Šumavská jezera – Černé a Čertovo.
Tipy na výlet • Romantika • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Do přírody • Na hory
Kam a jak jedeme?
Tak, abychom se nejdříve představila. Obě jsme ledovcového původu a jmenuje se po nás i národní přírodní rezervace „ Černé a Čertovo jezero“. Naše ochrana trvá již 99 roků a chrání se území, které má rozlohu 175 ha. Nad námi se vypíná jedna z nejvyšších hor Šumavy, Jezerní hora ( 1343 m.n.m.). Jsme pozůstatky doby ledové a vznikla jsme v karech ledovců, kterých v té době bylo v pohoří několik. Já, Černé jezero jsem v celé zemi největším ledovcovým jezerem. Rozkládám se v nadmořské výšce 1008 metrů o rozloze 18, 47 ha. Moje největší hloubka je 39,8 m. Stěna Jezerní Hory nade mnou se vypíná do výše 320 m a pohled na mě z této výše patří k nejhezčím na Šumavě. Vy lidé jste se ke mně občas chovali podivně. V letech 1929 až 1930 jste pod mojí hrází postavili první přečerpávací elektrárnu. Dnes jste ji prohlásili technickou památkou, nu budiž. A co to divadlo v roce 1965. Nejdříve si do mě estébáci naházeli bedny a pak je zase tahali ven. Raději se půjdeme podívat po mých obyvatelích. Pod mojí hladinou rostou šídlatka jezerní a zevar splývavý a další vzácné rostliny najdete všude kolem. Je tu i velmi vzácná fauna, třeba vzácné druhy bezobratlých. Ale i moje milé kachny sem přinášejí radost. Jsem v každou roční dobu jiné, ale než se moje hladina pokryje ledem, lesy kolem se rozzáří paletou nádherných barev, tak to mně sluší nejvíce. Voda ze mě odtéká Černým potokem do řeky Úhlavy a končí v Severním moři. A teď ještě něco o mém menším, ale tajemnějším bratříčkovi, Čertovu jezeru. Je druhým největším v zemi s rozlohou 10, 33 ha a dosahuje hloubky 37 metrů. Leží o něco výše, 1030 m.n.m. a jeho karová stěna je trochu nižší, a pohled z ní je také velmi hezký. I když od sebe nejsme daleko, voda z něho teče až do Černého moře. Nad námi totiž mezi Jezerní horou a Špičákem (1201 m.n.m.) prochází evropské rozvodí. Nu a ta další tajemství si již necháme pro sebe, ty si již musíte vy lidé nalézt sami. Třeba jako je nacházeli Jan Neruda, Eliška Krásnohorská, Jaroslav Vrchlický, Antonín Dvořák a mnoho a mnoho dalších.
Za čím jedeme?
Cesta k těmto krásným jezerům pro nás začala na nádraží na Špičáku. Odtud vycházíme po červené na rozcestí několika cest. Nás zajímá modrá, která vede na vrchol Špičáku. Po krátkém, ale velmi strmém stoupání docházíme na cestu značenou žlutou. Po té přecházíme přes sjezdovku a lesem po velmi kamenité cestě docházíme k Čertovu jezeru. Část jezera se dá obejít a z několika míst je hezký pohled na stěnu Jezerní Hory. Kousek od jezera je rozcestí s červenou, po které se stoupá až na místo rozvodí, které se také nazývá Roudná. Bohužel tento úsek je lesem, který je napadený kůrovcem a je zřejmě otázkou času, kdy lesy hodně prořídnou nebo zcela zmizí. Na to, že turista tudy může chodit jen po značených cestách je přímo zrůdností pouze se dívat, jak zde probíhá těžba dřeva. Zničené rostliny, rozježděné cesty a hluboké koleje po celém lese, které dříve nebo později prohloubí voda, jsou neuvěřitelným vandalstvím ze strany lidí, kteří tuto národní přírodní rezervaci mají chránit. Krátce řečeno, hrůza. Dosahujeme nejvyššího bodu cesty a po krátkém úseku po asfaltu začíná kilometrové klesání cestou, kde dříve byly dráty. U Černého jezera je více lidí. Po severní hrázi lze dojít až pod stěnu jezera. Tady už, kromě milenců, nepotkáte nikoho. Od jezera se vracíme po asfaltce značenou žlutě na Špičácké sedlo. Celou cestu lze obdivovat nádherné barvy podzimu, narazíme i na několik skalních útvarů. V některých místech se nám směrem k SV otevřou pohledy na pásmo hor s nejvyšším Můstkem ( 1235 m.n.m.). Následuje parkoviště na Špičáku, odtud sestupujeme po červené nejdříve po louce a poté lesem na nádraží. Kruh se uzavřel.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Dobře se dá najíst přímo v nádražní restauraci. Lze se také zastavit v hospodě u parkoviště. Ale vzít si svačinku s sebou a zakousnout se do ní při pohledu na hladinu jezera a stěnu nad ním, není také špatné. Zahnat žízeň lze z několika menších pramínků během cesty.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Obě jezera zvláště na podzim jsou přímo čarovná. Obdivovali jsme krásnou zlatožlutou mozaiku, kterou vytvořil vítr z listí při břehu Černého jezera. Za srdíčko jistě mnoho lidí chytne pohled na obě Jezerní stěny. Po padesátiletém putování po Šumavě se rád k těmto jezerům vracím. Jsou vždy kouzelná a když si vyberete dobu mimo sezónu, je především Čertovo jezero místem přímo k rozjímání. Šumění lesa, vlnky se stříbrnými hřbety rozběhnuté po hladině nebo barevná zlatožlutá nad hlavou. Prchavé okamžiky, které mají nepatrnou životnost, ale pevně dokáží svázat s tímto krásným horstvem. Ta druhá strana mince je více než černá. Bezohledný přístup při těžbě se nedá omluvit. Zákazy, které můžete během cesty několikrát číst na tabulích, které turistům zakazují co se dá, jejich vydavatel porušuje na každém kroku. Je to smutné, ale co s tím dělat, teď bábo raď. Že by snad nový pan ministr. Zázrak se nedá vyloučit nikdy.
Ostatní informace
Když se všechny kilometry spočítají, dojde se k číslu 12 až 13. Raději začínám tuto cestu přes Čertovo jezero. Opačným směrem se stoupá od Černého jezera rovným úsekem, který mně nikdy neseděl a raději jej seběhnu. Cesta je zčásti kamenitá anebo asfaltka. Pro motorizované návštěvníky je nejčastěji začátkem parkoviště na Špičáckém sedle. Cesty jsou dobře značené až na rozcestník u sjezdovky, který firma upravující sjezdovku vyhodila k okraji lesa. Celá cesta je na mapě KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko.
Na výlet vlakem
Na výlet je dobře možné jet i vlakem. Byl to i náš případ. Špičácké nádraží je na trati z Plzně do Železné Rudy – Alžbětína a trať má číslo 183. Zastavují zde všechny vlaky a jejich intervaly jsou přibližně dvouhodinové.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut