Århus

Århus

V období středověku bylo město nazýváno Arus, a v islandských kronikách, bylo známé jako Aross. Což je spojení dvou slov „Ar" (řeka) a „oss" (ústa či říční delta). Takže název města výrazně ovlivnil malý tok na jehož deltě město vyrostlo.

Århus je druhým největším městem Dánska s300000 obyvateli. Město bylo založeno jako vikingská osada počátkem 10. století. Od roku 948se stalo sídlem biskupa a tak uprostřed města můžeme narazit na stojící Arhus Domkirke, biskupský kostel, který je zasvěcen sv. Klimentovi, který je patronem všech námořníků. Původně románský kostel z12. století byl ve století 15. přestavěn ve stylu cihlové gotiky. Chrám má nejdelší chrámovou loď vcelém Dánsku, která měří celých 93m. Interiér je zdoben největším množstvím fresek z15. a 16. století a hlavní oltář je vrcholným dílem gotické plastiky. Vkostele se také pořádají varhaní koncerty, neboť zdejší varhany jsou se svými 6352píšťalami největšími varhanami Dánska. Ve všech severských kostelech naleznete zavěšené zmenšeniny lodí. Tyto zavěšené lodě symbolizují klidnou plavbu a naději, že se námořníci vrátí ze svých cest vpořádku. Ani tento kostel není výjimkou.

Dalším božím domem je Gotický chrám Panny Marie z12. století, který byl vletech 1100-1200 biskupským dómem. Jeho hlavní oltář je zdoby kolem roku 1520od umělce Clause Bergra. Pod kněžištěm byly vroce 1955nalezeny zbytky původního kostela zroku 1060, které jsou dnes pečlivě zrestaurovány. To ovšem není úplný výčet kostelů stojících ve městě, protože jich je tu přehršel.

Na náměstí sv. Klimenta naleznete Vikingské muzeum a vpodzemí Obchodní banky jsou kvidění zrekonstruované zbytky polokruhového opevněného vikingského valu, který sloužil jako obrana před nepřítelem již před rokem 1000. Vseverní části města sídlí místní universita. Universitní campus je obklopen parkem pro odpočinek a sportovní vyžití. Vokolí sídlí hned několik muzeí. Nedaleko Vysoké školy novinářské naleznete Dánské muzeum tisku. Vjižní části parku pak Přírodovědné muzeum zaměřené na zoologii a geologii. Vsousedství stojí budova Uměleckého muzea se sbírkami převážně dánských umělců od roku 1750.

Část místní botanické zahrady zaujímá skanzen Den Gemle By nazývaný též jednoduše Old Town neboli Staré město. Nedaleko skleníků stropickým a subtropickým rostlinstvem je umístěno na 65 starých domů. Den Gemle By je národním muzeem kulturní historie pod širým nebem a bylo otevřeno vroce 1914.Jeho zakladatelem je Peter Holm (1873-1950), který měl myšlenku sem přesunout původní historické domy změsta Århus, které měli již vté době zaniknout. Od té chvíle se skanzen postupně rozrostl a způvodních několika domů je dnes největším skanzenem městských domů na světě, který dal inspiraci pro vybudování skanzenů ve Finsku (Turku) a Norsku (Gamle Bergen). Převážně se jedná ohrázděné domy obchodníků a řemeslníků, které sem byly svezeny zcelého Dánska. Mimo to také měšťanské domy svývěsními štíty a veškerým vnitřním zařízením. Dokonce může nahlédnout ido zdejších větrných a vodních mlýnů.

Při vstupu do areálu skanzenu zjistíte, že vulicích tohoto starého města panuje čilý ruch a je zde spousta turistů. Přesto zdejší malebné uličky ukrývají krásná zákoutí, kde lze nalézt trochu klidu. Vcelém městečku můžete vlézt do kteréhokoliv domu a celý jej prozkoumat. Navštívit můžete např. starodávnou lékárnu sokolními záhonky pro pěstování léčivých bylin nebo kovárnu či pekařství. Vmnoha domech jsou dobově oblečení lidé, kteří vás obeznámí stehdejšími řemesly a zvyky. Aby byla ukázka co nejvěrohodnější tak se běžně vdomech topí, ochutnat můžete například ipečené placky. Seznámit se zde můžete ispřechodem vaření na otevřeném ohni ke kamnovému, vznik tepaných kamen, které udělali průlom vkulinářství a přípravě jídel. Tím lze pozorovat ivznik nového nádobí. Ovšem největší úspěch u mě, měl vodovodní kohoutek vjedné skuchyní, neboť nad dřezem byla vyvedena zmenšená ruční pumpa, tak jak ji známe od našich studní. Vulicích zase potkáte bubeníka, který informuje odění, či koňský povoz. Zajímavý je ipřevoz přes vodu, který musíte pomocí lana svépomocí přeručkovat. Kolem vody pobíhají různí řemeslníci a rybáři a někteří dokonce na boso, což sohledem na počasí, které při naší návštěvě panovalo, byl docela otužilecký kousek.

