Zlatý potok

Jeden z nejvýznamnějších pravostranných přítoků řeky Doubravy pramení v úžlabině o nadmořské výšce 532 m n. m. mezi stráněmi kopců "Pod Bučinou" (545 m n. m.) a "Přímský" (552 m n. m.), resp. na půl cesty mezi lokalitami "Pod hájovnou" a "Horní sálky", přičemž vše zmíněné náleží do katastrálního území Kraskov, spadajícího pod obec Seč. Odtud se klikatí jižním směrem k místům, jež se nazývají "Dolní sálky" a "Na stádlištích", kde přibírá vody dvou bezejmenných a relativně krátkých vodních toků. Zde mění koryto svůj směr k západu, teče severně nad "Kopaninami" (505 m n. m.), kde do něj ústí u Polánek vznikající bezejmenný potok a o něco dále přibírá vody dalšího potoka, který počíná svůj tok severovýchodně od Seče. Pod "Havířskými jamami" (též užíváno pojmenování "U havířských jam" teče Zlatý potok k severozápadu a před Kraskovem přibírá opět vody dalších lesních potůčků. Po cestě Kraskovem protéká dvojici rybníků "Horní Peklo" a "Dolní Peklo", přičemž u prvního rybníka byl vybudován kemp s potřebným zázemím (viz https://www.kemp.cz) a do toho druhého ústí původní přítok Zlatého potoka - Počátecký potok, jenž vzniká nedaleko vodní nádrže Seč. Po výtoku z "Dolního Pekla" míří tok Zlatého potoka tzv. Hedvičiným údolím, na jehož konci ho posiluje Starodvorský potok. Odtud protéká Hedvikovem a skrz Třemošnici k Mladoticím, před nimiž na sever od lokality "V Luhách" (pojmenované od kopce "Luhy" o nadmořské výšce 293 m n. m.) končí svůj tok v řece Doubravě.

Každému je jasné již z názvu, proč byl tento, jeden z posledních meandrujících potoků v Čechách (o délce 9,9 km a ploše povodí 26,767 km2, viz http://www.tv-adams.wz.cz/reky/vt/10101003.html), pojmenován zrovna takto, neboť již ve středověku byl známý jako zlatonosný a rýžovalo se v něm zlato. Odtud se mu říkalo i jinak, a to jako Zlatotok. Že se oproti minulosti mnoho nezměnilo, to lze zjistit jen pouhým nahlédnutím do turistického průvodce "Heřmanův Městec a okolí. Průvodce místopisný i historický", který v roce 1900 vydal Alois Klaus. Píše se v něm následující:

"Z Lichnice cesta naše vede do Hedvičina údolí, do kterého nejkratší sice, ale dosti neschůdnou cestou přijdeme pěšinou od hostince u »Dubu« vedoucí podél lesa. Pohodlnější cesty jdou ze Starých Dvorů nebo Třemošnice, vsi to se zámkem a dvorem, který patří k panství Ronovskému. Kráčejíce ze Starých Dvorů, brzo octneme se v rokli, kterou teče Zlatý Potok, pospíchající sem od Kraskova. Po obou stranách jeho pnou se příkré, lesem porostlé skály.

Za mlýnem Pekelským a průsmykem Mezihořím rozšiřuje se údolí a tvoří krásnou kotlinu, kde nalézá se huť Hedvičín.

Z Hedvičína za nedlouho jsme v Třemošnici, odkud buď vlakem, buď pěšky odbočiti se může ku Žlebům, k návštěvě hradu, v jehož komnatách jest mnoho vzácných památek, jichž cenu na miliony počítati sluší."

Dnes se to na první pohled nezdá, ale dříve byl Zlatý potok mnohem dravějším a zkázonosným vodním tokem, což zmiňuje ještě Bohumil Bauše ve své několikadílné publikaci "Za domovem. Vlastivěda Čech":

"Třemošnice bývá cílem výletníků zvlášť z Čáslavě; vstupujeť se odtud do divukrásného romantického údolí Pekla, kterým protéká Zlatý potok, vlévající se do Doubravky.

Jakkoli krotkým zdá se Zlatý potok, nadělal rozvodněním a strháním horních rybníků značných škod, strhal též cestu Peklem vedoucí. Podobně Doubravka, říčka čistá a prudká, stávala se druhdy zhoubnou jarními vodami. *)

Název Železných Hor se u lidu zapomíná; vznikl pouze na základě domnělé hojnosti železných rud, kterých tu však není. V údolí na Zlatém potoce v Hedvikově udržela se huť a slevárna železa, jindy rozsáhlejší; při zhoubné povodni značně utrpěla.

*) Nyní staví se u Pařížova obrovská nádrž, která za vysokou hrází zadrží třeba 2 milliony kubických metrů vody; když pak vody bude na mále, vydá nádrž zásobu svou oživující po celé léto."

Největší povodně zasáhly Zlatý potok v březnu 1891, v květnu 1908 (vytopen mlýn a pila v tzv. "Pekle", stržen rybník hedvikovské slévárny, zatopena obec Třemošnice a málem byl odnesen předchozího roku postavený nový betonový most) a po 16. srpnu 1913 (pobořena 1 obytná budova hedvikovských železáren a stržen tamní most, zničena hráz u Pistoriusovy vily v Třemošnici, odplavena část zahrady ronovského panstva, vyrvány piloty u betonového mostu přes okresní silnici tamtéž), ale za zmínku stojí i ta z července 1907, jež vznikla následkem velkých dešťů a poškodila zejména Hedvičino údolí, hedvikovskou železárnu a stavbu betonového mostu v Třemošnici. Vše si tenkrát prohlédl okresní starosta a zemský poslanec JUDr. Jan Zimmer a neprodleně začal intervenovat u c. k. místodržitele království Českého a předsedy zemské regulační komise Karla hraběte Coudenhove, aby byla urychlena stále slibovaná a dlouhý čas odkládaná regulace řeky Doubravy a jejích hlavních přítoků, včetně Zlatého potoka. Nejzajímavější na tom je, že o 4 roky později byla situace opačná, protože mnoho nepršelo a voda byla naopak vzácností. K realizaci úprav potoka došlo až o mnoho let později a jednalo se pouze o úsek od Hedvikova po Třemošnici, horní tok byl zachován skoro v původním stavu, nehledě na některé zásahy, zejména v 80. letech 20. století. Z tohoto důvodu ještě ve 2. polovině 90. let 20. století stavěli někteří obyvatelé Kraskova na březích potoka provizorní hráze, aby zabránily případným povodňovým škodám.

Již výše několikrát jmenované Hedvičino údolí (něm. Hedwigsthal, viz https://region.rozhlas.cz/narodni-prirodni-rezervace-lichnice-ukryva-dve-rokle-a-prales-jmeno-dostala-8845152) bývalo cílem mnoha návštěvníků již v 19. století, kdy se turismus u nás teprve začínal budovat. Kromě toho sem mířili také účastníci různých významných akcí z celého širého okolí, z nichž můžeme jmenovat např.: výlet žáků hospodářské školy v Chrudimi (1.-5. června 1868), výlet pardubického zpěváckého spolku "Pernštýn" (červenec 1885), vědecký výlet muzejního spolku "Včela čáslavská" (9. července 1892), krajinský sjezd učitelstva a přátel školství v Kutné Hoře (8.-10. srpna 1897) a v neposlední řadě nesmíme opomenout rovněž to, že tato lokalita uchvátila řadu našich malířů i fotografů, z nichž snad nejvíce exceloval Karel Liebscher se svým "Motivem lesním" a řadou dalších krajinářských maleb od Zlatého potoka a Doubravy. Vedle nich sem též postupně pronikali nadšenci i odborná veřejnost z oblasti botaniky a zoologie, kteří poznávali, že ve zdejších bučinách lze nalézt řadu unikátních věcí (v roce 1924 Karel Domin, roku 1947 RNDr. Emil Hadač, Radovan Hendrych a Zdeněk Urban). Není tedy divu, že se tato místa dostala i do literatury. Zmiňme zejména knihu "Kačenka Markytánka. Historický obraz ze sedmileté války" od Josefa Chetha Novotného, všeobecně známého pod pseudonymem Kuzma; případně publikaci "Památky našich předků" od Klimenta Čermáka, v níž nalezneme vyprávění zdejšího stárka Petra o jeho vojenské službě.

Právě v těchto romantických místech, kde se dochovaly sejpy po rýžování zlata (některými autory datované až do období keltského osídlení), byla v roce 1816 založena windischgrätzským horním inspektorem Josefem Janem Zvěřinou „Hedvičina huť“, protože sama příroda zde nabízela svoji velkou, pro průmyslovou výrobu potřebnou vodní sílu. Roku 1920 zakoupil podnik Josef Bartoš (viz https://issuu.com/inasport/docs/slevarenstvi_rocnik_lxiv_2016_05_06_a0b6039dc6628b/66) a vybudoval z něj strojírnu a slévárnu (v roce 1930 se zde vyráběly elektrické pračky a mandly Astra; později Závody těžkého strojírenství, n. p., Třemošnice), kde dnes působí firma Kovolis Hedvikov, producent hliníkových výrobků pro automobilový průmysl (viz https://kovolis-hedvikov.cz/historie/). Právě tento člověk také zakončil dlouholeté spory o vodu, a to tím, že zakoupil Moličovu pilu a Pekelský rybník. Ne náhodou tedy i "balvanitý" Zlatý potok náleží do Národní přírodní rezervace Lichnice, jež byla zřízena 14. ledna 2016 (s účinností od 1. února téhož roku) z 26. července 1955 vyhlášené státní přírodní rezervace Lichnice (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=14764), protože zdejší krajina je v mnoha oblastech unikátním biotopem, jenž by měl být zachován nejen nám, nýbrž budoucím. Na závěr ještě dodejme, že tento vodní tok slouží k odvodu odpadních vod z třemošnické mechanicko-biologické ČOV, která byla zřízena v roce 1969, později zmodernizována (povolení k vypouštění odpadních vod do Zlatého potoka bylo vydáno roku 2000, v letech 2003-2005 byla provedena její intenzifikace, v roce 2013 instalováno nové hrubé předčištění a v letech 2020-2021 realizována nová dešťová zdrž) a je provozována Vodárenskou společností Chrudim, a. s.