Velké Losiny a 5 míst, která tady rozhodně musíte vidět

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Pro zdatnější • Putování (více dnů) • Do přírody • Na hory • Na kole • Se psem

zámek nad hladinou jezírka • Fotografie (20) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (20 fotografií)

Maršíkov

farní kostel

Vstoupit do fotogalerie (20 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Lázeňská obec Velké Losiny se nachází v šumperském okrese a podhůří Hrubého Jeseníku. Losiny jsou poprvé písemně zmiňovány již v roce 1296 a jejich historie je spojována hlavně s významným rodem Žerotínů. Přesto, že v obci žije jen 2.500 obyvatel, je její turistická nabídka natolik bohatá, že se opakovaně řeší možnost zařazení Velkých Losin na prestižní seznam dědictví UNESCO. Bez ohledu na konečný výsledek je zdejší kombinace krásné přírody, termálních lázní i unikátních pamětihodností skutečně jedinečná. A jisté temné kouzlo Losinám přidávají i nechvalně proslulé čarodějnické procesy a zdejší Šibeniční vrch ...

Tento – lehce atypický – tip na výlet má upozornit na místa, která by si návštěvník Velkých Losin v žádném případě neměl nechat uniknout. Pětice stěžejních míst – či spíše atraktivit - je úmyslně uvedena pouze abecedně, tedy bez jakéhokoliv zdůraznění pořadí dle důležitosti. To si nakonec stejně určí každý sám …

Za čím jedeme?

Kostel sv. Jana Křtitele s hrobkou Žerotínů

Losinský pozdně renesanční farní kostel nechal v letech 1600 až 1603 postavit Jan starší ze Žerotína pro luterány. O katolický kostel se jedná od roku 1624. Dodnes zde můžeme vidět jeden z největších, nejosobitějších a nejkrásnějších venkovských kostelů na Šumpersku.

Katolická barokizace přinesla jednolodnímu kostelu nové boční oltáře, varhany, kazatelnu i přestavbu kněžiště. A hlavně byla ke kostelu v letech 1723 až 1725 přistavěna Janem Ludvíkem barokní kaple sv. Kříže s rodinnou hrobkou Žerotínů. Dnes je kostel s předsazenou čtyřhrannou věž považován za jedinečnou stavbu v pozdně gotickém slohu, s renesančními prvky v interiéru a po rozsáhlé barokizaci. Je zaklenutý valenou klenbou se štukovou výzdobou. Z barokního mobiliáře stojí za pozornost zejména varhany, křtitelnice, kazatelna od G.A. Heinze nebo rokoková křížová cesta F.A. Šebesty (Sebastianiho).

Pohřební kaple sv. Kříže je polygonální stavbou, kde je ve stěnách ochozu oboustranně umístěno 34 pohřebních nik. Zemřelí byli pohřbíváni do výklenků v rakvích či schránách a následně zazdíváni. Autorem sochařské výzdoby je G.A. Heinz, autorem výmalby J.K. Handke.

Dřevěné kostely v Maršíkově a Žárové

Maršíkovský dřevěný kostel sv. Michaela Archanděla pochází z roku 1609 a pyšní se původním interiérem s miniaturními varhany i tím, že je nejstarší roubenou stavbou na severní Moravě. Jednolodní kostel na nízké podezdívce má obdélný půdorys s výrazně užším a nižším trojboce zakončeným presbytářem. K severní straně presbytáře přiléhá sakristie, před průčelím je umístěna malá předsíň. Loď má plochý strop v podobě kazet, který podpírají dva dřevěné sloupy. Dřevěnou kruchtu podpírají čtyři dřevěné pilíře.

Žárovský dřevěný kostel sv. Martina byl postaven roku 1611 a dodnes jej vidíme v původní podobě. I když se od toho maršíkovského poměrně výrazně liší, jeho popis je téměř stejný. Jedná se o jednolodní stavbu v areálu hřbitova, postavený na nízké podezdívce, obdélného půdorysu s výrazně užším a nižším trojboce ukončeným presbytářem. Nad západním průčelím je umístěna kvadratická věž. K severní straně presbytáře přiléhá sakristie, k jižní straně lodi je přistavena předsíň.

Oba kostely jsou považovány za mimořádně hodnotnou pozdně renesanční roubenou architekturu.

