Pardubický kraj a Jeseníky - 4. den: Ronov nad Doubravou - galerie malíře Ant. Chitussiho v domě od Fr. Bílka; Peklo u Kraskova – 3 km dlouhý okruh: Hedvičino údolí - NS Lichnice-Kaňkovy hory a NS Hedvičino údolí; Počátky - pivovar Libor Hančar, Martinice

Dveře jsme zavírali až po 2. hodině, když teplota klesla k 18 stupňům. K ránu bylo něco přes 16 stupňů. Vstáváme po 8. hodině, to nás vzbudilo horko. I když jsem večer nemohla usnout, nakonec jsem se vyspala docela slušně.

Dnes nespěcháme, program jsme omezili, musíme se fakt trochu šetřit. Hlavně já. Ta horka však nedělají dobře ani jednomu.

Projíždíme Ronovem nad Doubravou. Na chvilku tady zastavujeme. Chceme vidět secesní vilu, kterou r. 1932 navrhl sochař František Bílek pro svého švagra dr. Nečase. Vila sloužila jako letní sídlo. Uvnitř je prostorná patrová hala, ze které se vstupuje do pěti obytných místností. Do prvního patra vede mistrovsky provedené vyřezávané dřevěné schodiště. Zvenku je to poměrně normální domek. Zaujmou však na fasádě dva venkovní reliéfy. Dnes je v domě galerie malíře Antonína Chitussiho. Musím vysvětlit hlavní důvod, proč jsme chtěli vilu vidět. K Fr. Bílkovi máme totiž vřelý vztah, ale asi hlavně proto, že v Otově rodišti Přerově je u zámku pomník Jana Blahoslava, který vytvořil r. 1923.

Ve stejné ulici je domek s bohatě zdobeným barokním štítem a neopravenou spodní částí fasády.

Déle se zde nezdržujeme. Ani na náměstí nejdeme. V tom horku město opouštíme co nejrychleji.

Pak už jedeme dál na východ. Parkujeme na parkovišti v blízkosti rozcestí Peklo u Kraskova. Chceme si projít Hedvičino údolí s naučnou stezkou. Abych pravdu řekla, moc jsem to tady nepochopila. Hedvičino údolí je 1,5 km dlouhá skalnatá rokle podél Zlatého potoka, který hlavně v jarních měsících připomíná divokou řeku. Je součástí národní přírodní rezervace Lichnice, ale také evropsky významné lokality Lichnice - Kaňkovy hory. Proto údolím vede naučná stezka Lichnice – Kaňkovy hory. Naučná stezka Hedvičino údolí tedy vůbec nevede tímto údolím, ale vede z údolí vzhůru. Nám to až tolik nevadí. Zvládneme projít údolí i naučnou stezku.

Proti parkovišti je hospůdka Peklo a točí tam Bernarda. Tam samozřejmě začínáme. Tomu Ota nemůže odolat. Tohle pivo má rád, už ho dlouho neměl, je horko a hned si za volant nesedne. K tomu není co dodat.

Pak vyrážíme. Až na rozcestí V Koutinách – most jdeme po zelené a po cyklo. Přecházíme Zlatý potok a pokračujeme po zelené a po naučné stezce Lichnice – Kaňkovy hory a dokonce i kousek po dlouhé naučné stezce Krajem Železných hor. Je pravda, že v tomto horkém suchém období v potoce vody moc není, ale to nám ani nevadí. Je to hezká divoká soutěska plná skal a je tady stín, dokonce je tady na dnešek neobvykle příjemné chladno. Je vidět, že tudy běžně protéká vody víc. Na potoce jsou umělé hráze, aby zadržovaly vodu v době jarního tání.

Na rozcestí Peklo U Hedvikova naučná stezka Lichnice – Kaňkovy hory končí, naučná stezka Krajem Železných hor odbočuje vpravo po červené podle Starodvorského potoka. Vypadá to tam pěkně, ale dnes se tam nechystáme. My se držíme naší zelené trasy. Tady jsem samozřejmě zabodovala. Dnes jsem si mimořádně pro jistotu vzala turistické hůlky, protože jsem netušila, jak náročný to bude terén. Problém je v tom, že je poslední dobou moc nepoužívám. Potřebovala jsem si vysypat kamínek, posadila jsem se na velký kámen, hůlky odložila vedle a ….. odešla. Až možná po 10 minutách jsem si uvědomila, že je nemám. Cesta mírně klesala a samozřejmě to znamenalo se pro ně do kopce vrátit. Věřila jsem, že tam budou, protože v soutěsce jsme nikoho nepotkali. Ota věděl, že by tu na mne čekal věčnost a tak se rozhodl se pro ně vrátit sám. Když už jsem si myslela, že je cestou nenašel a vracel se až k autu, zda jsem je nenechala tam, přišel i s hůlkami. Prý přesně věděl, na kterém kameni jsem seděla.

To už na něj čekám na rozcestí Hedikov. Tady u potoka je nějaká fabrika, snad prý Kovolis. Tady začíná naučná stezka Hedvičino údolí. Vím, že z údolí máme jít do prudkého kopce. Čekala jsem cestičku ve skalách, ale jsou tady pohodlné nízké kamenné schody se dřevěným zábradlím. Je to bezzásahové území, takže padlé stromy se zde neodstraňují. Stoupá se pohodlně. Je vidět, jak se vzdalujeme od vody, tak se s každým metrem otepluje.

Možná v polovině celé naučné stezky schody končí – jsme na vrcholu a pokračujeme již skoro po rovině moc hezkým lesem.

Na rozcestí Nad Peklem tato naučná stezka končí. My odbočujeme vlevo po žluté a po naučných stezkách Lichnice – Kaňkovy hory a Krajem Železných hor, které sem po žluté také došli. Z mírného kopečka stále lesem jdeme na nám známé rozcestí V Koutinách – most, přecházíme Zlatý potok a jdeme na parkoviště k autu.

Dnes jsme toho moc nenachodili, ale o to víc jsme si to užili. Byla to moc příjemná procházka.

Rozhodli jsme se, že tím dnešní turistiku končíme. Máme před sebou trošku delší přejezd. Daleko jsme však nedojeli. Cestou jsme zahlédli ceduli, že v Počátcích je cyklistický pivovar. Máme to na trase, takže tam se určitě musíme zastavit. Je to pivovar Libor Hančar – první Ride-in pivovar, kde je možno si koupit pivo u okénka rovnou z kola. Pivovar byl založen r. 2021, od jara 2022 má do ulice výdejní okénko.

Našli jsme ho snadno. Na zahradě je možnost posezení. Kupujeme po 2 kouskách Mikeše ležák 11 (to je první pivo, které vyrobili a své jméno získalo po jejich psu, jehož otisky jsou i na jejich táckách) a Jonáše IPU 14.

Cestou potřebujeme najít místečko, kde udělám oběd. Projíždíme okolo parkovišť u vodní nádrže Seč. Je neděle a krásné počasí, tak nás ani neudivuje, že je všude plno. Mezi Prosečí a Prosíčkem je doleva odbočka do lesíka Borovina, kde se nechá na chvilku zaparkovat, uvařit a najíst.

 

Pak už jedeme jen asi půl hodiny do cíle dnešního dne - do Martinic, kde je rozhledna U Marešů. Před 3 roky jsme tam byli a dozvěděli se, že nedaleko je možnost koupáni. Tehdy jsme nedaleko koupaliště přespali. Dnes tam jedeme. Na koupačku se těšíme. Jedeme zaparkovat na naše místečko. Nejdřív na osvěžení dáváme pivo a až pak se jdeme vykoupat. Samozřejmě jsem si plavky připravila, ale v autě je zapomněla. Ani ne z poloviny cesty se pro ně vracím. Když jsem u auta, volá Ota, že je nepotřebuji, že tam nikdo není. Přesto si je beru a vracím se k vodě. Přede mnou tam zajíždí auto se dvěma dětmi a jejich tatínkem. Sice je tam zákaz vjezdu, ale pro místní to asi neplatí.

Ota čeká ve vodě. Směji se, jak dlouho v té vodě chce ještě být. Prý čeká až mu hodím plavky, aby mohl z vody. Než jsem se v plavkách vykoupala, přijeli další cyklisté. Bylo mi jasné, že bez lidí to tam nebude.

Řádně osvěženi jdeme do hospůdky u rozhledny na pivo, tedy Ota. Já jdu jen z nostalgie. Po 6. hodině jsme u auta a večeříme. Je tu krásně. Pozorujeme západ slunce a následné červánky. Jak sluníčko zalezlo, ochlazuje se. Zalézáme do auta, tam je přece jen tepleji. Ještě zítra by mělo být hezky, tak se necháme překvapit, zda předpověď vyjde.

Ochutnáváme dnes zakoupeného Mikeše. Není to špatné pivo, ale takové normální. Nechá se pít. Jdeme spát před desátou. Venku je plno hvězd, v autě je něco přes 19 stupňů. Dveře dnes zavíráme. Konečně i já brzy usínám.

Pardubický kraj a Jeseníky - 4. den: Ronov nad Doubravou - galerie malíře Ant. Chitussiho v domě od Fr. Bílka; Peklo u Kraskova – 3 km dlouhý okruh: Hedvičino údolí - NS Lichnice-Kaňkovy hory a NS Hedvičino údolí; Počátky - pivovar Libor Hančar, Martinice na mapě