Ztracené kameny - Čertova stěna - Zámčisko

Krásné ráno slibuje bohaté cestovatelské a vizuální zážitky.Také jízda rychlíky
z Otrokovic do Olomouce a pak dál do Šumperku kupodivu probíhá bez obvyklého zpoždění. Město Šumperk mne vítá krásně opravenou nádražní budovou, jejíž žlutou fasádu zatím nestačila poznamenat ruka sprejerova...Protože mám do odjezdu autobusu na sedlo Skřítek 45 minut čas, rád bych se před cestou posilnil hrnkem vřícího černého moku. Rozhlížím se kolem a vida - hned za nádražím se nachází bar " U Markétky".
" Tady se kafé nepije,tady se chlastá !" utře mě černovlasá obryně ze svého trůnu za pípou, pak ale blahosklonně dodává: " Tak jo, já vám ho teda uvařím."
Po vysrkání životabudiče se přesunuji na autobusové nádraží a vyčkávám spolu s dalšími turisty příjezd dálkaře do Ostravy.Konečně ! Vyrážíme ven z města, v Sobotíně nabíráme spoustu rekreantů s dětmi. Dvě maminky mají ty úplně maličká mimina přivázány zepředu šátkem přes prsa k sobě - chybí velké kruhy do uší a černá pleť a bylo by to jako v Africe ...
( Být tím dítkem za 18 let, takbych mamince poděkoval za hrbeček na zádech
a vykřivenou páteř a zeptal se jí, jestli někdy neslyšela o turistické sedačce pro
malé děti !)
Mnoha serpentinami stoupáme po velmi dobré silnici vysoko do hor a v nadmořské výšce asi 850 m zastavujeme u Motorestu Skřítek. Většina vystoupivších zamíří do jeho útrob, se mnou už ale mlátí cestovní horečka a tak jen mrknu na turistické ukazatele, přejdu frekventovanou silnici a nořím se do stínu překrásného horského lesa. Mírné stoupání mne přivádí k dalšímu rozcestí a čeká mě prý " strašné " stoupání nahoru na hřeben hor.
Nakonec to není tak hrozné, jak jsem si to představoval podle článku jednoho
"takyturisty" - stoupák je to sice slušný, ale při zařazení horské " trojky" člověk ani nemusí odpočívat a lapat po dechu, cesta vede ve stínu stromů a navíc jsem k mému ˇužasu zjistil, že to s mou fyzičkou 49 - letého " mladého starce" není až tak zlé - cestou nahoru jsem postupně dohnál a předběhl všech 40 poutníků , nacházejících se na cestě - a to sem ani nechtěl - a najednou stojím u dalšího rozcestí. Vpravo vede značka k bývalé chatě Alfrédce, moje cesta ale vede pořád rovně do kopce a tentokrát je to v délce asi 100 metrů opravdu pořádný hrb a hodil by se do ručky i nějaký ten čagánek !!
Naštěstí už jsem kousek pod hlavním hřebenem a zdáli se na mne usmívá bělostná pyramida Ztracených kamenů. Potkávám skupinu polských turistů,kteří se prohýbají pod tíhou kbelíků plných borůvek. Zdravíme se a já ve zbytku stoupání přemýšlím nad tím, co by asi bratři Slované na to, kdybychom my Češi podnikali podobné loupežné výpravy za lesními plody na polskou stranu - ti by nás hnali !
Přicházím pod nádherně nasvícení Ztracené kameny, nad nimiž se převalují
pohádková bílá oblaka a já jen vydechnu nadšením a už lovím z batohu foťák
a asi po půlhodíně fotoorgií usedám na hranu tohoto překrásného mrazového
srubu a kochám se supervýhledem...Čas je ale neúprosný a tak ještě při zestupu z vrcholku poobdivuju zajímavou strukturu balvanů - připomínají leštěný mramor - a vzhůru na Pec a Pecný.
Nad Pecí se dostávám nad horní okraj lesa a dál už míjím jen malé shluky stromů a hustý porost kosodřeviny, které oživují savanu hlavního hřebene hor a před mými zraky se zjevuje i překrásné panoráma hlavní hory Jeseníků - Pradědu.
Sotva znatelným chodníčkem stoupám na vrchol Břidličné, k jejím kamenným
mužikům a malebným skalkám - jedna z nich má profil anglické královny Viktorie - nikde ani človíčka,všude neskutečně blažené ticho, které ruší jen brukot čmeláků v trávě...
bezfiltrovéZato u Jelení studánky je přelidněno. Napřed ochutnávám lahodný horský pramen, okouknu interiér jediné horské útulny na hlavním hřebeni a teprve pak se pouštím do likvidace dobré svačiny a hody završuji vykouřením jedné voňavé startky.
Radím se s mapou - původně jsem chtěl pokračovat po hřebeni dál a pak po
zelené do údolí Desné a do Koutů na autobus, ale mám docela slušnou časovou
rezervu a navíc turistický ukazatel : Čertova stěna 2km je pro takového skálomilce, jako jsem já, výzvou, které prostě nelze odolat ...
Po žluté značce a mnoha serpentinami prudký zestup k prameništi potoka mezi
kmeny stromů, ošlehaných desítkami strašných horských vichřic a pak už po
vrstevnici k prvním- a nejvyšším - rulovým útesům Čertovy stěny.
Pan J. Vítek píše ve své knize o skalách České republiky, že tahle Čertova stěna zdaleka nedosahuje věhlasu té, která se nachází v Jižních Čechách, tam já ale ještě nebyl a tak se dávám do průzkumu té naší - moravské...Na nejvyšším bodě skal,kde fantastický výhled na lesní cestu v hlubině a převýšení snad půl kilometru,se setkávám s krajany Valachy. Manželský pár je ze Vsetína, já ze Zlína - jak je ta naše země maličká, to je až k nevíře ...
Loučíme se a já pokračuju po hraně útesů a skalních kazatelen, spadajících stupňovitě do údolí a proklínám protisvětlo, bránící mi fotit ty nejhezčí skalní útvary !
Zhruba po 800 m dlouhém zestupu, kde bloky skal ještě zdaleka nekonči, vidím pod sebou lesní cestu a tak strmě svahem klesám k ní - ještě že mám na nohou vojenské kanady !!
Přes cestu se tu valí krásný horský potůček a tak vyhlašuji polední přestávku.
Pak si jdu k vodě umýt zubní protézu a ona mi vyklouzne z ruky do toho bystrého horského potůčku !!!
Vše ale dobře dopadlo : zařadil jsem akceleraci vozu formule F1, pár šílených skoků ....a zuby skončily svůj pokus o útěk zpět , tam kam patří - zpátky v mé hubě !!!
Lesní cestou dolů z kopce k dalšímu potoku a vidlici cest . Protože se musím do
stat na hřeben k Františkově myslivně, čeká mne asi 400 metrové převýšení a
v tom horku to dost bolí... Když se ale dostanu vysoko do údolí na cestu s modrou turist. značkou, mám už v podstatě vyhráno - po vrstevnici a jen mírným stoupáním přicházím k rozcestníku pod myslivnou a odtud to mám k
autobusu do Koutů už "jen" asi 10 km ...
Dalekohledem pozoruji jeden z posledních cílů dnešní cesty - "malebnou zříceninu hradu" - skalní hradbu Zámčiska. Když se ale po 2 km zestupu po lesní asfaltce dostávám až k ní, jsem hluboce zklamán a rozčarován :
- ta nádherná skupina skal se kvůli protisvětlu nedá vyfotit
- část hlavní skály je odtěžena a shlíží na zarůstající kráter obřího lomu, který
tu vznikl při výstavbě 7. divu ČR - přečerpávající elektrárny Dlouhé stráně a jak
vidno, nikoho a ani tehdejší ochránce přírody nijak zvlášť netrápilo, že se tak děje v chráněné krajinné oblasti !!!!!!
Pokračuju údolím po silnici stále dál, míjím téměř prázdnou spodní nádrž - je
pozdní odpoledne - a začíná boj s časem : k autobusové zastávce to jsou 4 km,času mi zbývá pžesně 40 minut a na pravém chodidle v kanadě mám puchýř velikosti mexického pětidolaru !
Nakonec to dobře dopadne, autobus stíhám s rezervou 2 minut a cesta vlakem
ze Šumperka též v pohodě, dokonce část cesty vlakem Eurocity a to už na člověka z toho luxusu uvnitř dýchne závan Západní Evropy ...
Překrásný výlet, překrásný den a v hlavě se mi promítá obraz divočiny Divokého dolu, viděná dalekohledem - mohl by se stát jedním z příštích výletních cílů ...