Dovolená 08 - 5. Broumovskými stěnami poprvé

Brzy ráno si jdeme do středu Náchoda na teplou polévku, ale není. Prý až od 8.hodiny. A tak jen rychle nakoupit pečivo na cestu a za chvilku už sedíme v autobuse, který nás veze pod Broumovské stěny do obce Pěkov - Hony. Hned před zastávkou je pod námi hezký rybníček. Na břehu sedí pár "tichých bláznů" a pokoušejí se zhypnotizovat nějakou rybu, aby se jim pověsila na udici. My si sedáme na lavičku a napřed se pustíme do likvidace naší dobré svačiny. Na rozcestí chybí turistický směrovník, já mám sebou jen starou mapu a tak docela uvítám, když kolem prochází párek "domorodých žen", kterých se můžu zeptat na směr naší cesty. Takže - napřed asi 300 m po silnici a pak už lesní cestou se žlutým turistickým značením nahoru do kopce a do skal. Jana sebou dneska má i svoje trekingové hole - no myslím, že dnes si je užije do sytosti !

Zanedlouho stojíme pod Strážní horou. Nahoru ke skalní věži Kačence nejdeme, místo toho děláme vpravo vbok a "rasí" stezkou, jejíž výškový profil připomíná mořskou vlnku - ( je to pořád jen nahoru a dolů a vlevo či vpravo ) - se probíjíme vpřed mezi skálami. Tady na začátku "hřbetu draka" zatím jejich výška není zvlášť vysoká. To až o kus dál se ocitáme na hraně skal, které směrem na Broumovsko spadají v podobě vysokých skalních stěn. Na opačnou stranu je svah ale povlovný a tady se skály bez zábran rozrůstají do značného prostoru. Za Hvězdou jsou místa, kde tato nádherná skalní města dosahují šířky až 1.5 km. Délka Broumovských stěn přitom dosahuje asi 12 km - znáte u nás v republice nějaké delší skalní město ?!? (Tady se musím přiznat, že Broumovské stěny jsou mojí velkou "srdeční" záležitostí. Ze všech skalních měst, které jsem kdy v životě navštívil, jsou pro mne tyto skály u nás ty NEJ a není to jen kvůli jejich přepestré geomorfologii, ale také proto, že kromě několika rušnějších míst se jinde pohybujete sami a můžete si tak v klidu a pohodě vychutnat jeden z nejúžasnějších přírodních zázraků, který se Přírodě v naší malé zemičce podařilo vytvořit ...)

Je jen hrozná škoda, že se nám zrovna dneska nebe zatahuje a taky mne štve, že jsou téměř všechny nádherné vyhlídky - ze kterých jsem se "kochal" před dvaceti lety - zarostlé a výhled dolů na Broumovsko je tím pádem "skoro žádný" ! Na jednom sympatickém místě nás pěšina svádí do úzké soutěsky a pokračování cesty je nahoře na skále. S velkou radostí si oprašuju svoje horolezecké základy. Když nahoru tahám za pomoci jejích tyček i Janičku, nemůžu se na tento úkon plně soustředit, protože mne rozptylují její "nadšené" výkřiky ! Proč má ale od radosti tak strašlivě vytřeštěné zraky, tak to tedy nechápu... I dál je to ještě chvilkama pro Janu makačka, ale z jednoho vyvýšeného místa vidím, že už jsme blízko u Hvězdy. Při odpočinku odhazuju fotoaparát a batoh do trávy a když přijdeme k turistické chatě, kde chovají ve výběhu divoké prase a chci si ho vyfotit, tak s hrůzou zjišťuju, že nemám čím ... milá Lízo !!!

Zatímco manželka zůstává fotit divočáka, já prchám přes "hory a doly" asi půl kilometru nazpět. Naštěstí moji milovanou - ( a odpočinutou ) - Prakticu nacházím ! A tak s dvojnásobným elánem za Janou zpět... Chatu otvírají až v 11 hodin, mají tady ale v provozu bufet. Vychutnáváme si zaslouženou kávičku, zapijeme ji limonádou a ještě pohlednici na památku a můžeme zase dál . Napřed ke kapli Hvězda, která zde stojí už od roku 1733 a má poněkud zvláštní a zajímavou architekturu. A taky od ní máme dneska první pořádný výhled na celé Broumovsko !! Pak po širokém chodníku chvilku po plochém hřebenu skal, abychom se vzápětí spustili skalní průrvou po schodech do "Království divočiny". Mineme Kočku a Bumbrlíčka a přicházíme na vyhlídku Skalní Divadlo. Chtělo by to změnu názvu, protože tento je málo pompézní a dostatečně nevystihuje to, co spatří naše udivené zraky : stojíme vysoko nad Kovářovou roklí, což je obrovský kaňon, jehož skalní stěny dosahují neuvěřitelné výše až 110 m a jehož délka přesahuje 1.5 km !!! Tady v závěru je kaňon odlesněný a nám se nabízí neuvěřitelný pohled nejen na monumentální skalní útesy, ale i na desítky - (spíš ale stovky ! ) - skalních věží, jedna hezčí jak druhá - v našem nejbližším okolí ! Připadá nám to, jako by někdo v USA odřízl kousíček Skalnatých hor a vsadil je tu k nám do srdce střední Evropy !!!

Když si do sytosti vychutnáme tu krásu, zestupujeme dolů na dno rokle. Míjíme tu rodinku s uvřeštěným dítkem a pak už jen krok sun krok kaňonem stále dolů a fotíme a fotíme ... Přibližně v polovině rokle procházíme skalní průrvou - tzv. "Kovárnou". Prý zde kdysi opravdu sídlil kovář, ale veškerý svůj um vložil do služeb loupežníkům - ( sám byl totiž jedním z nich ) - kteří odtud podnikali výpady do širého okolí. A jak to s nimi dopadlo ? No přece jako v pohádce : dobro zvítězilo nad zlem, které bylo po zásluze potrestáno... a možná zvítězila i láska nad lží a nenávistí... kdo ví ?? Za Kovárnou nás čeká opět zestup dolů. Pak je to ještě o něco krkolomnější, ale to už se blížíme k ústí rokle. Proti nám jde nahoru další rodinka s dívenkou v největším rozpuku puberty, ta kráčí kousek za rodiči a zplna hrdla v Národní přírodní rezervaci ječí : " Dál nejdúú !! Je mi horkóó !!!" A nám nezbývá, než ty rodiče alespoň v duchu upřímně politovat ...

Se zvlhlým zrakem se loučím s tímto fantastickým kaňonem a aby to Jana neslyšela, tak si jen v duchu šeptám : "Nashle někdy příště !"

Scházíme na okraj lesa na křižovatku cest a turistických značek - stojí tu i odpočinkový altánek - a tady děláme vlevo v bok. Pokračujeme po žluté značce. Lesní asfaltkou stoupáme nahoru dalším úžasným kaňonem. Úplně na jeho začátku vlevo nad námi je odlesněný svah, kterému dominuje hezká skalní stěna a na samém vršíčku z ní "roste" skalní hřib. Za zatáčkou vpravo je zase převysoko nad námi na skalním útesu chata, která vypadá jako pravé "orlí hnízdo". Rokle se střídavě zužuje a zase do šířky rozpíná a nabízí nám stále nové a nové vzrušující výhledy na roztodivné skalní útvary. Opravdu je tu na co se koukat a co fotit !! Daleko horší ale je, že se nám obloha zatahuje ocelově zbarvenými mraky a zdáli se ozve zvuk hromu.

Naše žlutá značka náhle odbočuje ze dna kaňonu po cestě s prastarým dlážděním - je to slavná "Pánova cesta" - vlevo nahoru do prudkého svahu. Asi v polovině stoupání míjíme další nádherné a bizarní skaliska a věže a pak dosahujeme vrcholového hřebene. Protože zde nikde nevidíme žádný případný úkryt před přicházející bouřkou, raději rychle vyměníme naši žlutou značku za červenou a prcháme po hřebeni dál. Po několika zákrutech objevujeme nad jednou roklinou malý skalní převis. Fotíme se a lezeme se pod něj schovat, začíná pršet a pak do etéru práskne jeden blesk a ... je po bouřce ! Zrovna jdou okolo nějací turisté, zdravíme se a oni s obdivem volají : " No vy jste si to ale uměli zařídit !" ( No nevím, nevím - podle statistik nejsou jeskyně a převisy v bouřkách tím nejvhodnějším úkrytem, ale všechno taky Janě na nos věšet nemusím ...)

Jak rychle bouřka přišla, tak i odešla a tak se loučíme s naším "azylem" a chvátáme dál. V dalším úseku cesty překračujeme napříč tři skalní rokle. Zatímco do té první, nejširší, je to docela pohodlně dolů a po 50 m široké plošince pak zase nahoru, přes tu poslední se mezi balvany prodírá dole i hore pěšina sklonu vodní skluzavky ! Ale našim útrapám už se blíží konec, protože přicházíme na rozlehlou "náhorní plošinu" se skalkama a hned o kousek dál přicházíme ke Slavenským hřibům. Milí houbaři - věřím, že jste teď zbystřili pozornost, ale tady by vám byly vaše košíky opravdu k ničemu ! Tyto hřiby by se vám do nich stejně v žádném případě nevlezly - jsou to totiž nádherné hříčky přírody, vytvořené z pískovců !!

Janu nechám odpočívat, beru si i její digitál a hrnu se do řídkého lesa pod cestu - kde jich vidím alespoň dvacet ! Každý skalní hřib má jiný tvar, někde stojí osamoceny a o kousek dál jich jsou celá "hnízda" a jejich výše nepřesahuje 4 - 6 metrů. Protože je tu ale také částečně odlesněný terén, tak jsou tyto hřiby i velmi dobře fotitelné ! ( Pochopitelně za dnešního podmračeného nebe to není úplně ideální ...) Pod skalními hřiby je také krásný útvar, který připomíná obří kovadlinu a níž ve svahu vidím ústí četných skalních roklí. Je tu pode mnou vlastně další velké skalní bludiště a i na dálku vidím spoustu dalších útvarů, které aspoň vzdáleně hřiby připomínají... Takže je jich tu opravdu jak naseto, jen je pohledat !

S Janou pak po chodníku na bezlesé temeno kopce nad námi, kde jsou hned u pěšiny další nádherné a veliké "exempláře". Tyto jsou nádhernými ukázkami toho, co dokáže Příroda, když se jí zachce si zasochařit ! Já nechávám Janu fotit a jdu se podívat k vyhlídce na překrásné skalní město u "Čertovy tchýně". Bohužel je tady spousta souběžných hřebínků a vyšlapaných chodníčků, z nichž některé vedou do "slepých" roklinek a tak se až na tu úplně správnou vyhlídku nedostávám. Pak odcházím k další vyhlídce - ta se nachází nad Zaječí roklí a skalní město pod ní tak trochu připomíná Prachovské skály... Pokračování impozantního hřebene Broumovských stěn směrem ke Koruně je odtud velmi dobře viditelný - ( ale tento úsek nás čeká až jiný den)...

Loučíme se se Slavenskými hříby, přejeme jim další hezkou - ( ale jemně probíhající ) - erozi, ať se nám dál pozvolna rozpadají do krásy ... a my jdeme na rozcestí Slavný. Pak dolů dědinou. Bus nám před chvilečkou ujel a hospoda je jak na sviňu zrovna dnes zavřená. Zkoušíme proto jeden penzion, ale ten je veřejnosti prý otevřen jenom o víkendech. A tak nezbývá, než z obce polní cestou s výhledy dolů do Suchého dolu. Tady si v hospůdce dáváme kafé a pivko a limo a dalším spojem se dostáváme do městečka Police nad Metují. ( Cestou k němu hned nad městem míjíme nádherné koupaliště, ale my na letošní dovolené, kdy toho chceme tolik vidět, prostě na koupání nemáme čas ! Však my to u nás ve Zlíně v městských lázních všechno doženeme ...)

V Polici mají hezké náměstí a radnici a mají tu také jednu raritu - Muzeum stavebnice MERKUR. Když čekáme v parčíku na bus zpět do Náchoda, prochází se kolem nás zamilovaný párek seniorů opravdu už v požehnaném věku a v patách je následuje mourovatý kocourek. Děda vleče bábrle vždy asi 20 m tam, pak prudký obrat a jdou zase zpátky a tak dokola ... "Kočičí mládenec" dělá obraty zároveň s nimi jako cvičený voják, ale je z toho tak uondaný, že se pak musí napít vody z kaluže !

Před 20. hodinou nám přijíždí spoj a ve Sportu tentokrát už jen jídla na objednávku a tak si pochutnáváme na žebírku s oblohou. Jana si ho dala s rýží a já s opeky ...