se nachází v podhůří Hrubého Jeseníku, v Hraběšické hornatině, kousek od obce Bedřichov.
Hrad byl založen ve 13. stol. Na počátku 18. stol. odtud odešli poslední lidé, ale dle pověsti v opuštěných zdech starého sídla přebýval duch čaroděje
, který zde žil na přelomu 14. a 15. stol. Tehdy slíbil že se sem po 300 letech vrátí. (Bližší popis o pobytu tohoto mága na Rabštejně – tedy na jednom ze tří vrcholů magického trojúhelníku, který dotvářely vrcholy Kamenného vrchu a Skřítku - je ve fotogalerii.)
Z Bedřichova jsme vyrazili po červené prudkou lesní cestou a po necelých 2 km se dostali na louku - k rozcestníku Rabštejn restaurace. Na travnaté ploše stálo pár stanů (mívají zde tábořiště horolezci) a horská chata Rabštejn s lákavou nabídkou jídel. Pokračovali jsme však dalšího půl km po červené až k troskám hradu a až cestou zpět v penzionu zakončili výlet výborným obědem.
Kolemjdoucí turista nám cestou k hradu sdělil, že za pěkného počasí by bylo možné se dostat žebříkem ve skalní plošině na vrchol zříceniny a odtud se kochat parádními výhledy na Hrubý Jeseník a Hanou. Bohužel nebylo příliš vidět ani na cestu, natož do širšího okolí, proto jsme se do úplných výšek neškrábali. Ohromné skalní hradby (nacházející se v Zadních skalách) vytvářely společně s pošmournem velmi zvláštní a příjemnou atmosféru. Vůbec nás netrápilo, že jsme předem nenastudovali, kterými zachovalými částmi hradu konkrétně jsme procházeli.
TIP na výletní a romantickou trasu autem na Rabštejn:
Velké Losiny, Šumperk, Nový Malín, Mladoňov, Třemešek a Bedřichov
Cesta autem zpět: Bedřichov, Oskava, Libina, Hrabišín, Nový Malín, Šumperk).
VELKÉ LOSINY
Cestě na Rabštejn předcházela kratičká návštěva Velkých Losin, jednoho z nejstarších městeček na Šumpersku, nacházejícího se v podhůří Hrubého Jeseníku, místa spjatého s bohatou historií a zajímavostmi. Zavítali jsme nejdříve do zámeckého parku, který je součástí renesančního zámku. Z dřívější vodní tvrze asi z 15. stol. se díky Žerotínům během 16. a 17. stol. stalo honosné sídlo. Zámecká zahrada byla zbudována až v 18.stol. Zámek je spjat s čarodějnickými procesy, které zde probíhaly v letech 1678 -1693 rukou inkvizitora Františka Jindřicha Bobliga z Edelstadtu, povolaného do Losin hraběnkou z Galle. Pomocí mučení (tortury) bylo dosaženo přiznání obviněných. Obětmi inkvizičního tribunálu (jenom v Losinách) byly desítky nešťastníků. Spisovatel Václav Kaplický vydal o této kruté historii svědectví formou románu Kladivo na čarodějnice. Stejně se jmenuje i film režiséra Otakara Vávry.
Přešli jsme do venkovních prostor Areálu zdraví, které volně navazovaly na zámecký park. Komplex se skládal z haly, restaurace a volnočasového prostranství s malým rybníčkem a průlezkami pro děti.
Pokračovali jsme pak autem po hlavní silnici. Po levé straně jsme míjeli (stále funkční) Ruční papírnu - významnou technickou památku ze 16. stol. (od roku 2002 zároveň národní kulturní památku). Ruční papír se zde vyrábí tradičním postupem ze lnu a bavlny. V objektu se nachází Muzeum papíru, přibližující vznik a vývoj papírenské výroby. Zastavili jsme na nedalekém parkovišti.
Následovala vycházka dalším parkem, tentokrát lázeňským. Lázně, nacházející se v centru Velkých Losin, patří mezi nejstarší na Moravě. Jejich historie sahá do 16. století. Vyvěrají zde sirné prameny o teplotě necelých 37°C. Termální prameny mají blahodárné účinky na nervy, pohybový aparát a kožní nemoci. Obdivovali jsme v parku vysoké staré stromy, prohlíželi si pěkné lázeňské budovy a máchali ruce ve vyvěrajícím léčivém prameni. Příjemnou procházku rozsáhlým lázeňským parkem jsme zakončili v místě bývalého koupaliště shlédnutím výstavby nového areálu Thermeparku, jehož bazény budou (snad již v březnu 2015) naplněny vodou z léčebného termálního minerálního pramene Žerotín.
