Hvězdicový zájezd kolem Berounky
O dovolené, kterou jsem trávil na chatě nedaleko Rakovníka jsme společně s dcerami podnikli autovýlet k Berounce . Jak uvádím v názvu, byl to tak trochu hvězdicový zájezd. S tím rozdílem, že průvodcem jsem byl já a snažil jsem se dcerám ukázat místa, která jim v zůstanou v paměti i po několika letech . Protože jsem spíše pěší turista , než mototurista pojedu dnes podle turistické mapy, což se mi během dne ukázalo jako ne zcela ideální. Po snídani jsme se nasoukali do auta a vyjeli směr Křivoklát. Chceme navštívit tyto destinace: rozhlednu Velká Buková. obec Zbečno a přívoz U Rozvědčíka. Jedeme přes osadu Nový Dům a potom pokračujeme do Městečka u Křivoklátu. Po cestě se kocháme krásnými lesy , které místy připomínají Šumavu. Výhledy jsou překrásné a jak by řekla paní Růžičková „ to jsou panoramata“ a jsou opravdu překrásné, když sjíždíme do Křivoklátu a vykukuje na nás z lesů věž stejnojmeného hradu , ale ten není naším cílem. My míříme na rozhlednu v obci Velká Buková asi 3 km od Křivoklátu. Projíždíme Křivoklátem a kolem hradu jedeme do kopce a na chvilku zaváhám, zda jedu dobře. Řeknu si, vždyť stejně všechny cesty vedou k Berounce a frčíme si to dál. Po chvilce míjíme ukazatel - Zbečno 4 Km a to už vím s jistotou, že tudy cesta na rozhlednu nevede. Po projetí serpentin sjíždíme do Zbečna a tak náš hvězdicový zájezd objedeme z leva Doprava a ne z prava doleva. Parkujeme auto na návsi přímo na proti Hamousově statku. Dnes je tento statek už muzeum, jdeme ho navštívit a podívat se, jak se žilo na venkově za dob našich babiček. Zakupujeme vstupenky, dospělí za 30 Kč a děti 15 Kč a vcházíme do usedlosti.
Hamousův statek - velká usedlost, která byla trvale obydlena až do roku 1992, kdy jí od majitele koupil Památkový ústav středních Čech. Jde o rozsáhlý statek, který je z přelomu 16. a 17.století, v 18. století byl opraven a přestavěn . Najdete zde krásné světnice, kuchyni, sklepení a pec, ve které se přes turistickou sezonu a o Adventu peče chleba a to vždy v sobotu. Na dvoře statku pod přístřešky uvidíte staré zemědělské stroje.
Po prohlídce statku, a po rozloučení s velice ochotným průvodcem, bere náš zájezd ztečí místní Jednotu. Zakupujeme nějaké nanuky a po jejich konzumaci nasedáme do auta a pokračuje dál v našem zájezdu. V době našeho zájezdu panovala neskutečná vedra a tak osvěžení přišlo vhod. Já jen zběžně přepočítám kolik nás je a jsme pořád 3 účastníci. Já a moje dcery, když nepočítám jejich Puberty, jedna malá a druhá větší, to v závislosti na stáří. Program zájezdu holky tolik zaujal, že jejich Puberty zůstaly v klidu. Naše auto nás veze přes most přes Berounku a stoupáme do kopce směr Nezabudice. Den před pořádáním zájezdu jsme byli na návštěvě u Honzy(tiskový mluvčí Klubu přátel Milešovky) a ten mi poradil kudy kam, protože tuto destinaci navštívil už několikrát. A na místě zjištuji, že jeho rady přijdou vhod. Dojedeme na křižovatku, Nezabudice doleva a Velká Buková rovně a vzpomenu si na slova Honzy“ na rozhlednu pojedete rovně a na Nezabudice je ostrá vracečka Doprava, ale tam pojedete, až při cestě k Rozvědčíkovi“. Ta zatáčka je opravdu ostrá, ale nebudu předbíhat, ještě jsme nebyli na rozhledně. Jedeme dál do kopců ve stínu lesů a dnes se za stín platí eury, nebo dolary. Po pár kilometrech od „vracečky“ zastavujeme v obci Velká Buková pod rozhlednou a doplňujeme tekutiny před výstupem.
Rozhledna Velká Buková se nachází v nadmořské výšce 445 m n . m. a je vysoká 14,2 metrů, byla postavena v letech 2008 – 2009. Je zde překrásný výhled na Křivoklátskou vrchovinu a na údolí řeky Berounky. Je zde drobné občerstvení, WC, prodej suvenýrů, úvaziště na koně, pro případ kdyby jste nebyli takový „mastňáci“ jako my a přijeli na toto místo koňmo. Vstupné je 20 Kč a děti do 10 let se mohou kochat z rozhledny zcela zdarma.
Rozhledna je pěkná moderní a snad jen některým osobám mohou vadit drátěné průhledné schody, Janičce to zrovna vadilo a tak jediná rada, koukat před sebe a né pod sebe. Na vrcholu rozhledny je popsáno co vidíte, jména vrcholů a vrcholků v dohledné vzdálenosti.
A pro ty bystrozraké, co vidí i za kopce a za roh jsou napsány vzdálenosti vzdálených míst, např. Moskva apod. Na vrcholu rozhledny Janička vyfotila partu motorkářů jejich mobilem. Byl jsem rád, že se focení mobilem ujala, já jsme zvyklý na focení foťákem a mobilem jen volám a používám ho místo hodinek. Podívám se na mobil a zjišťuji jaký máme čas, zda časový harmonogram zájezdu probíhá podle plánu(trochu nadsazené, kdo mě zná tak ví, že se nikam neženu).
Nasedáme v počtu 3 + 2 do auta a sjíždíme do údolí k Rozvědčíkovi. Tak a konečně přijíždíme k vracečce na Nezabudice, kde je zrcadlo, ale přesto je opatrnost na místě. Aby jste odbočili Doprava musíte vjet do protisměru. Po zdárném odbočení jedeme směr k Rozvědčíkovi, chceme navštítit restauraci U Rozvědčíka a podívat se na přívoz, kterým se dostaneme na druhou stranu Berounky. Zde se nachází památník spisovatele Oty Pavla, který bravurně popisuje krajinu v okolí řeky Berounky ve svých knihách. V těchto končinách jsme nikdá nebyli a jak rád říkávám, že poprvé je to vždy nejhorší. To neplatí jen pro cestování, ale někdy i v životě. A tak dumám co bude dřív, přívoz nebo restaurace. To už jedeme podél Berounky, kterou máme na levé straně silnice. Silnice je zde docela úzká a tak řidič musí být opatrný při vyhýbání s protijedoucími auty. Minuli jsme nějaký přívoz, ale připadal mi malý a tak jedeme dál a míjíme restauraci U Rozvědčíka a já jedu dál. Ostatní účastníci zájezdu začínají rebelovat, že už jsme restauraci přejeli , a že mají hlad a další zákulisní poznámky. Já jim s klidem lovce medvědů odpovídám, to nevadí, otočíme se v další vesnici. Po ujetí několika kilometrů vesnice žádná a na otočení nebyla silnice dost přehledná. Konečně se naskytla možnost otočit náš silniční koráb a auto otáčím a vracíme se k restauraci U Rozvědčíka. S přehledem parkujeme a jdeme na oběd. Tato vyhlášená restaurace je oblíbená hlavně mezi vodáky plující po Berounce a tak je plno, hlavně na venkovním posezení restaurace. Sluníčka jsme už byli přesyceni a tak se rozhodujeme poobědvat uvnitř restaurace. Venkovní posezení je sice zastřešeno slunečníky, ale uvnitř restaurace je volněji. Dáváme si halušky a vepřové s bramborovými knedlíky. Porce obrovské, jídlo chutné a obsluha milá. Ptám se paní hostinské o možnosti parkování auta u přívozu a dostávám odpověď, že parkování je prý komplikované. Jako vedoucí zájezdu rozhoduji o přesunu k přívozu po svých. . Sice menší puberta se ozývala, že je to daleko, ale byla umlčena větší pubertou a tak 1 km jedním směrem půjdeme pěšky. Bereme baťoh, hlavně vodu a vyrážíme k přívozu. Po cestě po silnici je ze začátku trochu stín, ale pak už pokračujeme pod slunečním žárem. Na chvíli se zastavujeme u Berounky a holky se ponoří do Berounky po kolena, posedíme chvíli ve stínu vrby na otočené loďce a holky sní o tom, že by chtěly někdy vyrazit na vodu na kanoi. Jednou jeli kousek na táboře na pramici a byly z toho nadšené. Já jsem před vojnou jel na kanoi celou Lužnici a byla to jedna z mých nejkrásnějších dovolených. Dost už bylo koupání, doplňujeme tekutiny a jdeme k přívozu. Za chvilku odbočujeme ze silnice na polní cestu a jdeme k přívozu. Domorodci měli jako vždy pravdu, na začátku polňačky jsou dvě parkovací místa na auta a byla obě obsazena, pak dál už je zákaz vjezdu. Přívoz přivoláme tlučením kladívka do kolejnice a Danče se to líbí, může dělat hluk a ještě je za to pochválená. Přes řeku vidíme paní v kraťasech jak odráží pomocí bidla pramičku a jede si pro nás. Převoznickou loď ovládá pomocí dlouhého bidla a kdo z Vás byl v Benátkách, tak je to podobné. Po nastoupení na loďku přejíždíme Berounku a za chviličku vystupujeme na druhém břehu. Ptám se, co jsme dlužni za přívoz a dostává se nám odpověď"pokud pojedete zase nazpátek přívozem, tak zaplatíte dle uvážení při zpáteční cestě". Na zpátek pojedeme samozřejmě přívozem, loučíme se jen na chvilku a jdeme se podívat do památníku Oty Pavla.
Památník Oty Pavla je malé muzeum tohoto spisovatele, které je v těsné blízkosti přívozu. Uvidíte v něm mnoho dobových fotografií samotného spisovatele a jeho rodiny a dobové předměty, doplněné doprovodným textem. Vstupné je dobrovolné, zaplatíte ho samoobslužně do kasičky.
Po prohlídce pamětní síně Oty Pavla se vydáváme zpět přívozem na tu správnou stranu Berounky. S paní přívozníkovou vyrovnáme účet za lodní Dopravu a šlapeme zpět k autu. Vím, že po silnici se vždy chodí vlevo, ale na pravé straně silnice byl místy trochu stín a tak jsem toto pravidlo ač nerad porušil. Před odjezdem od restaurace U Rozvědčíka usedáme na venkovní posezení a dáme si malé občerstvení, abychom dojeli zpět na chatu. Restaurace je pořád plná vodáků a protože lid vodácký je lid veselý, tak je zde veselo. Kdo si z hostů restaurece objedná jídlo na zahrádku, dostane lístek jako v šatně a ze dveří restaurace se to jídlo pak vydává. Při vyvolávání čísel se vodáci radovali tak, jako by vyhráli nějakou první cenu v tombole. Buď byli tak veselí, nebo dlouho nejedli pořádné jídlo. Pojedli jsme, popili, přepočítám zda nám nechybí nějaký účastník zájezdu , nasedáme do auta a jedeme zpět na chatu. A to bude asi všechno, myslím, že se nám výlet vydařil a viděli jsme zase jeden krásný kout naší země.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut