Praha - Zrcadlová kaple (Klementinum – kaple Zvěstování Panny Marie)

Součástí unikátního komplexu pražského Klementina je také někdejší barokní kaple Zvěstování PannyMarie, která je však všeobecně známá pod svým současným názvem - Zrcadlová kaple. A jestliže lze Klementinum označit za unikát, tak o této krásné památce to platí dvojnásobně. Její vznik je datován do období po roce 1720, podle různých týmů odborníků byla tato kaple vybudována v letech 1720 až 1724 nebo 1722 až 1726. První varianta je možná pravděpodobnější, protože prý interiérové fresky pochází z roku 1723 a o rok později byla kaple vysvěcena. Druhá verze zase bývá používána častěji a oficiálněji. Autor návrhu zřejmě největšího skvostu bývalého jezuitského areálu také není konkrétně znám, ale jak už to u českého baroka – a pražského zvláště – bývá, nejčastěji se skloňují jména takových velikánů, jakými dozajista byli František Maxmilián Kaňka a Kilián Ignác Dientzenhofer. Stavitelem kaple byla mariánská kongregace.

Jedná se o jediný prostor Klementina, který je široké veřejnosti denně přístupný při různých koncertech. Jak si přiblížíme v závěru tohoto článku, není vstup do kaple – coby takřka světové rarity – rozhodně lacinou záležitostí, kterou si může opakovaně dovolit každý. V každém případě je to však místo úchvatné, které přes svou silně rokokovou zdobnost působí příjemně a harmonicky. Setkává se zde užití mramoru na stěnách i podlahové dlažbě se zlacenými štuky, nástropními freskami a zrcadly ve stropních pásech. I tato výzdoba bývá spojována s významnými jmény. Fresky namaloval Jan Hiebl a jedná se vlastně o „komiks“ k veršům modlitby Ave Maria. Iluzivní oltář a nástěnné obrazy s tématy výjevů ze života Panny Marie jsou pak dílem Václava Vavřince Reinera. V jiných částech pražského Klementina bychom se ovšem mohli setkat i se jmény jako Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun,
Ignác Raab nebo Josef Kramolín.

Zrcadlová kaple je stále jako nová. Nepravidelně pravidelně totiž prochází různými rekonstrukcemi i drobnými opravami. Naposledy byla z těchto důvodů uzavřena – tuším – od ledna do srpna roku 2011. Tehdy byla kaple částečně přemalována a obnovy se dočkaly také varhany, podlahy i umělý mramor. Celková obnova kaple však má být dokončena až v roce 2016. V kapli se také instalovala nová okna. A důvod využití zrcadlových ploch, které dali později kapli její nový název je jasný: opticky zvětšít interiérový prostor někdejší kaple Zvěstování Panně Marii a současně ho zesvětlit. Současný název je však poněkud zavádějící, protože zrcadla zde tvoří pouze pásy na stropě, které oddělují jednotlivé fresky. Ty doplňuje několik zrcadel na stěnách. Zrcadla na stropě jsou původní barokní, zatímco ty na stěnách pocházejí z pozdější doby. Štukovou výzdobu vytvořil Bernard Spinetti, známý například z Černínského paláce nebo kláštera v Broumově.

Zvláštností Zrcadlové kaple jsou však také dvoje varhany. Ty původní byly totiž ukradeny, a proto se sem dovezly náhradní varhany, pocházející ze severních Čech. Poté se však původní varhany našly a byly navráceny na kůr. A zůstaly zde oboje. V případě původního barokního nástroje se jedná o vzácnou práci jezuitského mistra Thomase Schwarze z doby okolo roku 1730. Naprosto – a opět musím použít tohoto superlativu – unikátní je konstrukce skříně a její provedení z umělého mramoru. Předpokládá se, že tato skříň byla patrně navržena samotným architektem F. M. Kaňkou (tedy pokud je autorem podoby kaple). Po zrušení jezuitského řádu byly varhany prodány do kostela v Počeradech u Loun a zde pak náhodně objeveny v sedmdesátých letech minulého století. Silně zdemolované varhany byly poté rekonstruovány a navráceny na své původní místo v Zrcadlové kapli.

Překrásná zrcadlová kaple se nachází na čtvrtém nádvoří Klementina, a to v přízemí křídla spojujícího Astronomickou věž se severním křídlem koleje. Přímo nad ní se pak najdete další z pokladů Klementina - barokní knihovní sál. Prohlídky se v kapli konají denně – a každou půlhodinu – v době od 10,00 do 17,00 hod. a jsou součástí tzv. Velkého okruhu. V rámci něho uvidíte ještě zmíněnou knihovnu (nahlédnutí do sálu) a Astronomickou věž (vyhlídka). To vše v češtině nebo angličtině a za 220,- Kč (studenti a děti od 6 let to mají za 140,-). Svého času se mi jeden zdejší průvodce přiznal, že ceny šly nahoru tak rychle, že už si ani nepamatuje, kdy naposledy při výkladu použil svou mateřštinu.

Na závěr alespoň pár slov o samotném Klementinu. Jeden z největších evropských stavebních komplexů své doby a současně nejstarší a největší jezuitská kolej v Čechách byla na ploše dvou hektarů vybudována jezuitským řádem v letech 1653 až 1726. Raně barokní areál tehdy také ve svých zdech „ukrýval“ jednu z největších knihoven a nejvýznamnějších tiskáren své doby. Jeho součástí byly i kostely sv. Salvátora a sv. Klimenta neboVlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie. Na výstavbě jezuitské koleje se podíleli světově známí stavitelé jako Francesco Caratti, František Maxmilian Kaňka nebo Kilián Ignác Dientzenhofer. V roce 1722 zde byla založena významná astronomická observatoř a o 30 let později tady poprvé provádí hydrometeorologické měření. Ještě rok před tím v Klementinu otevřou Muzeum matematiky. Sama Marie Terezie později Klementinum vyhlásí za Císařskou a královskou veřejnou a univerzitní bibliotéku a dnes zde sídlí Národní knihovna ČR.