Strečno, Žilina a Bytča aneb cesta do kraje pohádkově půvabných památek i čarokrásné přírody

výhled z hradu Strečno  •  Fotografie (29)  • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (29 fotografií)

StarhradStrečnianském hrad

Strečnianský hrad

Vstoupit do fotogalerie (29 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Zcela nezaujatému turistovi sice možná přijde „na první dobrou“ historicky i mediálně známým a významným místem pouze „hradní“ Strečno, ale za pozornost v tomto případě rozhodně stojí i obě jmenovaná města. A na tomto konstatování nic nemění ani fakt, že zejména ti starší mají Žilinu spojenou pouze (nebo) hlavně s 1. československou fotbalovou ligou a hráči „zaměstnanými“ v tamním podniku ZVL, zatímco Bytču maximálně se zcela nepoživatelným pivem. Dnes je však naprosto jisté, že se v tomto regionu snad každému prostě líbit musí, a to bez ohledu na to, jakým dopravním prostředkem se sem vypraví a jestli se chce oddat historickým památkám nebo skutečně krásné okolní přírodě ...

My zde byli opakovaně (na kole, autobusem, autem a částečně i na voru, pardon, plti) a i když jsme pokaždé přednostně „šli po pamětihodnostech“, té přírodě se tady prostě utéct nedá. A také by to byla veliká škoda …

Za čím jedeme?

Začínali jsme na hradě Strečno, tyčícím se na vápencovém bradle, vysoko nad silnicí a ještě výše nad hladinou řeky Váh. Přesněji tedy na Strečnianském hradě, protože na Starhrad se nám nikdy nechtělo drápat, bo nebyl čas a navíc je tato romantická zřícenina hradu pocházejícího z 13. století umístěna nad Váhem opravdu hodně vysoko. Tedy, ne, že by se jeho mladší bráška nacházel hned nad vodní hladinou, ale přece jenom tady při výstupu ušetříme nějakých 55 výškových metrů a i ta cesta je pohodlnější …

„Nový“ hrad Strečno je považován za klenot Pováží a jeho historie se začala psát někdy na přelomu 13. a 14. století. Nejstarší je bergfrit, palác, cisterna a hradby kolem jádra. Později se přistavilo severní předhradí se „šikmou“ věží a nakonec renesanční předhradí s novým opevněním. Prohlídka hradu je povinností, i když i tady – stejně jako na většině Slovenska – platí, že se ty zříceniny trošku „vylepšují“ betonem. Statice to ale asi pomůže a zaplať Pán Bůh za každou stavbu tohoto typu, která zůstane zachována pro příští generace.

Prohlídku jsme si opravdu užili, bonusem byla expozice Povážského muzea ve stylu lapidária i kouzelné výhledy široko – daleko. Nedílnou součástí pohybu po hradních prostorách je i středověký záchod, hradní kaple a půvabná průvodkyně .. takže nám vlastně chvílemi chyběla jen ta autentičnost.

Ze Strečna jsme se přesunuli do 15 km vzdálené Žiliny. Krajské, více než osmdesátitisícové, město v posledních desetiletích evidentně zkrásnělo a je zde rozhodně co vidět. Zdejší fotbalový svatostánek jsme vynechali a spokojili se postupně s Budatínským hradem ze 14. století (hrad byl několikrát přestavován, ale jeho mohutná věž je stále románská, z roku 1170 pocházející), který je dnes muzeem, Mariánským náměstím s klášterním kostelem Obrácení sv. Pavla apoštola (jezuitská stavba z let 1743 až 1754), katedrálou Nejsvětější Trojice s Burianovou věží (původní gotické objekty z konce 14. století se postupně díky požárům změnily téměř na novostavby) a Hlinkovým náměstím se Zpívající fontánou.

Po krátké pauze jsme se pak přes františkánský kostel sv. Barbory z let 1723 až 1731 a židovský hřbitov přesunuli ke kostelu sv. Štěpána krále. Jedná se o cennou opevněnou románskou stavbu, která v roce 1762 prošla barokní přestavbou. Interiérové malby a fresky z 13. až 15. století jsme – bohužel – neviděli, hřbitovní kapli z II. poloviny 16. století už ano. A poté již nastal čas vydat se k poslední zastávce dne.

Tou zastávkou bylo přibližně 25 km vzdálené, jedenáctitisícové město Bytča. Interiérům jsme se zde moc nevěnovali, a hlavně díky tomu jsme postupně viděli kostel Všech svatých (kostel z II. poloviny 13. století, barokním mobiliářem a podobou danou přestavbou z roku 1939), zámek neboli kaštieĺ (původní gotický hrad přestavěný na renesanční opevněný zámek s mohutnými nárožními baštami), Svatební palác (renesanční sgrafitová „vila“, kterou italští mistři v roce 1601 postavili pro palatina Thurza), neorománskou synagogu i ten pivovarský komplex. A pak už byl nejvyšší čas vydat se k domovu …

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k náročnému programu jsme něco málo ochutnali všude. Pod hradem Strečno, v centru Žiliny i na náměstí v Bytči. Je ovšem pravdou, že v některých případech se jednalo hlavně o doplnění tekutin.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Ano, hodně a opakovaně. K vidění je tady toho hodně, pestrý program dne a navíc vyšlo počasí … takže maximální spokojenost.

Nelíbilo: ---

Ostatní informace

Peníze jsme utratili hlavně za dopravu. Vstupné jsme platili pouze na hradě Strečno (v roe 2024 to bylo 7 €), k tomu nějaké to jídlo a pití, pár suvenýrů, turistických vizitek a drobných do kostelních kasiček …

Vzhledem k tomu, že jsme zde byli opakovaně, rozhodl jsem se tentokrát – asi z nostalgie a jisté potřeby srovnávat nesrovnatelné – použít fotodokumentaci nejstarší. Jedná se tedy o skeny fotografií 13 x 9 cm a snímky z mobilu, které všechny pocházejí ze srpna roku 2008.

Autor: markyz63

Další články autora: 3920

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli