Orlické hory a podhůří, popis a informace

Orlické hory leží z části v královehradeckém a z části v pardubickém kraji. Na severu tvoří asi 50 km dlouhý pás státní hranici s Polskem, na západě sousedí s Adršpašskými skalami, směrem k jihovýchodu pak s Orlickou tabulí, Svitavskou pahorkatinou, Brněnskou pahorkatinou a Jeseníky. Orlické hory od severu a od východu prudce stoupají a sbíhají se v úzký hřeben. K nejvyšším vrcholům Orlických hor patří Velká Deštná (1115 m), Malá Deštná (1090 m), Koruna (1094 m), Vrchmezí (1084 m), Tetřevec (1043 m), Sedloňovský vrch (1050 m), Komáří vrch (991 m) a Anenský vrch (991 m). Geologická stavba území podmiňuje celkový charakter přírodního prostředí. Orlické hory jsou součástí orlicko-kladského krystalika. Celek Orlických hor se skládá ze tří podcelků - Deštenské hornatiny, Mladkovské vrchoviny a Bukovohorské hornatiny.V Orlických horách pramení Divoká Orlice a Tichá Orlice, které se stékají v řeku Orlici a jejich přítoky - Rokytenka, Zdobnice, Bělá, Kněžná a spousta menších říček a potoků. Na Divoké Orlici byla vybudována přehradní nádrž Pastviny, která zadržuje povodňovou vodu a slouží k rekreaci.Podnebí v Orlických horách řadí tuto krajinu mezi chladné oblasti. Je drsné s dostatkem srážek. Sněhová přikrývka zde leží asi 4 měsíce. Průměrné teploty v zimních měsících dosahují -3 - -7 oC, v letním období vystupují na 14 ? 16 oC. Nejstarší osídlení oblasti spadá až do období středního paleolitu. Nálezy z této doby byly objeveny u Dobrušky. Ve 14. až 9. století před naším letopočtem obýval oblast především tzv. lid popelnicových polí. Ten byl později nahrazen slezskoplanětickou kulturou a po roce 400 př. n. l. kulturou laténskou. Trvalé osídlení regionu začalo v 10. a 11. století, kdy docházelo k zakládání osad, zvláště při zemských stezkách a podél toků řek. Obyvatelstvo se živilo kromě lesních a zemědělských prací také obchodem a drobnými řemesly, z nichž převažovala textilní výroba. Počátky slovanského osídlení jsou spjaty s rodem Slavníkovců. Po jeho vyvraždění se oblast dostala do držení pražských knížat a stala se součástí přemyslovského panství. Jejich opěrným bodem byl hrad Opočen, který se stal základem pozdějšího města a hrad Vratislav. Zde byly roku 1108 vyvražděni Vršovci. Důležitým zdrojem příjmů této doby byly obchodní stezky s Kladskem. Stezky sloužily také k obraně země proti vpádu nepřítele. Období od 13. do 15. století je pro oblast charakteristické stavbou početných sídelních a střážních hradů, např. Potštejn, Žampach, Kyšperk, aj. Ve 13. století probíhá intenzivní vnitřní kolonizace, v níž hrály kromě panovníka významnou úlohu také Drslavici a páni z Drnholce, kteří zde zakládali nová panská sídla, osady a města. Přirozenými centry se v té době již stávala podorlická města a městečka, například Rychnov nad Kněžnou, Dobruška, Solnice, Vamberk, Lanškroun aj. Vlastní oblast Orlických hor byla významněji kolonizována až v polovině 14. století. Velký ohlas mělo husitské revoluční, které zde našlo pevnou oporu. Na Orebu u Třebechovic bylo založeno ozbrojené bratrstvo, nazývané Orebité. Na stranu Husitů se přidali Solničtí nebo páni z Rychnova. Touha po novém spravedlivějším životě nezanikla ani po vítězství císaře Zikmunda nad husity a v roce 1457 vznikla v Kunvaldu jednota bratrská. Do dějin oblasti zasáhla významně i třicetiletá válka. Spor o luterský kostel v Broumově byl jednou z příčin pražské defenestrace a stavovského povstání v roce 1618. Po porážce na Bílé hoře postihly kraj rozsáhlé konfiskace majetku. Dochází k násilné rekatolizaci a utužení roboty. Proti tomuto útlaku se začali bouřit sedláci a nevolníci. V roce 1628 vypuklo rozsáhlé povstání na opočenském panství proti přijetí katolické víry. Došlo k jeho krvavému potlačení. Poté se sešlo u Kunštátu asi 4000 sedláků, kteří dobyli Opočno, Nové Město nad Metují a poté i Náchod, ale nakonec byli rozprášeni císařským vojskem. Po vzniku samostatného Československého státu vyhlásili v Rokytnici němečtí separatisté celé pohraničí za součást území Deutsch-Böhmen. Československé vojsko území obsadilo až 15. prosince. Na obranu proti válečnému ohrožení ze strany Německa byla v hraniční oblasti budována obranná pevnostní linie, skládající se z malých, středních a těžkých pevností. Orlické hory byly v budování pevnostního systému oproti jiným oblastem nejdále. Významnými tvrzemi byly například Hanička, Dobrošov nebo tvrz u vrchu Adam.Chudé zemědělství nemohlo poskytnout obyvatelstvu dostatečnou obživu a proto hledá jiné možnosti. Do popředí se dostává především plátenictvím a tkalcovství. Od 17. století se na Vamberecku paličkovaly krajky. Významnou úlohu sehrálo také sklářství. Od 16. do 20. století zde bylo v činnosti na dvě desítky sklářských hutí. Na mnoha místech je doložena také těžba železné rudy. Rostoucí potřeba dřeva vedla k rozvoji jeho těžby, což významně ovlivňovalo obraz krajiny.