TURISTIKU PODPORUJÍ
60 591 turistů a cestovatelů
101 959 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
1 148 953,- odměny za články
Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Svět
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Hlavní město
Městečko
Město
Městská část
Městys
Místní část
Náměstí
Osada
Přístav
Samota
Ulice
Vesnice
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Hrad
Zámek
Zřícenina
Trosky
Kaple
Klášter
Pomník
Kříž
Chata
Muzeum
Bouda
Kostel
Památník
Měšťanský dům
Salaš, koliba
Letohrad
Farma
Hřebčín
Zámeček
Tvrz
Skanzen
Hradiště
Rotunda
Statek
Dům, budova
Chrám
Hřbitov
Hradby
Lapidárium
Kašna
Socha
Boží muka
Hrádek
Panský dvůr
Rychta
Pevnost, opevnění
Radnice
Drobné památky
Mešita
Synagoga
Příroda vybrat: vše / nic
Hora
Kopec
Štít
Vrchol
Jezero
Potok
Pleso
Rybník
Vodopád
Propast
Minerální pramen
Jeskyně
Krasový útvar
Údolí
Skalní útvar
Jezírko
Řeka
Říčka
Pohoří
Údolí, dolina
Kaňon
Sedlo
Travertíny
Planina
Hřeben
Louka
Pramen
Kámen
Zahrada
Rašeliniště
Slatě
Památný strom
Přírodní park
Ostrov
Sopka
Pobřeží
Poušť
Park
Rokle
Přírodní památka
Vodní nádrž
Studánka
Soutěska
Tůň
Pláž
Poloostrov
Bažina, mokřady
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Lázně
Rekreační oblast
Koňská stezka
Aquapark
Letovisko
Koupaliště
Ledovec
Ski areál
Golf
Půjčovna lodí
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Potápění
Zábava, atrakce
Půjčovna kol
Vinařský cíl
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Tipy a novinky vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky
Změnit oblast
Vyhledat oblast:

JAK SE Z NEVINNÉHO ROAD TRIPU STALO DOBÝVÁNÍ PRALESA KRUSHNOHORSKÉHO

Cestopisy

Fotografie (10)  • Foto: Stepke

Již dlouhou dobu sháním “Gri gri” (takové pohodlné jistítko na lezení). Nutně ji nepotřebuji a tak tomu dávám čas, jestli se neobjeví nějaká výhodná nabídka, neb v normálních obchodech je celkem drahá. Jednoho dne zahlédnu na facebooku inzerci ze stránky “Lezení - Bazar” na úplně novou Gri-grinu, neváhám a jistému Karlovi píši zprávu na FB, že o ní mám zájem. Netuším, že toto rozhodnutí bude mít za následek další dobrodružství, které se mi zapíše do celoživotní paměti.

“Grigri stále mám, vyzvedneš si ji v Praze, nebo ji chceš poslat na dobírku? A nebo odkaď jsi?”, přišla mi vzápětí odpověď. Vlastník důmyslného jistítka jede v sobotu na kola na Cínovec a chce dorazit na Horu Sv. Kateřiny, což je od nás cca 60 km severně. Jelikož tato místa úplně neznám, nadšeně souhlasím, že si pro zásilku dojedu na zmíněnou horu a cestu pojmu jako výletní.

Foto: Stepke

V den “D” vyrážím společně s taťkou na road výlet s cílem poznat nová místa, načerpat krušnohorskou atmosféru a převzít ten malý modrý zázrak, díky kterému se na naší Yetti-střeše budu připadat alespoň trochu bezpečně.

Foto: Stepke

Nechávám taťku řídit, jedeme přes Německo na Horu Sv. Šebestiána, jakmile mi naběhne český signál, koukám do mapy, které místo při naší cestě probádáme jako první. Náhle volá Karel, že jsou rychlejší než čekali a že už sjíždí z Kateřiny do Německa, jestli bych si pro to mohla přijet do Olbernhau. Nemám s tím problém, jenže: “kudy se tam dostaneme?”. Ocitli jsme se v krušnohorském ráji, který nepřijímá žádného z mobilních operátorů. Ano, spoléhat pouze na smartpohony není správné, ale hold auto-atlas byl zrovna tam, kde jsme nebyli my. Vracíme se tedy asi 5 km zpět, než se mi načetly mapy.cz, podle kterých jsme už věděli kudy. Cesta podél hraniční řeky mezi skálami mě opravdu nadchla, rozhodně si musím projet cyklotrasu která podle ní taky vede a ráda bych si i na nějakou skálu vylezla. Nikdy jsem v těchto místech nebyla ale byla jsem pyšná, že patří do Krušných hor, tam kam patřím i já. Kostel v Olbernhau, u kterého jsme se měli potkat, jsme našli bez problému, cyklo výprava tam na nás už čekala a zásilku mi předala. Všechny nás překvapilo, že přestože byla sobota a hezké počasí, ve městě nebylo živáčka. Přesto mě městečko nadchlo. Připadala jsem si, že jsem v nějakém italském alpském městečku, kde zrovna drží siestu.

Vracíme se zpět do českého Kalku, kde žádného operátora nenajdeš, najdeš tam však krásný kostel na krásném místě. Dáváme oběd v místní hospodě, která pamatuje ledacos. Nejdříve se bojíme paní výčepní, která nadšení z dalších hostů moc neprojevuje, potom ležícího vlčáka. Obojího zbytečně, vlčák nekousal a paní taky ne =D nakonec se i usmála. No asi měla po cyklisticko-zájezdovém “přepadení” všeho plné kecky, čemuž se nedivím. Dáváme kuřízek s hranolkama, taťka to zapije litrem piva já trojkou tonicu a jedeme zpět. Nemusím parťáka moc přesvědčovat, že se zastavíme u jednoho vodopádu, který je hned u silnice (myslela jsem si). Alespoň si projdeme i ty rašeliniště a poznáme kus Krušnohorské Sibiřě (pro mě nový poznatek, že tu něco takového máme).

Foto: Stepke

Foto: Stepke

Po prvním ušlém kilometru mi je pokládána otázka, jak to tedy má být vlastně daleko. Odpovídám, že maximálně 3 km. Taťka s mými dobrodružnými záměry moc nepočítal a na výlet se vydal v džínách a sandálích, ve kterých mu po pár metrech chůze praskla podrážka, přesto chtěl pokračovat. Po třech kilometrech se dostáváme na červenou, od které to k tomu vodopádu musí být už jen kousek. “Hele tak já nevím jestli má cenu to hledat, třeba tam vůbec nepoteče voda”, povídám.. To jakoby taťku “nakoplo”, když už ušel 4 km, tak už to místo chce teda vidět. Scházíme z červené do lesa směr vodopád, nejdříve jdeme po pěšině, pak po menší pěšině, pak hodně z kopce, pak po žádné pěšině strmě z kopce. Jako brzdu využíváme kmeny stromů. Táta se nám směje, já se malinko děsím, do čeho sem nás dostala. Jediné pozitivum, které jsem v tu chvíli slyšela,byl proud vody. Určitě tam poteče alespoň “čůrek” říkám si a snažím se nemyslet na to, že to co v podstatě jedeme po zadku dolů, budeme muset jít i nahoru (cca 100 m převýšení).

Foto: Stepke

Jsme nejníže, jak jen to v danou chvíli jde a opravdu nám mezi nohama proudí potůček, jdeme proti proudu, potkáváme minivodopádek a já doufám, že to není to za čím jsme šli. Údolí se zužuje, skály se k sobě přibližují a potůček teče strměji. Jsme na místě a jsme nadšeni, jdu ještě o pár metrů po kamenech výš, abych viděla za roh a jsem ještě nadšenější. Vodopád to rozhodně je. Sice se nedává srovnávat s těmi Islandskými, ale o tom to přeci není. Užíváme si s mým parťákem výtězoslavného pocitu a hluku padající vody, které tam popravdě tolik neteklo ale i tak scenérie vodního proudu tekoucího z devítimetrové výšky již vymletým tobogánem byla úžasná. Já si uvědomuji jak jsem výpravu podcenila, nevzala jsem ani vodu, ani tatranku a oboje chybělo. I když se mi to běžně nestává (opravdu jsem si myslela, že vycházka k vodopádu bude max na půl hodiny) jsem ponaučena a příště se to nestane. Myslím, že od této zkušenosti sebou budu brát i lano na slanění =D. Rozhodneme se nejít zpět stejnou cestou a tak zdolávám prudký kopec, kde vypadá, že už před námi někdo někdy šel. Náhle si uvědomujeme, že stoupáme na druhé straně údolí než potřebujeme. Snažíme se tedy sklesat zpět dolů k potoku, který po kluzkých balvanech přecházíme a opět jdeme divočinou strmě nahoru. Cesta je to náročná ale ne tak, jak jsem se bála. Stejně si připadám provinile, kam jsem mého taťku zatáhla. On to však bere sportovně a dobře si uvědomuje, že mě k těmto nečekaným výletům a hláškám typu: “tam se ještě podíváme, je to jen kousek”, “už tam budeme” nebo “už vyjedeme jen takový houpáček”, vychoval sám a tak mi nemůže nic moc vyčítat. (Pár rejpanců ale stejně proběhlo.)

Zrovna mi sděluje svou myšlenku, že na to, co jsme dnes vše prošli a že jsme byli i na místech, kde možná nikdy nikdo nebyl, neviděli jedinou houbu. Jen to dořekl a objevil se před ním obrovský hřib, byl tam sám.. Vzali jsme si ho domů na řízky a žádnou další houbu jsme po tomhle objevu nenašli. Asi nám ho seslala Marcebila za statečnost a za to, jak se snažíme Krušné Hory poznat. Konečně přicházíme na cestu, ze které jsme sešli a vracíme se zpět k autu. Jen co nastartujeme, začne obrovský slejvák, což mě utvrzuje v tom, že v těch našich krásných lesích žijí i jiná stvoření než zvířátka, které toho mají v moci více než bychom si mohli myslet =).

Foto: Stepke

Jelikož naše vycházka trvala nakonec 4 hodiny a k tomu ten déšť, rozhodli jsme se pokračovat už rovnou zpět do Vejprt na kávu do “Milé kavárny” za naší milou mamkou.

Dobrodružství dnešního dne zakončuje má další životní premiéra, zastavení na železniční stopce a dání přednosti jedoucímu vlaku “Vejprťáku” =D.

Byl to opravdu plodný, dobrodružný a především krásný den a to jsem nevyprávěla o našem raním houbaření a zdolávání “Hornického kamene”.

Pokud chcete vědět, o jaký vodopád se jedná, napište a nebo nejlépe za mnou přijeďte do Yettiho, ráda vás tam osobně vezmu a lepší cestou ;)..

https://www.facebook.com/stepanka.kadlecova?fref=ts

www.klinovec.info

Poslední aktualizace: 25.9.2015
Autor: Stepke
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Svět

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace