Plzeňsko, popis a informace

Oblast Plzeňska z větší části vyplňuje mírně zvlněná krajina - Plzeňská pahorkatina. Na východě sousedí se Středočeskou pahorkatinou a pohořím Brdy, na jihu se Šumavou, na západě přechází v oblast Chodsko-Tachovskou a severní stranu lemují Slavkovský les, Doupovské hory a Kladensko-Rakovnicko. Plzeňská pahorkatina svým geologickým složením představuje oblast mimořádného významu. Je tvořena algonkickými a prvohorními horninami vzniklými při hercynském vrásnění. Místy se objevují menší žulové masívy, ve kterých vznikly zvětráváním viklany a kamenná moře. Ve středu oblasti se na mnohých místech vyskytují permokarbonské sedimenty s obsahem ložisek černého uhlí a kaolínu. Těžba zde však byla ukončena v sedmdesátých letech 20. století. Reliéf je velmi pestře členěný i když nedosahuje vysoké nadmořské výšky. Nejvyššími místy jsou Palcíř (725 m), Radeč (721 m), Brno (718 m), Doubrava (727 m), Běleč (711 m), Krušná hora (608 m), Okrouhlík (707 m), Trhoň (624 m), Hradiště (618 m) a Vlastec (611 m). Většinu oblasti odvodňuje řeka Berounka a vodní toky, které ji vytvářejí - Mže, Radbuza, Úhlava, Úslava, Střela, Třemošná a Klabava. Povodí náleží k úmoří Severního moře. Krajinu obohacují také četné vodní plochy - Hracholuská přehrada na řece Mži, soustava Boleveckých rybníků na okraji města Plzně nebo rybníky jižního Plzeňska ? mnohé se využívají k rekreačním účelům. Podnebí Plzeňska je teplejší než v okolních výše položených oblastech. V zimních měsících dosahují teploty -2 - -4 oC, v letním období vystupují na 17 ? 19 oC. Počet dnů se sněhovou pokrývkou je cca 50 - 70, počet letních dnů se pohybuje kolem 40 - 50. Většina území leží v dešťovém stínu Českého lesa. Osídlování Plzeňska začalo již ve 3. tisíciletí před naším letopočtem zejména kolem řeky Mže a Radbuzy. V polovině 1. tisíciletí začali do oblasti pronikat Slované. Přemyslovci vybudovali v 10. století hrad na Starým Plzencem a ve 12. století zde vznikly mocné kláštery v Kladrubech, Plasech, Manětíně a Nepomuku, které si do svých držav zabraly rozsáhlá území. Královské město Plzeň bylo založeno poměrně pozdě, až v roce 1295 králem Václavem II. na soutoku čtyř řek - Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy. Od počátku bylo důležitým obchodním střediskem na významné křižovatce cest do Norimberka a Řezna. Nahradilo obchodní osadu jižněji proti proudu Úslavy, o níž záznamy hovoří již v roce 967, ale podle nalezených pohřebišť bylo hradiště nad ní mnohem starší. Plzeň byla po Praze a Kutné Hoře třetím největším a nejvýznamnějším městem v Čechách. Ve 14. století se začala nedaleko Rokycan těžit železná ruda. Vyrobené železo se zpracovávalo v četných hamrech. V roce 1468 byla v Plzni založena nejstarší česká tiskárna. Pro 17. a 18. století se stala charakteristickým prvkem v tomto regionu četná selská povstání. Počátkem 19. století začaly v Plzni a jejím nejbližším okolí vznikat první továrny, zaměřené především na strojírenskou výrobu. V roce 1938 byla velká část oblasti odtržena od Československa a na základě mnichovského diktátu připojena k Německu. Během druhé světové války se zde rozšířilo také partyzánské hnutí. Po osvobození byla oblast znovu osídlena a dochází k opětovnému hospodářskému i kulturnímu rozvoji. Celkem příznivé podmínky jsou zde pro zemědělství, zemědělská půda pokrývá cca 50 % celkové rozlohy kraje. Lesní hospodářství je charakteristické dostatečnými přírodními zdroji dřeva. Podíl zalesněné plochy na celkové rozloze kraje činí asi 39 %. Z celkového objemu těžební činnosti v ČR zaujímá Plzeňský kraj druhé místo, hned za Jihočeským krajem (s převažující těžbou jehličnatého dřeva).