Čachtický hrad a Alžběta Báthoryová - Slovensko

Život Báthory - legenda nebo skutečnost???

Návštěva středověkého kamenného hradu Čachtice nebyla jen  splněním dalšího cestovatelského snu, ale i vzpomínkou na dědečka, kterému jsem  jako malé dítě v  knihovně  často okukovala  Čachtickou paní.  Výlet na Slovensko, umocněný kvalitním a zároveň   (ostro)vtipným komentářem   průvodce, velmi  předčil moje očekávání. V pouhém jednom  dni  jsme s CK  Čebus (zprostředkovatelem byla http://www.invia.cz/) za symbolickou cenu navštívili  na vrcholu Bradla mohylu Dr. Rastislava Štefánika, ministra  války a jednoho z významných zakladatelů  Československého státu, poté  následoval průlet lázeňským městem Piešťany, v sídle Alžběty  Bathory  jsme se  vrátili o pár stovek  let  zpět a cestou domů  jsme to vzali přes  Slovácko, mrkli na větrný mlýn v Kuželově  a (již mimo plánovaný program) skončili  v Ostrožské  Nové vsi ve vinotéce. Zpět do Brna  jsme  přijeli lehounce rozjaření. Nepoložily nás (co se do průměru věku účastníků zájezdu týká  - zdatné důchodce) ani tropy.  Rtuť  teploměru totiž v den  výletu  ukazovala  poměrně smrtících 37 stupňů ve stínu. 

 Čachtický hrad, tyčící se (v Čachtickém krasu mezi obcemi Čachtice a Višňové)  na jednom z  ostrohů Malých Karpat  ve výšce 375 m.n.m.,  budovaný od první poloviny 13. století, byl původně  koncipován  jako pevnost.  Majitelé se zde různými způsoby (koupí, dary,  násilným ovládnutím… atd.)  střídali.  Hrad  v různých obdobích měnil svou podobu - zažil   poškození,  ale i značné  přestavby a  rozšíření (o palác, kapli, bašty, předhradí, opevnění atd). Přeskočím kus této  košaté  historie (s dovolením průvodce  vkládám  webové stránky, kde je podrobně popsána) až  do roku 1602, kdy  hrad  odkoupil   bojovník proti Osmanským Turkům s prudkou povahou a velikou silou, uherský šlechtic,  František Nádasdy I. Po jeho smrti (1604) Čachtice i s panstvím   zdědila  jeho žena, hraběnka  Alžběta Báthoryová – Nádasdy, pocházející též  z významného uherského šlechtického rodu. Právě díky  této ženě  byl a stále  je  hrad  zapsán v povědomí široké veřejnosti.

Alžběta Báthoryová  (Erzsébet Báthory) se narodila 7.8. 1560 v Maďarsku.  Dětství strávila na hradě  Esced.

Rodiče, Anna Báthory  a Juraj Báthory,  pocházeli z různých větví stejného rodu, což v té době nebývalo kvůli čistotě  šlechtické linie  nic  neobvyklého, bohužel si ale takováto spojení nesla  možné degenerativní následky. Alžbětinu konání sadistických ukrutností  jsou však přisuzovány  především povahové rysy  jejího rodu. Báthoryové (kteří mimochodem vlastnili  velké majetky), měli sklony k sexuálním zvrácenostem, sadismu, výstřednostem, samolibosti, krutosti… Průvodce  např. zmínil   Alžbětina strýce, polského krále,  Štěpána Báthoryho, jako   extremně  agresivního člověka.

Alžběta byla na svou dobu velmi vzdělaná a  ovládala několik jazyků. Františka Nádasdyho, člověka s velkým politickým vlivem,  si vzala (v jeho sídle Sárvár, kam se pak i přestěhovala)  4 roky po zásnubách,  ve svých 15 letech. Ještě dříve  (v  roce 1574) však otěhotněla  s rolníkem. Tajně porozenou dceru Anastasii  musela odevzdat do pěstounské péče.  

Protože byli Alžběta i František  velmi bohatí, jejich sňatkem se spojily obrovské majetky.   Alžběta  dala Františkovi 5 potomků  (Annu, Uršulu, Kateřinu, Ondřeje a Pavla ),  z nichž dva zemřeli ještě v dětství.  V počtu dětí se kronikáři trochu liší – někteří uvádějí společných dětí  více.

Alžběta  byla velmi schopná správkyně svého majetku.

Uměla být nekompromisní, sebemenší přestupky krutě trestala.  Služebnictvo se jí bálo.

Hraběnka se, PRÝ,  věnovala  lidovému léčitelství. V myslích lidí však byla kvůli těmto  (často tvrdým a okultistickým) „léčebným praktikám“ spojována s ďáblem.

Některé prameny hovoří o její bisexualitě a perverzi.

František, voják srdcem i duší, trávil život ve vojenském táboře či na politických jednáních, doma  se zdržoval minimálně. O manželčiných sadistických praktikách však věděl.

 

Podle legendy se uherská hraběnka, přezdívaná Čachtická paní,  posedlá touhou po kráse, dopouštěla  stovek vražd  a týrání, a to nejen v Čachticích (především v podzemí čachtického zámku), ale i ve svých dalších panstvích...

Byla přesvědčená, že bude-li se koupat v krvi mladých děvčat, omládne. Na sběr krve údajně  využívala železnou pannu (svěrací kazajku), která oběť probodla. Počtem spáchaných zločinů se jeví  jako největší ženská  masová vražedkyně v dějinách lidstva  - svědčí  o tom i zápis  v  Guinessově  knize  rekordů.

Přisouzeno jí bylo, dle výpovědi svědkyně, která údajně našla Alžbětin deník s evidencí obětí, až 650 vražd, vykonaných krutými způsoby.  

Alžběta měla své věrné komplice  -  Johannese Ujvaryho, přezdívaného Ficko (jediného mužského sluhu, který se účastnil mučení), Ilonu Jo, kojnou svých dětí, Dorotheu Szentes, ženu velké síly a údajně i čarodějnici, dále pak nejaktivnější sadistku  (a snad i   milenku), Annu Darvuliu, za jejíhož vedení  spáchala Čachtická paní největší zvěrstva. Anna zemřela v roce 1609, tedy ještě  před vykonáním rozsudku. Později hraběnce  sloužily Erszi Majorová a  Katarina Beneczky.  Sluhové  pomáhali  se  sháněním (lákáním a únosy) obětí, s jejich mučením, zabíjením a  odklízením mrtvých těl. Alžběta nejdříve pro své potěšení mučila své mladé služky, také dívky z okolí  (dcery  rolníků vylákané na hrad) později svůj repertoár  rozšířila i o dívky ze šlechtických rodin (které se šly učit dvorské etiketě do Alžbětiných sídel).

Průvodce na hradě nám v den prohlídky řekl méně drastické  informace:

Železná panna  údajně  neexistovala, hraběnka neprováděla koupele v krvi dívek, i když se snad touto lidskou tekutinou potírala, protože byla přesvědčena, že tak zmírňuje příznaky stárnutí kůže. Nezničila přes šest stovek životů. Množství zavražděných dívek rukou Báthory a  jejich  věrných pomocníků se dle informace průvodce pohybovalo mezi 37 – 80.

Průvodce dále sdělil, že  Báthory a její sluhové týrali  oběti  různými způsoby -   polévali  je venku  v zimě  studenou vodou dokud neumřely na podchlazení,  bičovali je na holou pokožku, svazovali je tak silně, až  jim přerušili  krevní oběh, píchali obětem jehly pod nehty atd. Všechna týrání vedla dříve či později ke smrti.

Záhadné  ztráty dívek nezůstaly  bez povšimnutí. Proti  Čachtické paní se zvedla  vlna odporu  a na příkaz krále Matyáše Habsburského v roce 1610 věc začal prošetřovat  Juraj Thurzo. Při neohlášené návštěvě hradu Čachtice byl svědkem zvěrstev. Dorothea, Ficzko, Ilona, Erszi i  Katarina byli zatčeni mučeni a  odsouzeni.

(Dorothee a Iloně uštípali horkými kleštěmi  prsty  a poté byly ženy upáleny na hranici. Ficzko byl  také upálen a  Erszi popravena. Jediná Katarina  trestu smrti unikla).

Názory  na život této  ženy   se dle  mnoha přečtených  článků  jeví opravdu velmi  rozporuplně.  

 Zatímco jedni historikové  věří, že se Alžběta v důsledku svého psychického  narušení (sadismu, zvrhlosti) či drsných praktik léčitelského experimentování (černé magie) zločinů dopustila, jiné archivní prameny považují sadistické vraždy baronky za vykonstruované  a jejímu obvinění  připisují především politické pozadí   a touhu (mnohých) po  jejím obrovském majetku. V duchu druhé varianty  názoru vznikl koprodukční film režiséra  Juraje Jakubiska – Bathory.

Už skutečnost, že hraběnka  nikdy  nepředstoupila  před  řádný soud a přežila (na rozdíl od jejích spolupachatelů), zůstává prazvláštní.  Zasloužil se o ni již výše  zmíněný palatín Juraj Thurzo, bývalý přítel Alžbětina  manžela, kterého František I. Nádasdy těsně  před svou smrtí  písemně požádal o ochranu jeho rodiny. Thurzo chránil  Alžbětu před  odsouzením hned  z několika důvodů – kvůli dodržení slibu Františkovi,  udržení jejího majetku a  také zabránění skandálu (z důvodu vysokého postavení Alžbětina rodu). Měl samozřejmě i vlastní zájem o její bohatství. Kdyby  byla Báthory  odsouzena k smrti, její jmění by bylo zkonfiskováno králem. Z dalších zdrojů se vyčetlo, že František I. Nádasdy, přezdívaný Černý rytíř Maďarska,  propůjčil uherské koruně velké množství peněz na financování války proti Turkům. Z tohoto  důvodu, více než  ze spravedlivosti, byla patrná snaha vlády hraběnku odsoudit,  získat její vlastnictví a umořit tak  své vlastní dluhy.

Velmi laxní postoj  k této  kauze (v době, kdy se krutě trestaly  i banální prohřešky) projevila  i církev. Alžběta byla  v roce 1610 za své  „činy“ J. Thurzem  uvrhnuta  do doživotního  domácího vězení na hradě  v Čachticích. Legendy  vypráví o zazdění hraběnky do souboru místností  se  štěrbinami na větrání a jídlo. Dle informace z  jiných pramenů se Alžběta mohla volně  pohybovat  v určitých prostorách hradního komplexu a  přijímat některé  návštěvy. Přes panovníkovy další nátlaky a snahu o nový soudní proces se dařilo Thurzovi tuto záležitost zdržovat. 21. srpna 1614, v 54 letech (což byl mimochodem na tehdejší dobu požehnaný věk), umřela Alžběta na selhání srdce. Není také vyloučeno, že byla otrávena. Hraběnka byla pohřbena v Čachticích, ale  kvůli rozruchu  vesničanů bylo její tělo převezeno k rodišti Esced. Dnešní umístění těla je neznámé.

Alžběta  žila dál v lidových pověstech. Těžko říci, které části vyprávění se zakládají na pravdě a které jsou pouze klevetami. Z přečtených textů mi však vyplývá skutečnost, že   Alžběta měla nad svými poddanými téměř neomezenou moc.

Po smrti Alžběty získaly (na základě její poslední vůle)  majetek děti. Po napadení Pováží Turkotatary  provedl v letech 1664 – 1670  František Nádasdy II., syn Pavla Nádasdyho,  na hradě rozsáhlé úpravy. Kvůli  odhalené zradě proti Habsburkům  byl František popraven. Císařské vojsko čerstvě zrekonstruovaný hrad i zámek v Čachticích (ve kterém rodina Báthory bydlela) poškodilo. Veškerý majetek Alžbětina vnuka Františka Nádasdyho II. propadl císaři. Část zkonfiskovaného panství rozdělila královská komora  mezi významné rody. V době  protihabsburského povstání Františka II. Rákócziho  (poč. 18. stol.)  prodělal hrad devastaci zcela zásadní. Protože se Rákóczimu hrad nepodařilo dobýt, nechal ho za pomocí francouzského dělostřelce vybombardovat.  Poslední majitelé - Breunerovci  a  Springerovci  - vlastnili  zcela nefunkční  chátrající hrad  v letech 1855 – 1859.

Rekonstrukce  Čachtic začala v 1. pol. 20. stol. a  pokračuje dodnes.

Proskotačila jsem se ruinami Čachtického hradu a  z jeho hradeb se rozhlédla  do karpatských dálav  i na obec Čachtice.

Problematikou Báthory se zabývalo mnoho  romanopisců i dramatiků. O její krutosti se zpívají po celém světě  písně.

V prostředí Čachtického hradu byly kromě již výše  zmiňované Jakubiskovy Bathory  natočeny  např. filmy: Tajemství hradu v Karpatech (ČSSR /1981), či Dračí srdce ( USA/1996).

 Jako perličku nám průvodce  sdělil  informaci o podvodnících,  kteří pod záminkou  předvoje Filmového studia  Barrandov  přijeli  v roce 1961 do Čachtic o krvežíznivé  baronce  natáčet. Probíhaly  castingy.  Filmaři  si vybírali především  mladé holky, které  nechali  běhat po  pláni  v rouše   Evině.  Hanbaté scénky se  většinou točily na prázdnou kameru. Za své skvělé  herecké  výkony  měli být občané Čachtic odměněni  po příjezdu hlavního  filmařského (neexistujícího) štábu z Prahy. Nikdy  se tak nestalo, zato filmaři  se nechali nadšenými místními v čase natáčení  bohatě hostit. Podvodníci byli za  svůj filmařský  um náležitě potrestáni.  Čachtický Hollywood  se stal vděčným tématem recesistů.

 

Co napsat závěrem? Mohu potvrdit, že  hrad  právem přitahuje pozornost  mnoha návštěvníků.

 

Mapa hradu: viz fotogalerie

Poděkování průvodci na hradě Mariánu Imriškovi za ochotu se podělit o životě Báthory a o Čachtickém hradu. Taktéž poděkování průvodci CK Čebus.

 

http://agnesobrazkov.webnode.cz/

 

Doporučení http://www.invia.cz/

CK  http://www.cebus.cz/

 

Čerpáno z:

www.cachtice.sk

 

http://www.treking.cz/regiony/cachtice.htm

http://www.alzbeta-bathory.cz/zivot

http://www.panovnici.cz/alzbeta-bathory#cv

https://cs.wikipedia.org/wiki/Al%C5%BEb%C4%9Bta_B%C3%A1thoryov%C3%A1