Z vísky Čermné na Hostidráž.

Na jihozápadě Nepomucké vrchoviny se nad údolím říčky Ostružné vypíná několik velmi hezkých vrcholů. Z velké části je pokrývá smrkový les s příměsí modřínů, borovic a několika druhů listnatých stromů. Nejvyšší Vidhošť ( 759 m.n.m.) tentokrát ponecháme stranou, naším cílem je pro tento výlet Hostidráž ( 698 m.n.m.). Její jižní svahy jsou pokryté nádhernými loukami a znalci místních poměrů sem vyrážejí za krásnými rozhledy na pásmo Šumavy. Jinak sem turisté moc nechodí a pravděpodobnější je setkání se  srnami či divočáky. Kromě cyklistické stezky č. 2091 tudy žádná turistická značka neprochází. Naše cesta začíná v malé vísce Čermné, která je rozložena na jižním svahu výše jmenované hory. Hezky upravená náves s barokní kapličkou z konce 18. století je výchozím místem.

 

Úzká silnička nás vede přímo k severu. Za obcí jsou rozlehlé louky a se stoupající výškou stále více vystupují jednotlivé hory nedaleké Šumavy. Louky jsou od sebe odděleny pásy neprostupných křovin, které jsou domovem mnoha druhů malých či větších opeřenců. Nás kontroluje sojka, která navíc svým křikem upozorňuje ostatní na vetřelce. Louky končí, silnice pokračuje dále k severu a my odbočujeme vpravo na lesní cestu. Po několika minutách jsme pod svahem a volně lesem stoupáme na vrchol. Ten tvoří několik skalek a kamenná mohyla. Okolí je hodně zarostlé rozličným býlím s převahou ostružiníku. Sestupujeme po jihozápadním svahu, v jehož polovině je krásný skalní útvar a větší množství různě velkých kamenů. Z velké části se zde rozrostly mechy a na kamenech vytvořily pohádkové scenérie. Na své si zde jistě přijdou i houbaři. I v naší tašce něco málo přibylo. Dostáváme se na okraj lesa a jsme na nejhezčích místech pro výhledy do kraje. Vyjmenovat všechny ty kopečky a hory by zabralo hodně místa a tak jen ty, co dobře známe. Na jihovýchodě je pásmo Javornické hornatiny. Na jihu je tajemný Svatobor ( 845 m.n.m.), opodál vpravo Volšovská Stráž ( 790 m.n.m.) a první hory Šumavy s nebližší Křemelnou ( 1125 m.n.m.). Jihozápadu dominuje Borek ( 859 m.n.m.) a v dálce za ním hřeben s nejvyšším Můstkem ( 1235 m.n.m.). Mezi nimi sem tam vesnička a co více může člověk turistický chtít. Polní cesta nás neomylně přivedla na náves z druhé strany a náš výlet je u konce.

Jídlo a pití je vhodné mít v batohu anebo držet na této krátké vycházce dietu. Ubytování na Sušicku  je bez problémů.

Zdejší lesy ještě nestačil navštívit kůrovec a tak procházet jimi je balzám na duši. Skalní útvary, které jsme cestou viděli, mají také něco do sebe. Samozřejmě onou třešničkou na dortu jsou čarokrásné rozhledy.

Celá cesta je dlouhá asi 4 až 5 km. Stoupání je přijatelné a poměrně krátké. Kdo dává přednost vlakům, tak nejbližší zastávkou jsou Mokrosuky a v nohách bude o 2 až 3 km více. Bohužel vlaků tudy především o víkendu moc nejezdí. Turistická mapa má č. 64 a jmenuje se Šumava – Železnorudsko.