Broumovsko podruhé, III. část (Suchý Důl, Ticháčkova kaple, Skály u Teplic nad Metují, zámek i skalní hrad Bischofstein a rozhledna Čáp v Adršpašsko-teplických skalách)
Náš nedělní program jsme chtěli dodržet, i když bylo jasné, že hned tak shůry voda padat nepřestane. Asi kvůli té nadbytečné vlhkosti jsme si jako další cíl vybrali Suchý Důl. Protáhlá obec pod Broumovskými stěnami s pouhými čtyřmi stovkami obyvatel svého času proslula zjeveními Panny Marie a dopadem meteoritu Police. No a právě za těmi zjeveními jsme se po odstavení auta vydali …
Nejprve jsme po neznačené cestě dorazili k solitérnímu pískovcovému skalnímu útvaru známému jako Čertova skála. Kousek od ní se nachází VIII. zastavení křížové cesty z roku 1893, po které jsme následně – i když v nesprávném pořadí – pokračovali „svatým okruhem“ dále. To už jsme byli vedeni žlutou TZ, která je zde přímo Svatojakubská. Ta nás zavedla až k dřevěné zelené Ticháčkově kapli, známé též jako kaple Panny Marie. Ta původní, z roku 1897, v roce 2010 vyhořela a dnes zde vidíme její repliku z roku 2012. Chvíli jsme poseděli v jejím interiéru (přece jenom tam bylo podstatně příjemněji než venku na dešti), zapálili svíčku … a stal se další zázrak. Počasí se začalo velice pomaloučku zlepšovat a po nějaké chvíli už jsme mohli dokonce zauvažovat i o odložení pláštěnky.
Nejprve jsme ale museli opustit žlutou TZ a vrátit se na start, tedy k I. zastavení křížové cesty. U něj se nachází jak „vstupní brána“, tak Suchodolská Léčivá studánka, což je místo, kde se na konci 19. století Panna Marie opakovaně zjevovala (nám se ale neukázala). O této studánce se dnes říká, že je to jediné místo v širokém-dalekém okolí, kde voda není ani v době, kdy silně prší a všude jinde je této tekutiny více než dost. Po křížové cestě jsme se vrátili k Čertově skále a v té chvíli přestalo pršet úplně.
Do žádných větších celků se nám už v tom mokru ale pouštět nechtělo, takže jsme o necelou hodinku později zaparkovali v Broumově, dali sušit věci, chvíli oddechli u kávy a naposledy vyrazili za tradičním programem: tedy chvíli jsme pokoukali na sportovní přenosy u Votroka a potom se naposledy – už zcela suchou nohou - prošli klášterním areálem. Koneckonců jsme už od rána věděli, že „Nikdo není tak velký hříšník, aby nemohl dovnitř – a nikdo není tak svatý, aby dovnitř nemusel“.
Nastalo ráno, pondělí 28.7.2025. Den odjezdu přinesl výrazné zlepšení počasí, což už nás ani nepřekvapilo; stejně jako fakt, že skutečně hezky začalo být ve chvíli, kdy už jsme jen jeli autem (a tento stav potom vydržel celé následující týdny). V každém případě však pondělní program nakonec patřil k jednoznačným vrcholům celého více prodlouženého víkendu. Už jen kvůli tomu skalnímu hradu z konce 14. století …
Nejprve jsme museli vyjet vysoko nad Teplice nad Metují a odstavit přibližovadlo u biskupského letního barokního zámečku Bischofstein (Skály) z roku 1666 (původní hospodářský dvůr byl ještě o více než století starší). Zámek prošel v roce 1825 empírovými úpravami a ještě o něco později o něm psal ve svých románek Alois Jirásek. Odsud jsme se vydali po červené TZ kolem Černého jezírka a mezi skalními věžemi k mohutným pozůstatkům skalního hradu, který se jmenuje stejně jako onen zámek, tedy Bischofstein (Skály). Hrad byl využíván až do poloviny 16. století a jedná se o rozsáhlý komplex tvořený vzájemně propojeným skalami, opevněným příkopem, valem a zemní sypanou baštou. Navíc je to také skvělé vyhlídkové místo, pod kterými se nacházejí skály s úžasnými názvy jako Hroch, Věž Járy Cimrmana, Profesorův kvak nebo Společenské mrtvoly. Kolem Hradní a Za-hradní věže jsme se pak vrátili k zámeckému areálu a kolem něj pokračovali dál.
Posledním naším cílem byla rozhledna Čáp. Šli jsme po zelené TZ a pod Černým kvádrem i Havránětem. Prošli jsme kolem Paslerova statku i Skalní brankou a potom už to bylo jen kousek k samotné rozhledně v nadmořské výšce 780 m. Volně přístupný Čáp je dřevěnou rozhlednou se středovým točitým kovovým schodištěm. Rozhledna byla dokončena v roce 2014 a za dobré viditelnosti je z ní prý vidět Krkonoše, Orlické hory, Stolové hory a Teplické skály. Všechno jsme asi neviděli, ale i tak to zde bylo super.
Čekala nás už pouze stejná trasa zpět, něco obědového v restauraci v zámeckém areálu a potom už jen poměrně dobrodružná cesta domů. Kvůli té příjezdové koloně u Klodzka jsme to vzali totiž přes Náchod a navigace nás pak vedla skutečně přes hory a doly. Krátkou zastávku jsme si dali v nejvyšší části čtyřtisícového lázeňského městečka Duszniki-Zdrój, které je současně i lyžařským střediskem a biatlonovým centrem. Kolem nás se pohupovaly kabiny lanovek a venkovní teplota poklesla o nějakých osm stupňů. Přišli jsme si zde jako v poměrně luxusním horském středisku a také se tu všude hodně divoce stavělo a budovalo. Závěr celého dne pak sice proběhl s kolapsem navigace v mobilu, ale to už nám ani nevadilo, protože jsme se blížili k mnohokrát navštívenému městečku Międzylesie. Zde jsme poprvé v životě vstoupili do Biedronky za účelem nákupu (žádná akce tady zrovna sice nebyla, ale skupinky Čechů tlačících přetékající vozíky se zbožím všeho druhu se zde i tak hemžily v počtu nemalém), a poté už jen dojeli domů a zašli vše shrnout na Koupák. A mě hřál radostný pocit z vydařené akce, kterou jsem si okořenil např. tím, že se mi téměř ve všech navštívených barokních kostelech Broumovské skupiny podařilo dostat na kruchtu a občas i na galerii. Pocit přímo povznášející ...
Teplice nad Metují
Příspěvky z okolí Broumovsko podruhé, III. část (Suchý Důl, Ticháčkova kaple, Skály u Teplic nad Metují, zámek i skalní hrad Bischofstein a rozhledna Čáp v Adršpašsko-teplických skalách)