SOVINEC
Stejně jako zřícenině Rabštejn pošmourno přidalo na tajemnosti, ani hradu Sovinci nepříliš vlídné počasí nijak zvlášť neublížilo. Stal se naším dalším cílem. Nejrozsáhlejší hradní komplex Nízkého Jeseníku, nacházející se 14 km jižně od Rýmařova, vévodí okolní lesnaté krajině stejnojmenné vísky.
Historie hradu je velmi obšírná a zdlouhavá. V kostce snad jen to, že hrad vznikl v 1. pol. 14. stol. rukou příslušníků rodu Hrutoviců, kteří se pak začali titulovat jako „páni ze Sovince“. Název hradu vznikl podle velkého výskytu sov v okolí. Hrad střídal majitele a postupně procházel řadou úprav, přestaveb, rozšiřování a modernizování. Roku 1623 získal sídlo Řád německých rytířů. Tito zajistili Sovinci mohutné opevnění poté, co byl (r. 1626) obsazen Dány, přesto byl objekt v roce 1643 opět dobyt - tentokrát Švédy a stal se jejich pevností až do roku 1650. Od konce 17. století vojenský význam hradu postupně klesal. Sovinec postihl v roce 1784 požár. V letech 1867-1896 zde sídlila první lesnická škola v českých zemích. V období německé okupace se stal Sovinec základnou SS a vězením francouzských důstojníků. V roce 1945 zde vypukl další ničivý požár.
Rekonstrukce hradu stále probíhá.
V den naší návštěvy se tu konalo slavnostní ukončení sezóny. Žilo to tu, vonělo různými dobrotkami. Procházeli jsme několika branami a nádvořími, některými interiéry, nahlédli jsme do mučírny a různých hradních zákoutí. Z hradeb u věže jsme shlédli kostel svatého Augustina. Po celou dobu návštěvy jsme vychutnávali teplou medovinku. Prohlíželi jsme krámečky, na 5. nádvoří shlédli pohádku pro děti a poté výcvik dravých ptáků a historický šerm. Trošku chyběly pohledy do dálav z tohoto hradu, postaveného na skalním ostrohu, krajina totiž byla zahalena v šedivém hávu. Posilnili jsme se v hostinci U rytíře, nacházejícího se u odbočky z hlavní silnice k Sovinci a pak ujížděli do nedalekého Jiříkova na výstavu obřích soch a betlémů.
Cena za vstupenku v době slavností 110,- Kč
Parkování nad vesnicí
JIŘÍKOV - PRADĚDOVA GALERIE
Pradědova galerie u Halouzků se nachází v obci Jiříkov u Rýmařova. Galerie se rozkládá na ploše 6 ha v areálu daňčí farmy a dělí se na vnitřní a venkovní prohlídky.
Vstupem na prostranství jsme se dostali do světa několika stovek dřevěných soch (především zvířat, lidí a mystických postav – draků, čertů, andělů… konkrétněji ZDE. Prošli jsme také Muzeem betlémů Moravských řezbářů, shlédli obrovské dřevořezby s církevní tematikou a další zajímavosti. Po dobu prohlídky interiéru nás slovem doprovázely mluvící sochy. Někteří nově vyřezaní koníci (ze 140 let starých topolů, které rostly na pardubickém dostihovém závodišti) byli přizpůsobeni tak, aby se na ně dalo sednout. Bylo radostí pozorovat malé návštěvníky.
Dominantou celé galerie je obrovská vyřezávaná socha Děda Praděda (10,4 metru/15 tun). Další zajímavostí je obří dřevěný obraz Děda Praděda a jeho říše a třetím unikátem betlém s vyřezávanými plastikami v živé velikosti (oceněný titulem Největší betlém na světě). K výrobě tohoto neustále se rozšiřujícího dřevěného betlému (nyní o 260 figurách) přiměl autora, Jiřího Halouzky, papež Jan Pavel II, se kterým se v roce 1988 řezbář setkal. Několik Halouzkových soch figuruje v Guinessově knize rekordů.
Ve venkovních prostorách se nachází Pradědova zahrádka (arboretum), pozorovatelna živých daňků, ekologická vodní nádrž, samozřejmě sochy a také dřevěné atrakce pro mrňata (kolotoče, prolézačky, houpačky).
K dispozici je návštěvníkům restaurace.
Parkování před galerií je zdarma.
Vstupné 60,- Kč (dospělí)
Otvírací doba – viz http://www.pradedovagalerie.cz/
Halouzkovy sochy jsme potkali v prosinci v Brně - zdobily předvánoční náměstí Svobody.
Během tří dnů jsme se v Jeseníkách obohatili a zároveň jsme si velmi odpočali.
Přidat do oblibených uživatelů
Loučná nad Desnou
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí JESENÍKY – Dlouhé stráně, Rabštejn, Sovinec, Velké Losiny, Jiříkov – Pradědova galerie
