Hory středního Slovenska - Tríbeč

Tríbeč

Starší generace si toto pohoří na Slovensku možná pamatuje ještě z hodin zeměpisu, mladší většinou ani neví, že existuje, natož pak kde. A i z těch, kteří tuší, jen málokdo ho poznal na vlastní pohorky. Je to škoda, tak to zkusím trochu napravit. Na své si přijdou milovníci hlubokých lesů plných hub i obdivovatele starých hradů.

Pohoří se nachází mezi Nitranskou pahorkatinou, Vtáčníkem a Pohronským Inovcem. Hlavní hřeben se táhne téměř 50 km a dělí se na několik částí, jako Razdiel, Velký Tribeč, Jelenec a Zobor. Je téměř celé zalesněné, převládají listnáče. Příznivé klimatické podmínky umožňují růst teplomilných rostlin. Vetší část pohoří patří do Chráněné krajinné oblasti Ponitrie. V nedávné minulosti byl porost hodně poškozený emisemi z nedalekých průmyslových závodů, teď už se ale rychle vzpamatovává.

Autem či vlakem se dostanete do Topolčan. Nezapomeňte ochutnat místní pivo Topvar, nebo ještě lépe některé z místních vín za cenu často symbolickou. Výchozí vesničkou mohou být například Súlovce, kam zajíždí autobus. Motorizovaní mohou zanechat auto bez obav u krčmy, mají tu Čechy rádi. Po modré značce, na kterou se dostanete podhorskou silničkou, je tvrdé stoupání na Velký Tribeč. Z výšky 830 metrů je docela pěkný výhled na nekonečné lesy v okolí. Sestup vede do malebné vesničky Kostelan pod Tribečem, kde je možné se občerstvit v hospodě nazvané jak jinak než Tribeč. Odtud je krátký výstup na rozsáhlou zříceninu hradu Gýmeš opět s krásnými rozhledy do dáli. Hrad nechal postavit v letech 1253 až 1270 Ondrej z rodu Forgáčovců. V 16. století byl – jak je v kraji zvykem – dobyt Turky a o necelých sto let později ještě jednou. V roce 1712 byl znovu opraven a obýván ještě v 19.století. Poté byl opuštěn a Forgáčovci se odstěhovali do pohodlnějšího zámku v obci.

Po zelené a modré se dá sejít kaštanovými lesy k rozcestí Nad Červeným krížom a opět po zelené prudkým stoupáním vystoupat na Velkou skálu a následně na Oponický hrad. I ten je mohutný, ale ve velice špatném stavu, hlavní zdi hrozí brzkým zřícením. Pochází rovněž ze 13. Století. Ten pro změnu dobyli v roce 1430 Husiti. Tureckému obléhání v 16. Století naproti tomu odolal. Od roku 1645 je opuštěn.

Odtud s kopce a přes pole je to už kousek zpět do Súlovců.

Foto Olga