Hrad Lossenheim a barevný vodopád.

Hrad Lossenheim  •  Fotografie (11)  • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (11 fotografií)

Hrad Lossenheim a jeho skála

Hrad Lossenheim od západu

Vstoupit do fotogalerie (11 fotografií)

Máme před sebou poslední den pobytu pod pohořím Schneeberg a zbývá už jen výlet na nedaleký hrad Lossenheim a k vodopádu u vesničky Sonnlaiten. Modré nebe bez mráčku je předzvěstí krásného dne a tak po snídani vyrážíme, poprvé během našeho pobytu, směrem od hor silnicí k Puchbergu. Cesta z kopce rychle ubíhá, po dvaceti minutách se již šplháme na kopec s románským hradem. Přes stezku nedaleko hradeb je natažena páska a my se pomalu smiřujeme se skutečností, že se na hrad nedostaneme. Chceme se vracet, když z branky vychází člověk a tak se s ním dáváme do hovoru. Naše němčina má sice k plynulému hovoru hodně daleko, ale nabídku k prohlídce hradu jsme pochopili. Na hradě pracují dva Poláci a tak je vyhráno. Naším hostitelem je majitel hradu, který se už po několik let snaží o jeho obnovu. Musíme uznat, že se mu to daří. S polským tlumočníkem se dozvídáme, že hrad je původně románský a jako u nás, tak i zde jsou dány památkáři velmi tvrdé podmínky pro rekonstrukci. Procházíme několik místností a končíme na věži, která slouží za rozhlednu. Prohlídka končí, majitel jde s námi pod hrad a my pokračujeme dál. Za zády se nám zdvihá masív Schneebergu a to již jsme mimo silnici a cestou mezi pastvinami se dostáváme do obce Sonnlaiten. Jdeme proti proudu potoka, odtud již po značené cestě k chatě Hühnerbühet. Tady končí cesta a pěšinka úzkým údolíčkem mezi skalami nás přivádí pod vodopád. První co mě upoutá je neobvyklá barevnost skály pod vodopádem. Na poměrné sucho je ještě dost vody a šumění padající vody navozuje pocit klidu. Přichází skupinka turistů a my se rozhodujeme pro výstup na nedaleký Grössenberg ( 1188 m.n.m ). Krátké, prudké stoupání končí na široké lesní cestě. Ta vede smíšeným lesem, ve kterém rozkvétají květiny podzimu, bramboříky a hořce. Výhledy odtud žádné nejsou. Po hodince vycházíme na rozlehlé louky, kde je chata Mamauwiese. Je kolem poledne a chata jen hučí. Ujímá se nás slovenská obsluha a následuje rakouská specialita s dobrým pivem. Od chaty se vracíme k lesu a vrcholovou cestou mezi lesními velikány pozvolna stoupáme. Vycházíme z lesů a před námi se objevuje sněhobílá stěna Kaisersteinu. Meze zdobí mnoho pupav bezlodyžných, které svítí jako malá sluníčka. Překvapuje nás množství motýlů v mnoha druzích během celé cesty. Zřejmě se jim tu daří. Kravky na pastvině jsou na turisty zvyklé a nemají o nás zájem. Jsme u chaty Almreserlhaus, od které sestupujeme do údolí k našemu penzionu. Šest hezkých hodin je za námi, ale odvezeme si vzpomínku na zajímavý den.

Autor: Bohumir

Další články autora: 1662

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli