První česká přádelna a tkalcovna juty Josefa Etricha v Jaroměři
Jaroměř bývá nazývána jako město tří řek, což plně dokládá existenci mnoha zdejších mlýnů, z nichž se v průběhu staletí staly jiné provozy. Jako vznikla na místě Podzedního mlýna městská elektrárna, tak nedaleký mlýn na druhé straně Labe byl základem dnešního areálu podniku JUTA. Tento mlýn byl přezdíván různě, nejvíce jsou známa pojmenování Podskalní či Hubrikovský. Když bychom se o něm chtěli dozvědět více, tak bude nejlépe nahlédnout do knihy "Paměti královského věnného města Jaroměře nad Labem" od Antonína Knappa, v níž se píše toto: "Mlýn Hubrykovský (též Bakalářovský neb podskalní, nyní továrna na přízi p. Etricha) 1553. mlýn pod skalou od Jana Michalcova k. Adam mlynář; 1572 dr Jiřík bakalář, cís. rychtář; 1585. v rozdílech po něm uj. dcera Mandalena z Myslotína, provdaná potom za Zikmunda Straku z Nedabilic, od něhož 1601. k. Dorota Škornicová z Petrovic za 2205 k. m.; 1610. uj. syn Jiřík Škornice Balbín z Vorličné, který jej t. r. pr. panu Hanibalovi z Waldštejna na Heřmanicích; 1623. od nápadníkův po Anně Pekelské k. Marie Hubryková z Hennersdorfu a na Vestci; 1630.uj. Jan Hubryk z H. a dr. ještě 1643.; však 1659. náležel sirotkům po Janu Krištofovi, hraběti z Waldštejna, od jehož dcery Ludmily Maximiliany t. r. k. Jiřík Volf za 900 zl.; 1661. k. Václav Andreides; 1685. bratr jeho Jan; 1697. manžel Kateřiny Ondřejovy Václav Štejma; 1704. od Kateřiny Štejmovy k. obec; 1711. od obce k. Jakub Volf; 1716. k. opět obec se čtverým složením, pilou, olejnou a valchou punčochářskou; 1721. od obce k. Frant. Šrám; 1739. Václav Řehák; 1761. od Vojtěcha Brauna k. Tomáš Skála."
Po dalších změnách vlastníků, kdy byli majiteli mlýna Jan Ludvík (1782), Jan a Anna Ludvíkovi (1808), Ignatz Valenta (1836), zakoupil mlýn roku 1848 Josef Etrich, jenž byl zároveň vlastníkem přádelny lnu v Horním Starém Městě. Jeho syn Josef Etrich ho převzal v roce 1853. Nejprve nechal původní mlynářský provoz v provozu, ale protože mu mnoho nepřinášel, tak se rozhodl ho přestavět na přádelnu, kterou oficiálně otevřel 29. listopadu 1858. V letech 1858-1860 přistavěl k mlýnu čp. 25 podélnou jednoposchoďovou budovu přádelny lnu, jež měla roku 1872 9 800 vřeten. Tento provoz se stal prvním v českých zemích, kde se začalo zpracovávat jutové vlákno, které o něco později zcela vytlačilo lněné a konopné hrubé příze na výrobu provazů a pytlů. Lnářský provoz byl úplně zastaven v roce 1901. Vedle toho vzniklo roku 1869 bělidlo v Hořenicích, které bylo v roce 1883 přestavěno na tkalcovnu juty a ta byla zrušena roku 1915 (zbořena počátkem 30. let 20. století a na jejím místě měl vzniknout komplex obytných domů s říčními lázněmi podle plánů architekta Rudolfa Frasse, avšak zrealizován byl nakonec pouze dům čp. 51).
Přímo v Jaroměři byla juta zpracovávána již od roku 1881, kdy se rovněž změnil název firmy na "C. k. výs. první česká přádelna, niťárna a mechanická tkalcovna juty a přádelna lnu Josefa Etricha v Jaroměři", z něhož se v roce 1900 stala "Cís. král. výsadní první česká přádelna na jutu a niťárna. Strojnické tkalcovny na jutu a přádelna na len. Jos. Etrich. Jaroměř a Hořenice v Jaroměři", kdy rovněž vstoupil do firmy jako veřejný společník Josef Etrich ml. Přádelna a tkalcovna juty byla vybavena nejmodernějšími stroji, které tu roku 1882 instaloval a zprovoznil anglický odborník James Forbes. "Národní listy" o tomto přinesly 18. června 1882 tuto zprávu: "První česká přádelna juty a tkárna látek jutových p. Josefa Etricha v Jaroměři počala právě tyto dny pracovati. Vyrábí se předivo "Jute Tow" (tkané) čís. 1 až 8 a "Jute line" (osnova čís. 10 až 20). Posledněji se ani v Rakousku ani v Německu až dosud nevyráběla a musela se kupovati z Anglie a Francie. Snaživé české firmě p. Jos. Etricha v Jaroměři náleží zásluha, že toto důležité odvětví průmyslové v Čechách zavedla." V té době již měla přízemní budova trojici sedlových světlíků, aby bylo v závodě lépe vidět (v roce 1927 byla zasklením dvorů propojena s ostatními objekty). Vzmáhající se výroba potřebovala stále více energie, a tak byl roku 1886 pořízen nový parní stroj o 450 HP od královéhradecké strojírny Märky, Bromovský & Schulz. Díky zvýšené produkci vydělávala firma stále více finančních prostředků, a tak si v roce 1888 mohl Josef Etrich zakoupit panství Žíreč a Dubenec. 2. ledna 1901 zemřel Josef Etrich a jeho místo plně zaujal stejnojmenný syn. Záhy se však začalo nedostávat též místo, a tak byla v roce 1902 vyprojektována královéhradeckým stavitelem a architektem Františkem Plesnivým větší sálová tkalcovna juty, k jejíž realizaci došlo až roku 1906. Témuž je přiřazováno také autorství 20 m vysoké sprinklerové věže, kterou postavil v roce 1904 stavitel Josef Sehnoutka. Díky výše zmíněným krokům, jež nepoškodila ani velká stávka roku 1911, se firma stala členem Spojených jutařských závodů ve Vídni (něm. "Vereinigte Jutefabriken"), v nichž měla podíl 8,4 % základního kapitálu. V roce 1920 zase vstoupila do kartelu JUTA v Praze.
Vznik ČSR přinesl podniku též příležitosti v podobě nových zahraničních trhů (Rakousko, Německo, Maďarsko, Turecko, Jugoslávie, Švýcarsko, Dánsko, Velká Británie, USA apod.), takže se postupně hojily rány po následcích 1. světové války, i když sama firma měla to štěstí, že dodávala armádě jutové slamníky a pytle, takže její provoz nebyl tak narušen jako u ostatních závodů v oboru. Díky řediteli Janu Stárkovi proběhla další modernizace firmy. Roku 1925 byla v severní části areálu vybudována železobetonová automatická kotelna se zauhlovacím zařízením, jež bylo navrženo speciálně pro spalování méně kvalitního uhlí z malosvatoňovických dolů. Tato stavba, provedená Českomoravskou stavební společností, nevznikla pouze díky tomu, že Malé Svatoňovice byly mnohem blíže závodu než jiné uhelné pánve, a tudíž byla doprava odsud mnohem levnější, ale také proto, že již v roce 1918 se stala Etrichova firma jedním z akcionářů této důlní společnosti. Kromě toho byl vybudován přes 80 m vysoký komín a roku 1927 byla v od západu přistavěné strojovně zprovozněna parní turbína o 1 500 HP, jejímž výrobcem byla První brněnská strojírna. Poháněný generátor však byl značky AEG. Stavebních úprav a přestaveb však v areálu proběhlo takové množství, že je zde nejde ani chronologicky všechny vyjmenovat. Zmiňme např. rozšíření severní tkalcovny od jaroměřského stavitele Bohdana Kubečka. Klenotem se však stala již dávno vila čp. 27, kterou si nechal Josef Etrich st. postavit v roce 1873 a jeho syn Josef Etrich ml. ji přestavěl roku 1901 podle projektu vídeňského architekta Ernsta von Gotthilf-Miskolczy, jehož nejvýznamnějším českým dílem je novoklasicistní palác České eskomptní banky a úvěrového ústavu v Praze z let 1930-1932 (viz http://www.slavnevily.cz/vily/kralovehradecky/vila-josefa-ettricha). Původní zástavba tak během času postupně mizela, takže se zachovala pouze řada dělnických domků čp. 56-60 z let 1883-1889 a přestavěná kotelna čp. 50.
Továrně se dařilo stále více, již v roce 1933 měla 7 150 vřeten a 271 stavů na jutu. Ještě více je to vidět na počtu zaměstnanců, neboť v období konjunktury jich tu bylo více než tisíc (roku 1925 jich bylo 1 500, z toho 860 žen). Díky světové hospodářské krizi a s ní spojené stagnaci však musel závod značnou část zaměstnanců propustit, a tak v roce 1926 zaměstnával průměrně jen 970 dělníků. Za 2. světové války pracovala firma jako arizovaný majetek pod okupační správou. K 1. lednu 1946 došlo k jejímu znárodnění a podle vládního nařízení byla 15. ledna téhož roku zařazena do n. p. JUTA, továrny juty a konopí Praha. V roce 1948 byly podniku prodány budovy bývalého měšťanského špitálu, v nichž byl následně zřízen podnikový internát. V té době se firma pustila rovněž do výstavby činžovních domů při silnici z Růžové ulice k Hořenicím a přímo v jejím areálu byla zahájena výstavba nové mostní váhy.
Pod značkou JUTA fungoval podnik i nadále, i když jeho zařazení bylo mnohokrát měněno (JUTA, n. p., závod 4, Jaroměř). Velkou investicí se stala postupná modernizace strojního zařízení, k jejímuž dokončení došlo v roce 1960. Na přelomu 60. a 70. let 20. století se začalo navíc přecházet na produkci technických tkanin z polypropylenu a polyetylenu. Rozhodnutí o změně výroby v tkalcovně do roku 1970 bylo přijato v roce 1966. V letech 1974-1975 došlo k pořízení nových strojů. Následující desetiletí pak bylo ve znamení úspor paliv a energie a prohlubování brigád socialistické práce. Zdejší pobočka ČSVTS se zaměřila na centrální kontrolu teploty jednotlivých výrobních provozů instalací odporových snímačů, aby se ušetřila energie při provozu teplovzdušných zařízení. Zároveň se řešilo využití odpadního tepla z kondenzačních jímek na ohřívání vody v sociálních zařízeních. Roku 1988 se firma stala státním podnikem a v roce 1992 vznikla a. s. JUTA Dvůr Králové nad Labem, v jejímž rámci zůstal jaroměřský provoz dodnes. V roce 2001 zde byla zahájena dlouhodobá rekonstrukce, jež pokračuje i nadále. Více o této firmě lze najít na jejím webu: https://www.juta.cz.
Po dalších změnách vlastníků, kdy byli majiteli mlýna Jan Ludvík (1782), Jan a Anna Ludvíkovi (1808), Ignatz Valenta (1836), zakoupil mlýn roku 1848 Josef Etrich, jenž byl zároveň vlastníkem přádelny lnu v Horním Starém Městě. Jeho syn Josef Etrich ho převzal v roce 1853. Nejprve nechal původní mlynářský provoz v provozu, ale protože mu mnoho nepřinášel, tak se rozhodl ho přestavět na přádelnu, kterou oficiálně otevřel 29. listopadu 1858. V letech 1858-1860 přistavěl k mlýnu čp. 25 podélnou jednoposchoďovou budovu přádelny lnu, jež měla roku 1872 9 800 vřeten. Tento provoz se stal prvním v českých zemích, kde se začalo zpracovávat jutové vlákno, které o něco později zcela vytlačilo lněné a konopné hrubé příze na výrobu provazů a pytlů. Lnářský provoz byl úplně zastaven v roce 1901. Vedle toho vzniklo roku 1869 bělidlo v Hořenicích, které bylo v roce 1883 přestavěno na tkalcovnu juty a ta byla zrušena roku 1915 (zbořena počátkem 30. let 20. století a na jejím místě měl vzniknout komplex obytných domů s říčními lázněmi podle plánů architekta Rudolfa Frasse, avšak zrealizován byl nakonec pouze dům čp. 51).
Přímo v Jaroměři byla juta zpracovávána již od roku 1881, kdy se rovněž změnil název firmy na "C. k. výs. první česká přádelna, niťárna a mechanická tkalcovna juty a přádelna lnu Josefa Etricha v Jaroměři", z něhož se v roce 1900 stala "Cís. král. výsadní první česká přádelna na jutu a niťárna. Strojnické tkalcovny na jutu a přádelna na len. Jos. Etrich. Jaroměř a Hořenice v Jaroměři", kdy rovněž vstoupil do firmy jako veřejný společník Josef Etrich ml. Přádelna a tkalcovna juty byla vybavena nejmodernějšími stroji, které tu roku 1882 instaloval a zprovoznil anglický odborník James Forbes. "Národní listy" o tomto přinesly 18. června 1882 tuto zprávu: "První česká přádelna juty a tkárna látek jutových p. Josefa Etricha v Jaroměři počala právě tyto dny pracovati. Vyrábí se předivo "Jute Tow" (tkané) čís. 1 až 8 a "Jute line" (osnova čís. 10 až 20). Posledněji se ani v Rakousku ani v Německu až dosud nevyráběla a musela se kupovati z Anglie a Francie. Snaživé české firmě p. Jos. Etricha v Jaroměři náleží zásluha, že toto důležité odvětví průmyslové v Čechách zavedla." V té době již měla přízemní budova trojici sedlových světlíků, aby bylo v závodě lépe vidět (v roce 1927 byla zasklením dvorů propojena s ostatními objekty). Vzmáhající se výroba potřebovala stále více energie, a tak byl roku 1886 pořízen nový parní stroj o 450 HP od královéhradecké strojírny Märky, Bromovský & Schulz. Díky zvýšené produkci vydělávala firma stále více finančních prostředků, a tak si v roce 1888 mohl Josef Etrich zakoupit panství Žíreč a Dubenec. 2. ledna 1901 zemřel Josef Etrich a jeho místo plně zaujal stejnojmenný syn. Záhy se však začalo nedostávat též místo, a tak byla v roce 1902 vyprojektována královéhradeckým stavitelem a architektem Františkem Plesnivým větší sálová tkalcovna juty, k jejíž realizaci došlo až roku 1906. Témuž je přiřazováno také autorství 20 m vysoké sprinklerové věže, kterou postavil v roce 1904 stavitel Josef Sehnoutka. Díky výše zmíněným krokům, jež nepoškodila ani velká stávka roku 1911, se firma stala členem Spojených jutařských závodů ve Vídni (něm. "Vereinigte Jutefabriken"), v nichž měla podíl 8,4 % základního kapitálu. V roce 1920 zase vstoupila do kartelu JUTA v Praze.
Vznik ČSR přinesl podniku též příležitosti v podobě nových zahraničních trhů (Rakousko, Německo, Maďarsko, Turecko, Jugoslávie, Švýcarsko, Dánsko, Velká Británie, USA apod.), takže se postupně hojily rány po následcích 1. světové války, i když sama firma měla to štěstí, že dodávala armádě jutové slamníky a pytle, takže její provoz nebyl tak narušen jako u ostatních závodů v oboru. Díky řediteli Janu Stárkovi proběhla další modernizace firmy. Roku 1925 byla v severní části areálu vybudována železobetonová automatická kotelna se zauhlovacím zařízením, jež bylo navrženo speciálně pro spalování méně kvalitního uhlí z malosvatoňovických dolů. Tato stavba, provedená Českomoravskou stavební společností, nevznikla pouze díky tomu, že Malé Svatoňovice byly mnohem blíže závodu než jiné uhelné pánve, a tudíž byla doprava odsud mnohem levnější, ale také proto, že již v roce 1918 se stala Etrichova firma jedním z akcionářů této důlní společnosti. Kromě toho byl vybudován přes 80 m vysoký komín a roku 1927 byla v od západu přistavěné strojovně zprovozněna parní turbína o 1 500 HP, jejímž výrobcem byla První brněnská strojírna. Poháněný generátor však byl značky AEG. Stavebních úprav a přestaveb však v areálu proběhlo takové množství, že je zde nejde ani chronologicky všechny vyjmenovat. Zmiňme např. rozšíření severní tkalcovny od jaroměřského stavitele Bohdana Kubečka. Klenotem se však stala již dávno vila čp. 27, kterou si nechal Josef Etrich st. postavit v roce 1873 a jeho syn Josef Etrich ml. ji přestavěl roku 1901 podle projektu vídeňského architekta Ernsta von Gotthilf-Miskolczy, jehož nejvýznamnějším českým dílem je novoklasicistní palác České eskomptní banky a úvěrového ústavu v Praze z let 1930-1932 (viz http://www.slavnevily.cz/vily/kralovehradecky/vila-josefa-ettricha). Původní zástavba tak během času postupně mizela, takže se zachovala pouze řada dělnických domků čp. 56-60 z let 1883-1889 a přestavěná kotelna čp. 50.
Továrně se dařilo stále více, již v roce 1933 měla 7 150 vřeten a 271 stavů na jutu. Ještě více je to vidět na počtu zaměstnanců, neboť v období konjunktury jich tu bylo více než tisíc (roku 1925 jich bylo 1 500, z toho 860 žen). Díky světové hospodářské krizi a s ní spojené stagnaci však musel závod značnou část zaměstnanců propustit, a tak v roce 1926 zaměstnával průměrně jen 970 dělníků. Za 2. světové války pracovala firma jako arizovaný majetek pod okupační správou. K 1. lednu 1946 došlo k jejímu znárodnění a podle vládního nařízení byla 15. ledna téhož roku zařazena do n. p. JUTA, továrny juty a konopí Praha. V roce 1948 byly podniku prodány budovy bývalého měšťanského špitálu, v nichž byl následně zřízen podnikový internát. V té době se firma pustila rovněž do výstavby činžovních domů při silnici z Růžové ulice k Hořenicím a přímo v jejím areálu byla zahájena výstavba nové mostní váhy.
Pod značkou JUTA fungoval podnik i nadále, i když jeho zařazení bylo mnohokrát měněno (JUTA, n. p., závod 4, Jaroměř). Velkou investicí se stala postupná modernizace strojního zařízení, k jejímuž dokončení došlo v roce 1960. Na přelomu 60. a 70. let 20. století se začalo navíc přecházet na produkci technických tkanin z polypropylenu a polyetylenu. Rozhodnutí o změně výroby v tkalcovně do roku 1970 bylo přijato v roce 1966. V letech 1974-1975 došlo k pořízení nových strojů. Následující desetiletí pak bylo ve znamení úspor paliv a energie a prohlubování brigád socialistické práce. Zdejší pobočka ČSVTS se zaměřila na centrální kontrolu teploty jednotlivých výrobních provozů instalací odporových snímačů, aby se ušetřila energie při provozu teplovzdušných zařízení. Zároveň se řešilo využití odpadního tepla z kondenzačních jímek na ohřívání vody v sociálních zařízeních. Roku 1988 se firma stala státním podnikem a v roce 1992 vznikla a. s. JUTA Dvůr Králové nad Labem, v jejímž rámci zůstal jaroměřský provoz dodnes. V roce 2001 zde byla zahájena dlouhodobá rekonstrukce, jež pokračuje i nadále. Více o této firmě lze najít na jejím webu: https://www.juta.cz.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(50.358, 15.916)
Poslední aktualizace: 24.4.2024
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Jaroměř
Vyhledání vlakového spojení
Příspěvky z okolí První česká přádelna a tkalcovna juty Josefa Etricha v Jaroměři
Městská elektrárna v Jaroměři
Elektrárna
Přelom 19. a 20. století byl v českých zemích ve znamení zavádění pokroku v různých oblastech, zejména však v průmyslu a ve službách. Jedním z takových věcí bylo budování plynáren a elektráren, protože nešlo jen o…
0.3km
více »
Jaroměř - sv. Jan Nepomucký
Socha
Cca 50 metrů východně od chrámu sv. Mikuláše se nalézá zajímavá Socha sv. Jana Nepomuckého. Nejedná se však o původní dílo, které pocházelo zřejmě z dílny Jiřího Pacáka z období kolem roku 1740. Současná replika je prací Antonína Wagner ze Dvora Králové. Slavnostní vysvěcení obnovené sochy se uskutečnilo dne 17. června 2011. Originální dílo je uloženo v lapidáriu v bastionu č.…
0.4km
více »
smírčí kříž Libina
Kříž
Smířčí kříž Libina
Většina lidí naštěvuje hrady,zámky,vrcholy,rozhledny ale sakrální památky asi mnohem méně.A na Náchodsku jich je celkem dost,jmenují se Smírčí kříže,které se stavěly dalo by se říct za trest.Takže my naštívíme jeden z nich který najdete pod horou Libina(309 m.n.m) nedaleko Jaroměře.Kdysi se v tomto okolí stala…
0.4km
více »
Dům čp. 65 na nám. Československé armády v Jaroměři
Měšťanský dům
Pokud se vydáme z náměstí k městské bráně se zvonicí, za níž již začíná Havlíčkova ulice, tak po levém boku uvidíme jednopatrový řadový objekt s podloubím, který navazuje na budovu děkanství. Vzhledem k tomu, kde …
0.4km
více »
Dům čp. 14 v Havlíčkově ulici v Jaroměři
Měšťanský dům
Pohledově jde zdánlivě o dvoupatrový dům s valbovou střechou, jenž vznikl na širší parcele na tzv. Velké vartě jako jednopatrový dům výstavbou v 16. století, ale několikrát byl přestavěn, a to po požáru v roce 1670 a na přelomu 18. a 19. století, kdy získal klasicistní vzhled, přičemž roku 1905 byl snížen val tzv. Varty, o níž Jan Stanislav Polický napsal v publikaci "Kniha o J…
0.4km
více »
Jaroměř - městská brána se zvonicí
Zvonice
Městská brána se zvonicí se nachází na konci východní strany náměstí v sousedství Chrámu Sv. Mikuláše. Na bráně je umístěna barokní jezdecká socha sv. Václava z roku 1707. Bránou ve středověku procházela tzv. polská cesta.
0.4km
více »
Jaroměř - Turistické informační centrum
Infocentrum
Jaroměřské informační centrum, kde návštěvník o městě a okolí najde vše potřebné, se nachází v budově městského úřadu na náměstí Československé armády 16. V infocentru je možno získat turistickou známku č. 1349 - …
0.5km
více »
Dům čp. 4 na nám. Československé armády v Jaroměři
Měšťanský dům
Tato místa byla zastavěna již v 15. století, kdy se zde nacházel gotický objekt, z něhož se do dnešní doby zachovala dispozice, sklepy a částečně obvodové zdi 1. patra. O jeho prvních majitelích nemáme žádné znalosti, teprve k roku 1576 víme, že ho ujala po matce Kateřina Rybaříková. V roce 1602 byl jeho držitelem Jan Rybařík. Během třicetileté války byl objekt zpustošen, ale p…
0.5km
více »
Dům čp. 21 na nám. Československé armády v Jaroměři
Dům, budova
Tento objekt je řazen do jaroměřského rynku, ale po svém vybudování náležel nějakou dobu do Komenského ulice, která vznikla na místě domů čp. 18, 19 a 20, jež byly vykoupeny městem roku 1884 a následně zbořeny. Pů…
0.5km
více »
Jaroměř - most s kapličkou
Most
Zajímavá jaroměřská památka, kterou je nenápadný most s kapličkou, se nalézá v Havlíčkově ulici, cca 200 metrů od Chrámu Sv. Mikuláše. Historie mostu sahá do 14, století, kdy zde byl postaven most kamenný. V původ…
0.5km
více »
Dům čp. 5 na nám. Československé armády v Jaroměři
Měšťanský dům
Jak je téměř u každého objektu, který je řazen k jaroměřskému rynku, dnes zvanému jako náměstí Československé armády, z doložených listin i hmotných nálezů jasné, tak i jednopatrové čp. 5 s tabulovým dvouosým štítem patřilo původně k středověkým měšťanským domům, jejichž počátky jsou doložitelné v 15. století, ale podle všeho zde stály ještě mnohem dříve, což však zůstává spíše…
0.5km
více »
Dům čp. 11 na nám. Československé armády v Jaroměři
Měšťanský dům
Jednopatrový měšťanský dům s mansardovou střechou čp. 11 v jihovýchodní části nám. Československé armády, později nazývaný jako "U Modré hvězdy" či prostě "Modrá hvězda", je gotického původu, který vznikl na dvoji…
0.5km
více »
Klenutý silniční most s kaplí Panny Marie v Jaroměři
Most
Tato místa, přes která vede dnešní most s kapličkou Panny Marie (podle jedné z pověstí byla zřízena na místě, kde se sličná dcera pána hořenického hradu vrhla dolů do vodních hlubin, aby tak unikla příkoří, která …
0.5km
více »
Dům čp. 61 na nám. Československé armády v Jaroměři
Měšťanský dům
Tento dvoupatrový měšťanský dům renesančního původu se 3 arkádami podloubí vznikl v 16. století splynutím dvojice původních gotických objektů (z nich se nedochovaly ani sklepy, protože ty jsou podle názorů odborníků rovněž až renesančního původu) a obnoven byl v pseudobarokním slohu po požáru v roce 1896. Jedním z prvních dokladů o jeho existenci je výpis všech domů ve městě i …
0.5km
více »
Mechanická tkalcovna a šlichtovna Josef Pěnička a syn v Jaroměři
Dům, budova
Původně se v těchto pravidelně zaplavovaných místech nacházel Podkostelní mlýn, o němž máme zmínku již z 22. listopadu 1465, kdy byl jmenován v narovnání mezi podkomořím království Českého Vaňkem (psán jako Vaniek…
0.5km
více »
Dům čp. 40 na nám. Československé armády v Jaroměři
Měšťanský dům
Na první pohled by málokdo v tomto nárožním domě se sedlovou střechou hledal památkově chráněný objekt, ale skutečně je tomu tak. Původně šlo o 2 spojené gotické objekty (některé prameny usuzují, že mohlo jít již …
0.5km
více »
Dům čp. 17 v Havlíčkově ulici v Jaroměři
Měšťanský dům
Pokud se vydáme Havlíčkovou ulicí, potkáme řadu starých budov, z nichž některé si zachovaly svůj původní vzhled. Jednou z takových je rovněž dům čp. 17, což je řadový patrový objekt s tříosým průčelím a se sedlovou střechou, který byl vystavěn po požáru v roce 1670 (během tohoto požáru vyhořelo v celém městě 124 stavení), koncem 17. století byl přestavěn z původní renesanční po…
0.5km
více »
Dům čp. 58 na nám. Československé armády v Jaroměři
Měšťanský dům
Stejně jako u ostatních objektů této řady jde o dům se středověkým původem, který tu stál již v období, kdy těmto místům vládla ještě gotika a snad dokonce i románský sloh. Různé prameny se však nemohou shodnout n…
0.5km
více »
Jaroměř - náměstí ČS armády
Náměstí
Náměstí ČS armády v Jaroměři je lemováno renesančními a barokními domy s podloubím na severní straně. Na domě čp. 61 je dochován vstupní portál z roku 1568. Budova radnice je původně renesanční ze 16. století, do …
0.5km
více »
Jaroměř - Mariánský sloup
Pomník
Mariánský sloup postavený v letech 1723-1727 je největší dominantou dnešního náměstí ČS armády. Je dílem Matyáše Bernarda Brauna a jeho sochařské dílny (R. Thényho a J. Pacáka). V 90. letech minulého století byly…
0.5km
více »
Jaroměř - chrám sv. Mikuláše
Chrám
Chrám sv. Mikuláše je nejstarší stavbou ve městě, je cennou památkou české lucemburské a vladislavské gotiky. Založen byl počátkem 14. století a stal se součástí Městského opevnění, dostavěn byl v druhé polovině 15. století. Do dnešní podoby byl upraven při rekonstrukci počátkem 20. století. Hlavní oltář s obrazem sv. Mikuláše pochází z let 1770-72, řezbářská výzdoba je dílem…
0.5km
více »
Dům čp. 8 na nám. Československé armády v Jaroměři
Měšťanský dům
Když se podíváme na tento řadový jednopatrový dům, který byl vystavěn kolem roku 1600, tak již od pohledu dojdeme k závěru, že současná, v renesančním období vzniklá dispozice se zrodila spojením 2 gotických parcel, i když pro tuto teorii není žádný prokazatelný důkaz v podobě gotického sklepa či jiných zbytků ve zdivu objektu. Avšak podle řady objevů různých zbytků po osídlení…
0.5km
více »
Masarykovy sady v Jaroměři
Park
Tato lokalita je dodnes nazývána jako „Ostrov“ či „Na Ostrově“, a to proto, že od nepaměti skutečně bývala ostrovem, který se rozkládal mezi tokem řeky Labe a Mlýnským náhonem, který vedl z Labe vodu na mlýn čp. 1…
0.6km
více »
Jaroměř - kostel svatého Jakuba
Kostel
Kostel svatého Jakuba byl vystavěn před rokem 1347 a pozdně goticky přestavěn v první polovině 16. století. Výrazně přestavěn po požáru v roce 1670, kdy byla zbarokizována věž. Ve 2. polovině 19. století zrušen okolní hřbitov a nechybělo mnoho, byl by zbořen i kostel.
0.6km
více »
Jaroměř - železný most přes Labe
Most
Železný most přes Labe, který spojuje centrum města s částí zvanou Na ostrově, byl dle štítku zhotoven v roce 1884. Boční lávka byla věnována veřejnosti Občanskou záložnou v roce 1931. Dnes most slouží pouze pěším…
0.6km
více »
Jaroměř - Tyršův most přes Labe
Most
Tyršův most přes Labe se nachází v místě staršího řetězového mostu, který byl postaven v letech 1831 - 33, tehdy patřil mezi první řetězové mosty v Evropě. V roce 1884 byl řetězový most rozebrán a nahrazen příhrad…
0.6km
více »
Jaroměř - Masarykovy sady
Park
Masarykovy sady (městský park) se nachází na pravém břehu Labe v lokalitě Na ostrově. Park byl založen v roce 1886 při dostavbě sousední Masarykovy školy (v té době chlapecká). Na místě, které je označeno Velkým balvanem stával původní pomník T.G.Masaryka, nejprve byl v roce 1940 zničen fašisty, v roce 1953 i komunisty. Současný pomník T.G.M. se nachází na okraji sadů u…
0.6km
více »
Jaroměř - kostel sv. Jakuba
Kostel
Kostel sv. Jakuba je na předměstí byl založen ve 14. století, připomíná se roku 1374. V 16. století, zřejmě v roce 1530 byl pozdně goticky přestavěn. Roku 1670 kostel vyhořel a následně byl barokně upraven, pozdně gotické portály se však dochovaly. To, že kolem kostela býval původní jaroměřský hřbitov připomíná pomníček M. S. Patrčky, který byl zakladatelem prvního kouzelného…
0.6km
více »
Jaroměř
Město
Jaroměř leží ve Východních Čechách, severním směrem od Hradce Králové. Město najdeme u soutoku řeky Labe a Úpy a nedaleko ústí Metuje do Labe. Východním směrem od Jaroměře se rozkládá Vodní nádrž Rozkoš. U severní…
1.1km
více »