Broumovsko, III. část (Broumovské stěny, skupina broumovských kostelů a zámky v polských Sarnách)

Cestopisy

Skalní divadlo • Fotografie (53) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (53 fotografií)

odchod z Hvězdy

na Strážní stezce

Vstoupit do fotogalerie (53 fotografií)

Po prohlídce kaple na Hvězdě jsme se vydali dál do Broumovských stěn. Naším cílem byly minimálně dvě vyhlídky tohoto národního parku – Skalní divadlo a Supí hnízdo. I dál nám dělala společnost červená TZ … a také četné skalní věže a pozoruhodné útvary. Největší počet návštěvníků Broumovských stěn se toho dne – pochopitelně – kochal právě Skalním divadlem a hodně plno bylo – zcela nepřekvapivě - i na nevelkém Supím hnízdě. Mezitím jsme ale viděli např. Kočku, Želvu, Ležícího mnicha, Markytánku nebo „trojskálu“ Emil, Emilka a dítě. Nepřehlédli jsme ani – všemi jistě milovaného – Bumbrlíčka. Věž zvanou Pánova i putování ke kamenným hřibům jsme nakonec vzdali (díky tomu mě čekalo ještě pár kostelů), kousek za Starostou to otočili a vydali se zpět na Hvězdu, kde jsme se ve stejnojmenné turistické chatě lehce občerstvili. I moje nedávno vyměněné koleno s naším rozhodnutím radostně souhlasilo.

Od Ameriky jsme vyrazili ke hřbitovnímu kostelu sv. Máří Magdalény v Bočanově. Ten působí z celé skupiny nejopraveněji a jako jediný nám přinesl zklamání – byl totiž přes veškeré deklarace neprodyšně uzavřen (ale i naši politici dobře vědí, že slibem nezarmoutíš). Spolu s jedním pánem, který broumovské kostely objížděl velmi poctivě (a s kterým jsme se potkali vícekrát) jsme počkali o něco déle, než nařizuje akademická čtvrthodinka a vyrazili dál. Neviděli jsme tak stavbu K.I. Dientzenhofera z let 1733 až 1743, kterou snad zahájil již v roce 1709 Kiliánův otec Kryštof.

Naší další plnohodnotnou zastávkou se tak stal až nedaleký – rovněž hřbitovní - kostel sv. Jiří a Martina, nacházející se na návrší nad obcí Martínkovice a řekou Stěnavou. Tento kostel je v celé skupině jistým unikátem, a to hned v několika ohledech. Pozornému pozorovateli jistě neunikne, že zde chybí jakýkoliv náznak dynamického baroka. Je to dáno tím, že jako jediný nemá nic společného s oběma Dientzenhofery, ale je dílem stavitele Martina Allia (ten ale jistě nebyl žádné „ořezávátko, když předtím zvládl barokní přestavbu broumovského klášterního kostela sv. Vojtěcha). Současná podoba kostela je výsledkem barokní přestavby z let 1692 až 1698, ale jeho věž je o něco starší; pochází totiž z poloviny 17. století.

Za zmínku zde jistě stojí fakt, že střední část lodi vrcholí kopulí, kde můžeme vidět freskovou výzdobu Felixe Antonína Schefflera (výjevy ze života Panny Marie, sv. Jiří a sv. Martina). Hlavní oltář zdobí sochy sv. Vavřince a sv. Štěpána z počátku 18. století (o několik vzácných soch kostel připravili novodobí loupežníci v divokých devadesátkách). Cenné jsou Süssmuthovy varhany z roku 1769, které se dochovaly téměř v původním stavu. Jejich zvuk jsme sice neslyšeli, ale i tak jsme si zde užili malou ukázku z připravovaného večerního koncertu v rámci akce Za poklady Broumovska. V té chvíli jsme ani netušili, že nám hraje finská flétnistka Päivi Väisänen, za klavírního doprovodu svého krajana Jariho Tyniho.

Následně jsme si ještě prohlédli krátkou křížovou cestu z I. poloviny 19. století (bohužel i tady se kradlo) a vydali se k Otovicím. Naším dalším cílem byl kostel sv. Barbory, což je stavba Kryštofa Dientzenhofera z let 1725 až 1727. Na podobě interiéru, který tvoří loď oválného půdorysu, do které bylo vsazeno šest půlkruhových kaplí a kněžiště, se pracovalo ještě v letech 1748 až 1750. I tady se mobiliář musel ukrýt před zloději a víceméně zůstala jen základní oltářní architektura. Původně se zde ovšem nacházel také např. velmi cenný deskový obraz Ukřižování z 15. století (dnes v expozici Muzea Broumovska).

Původně tento mohutný kostel stával v otevřené hřbitovním prostoru za Otovicemi. Dnes ho najdeme uprostřed vesnice, kde víceméně tvoří zábranu za fotbalovou brankou, aby míče nelétaly na silnici spojující Broumov s Polskem. My se zde rozloučili s naším kostelovým souputníkem i s mladíkem, který dopoledne strážil Heřmánkovice a zcela neplánovaně se vydali ještě na jednu cestu.

Naší poslední zastávkou při cestě za svatostánky Broumovské skupiny se stal ten nejromantičtěji umístěný z nich, tedy kostel sv. Markéty v Šonově. Kvůli jistým dopravním omezením jsme se sem ovšem museli vydat dobrodružnou cestou mezi polskými chatami, pastvinami a polnostmi. Ale vyplatilo se … navíc to tady bylo poprvé i s „průvodcovskou službou“. A nakonec i moudrých hovorech o barokní architektuře, víře, literatuře a životě vůbec.

Kostel sv. Markéty stojí o samotě na vrchu západně nad Šonovem. Jedná se o půvabnou barokní stavbu z let 1726 až 1729, která je opět připisována K.I. Dientzenhoferovi. Pozoruhodná je již orientace věžového průčelí (dvojice hranolových věží se širokým vstupním blokem mezi nimi) směrem k broumovskému klášteru. Neobvyklý je také počet vchodů – je jich celkem šest (tři do chrámové předsíně a tři do lodi). Mobiliář kostela byl vážně poškozen, zničen nebo rozkraden, ale přesto se tady opět konají bohoslužby.

Šonovský kostel byl skvělou třešničkou na celodenním dortu a my se přes polské „kotáry“ vrátili do Broumova. Závěr dne už byl jen o návštěvách oblíbených míst, tedy hlavně o Lokále, Votrokovi a cukrárně, kde vařili výborný Alžír (jen jsme zvolili opačné pořadí). No a pak už nastala neděle (11.8.2024), tedy den, kdy jsme se měli – opět přes Polsko – vracet domů. A na polském území jsem také naplánoval naši poslední poznávací zastávku, ke které jsme vyrazili - bohužel – zbytečně brzy.

Tou zastávkou byl pozoruhodný – i když tradičně „polsky omšelý“ – zámecký komplex Sarny, nacházející se ve vísce Ścinawka Górna. Zámek byl postaven na skalnatém výběžku nad řekou Włodzicou (a v blízkosti jejího soutoku se Ścinawkou) v roce 1590 a původně se jednalo spíše o hrad Scharfeneck a několik hospodářských budov. Po většinu času patřil celý komplex bohatému a vlivnému rodu hrabat Götzenů, z nichž mnozí spravovali Kladsko jménem habsburských a hohenzollernských panovníků.

Zámek je přístupný každý den od 11,00 do 20,00 hod. a jeho součástí je dnes mj. kavárna, restaurace a ubytovací prostory. Vše se zde postupně opravuje a i v současné době už se jedná o místo vysloveně navštíveníhodné. I když jsme tady byli brzy a na prohlídku se nám čekat nechtělo, viděli jsme toho poměrně hodně. Například kapli sv. Jana Nepomuckého s bohatou freskovou výzdobou a malou výstavou moderního umění, palácové sklepení nebo zajímavou zříceninu kočárovny. Zašli jsme i do zámeckého parku a k někdejšímu letohrádku.

Možnost projít si interiéry hlavního zámeckého paláce a navštívit sloupovou restauraci je jedním z důvodů, proč bych se na Broumovsko brzy rád vrátil. Takže tentokrát jsme nasedli do auta a vyrazili k domovu. U Klodzka nám zkolabovala navigace, ale to nám nevadilo, protože už nebylo kde zabloudit. A tak jsme mohli uspořádat tradiční tiskovku na Koupáku podstatně dříve než obvykle.

(psáno v srpnu L.P. 2024)

Poslední aktualizace: 5.5.2025

Broumovsko, III. část (Broumovské stěny, skupina broumovských kostelů a zámky v polských Sarnách) na mapě