Jeseník - pomník Vincence Priessnitze
Turistické cíle • Památky a muzea • Pomník
Smetanovy sady na úpatí Zlatého Chlumu v Jeseníku již více než sto let zdobí sousoší Vincence Priessnitze, lidového léčitele a zakladatele zdejších lázní. O stavbě pomníku bylo rozhodnuto v r. 1899 s desetiletým předstihem od výročí 100 let narození V. Priessnitze. Na pomník byla vyhlášena soutěž i veřejná sbírka. Určitou zajímavostí je, že první příspěvek byl z pozůstalosti paní Kunigunde Pollo, manželky místního cukráře. Výstava soutěžních děl proběhla v červenci 1902 a soutěž vyhodnocena 29.7.1902. Ze sedmi přihlášených děl obsadily první tři místa práce téměř místních autorů, až na 4. místě se umístila práce berlínského sochaře F. Metznera. Třetí místo získal Hans Schwathe z Velkých Kunětic, druhé Paul Stadler z Jeseníku (tehdy ovšem Frývaldova). První místo pak jednomyslně získal Josef Obeth. Porotu si získal nejspíš monumentálním pojetím, ale i myšlenkou zdraví člověka i celého lidstva. Potvrzuje to i motto pomníku: „Priessnitz a jeho dílo jako studnice mládí lidstva“.
Pro tvorbu pomníku si tehdy začínající autor dokonce zřídil i ateliér ve Vídni za tehdy značnou sumu 3.000,- korun, nejspíš se chtěl i ve Vídni usídlit. Jak to bývá, financování tvorby pomníku doprovázely tahanice, nicméně k odhalení pomníku došlo 25.7.1909. Na pomníku se spotřebovalo 50m3 mramoru Laaser z dolního Tyrolska, ke stavebním prvkům se použil i místní mramor „Fantastico“ z Velkých Kunětic. Celkové náklady na pomník přesáhly 40.000 tehdejších rakouských korun. Ve své době byl pomník velice ceněn a autorovi přinesl uznání a s ním i řadu nových zakázek. Dnešní názory na uměleckou kvalitu na dílo se různí, nicméně Jeseník má pomník slavného rodáka, který mu může řada i větších měst tiše závidět.
Zajímavou postavou je i autor pomníku Josef Obeth. Narozen 15.7.1874 v Terezíně u Mikulovic, tedy v podstatě místní rodák, syn kameníka. V Supíkovicích studoval na Zemské škole pro zpracování mramoru, následně ve Vídni na Státní škole uměleckých řemesel a na Akademii výtvarných umění. Díky vítězství na Priessnitzův pomník začal právě ve Slezsku získávat řadu zakázek a snad i proto založil spolu s J. Klasem dílnu ve Velkých Kuněticích (1908). Takže se s díly Josefa Obetha dnes můžeme potkat na téměř celém Jesenicku, ale i v příhraničí (Otmuchów, pamětní deska Wilhelmu Humboldtovi), nicméně jeho práce najdeme i dál (Opava, krnovsko), dokonce i u Břeclavi, či v Boskovicích.
Jakožto sudetský Němec podléhal i Obeth odsunu (1946), v poválečném Německu těžko nacházel sochařskou práci, takže pracoval i jako restaurátor v norimberském muzeu. Zemřel v Säckingenu 18.9.1961 ve věku 87 let.