Bob Hurikán-seriózní dobrodruh

Mladší generaci asi jeho jméno nic neříká. Ti starší, i když nečetli jeho knihy, znají některé jeho písničky. Třeba Rikátáno...

Redaktor Josef Hampacher ho v Lidových novinách označil za seriózního dobrodruha. Přiléhavé pojmenování. Narodil se roku 1908 a původně se jmenoval Josef Peterka. Začal studovat na reálce ve Vršovicích, ale jeho praktickému duchu se lépe líbilo řemeslo, a tak se tedy vyučil lékařským nástrojářem a aby po vyučení neustrnul, stal se ještě jemným mechanikem. V sedmnácti letech se rozhodl, že půjde do světa na zkušenou. V Paříži a pak v Marseille se stal umývačem vozů v garážích, umyvačem nádobí v hotelích. Po čase se dostal k řemeslu a po kratších zkušenostech se vrátil domů s určitým plánem.

V Praze se vrátil k svému řemeslu a pilnou prací dosáhl značných úspěchů a splnil tak první třetinu svého plánu. Druhou realizoval tím, že roku 1926 se dal dobrovolně na vojnu. Třetí třetinu svého předsevzetí uskutečnil po návratu z vojny, kdy byl v jedné velké továrně jmenován vedoucím. Ale tohohle místa si dlouho neužil, protože se v něm probudila tulácká krev. Se čtyřmi stovkami v kapse se vydal do Cařihradu. Pěšky, vlakem, povozem - prostě jako to šlo. Cestou si přivydělával boxováním a v Sofii vystupoval pod jménem Kid Weber. Do Ankary se svezl pod vagonem a při krátkém pobytu v Malé Asii se seznámil v Cařihradě s doktorem Přichystalem, který se stal tak trochu jeho osudem. Dal si s ním schůzku v Jagonině v Jugoslávii a když se tam dostavil, stal se Bob jeho nástrojářem. Tam se také Bob Hurikán stal omylem zubařem.

Když jednou v bílém plášti čekal v ordinaci na svého šéfa, přišel tam nějaký bojar, který trval na tom, aby mu "pan doktor" vytrhl zub. Pepík Peterka vysvětloval, že není doktor. Se sedlákem nebyla řeč. Novopečený doktor dal pacientovi napít rakije, které zde bylo nadbytek. Když byl bojar dostatečně umrtven, zub byl vytažen. Toto trhání zubů pomocí rakije mělo takový úspěch, že novopečený "doktor" měl o reklamu postaráno. Během krátké doby vytrhl ještě padesát zubů, z kterých si na památku udělal náhrdelník.

Po návratu domů vydržel jen dva měsíce a pak se s doktorem Přichystalem vydal znovu do Asie, někam do Vanu na hranicích Arménie. Pak se vydal se známým lovcem Jerry Morganem na loveckou výpravu. Naučil se klást pasti, stopařskému umění, naučil se různým způsobem lovit všelijakou zvěř a pak se vrátil opět do Prahy, k řemeslu. To už začal doma trampovat a stal se jedním z prvních pionýrů trampingu u nás. V té době naši republiku zaplavila vlna nezaměstnanost a Bob dostal dobrý nápad. Uspořádal trampský večer ve prospěch chudých. Dlužno podotknout, že se večer vydařil. Brzy zakotvil v novinách, ale zase dlouho nevydržel. Na vině byla Vlašim a sázka. Ve Vlašimi se vsadil s doktorem Přichystalem, že dokáže všechno na světě. Dostal tedy úkol. Devět mesíců pracovat v továrně. Vsadil se o deset lahví šampaňského. Po čase dosáhl platu 1800 Kč, ale zase odešel. Tentokrát do továrny Praga. Chtěl tam načerpat a také skutečně načerpal materiál na zamýšlenou sociální trilogii. Pragovka byla jeho posledním stálým místem. Pak všeho zanechal a věnoval se jen psaní. A psal tak intenzivně, že do roku 1941 napsal a vydal jedenadvacet knih. Připomeňme si některé jeho první knihy. Trampem v Orientě, Stopování, Zálesák od Zlaté řeky aj. Některé jeho knihy byly zakoupeny pro Ameriku. Psal také pod pseudonymem Bob Peters.

Velkého úspěchu dosáhl v soutěži Melantricha o nejlepší dobrodružnou knížku. Zvítězil detektivkou "Třetí záloha", kdy za sebou zanechal 192 autorů. Jako odměnu dostal 18 tisíc korun.

K velmi zajímavým knihám patří jeho Dějiny trampingu. Příprava a sbírání materiálu pro tuto knihu mu zabrala jedenáct let. Materiál pak zpracovával denně až 19 hodin. V knize poukazuje na zásluhy trampingu od r. 1920, jsou v ní rejstříky osad, jedinců, sportovních výkonů, trampských sportovců atd. V týdeníku Večery pod lampou se jeho román na pokračování stal nejoblíbenější četbou. A jak přišel ke jménu Bob Hurikán? Začali mu tak říkat trampové podle osady, v které začal trampovat.

V roce 1937 dal vale městu a v zimě v létě bydlel v lese. Postavil si tam srub (v Hvězdonicích), našel si ženu, které vyhovoval takovýto způsob života, a tak uzavřel řádný sňatek pod širým nebem.

Během války organizoval odboj na Brdech, byl zatčen gestapem a 9. kvěrna 1945 měl být popraven. Proč se tak nestalo je jasné. Po roce 1948 byl označen za buržoazního pokleslého autora a druhý díl Dějin trampingu šel do stoupy. V padesátých letech se začala stavět Slapská přehrada a tak tam šel pracovat. Když ho s Matějem Kudějem navštívila Marie Majerová a řekla mu, že o tom napíše knížku, tak Marušku seřval, že to budou zase sračky, ať si veznou lopatu a zkusí s těmi chlapy žít. Zemřel předčasně, 2. června 1965 v Benešově.

Fotogalerie