Člověk si vtěchto uličkách připadá jako vetřelec, který sem do té staré doby ve svých novodobých hadrech moc nezapadá. Navštívil jsem už pár skanzenů, ale tenhle rozhodně patří ktěm lepším, protože máte neustále dojem, že zde lidé své úlohy vdobových kostýmech nehrají, ale že se tu doopravdy žije a pracuje. Atmosféru dotvářejí hlavně pobíhající bosé děti vroztrhaných kalhotách sobrovskými záplatami skšandou přes rameno. Každou chvilku kolem vás nějaké takové děcko proběhne a vběhne do pekařství skterého se vzápětí vyřítí spreclíkem vruce. Vám nezbývá nic jiného než mlčky závidět a přesvědčit se, že to kručení vbřiše je vpodstatě psychického rázu a že nemáte hlad. Ale to nic nemění na tom, že bych se nejradši zamaskoval do těch roztrhaných kalhot, omládl o pár desítek let, zahodil boty a pro jeden, nebo radši dva preclíky bych si doběhl taky. Ještě, že mám vkapse alespoň tu housku od snídaně. Vlastně nemám. Já už ji spořádal před dvěma hodinami. Kmému štěstí vzápětí zjišťujeme, že si ten preclík můžeme za pár drobáčků koupit, tak proč ne. U jednoho trhovce si ještě kupujeme pytlík bonbónů, jenom tak, prostě pro radost a radost nám nakonec udělal velkou. Chuť bonbónků se nedá slovy ani popsat (byl bych asi dost sprostý). Alespoň nám posloužili ksoutěži, kdo vydrží bonbón cucat co nejdéle. Většina vyplivla už po první cucnutí, ale někteří statečně bojují, jako by šlo o světový pohár. Vítěze si už nepamatuji, ale přežili jsme všichni. Na některých to ovšem zanechalo dost vážné následky, i když je sporné jestli za to můžou zrovinka ty naše bonbóny.

Na jihu města stojí malý zámeček Marselisborg, který je letním sídlem dánské královské rodiny. Pokud je královna ve městě vden svých narozenin, zdraví své poddané zbalkónu tohoto sídla. Vroce 1661 byl král Frederik III přinucený, vzhledem ke svým dluhům, předat tuto nemovitost jednomu ze svých věřitelů - Holandskému obchodníkovi Gabrielu Marselisovi, který dodával zbraně a sůl k Dánskému dvoru. Marselis opustil a usadil se v Aarhusu. Marselisové ovšem nezůstali dlouho a tak dalších 200 let se vystřídalo vdržení zámečku několik vlastníků, ale název po Marselisech už zůstal. Současný palác byl přestavěný v letech 1899 - 1902 podle návrhu dánského architekta Hacka Kampmanna a poté zámek věnovalo město korunnímu princi Christiánovi (později král Christian X) a jeho choti princezně Alexandře. V roce 1967 král Frederik IX věnoval palác dceři, korunní princezně Margrethe (pozdější Margrethe II) a jejímu manželovi, princi Henrikovi.

Zámek obklopuje 32ou akrový park sarboretem a lesy, ve kterých se nachází malá zámecká obora. Park navrhl architekt Christian Diedrichsen vtradičním anglickém stylu svelkými a rozlehlými trávníky, malými rybníky a to vše obklopené stromy. Kromě řady uměleckých děl, park obsahuje zajímavou růžovou zahradu a zahradu byliny. Palác není bohužel veřejnosti přístupný, ale park a královská růžová zahrada jsou pro návštěvníky otevřené vdobě kdy královská rodina nepobývá ve svém sídle.

Fotogalerie