Lázně a lázeňský park

Také vznik losinských lázní na místě vyvěrajících termálních pramenů je spojován s polovinou 16. století a pány ze Žerotína. Zdejší minerální voda má teplotu 36 až 37 °C, zvýšený obsah sirovodíku a je mírně radioaktivní. V lázních se léčí především nemoci pohybového aparátu a kožní nebo neurologická onemocnění. I lázní se dotkly čarodějnické procesy, protože dvě lázeňské skončily na hranici. K velkému rozvoji zde došlo ve II. polovině 19. století, tedy za Liechtensteinů. Ti v roce 1878 postavili nový bazén jako dvoupatrový šestnáctistěnný dům a roku 1888 založili lázeňský park na místě podmáčených luk. V roce 1912 začíná stavba moderního sanatoria Podesní (dnes Šárka) podle projektu vídeňského arch. Alfreda Castellize. Ve 20. letech minulého století byly lázně rekonstruovány, aby zde 30. ledna 1930 vypukl požár, který zničil hlavní lázeňskou budovu, sál, restauraci i bazén a poškodil lázeňskou kapli. Další rekonstrukci opět naplánoval Castelliz, který lázním vtiskl klasicistní podobu s prvky rakouského lidového slohu. Lázně byly obnoveny během jediného roku.

V současnosti tvoří komplex lázní Lázeňský hotel Eliška, Wellness hotel Diana, Lázeňské sanatorium Šárka, Lázeňská vila Gazárka a Lázeňský dům Chaloupka. Termální lázně obklopuje 40 ha lázeňského lesoparku se vzrostlými stoletými stromy, vzácnými dřevinami a na jaře kvetoucími rododendrony. Součástí parku je i jezírko a dřevěný altán nad pramenem Karel. Hlavním pramenem je však Žerotín, který patří k nejznámějším přírodním léčivým zdrojům u nás. Byl vybudován v letech 1979 až 1980 a jeho vrt je hluboký 1.001 m.

Ruční papírna

Ruční papírna byla založena koncem 16. století a výroba zde probíhá dodnes, takže se jedná o nejstarší funkční papírnu tohoto typu ve střední Evropě. Nikoho asi nepřekvapí, že i zdejší papírenskou manufakturu nechal na místě bývalého obilního mlýna vybudovat Jan mladší ze Žerotína. Papírna zahájila výrobu mezi lety 1591 až 1596 a také ji zasáhly čarodějnické procesy, když se v roce 1680 jednou z jejich prvních obětí stala manželka papírníka Barbora Göttlicherová.

V roce 1729 získala papírna holendr k přípravě papíroviny, a to jako první na Moravě. Na přelomu 18. a 19. století dostal areál papírny svou dnešní pozdně barokní a klasicistní podobu. Papírna přežila následující krizové období díky rodině Antona Schmidta st., která papírnu koupila roku 1855 a mj. uvedla do provozu vodní elektrárnu. A poté již následovala renesance ručního papíru v uměleckých kruzích. Dnes papírna patří společnosti Ruční papírna Velké Losiny a.s. Ruční papír se zde stále vyrábí tradičním postupem z bavlny a lnu a používá se zejména ve výtvarném umění a pro reprezentační účely či k tisku bibliofilií. Od roku 2001 se jedná o národní kulturní památku.

Zámek a zámecký park

Když se řekne velkolosinský zámek, snad každého napadne spojení renesance a Žerotínové, kteří od roku 1531 upravovali původní vodní tvrz na renesanční zámek. Ten byl koncem 17. století rozšířen o barokní dvoupodlažní křídlo s arkádovými ochozy a v 19. století bylo upraveno křídlo empírové. Zámecké interiéry pak tyto dva slohy spojují s klasicismem. Vidět zde můžeme pozoruhodná díla italských, vlámských a holandských malířů 17. a 18. století, výjimečnou kolekcí gobelínů a kožených tapet, zbrojnici se souborem pušek a pistolí, knihovnu nebo rytířský sál s renesančním kazetovým stropem. Venkovní fasády zdobí psaníčkové sgrafito, ale bosované oblouky arkád na nádvoří jsou již barokní. V létě zde probíhají oblíbené noční prohlídky s baterkou a různé kulturní akce.

Samostatnou kapitolou je zámecký park, který patří k nejoblíbenějším a nejromantičtějším vycházkovým místům na Šumpersku. Soubor barokních soch, jezírko s kachnami (dříve i labutěmi), kvetoucí rododendrony nebo soubor vzácných dřevin potěší snad každého. Současný anglický krajinářský park vznikl v průběhu 19. století, kdy už zámek patřil Liechtensteinům.

Opomenout nelze ani fakt, že si zámek, který je národní kulturní památkou, zahrál v mnoha filmech. Zmínit můžeme např. Kladivo na čarodějnice, Putování J. A. Komenského, Carmen (Kanada), O králi Ječmínkovi nebo Bathory.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Možnosti tu, samozřejmě, jsou. Týká se to ale pouze „dolní“ poloviny obce (pokud nepočítáme ubytování v soukromí).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Tady opravdu a jednoznačně platí, že všechno a hodně. I když kostelík v Maršíkově, zámecké arkády s trpaslíky a zámecký park s jezírkem přece jen o pověstný chloupek vedou.

Nelíbilo: Některé úseky komunikací v lázeňském parku jsou opravdu tragické. Zvláště pro ty, co míří za použití berlí nebo francouzských holí nahoru k Šárce.