Do Olšan (cyklistika jaro 2026) • Pt. 1

7.5.2026

Letošní „Slavné májové dny“ (jak se dříve psávalo) vyšly hezky na víkend, tedy přesněji prodloužený, tedy ty hlavní na pátek. Prvního jsem byl na Libavé a na Den vítězství do Olšan. Tedy abych byl přesný, do Olšan u Brna. Jedny Olšany máme totiž kousek od Šumperka, další jsou někde u Prostějova a určitě bych pohledal i další. Ty u Brna jsou známé díku Bolku Polívkovi, který tam míval tu farmu, kterou už ale už nevlastní (ale jak říkali místní, pořád tam má bydlení, trošku stranou).

Ale k věci, už někdy v únoru kamarádka vymýšlela kam se vydat na cyklistický zájezd, ten jarní tak byl navržen právě sem. No možná to je ti tím, že v Olšanech kromě Polívky bydlí i brácha jedné naši známé. Jako i jindy vyrážíme někteří kolmo již v předchozí den kolmo s tím, že nějaká zavazadla nám dovezou kamarádi auty.

Sraz ráno (v normální hodinu kolem 8.00) na nádraží, cíl bude v Prostějově. Jezdí nám tam Pantery a to jsou vlaky slušné, dobře se s nimi leze i s těžšími elektrokoly a byť jde o „courák“ jede to stejně rychle, jako rychlík. Pro tentokrát se tedy ve výstupním městě nezastavíme a hned kousek od nádraží najíždíme na požadovanou cyklotrasu, která se ale musí trošku z města vymotat i městem přes dálnici. Pak se držíme vlastně i směru zmíněné D46 vlastně po souběžné staré cestě, místy poněkud panelové, později i asfaltové, ale přeci jen se známkami zubu času. Krajina je ti jen mírně zvlněná, takže prozatím mi zbytek výpravy příliš neuniká (už jsou všichni elektrizovaní, já prozatím ještě na 11 let starším Scudu).

První větší zastávka se koná v Brodku (u Prostějova). Poblíže tamního svatostánku objevujeme zajímavou restauraci (U Mojmíra) se zahrádkou a loveckou výzdobou, sice jsme zamýšleli nějakou polévku, ale nakonec jsme skončili u piva (jedno stačí). Posilnění je třeba, bo Zdenek naplánoval další cestu trošku do kopečka, tedy do okraje Drahanské vysočiny, přesněji okrajem vojenského prostoru Březina (někdy se říkalo Dědice). Ten je zde kvůli přítomnosti vojenské akademie ve Vyškově. Důvodem průjezdu je i vedení cyklotrasy 5222. Kolegové v jízdě jsou naštěstí solidární a občas i počkají a nakonec ten kopec nebyl tak strašný, něco přes 400 m n.m., tedy převýšení od Prostějova kolem 200 m. Na to jsme v Jeseníkách zvyklí (samozřejmě na víc). Odměnou kopce je pak jízda z kopce, díky čemuž se blížíme k Vyškovu, tedy vlastně k okrajové části Dědice. Ty získaly jistou proslulost jako rodiště Klementa Gottwalda. Bývalo tam muzeum, které jsem naštěstí nenavštívil, byť když jsem byl coby voják základní služby, měli jsme tu jet při příležitosti jakéhosi zájezdu. Bylo zavřeno.

Míjíme budovy vojenského areálu (vzpomínkou na staré části je jen ulice Víta Nejedlého) a hledáme vytouženou hospodu. Myslím, měla to být restaurace U Benešů, ta ale otvírá až později, nicméně za kostelem na návsi je daleko zajímavější a zřejmě i navštěvovanější Sokolovna s nabídkou denního menu s ozvláštněním nabídky minipivovaru ze Slavkova (kam se ostatně chystáme). Personál nás obslouží i na zahrádce, čili ani nemusíme zamykat kola.

Zdržení nebylo dlouhé, pokračujeme do vedlejších Opatovic, kde máme prudší odbočkou směr Drnovice. Kdysi slavnou „fotbalovou“ baštu projíždíme moderní téměř vilovou čtvrtí, po úpatí kopců Drahanské vysočiny kopečkovitě na Luleč. Ten je známý všem těm, kdo jezdí vlakem na Brno díky věži poutního kostela sv. Martina, jinak místní (i vzdálenější) jezdí i za koupáním v opuštěném lomu, ale na to je ještě v květnu zima. V Lulči prochází značení cyklotrasy 5071 do Habrovan, což je skoro konec dnešní pouti, pokud ovšem opomeneme zhruba 2 km celkem do ostrého kopce, kde leží cílové Olšany. V Olšanech jsem byl předloni na podzim, ale pracovně a autem, vedlejší cestou, tentokrát trasa 5072 vede přímo kolem výše zmíněné farmy. Naše ubytování je ještě kousek dál u školky a kulturního domu. Na místě už jsou někteří naši přátelé a ani se dlouho nezdržíme v přechodném penzionu. Podle sdělení je kousek do kopce příjemné posezení U červeného buku, tedy u přehrádky nad Olšany. Není důvod tedy těch avizovaných 200 m (spíše 300) nepřekonat a dočkat se zaslouženého osvěžení.