Itálie - Sicilie -4.den San Vito lo Capo. Trip na útesy v parku Dello Zingaro Odjíždíme stejně jako

4.den San Vito lo Capo. Trip na útesy v parku Dello Zingaro

Odjíždíme stejně jako včera . 6 z nás vystupuje na začátku San Vito a ostatní pokračují k pláži. Pohled směr k sedlu na vrchol ukazuje,že odsud by se výstup opravdu mohl podařit . D první třetiny vedou nějaké olivové zahrady .Cestu také žádnou nevidíme ,ale zkusíme jít prostě tím směrem a uvidíme. Procházíme kolem posledních domků směr do zahrad. Zde vidíme dva Italy,kteří právě sbírají olivy. Ukazujeme směr vrchol a ptáme se zda je volná cesta. I Italsky pochopíme,že je to složité ,ale že můžeme jít. Procházíme tedy stále výš až se dostáváme k posledním zahrádkám. Zde také končí cesty a dále již směrem na sedlo pokračují pouze vyšlapané pěšinky v hustém porostu. , zřejmě od podobných turistů jako my. Porost je někdy vyšší než my ,ale cesta se neomylně táhne směrem na sedlo. S výškovými metry se výška porostu snižuje a my můžeme v dáli vidět pod námi pláž San Vito . nádhera .Bohužel zmizí i poslední pěšinka a je jasné ,že zde asi mnoho turistů končí. Do sedla mezi dvěma skálami nám chybí asi 1000 m cca 200 výškových. Nevíme co nás čeká za zlomem, ale nejmladší z nás to řeší po svém. Vylézá korytem vyschlého potoka stále výš. Ostatní jdou různými cestami za ní. Výhledy na zátoku jsou stále zajímavější . Trochu šplhání a po 30 minutách jsme téměř u sedla. Přichází překážka ,kterou jsme zde nečekali. Za malou propadlinou na nás čeká kráva. Nebo snad býk. Nevím ,ale vypadá ,že se s námi o své teritorium moc dělit nechce. Vyhodnocujeme tedy situaci tak,že jsme přece moudřejší a volíme ještě další okruh. Po dalších cca 100 m se dostáváme na hranu sedla a již vidíme , proč jsou zde krávy. Je zde pastevecká chata i s rybníčky s vodou a přístupovou cestou z druhé strany sedla. Směrem ke kříži odsud cesta vypadá daleko,ale již jde po hřebenu pouze mírně do kopce . A navíc od srubu je kamenná cesta. Problémem mohou být krávy. Přesto se rozhodujeme projít a krávy nás přijímají do stáda. Výstup nám zatím trval asi 2 hodinky. Díky otevřenému terénu a malému převýšení však odsud pokračujeme rychle a za 10 minut míjíme chatu a za dalších 20 jsme již na pokraji výstupu ke kříži. Otevírá se nám nádherný pohled na druhou stranu sedla směrem na Pláže a pobřeží národního parku Dello Zingaro . Nádherná oblast bez osídlení přímo vybízí na trip se stanem . Ke kříži na vrchol to již je asi cca 1 km mírného stoupání po kamenité stezce. Zřejmě mnoho turistů zná cestu autem z druhé strany a odtud je již cesta nahoru pohodlnější než z naší strany. Blížíme se k vrcholu a objevujeme důl na těžbu mramoru. Když vidíme obrovské kvádry mramoru,které se odsud musely odvozit nechápeme. Některé stěny jsou dokonale odkrojené jako by laserem . Obcházíme důl a opět. Na cestě stojí tři černí, tentokrát opravdu býci. Tentokráte volíme variantu moudřejší ustoupí a dostatečným obloukem je míjíme. Kříž je však již kousek před námi a nám se před očima opět naskýtá pohled směr na pláž a San Vito. Neskutečné a neuvěřitelné. Domky dole jsou jako poskládané s Lega ,auta a autobusy jako hračky a lidé dole jako mravenci. Nejsme sice tak vysoko jako v Erice ,ale blízkost pobřeží , vzdušnou čarou asi 300 m , dodává pohledu dolů jakousi magičnost. Pořizujeme fotografie ,které jsou jedny z nejhezčích co jsme kdy pořídili. U křížku nacházíme knihu a v ní zápisy turistů,kteří zde byli před námi . Nalézáme i zápis Čechů a Slováků. Zapisujeme se také a pomalu se chystáme na cestu zpět. Býci již kousek odešli a tak míříme přímo do sedla. V letním období by podobný výlet byl mnohem náročnější. I při teplotě kolem 25 C jsme zpocení a těšíme se na koupel v moři. Cesta dolů je však daleko rychlejší i když stejně nebezpečné. Je třeba si stále dávat pozor na co našlapujete ,aby si člověk nevyvrknul například kotník . Volat sem záchranný tým by asi nebylo moc příjemné. Cesta dolů však trvá asi polovinu času , i proto ,že již víme kudy. Přicházíme k zahrádkám a je nám jasné ,že to vše stálo určitě za tu únavu. Jediným úrazem tak zůstávají na další dny poškrábané nohy od rostlin. Hlavně u dětí to vypadá jako týrání. Nejvíce to vynikne po příchodu na pláž. Po vběhnutí do moře se naplno projeví škrábance a děti si dlouho zvykají. Na druhou stranu , mořská voda vše rychle vyléčí a my si užíváme poslední chvilky zdejší krásné pláže.

Odjíždíme posledním autobusem směr Trapani a netušíme,že nás ještě čeká malé dbrodružství.

Jede nás osm a ještě asi pět starších Italů . Ujedeme asi 10 km a já poznávám,že autobus začíná mít nějaké problémy. Stále zhasíná motor a kolísají otáčky. Po jedné ze zastávek opět motor zhasne a řidič se marně snaží několikrát startovat . Stále nic. Zvedá telefon a asi po 10 minutách hovoru je jasné, že je problém a z rozhovoru mezi Italama pochopíme,že asi ani nikdo nemá přijet. Řidič vystupuje z autobusu a něco ladí v motoru. Vrací se a zkouší startovat .Nic. Najednou se obrací na mě a něco mě italsky říká. Nerozumím ničemu,ale když ukazuje abych šel dopředu k němu pochopím. Ukazuje na sedadlo řidič a klíčky na startování. No dobře ,když jinak nedáš tak to odřídím za tebe .Třeba mě autobus bude poslouchat víc a se svojí zkušeností s řízením avie to nějak zvládnu. Usedám tedy za volant a řidič odchází ven k motoru. Za chvilku něco volá a já chápu ,že mám startovat . Otočím klíčky a nic. Volá na mě stop. A za chvíli znovu opakování. A najednou motor naskakuje . Potlesk od ostatních v autobusu určitě potěšil a já řadím jedničku a jedeme. Stop. Mezitím se řidič vrátil a že to dojede. Škoda . Byl by to další ze zážitků. Snad někdy příště. Nikde již nezastavujeme a po dalších dvaceti minutách jsme v Trapani .

Další zážitkový den je za námi.

foto 4 den Zde

Fotogalerie

Autor: Brnolowcost

Přidat do oblibených uživatelů

Výdělek příspěvku: 3,17 Kč

Další příspěvky autora: 3

Hodnotit kvalitu příspěvku

Nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli