Dnes jsme s manželkou a dcerou navštívili Bílek, kam jsem od šesti let jezdil každý rok na prázdniny k dědovi a babičce. Do Bílku jsem se podíval po dlouhých třiceti letech a nemám z toho pěkný pocit. To co jsem znal bylo téměř vše pryč. Řeka mrtvá, tůně zarostlé žabincem, hrázky, které můj děda se strýcem opravovali, aby v tůních bylo víc vody jsou v nenávratnu. Polehané stromy, ponechané svému osudu, všude nálety, roští a chaos. Louky neexistují, místo nich všude divoký les z náletů. Nikde v obci jsme nepotkali živáčka....prostě mi to přišlo jako mrtvá ves. To co jsem znal je nenávratně pryč.