Bolevecká náves - perla uprostřed sídliště

čp. 36  •  Fotografie (3)  • Foto: AlenaŠ.

Překvapení ukryté mezi paneláky sídliště Bolevec. Člověk je skutečně fascinován, že je možné na takovém neočekávaném místě nalézt tak dokonale dochovanou typickou vesnickou náves. Též vnější část sídliště Bolevec láká k návštěvě úžasné rekreační oblasti Boleveckých rybníků s možností dlouhých procházek. V této lokalitě se můžete nejen vykoupat, a to hned v několika rybnících, nýbrž též navštívit arboretum Sofronka či zajímavou technickou památku kolomaznou pec. Ale o těchto místech jindy, nyní se zaměříme na Boleveckou náves.

selský dvůr U Matoušů ještě před rekonstrukcí  •  Foto: AlenaŠ.

Bolevec se řadil na poč. 20. století mezi největší vsi v Čechách. Tomu odpovídala též výstavnost zdejších statků, jejichž historie dle dochovaných stavebních prvků sahala až do gotiky. Postupem doby začal i v těchto místech průmysl sílit, přesto zde ještě před první světovou válkou nadále převládalo zemědělství. Dnešní podoba návsi odráží víceméně klasicismus 19. století. Teprve roku 1942, když měl Bolevec 6 000 obyvatel, byla vesnice připojena k Plzni. Byl to logický důsledek postupného stavebního prorůstání obou sídel. Z původní velké obce byl do dnešních dob zachován pouze zlomek. Domovy tehdejších obyvatel byly nahrazeny výškovými panelovými domy, ale malebnost vesnického osídlení je dodnes odražena ve vesnické památkové zóně vyhlášené roku 1995. Musíme dnes děkovat zachránci tohoto území, panu architektovi Jiřímu Škabradovi, který na základě provedeného SHP doporučil celé jádro starého Bolevce uchovat.  Lidové stavby Plzeňska obecně vynikají vysokou umělecko-řemeslnou úrovní tzv. lidového klasicismu, tedy slohu 19. století (nejvýrazněji je to patrné zvláště u obcí nacházejících se v bezprostřední blízkosti Plzně), nejinak je tomu i v tomto případě. Nejhodnotnější stavba návsi je národní kulturní památka (prohlášeno roku 2008) čp. 1 aneb selský dvůr U Matoušů. Současnou podobu získala usedlost zejména v první polovině 19. století, což připomíná také datace nad zápražím 1809. V 50. letech 20. století byla nemovitost zabrána JZD, které zde fungovalo do r. 1976. Díky výstavbě sídliště bylo zrušeno a společně s ním mělo dojít k likvidaci celé původní zástavby, vyjma čp. 1., které bylo již tehdy památkově chráněno. V 80. letech se objevil pokus o rekonstrukci čp. 1, která byla ovšem zastavena vlivem událostí roku 1989, kdy byl objekt restituován, bohužel v již celkem žalostném stavu. Teprve roku 2007 získal areál Národní památkový ústav, který přivítal první návštěvníky v celkově rekonstruovaném statku roku 2021. Za pozornost jistě stojí také jediný roubený dům na návsi z 18. století čp. 10 s velice hodnotným interiérem (např. dochovaná černá kuchyně, záklopové stropy). Původní dispozice a vnitřní vybavení je též uchováno v poloroubeném domě z roku 1800 v Hynaisově ulici čp. 30/2. Posledním domem, na který zvláště upozorním, je statek v Hynaisově ulici čp. 7/3. Architektonicky pozoruhodný areál, kde lze sledovat stavební vývoj hospodářské usedlosti od 16. století. Z tohoto období pochází sýpka se sgrafity. Jsou zde ovšem druhotně použity mnohem starší kamenné stavební prvky, např. gotické portály. Obytné stavení má roubené jádro.

10/14 dnes vzorně opraven  •  Foto: AlenaŠ.

Na Boleveckou náves byl také roku 1985 soustředěn zajímavý soubor božích muk převážně ze 17. století:   

• Kocherovská boží muka u čp. 24/1 pocházejí z roku 1693, ačkoliv na soklu uvedená datace 1841 může trochu mást. Vztahuje se k tehdejšímu přemístění památky, které se ovšem od současného také liší. Prvních 200 let existence těchto božích muk obestírá tajemství, dosud nebyly odhaleny téměř žádné informace k této nejstarší historii, vyjma nápisů na samotné památce. V novodobé historii byl předmět opakovaně poškozován vandaly (1962 a 1966 byla uražena hlavice sloupu a to zřejmě jednou osobou, která měla potřebu toto opakovat též u Steklinovských božích muk!). Bohužel i následující osud byl pro tyto dvě památky víceméně shodný – poškození při převozu a následná dlouhodobá degradace jednotlivých dílů vlivem klimatu.
• Gryspekovská boží muka u čp. 16, byla vytvořena roku 1606, což potvrzuje datace na soklu. Tím se také řadí k jedněm z nejstarších božích muk v Plzni. Jedná se o kvalitní renesanční práci. K této památce se vztahuje několik variant pověstí, jejichž jádrem je vymření rodu Gryspeků z Gryspachu. Před umístěním na Boleveckou náves ležela památka několik let povalena v příkopu u silnice v důsledku automobilové nehody.
• Pechatovská boží muka aneb Mariánský sloup u čp. 3/5 z roku 1690 korunovaná soškou Panny Marie
• Steklinovská boží muka u evangelického kostela z roku 1666. Při prvním přesunu objekt značně trpěl, neboť byl dlouhou dobu ponechán rozebraný na Bolevecké návsi, čímž materiál značně degradoval. Po osazení se zjistilo, že vybrané místo není zrovna ideální, neboť opakovaně docházelo k drobnému poškozování. Proto došlo roku 2000 k opětovnému stěhování k Plaské ulici, kde jsou muka dodnes. Pověst, související s tímto předmětem, hovoří o čeledínovi, kterého trápil zlý sedlák. Čeledín nakonec utekl k vojsku. Vrátil se za několik let v hodnosti kaprála, aby svého bývalého pána postřelil. Ten na následky zranění zemřel, v místě, kde jej později našli, byla postavena tato boží muka.

KNIŽNÍ ZDROJE:

BĚLOHLÁVEK, Miloslav. Plzeňská předměstí. [Plzeň]: Nava, 1997. ISBN 80-7211-003-9.

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Velká turistická encyklopedie. Praha: Knižní klub, 2011. ISBN 978-80-242-3162-4.

Plzeňsko: příroda, historie, život. Baset, 2008. ISBN 978-80-7340-100-9.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE:

Památkový katalog [online]. [cit. 2022-08-21]. Dostupné z: https://www.pamatkovykatalog.cz/

Plzeňský architektonický manuál [online]. [cit. 2022-08-21]. Dostupné z: https://pam.plzne.cz/

Selský dvůr U Matoušů v Plzni-Bolevci [online]. [cit. 2022-08-21]. Dostupné z: https://www.usedlost-bolevec.cz/cs

STRNADOVÁ, Karolína. Boží muka v Plzni jako symbol lidského bytí [online]. Plzeň, 2012 [cit. 2022-08-21]. Dostupné z: https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/5451/1/Bakalarska%20prace%20Bozi%20muka%20v%20Plzni%20jako%20symbol%20lidskeho%20byti.pdf. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni. Vedoucí práce Mgr. Eva Mušková, Ph.D.

Zestínu [online]. [cit. 2022-08-21]. Dostupné z: https://zestinu.cz/