Zřícenina hradu Holštejn a Hladomorna aneb malá výprava do kraje jeskyní a skal

Kam a jak jedeme?

Jihomoravské Blanensko nabízí všem turistům neuvěřitelné množství atrakcí, svádějících k nedlouhým výšlapům, celodenním výletům i několikadenním badatelským výpravám. Hlavním menu tohoto kraje jsou sice přístupné i nepřístupné jeskyně a různé skalní útvary, ale nešetřilo se ani hradními zříceninami, sakrálními památkami nebo krásnými přírodními scenériemi. My jsme se tentokrát rozhodli pro průjezd obcemi Sloup a Šošůvka, které daly jméno známým jeskyním, a vydali se do obce Holštejn, v jejíž těsné blízkosti se právě jedna z hradních zřícenin také nachází. Do obce pod hradem Holštejn jsme se vypravili autem. Já sám tady byl už dříve na kole, ale tentokrát jsem měl s sebou rodinný ansámbl a někteří jeho členové mezi vytrvalé turisty zrovna nepatří.

Z obce Holštejn, ve které žije asi 150 obyvatel a kde také auto odstavíme, vede červená TZ jak k samotné zřícenině hradu, tak k jeskyni zvané Hladomorna nebo Lidomorna. Ta se nachází pod hradem a údajně sem byli přímo z hradního nádvoří shazováni neposlušní a nepotřební. Asi se pak moc dlouho netrápili, protože nad jeskyní se tyčí monumentální vápencová skalní lezecká stěna. Koneckonců celá tato oblast je nejoblíbenější mezi horolezci a speology. S těmi druhými jsem do Lidomorny vstoupil při své první návštěvě tohoto místa, s těmi prvními jsme měli tu čest tentokrát. A je pravda, že i já znám osobně několik lidiček, jejichž srdéčko by zde určitě nadšeně zaplesalo …

Za čím jedeme?

Vraťme se však ku hradu. Ten je od obce vzdálen – jižním směrem a po červené TZ - opravdu jen na ten pomyslný hod kamenem (tedy pokud jste schopni metnout dlažku do vzdálenosti několika set metrů) a ani závěrečné převýšení není nijak zničující. Cesta ke zřícenině vede Holštejnským údolím a je opravdu příjemnou procházkou. Samotný hrad byl založen roku 1268 až 1270 Hartmanem z Jedovnic, později již z Holštejna. V roce 1349 získávají hrad Vokové z Holštejna, což byl sice rod slavný a významný, ale zásluhou Voka III. také považovaný za loupeživé rytíře. Díky loupežení, ale i zasedání v zemských soudech, službám moravskému markraběti Joštovi i obratné politice, měnící zkušeně husitství a lišáctví (tím je myšlena vstřícnost vůči Zikmundovým plánům), nahromadil tento rod velké bohatství.

Historie hradu však skončila poměrně rychle. Vok V. o majetek postupně přišel a v roce 1483 hrad zakoupili Černohorští z Boskovic, poté páni z Popůvek a již od roku 1531 je Holštejn uváděn jako pustý. V té době zaniklo i původní středověké městečko. Původně se jednalo o hradní komplex na půdorysu nepravidelného obdélníku (přibližně 85 x 52 m) a dodnes z něj zůstaly (vzhledem k tomu, že se opuštěný hrad stal levným stavebním materiálem pro široké okolí, dost překvapivě) zachovány mnohé části. Jedná se např. o zaoblený nárožní střep, který byl dříve často mylně považován na zbytek hradního bergfritu, zeď s výpadní brankou a fragmenty hradeb i základy hradních staveb. Jihozápadně od hradu se nachází menší předhradí. Obnoven byl nedávno i „komín“, spojující hrad s Hladomornou.

Po důkladné prohlídce hradní zříceniny jsme se vydali ke zmíněné jeskyni Hladomorna. Toto někdejší hradní vězení je tvořeno velkým dómem (rozměry 25 x 35 m, max. výška 17 m), který doplňují čtyři menší „sály“. Svého času zde bylo nalezeno velké množství lidských kosterních pozůstatků. Jeskyni prozkoumal i Karel Absolon a dnes je volně přístupná širokým vstupem, ve středověku zazděným. V zimních měsících se jedná o významnou noclehárnu netopýrů, skalní stěna nad vchodem do jeskyně je pro změnu letním rájem horolezců.

Cestu kolem potoku Bílá Voda jsme tentokrát vynechali (takže jeho propadání a okolní jeskyně nás „minuly“) a vydali jsme se údolím zpět k vesnici. Odsud jsme pokračovali dál po červené TZ. Alespoň částečně jsem prošmejdil menší skalky mezi lezeckými útvary V Buči a Vaňousovy díry. Omladina se pak vrátila do vsi a my pokračovali alespoň ke Studánce Na Troubkách, což je vlastně významné prameniště, které ve středověku zásobovalo nedaleký hrad Holštejn pitnou vodou. A odsud už to je jen kousek k obci Šošůvka se zatopeným lomem, Helišovou skálou a moderní kaplí sv. Václava a sv. Anežky. Úmorné vedro a neúplnost skupiny nás ale nutila k cestě zpět (mě osobně tedy nutila spíše manželka, kterou jsem nezlomil ani poukazováním na množství kolem poletujících motýlů).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Nejbližší místo s větší možností výběru z gastronomických radovánek je zřejmě ve Sloupu, my jsme však volili vzdálenější Boskovice.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Za samostatnou zmínku stojí také okolní skály a lezecké stěny. Jedná se totiž o unikátní lokalitu krasového údolí potoka Bílé vody se stěnami, dosahujícími místy výšky téměř 30 m. V 90. letech minulého století zde byly vytvořeny nejtěžší lezecké cesty v ČR. Nejznámější skály jsou Bílá hvězda (po té jediné se neleze), Lidomorna, Stará Rasovna, V Buči a Vaňousovy díry. Mnohem zajímavější jsou ovšem názvy jednotlivých cest, s klasifikací 4 až 10+. Některé jsou takové něžné a roztomilé, např. Královna krásy, Blekota, Kuřátka, Starobrno, Detoxikace, Francouzská nevěra, Sněhurka a sedm Ostrých pokusů, Ukaž jak ti to stojí nebo Blboňova spára. Názvy jiných jsou zajímavě brutální i brutálně zajímavé. Mezi ně patří např. Vojížděč mrtvol, Sevřené půlky a Koňomrd. A některé od výstupu přímo odrazují. Sem lze zařadit názvy Poslední cesta, Sršeň, Krucifix, Tichá hrůza, Kudlanka a zejména strašidelný Sámer Issa. Do poslední kategorie lze zařadit také – jinak poměrně roztomilý – Kašpárkův hrobeček.

Ostatní informace

Nepočítáme-li náklady na Dopravu a nějakou tu svačinu, tak se jedná o výlet beznákladový. Odměnou za vynaložené úsilí (ři kratší variantě se o úsilí snad ani moc mluvit nedá) je pobyt v krásném koutu naší republiky, v místech, kde nás Matička Příroda obdařila nadstandardním počtem svých krás. A budiž jí za to dík ...