Romantické toulání parkem Cibulka aneb přírodní krásy mezi kamennou rozhlednou, čínským pavilonem, jezírky, studánkami a sochami antických bohů (Praha – Košíře)

Danteho Peklo a rozhledna Cibulka  •  Fotografie (43)  • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (43 fotografií)

Čínský pavilon

cesta k retenční nádrži Kotlářka

Vstoupit do fotogalerie (43 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Do Prahy se sice většinou jezdí za památkami nebo kulturními či sportovními akcemi, ale za pozornost rozhodně stojí také některé zdejší zajímavé lokality přírodní. Jednou takovou je i rozlehlý (leso)park Cibulka, který vznikl v roce 1815. Bonusem Cibulky je fakt, že kromě vzrostlých dubů, ovocného sadu nebo různých studánek, jezírek a nádrží tady najdeme např. také někdejší viniční usedlost a zámeček Cibulka, romantickou kamennou rozhlednu, sochy sv. Jana Nepomuckého i antických bohů, poustevnu, kapličku, čínský pavilon nebo neogotickou hájovnu.

Do Prahy jsme přijeli vlakem, do pražské čtvrti Košíře, kde se lesopark Cibulka nachází, tramvají. Vystoupili jsme na Plzeňské ulici a tramvajové zastávce Poštovka. Dál už jsme pak pokračovali po svých ...

Za čím jedeme?

Pražský lesopark Cibulka je svým způsobem ideálním turistickým místem i výletním cílem. Nejde jen o přírodu v srdci velkoměsta, množství romantických zákoutí a staveb, ale i o různá místa místa odpočinková, dětské lesní hřiště, mostky, příjemnou občerstvovnu a různé stezky pro turisty i cyklisty. Nebývá zde přitom nijak přelidněno a procházku parkem si navíc můžete prodloužit např. o park Košíře-Motol nebo sousední přírodní památku a vrchol Vidoule.

Hlavním lákadlem lesoparku Cibulka už asi navždy zůstane zdejší romantická kamenná rozhledna či vyhlídková věž, pojmenovaná rovněž Cibulka. Byla postavena v roce 1820, je 13 metrů vysoká, celoročně volně přístupná a nejvíce připomíná hradní zříceninu se zbytky vstupní brány. Pod rozhlednou se navíc nachází „dolní hrad“ zvaný Dantovo peklo.

Park je opravdu rozlehlý (cca 66 ha) a procházka v něm může být také pěkné „nahoru-dolů“. V současné podobě začal sice vznikat až v roce 1815, ale své jméno dostal podle Blažeje Cibulky z Veleslavína, který tuto – převážně viniční - lokalitu vlastnil na přelomu 16. a 17. století. Ve zmíněném roce 1815 Cibulku zakoupil český kníže a pasovský biskup Leopold Leonhard Raymund Thun-Hohenstein, který ihned zahájil přeměnu někdejší viniční usedlosti v reprezentativní letní sídlo s anglickým parkem a množstvím romantických „doplňků“.

Většina zdejších „drobných památek“ pochází z období okolo roku 1820 (rozhledna, pískovcové sochy antických božstev Jupitera či Dia, Kronose či Chronose a Diany, poustevna, neogotická hájovna). O něco starší je socha sv. Jana Nepomuckého (1818), mladší naopak Čínský pavilon (1822). Ten je v podstatě miniaturní pagodou na osmibokém půdorysu.

Základní proměna Cibulky „do krásy“ proběhla v letech 1817 až 1826. Po smrti knížete Thun-Hohensteina však začal celý areál chátrat a nepřidala mu ani výstavba železnice, která jej v 70. letech 19. století částečně zmenšila. V roce 1922 odkoupila pozemky lesoparku pražská obec a provedla zde částečné úpravy a renovace. Po revoluci v roce 1989 devastace areálu pokračovala a některé sochy byly ukradeny. Až v roce 2000 byla konečně zahájena obnova celého areálu, která většinově skončila obnovou lesních cest a budovy hájovny v letech 2016 až 2017. V současnosti ještě pokračuje rekonstrukce usedlosti Cibulka, ve které by měl vzniknout dětský hospic.

Dendrologové se mohou těšit zejména na duby letní i zimní, lípy srdčité, jasany zteplé a borovice černé. Některé stromy dosahují obvodu kmene 300 až 500 cm a některé jsou dokonce prohlášeny za památné. Najdeme zde ovšem i jabloňový sad (většinově z roku 2007) a několik třešní i hrušní.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytováni jsme byli v centru Prahy a při návštěvě tohoto parku jsme využili nabídky zdejšího Café Cibulka.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Park Cibulka je velice příjemnou záležitostí, kterou ocení všichni milovníci přírody i romantických historizujících staveb 19. století. Zelená oáza uprostřed velkoměsta, která rozhodně stojí za návštěvu.

Nelíbilo: Mrzelo nás, že park nemůžeme vidět v podobě, kdy ještě patřil šlechtickým rodům a různým pobertům se sekaly ruce. A mohlo by zde být více informačně-orientačních tabulí než ta jedna u rozhledny.

Neutrální: Je pravda, že při pohledu na různé dobové podobenky nejedno oko zvlhne a člověku se zasteskne po dobách monarchistických. Na druhou stranu je ale nutno přiznat, že – zaplať za to ty nahoře – je moc dobře, že v Praze ještě stále narazíme na místa, jako je Cibulka ...

Ostatní informace

Lesopark Cibulka dodnes zůstává v majetku hlavního města Prahy a je veřejnosti celoročně volně přístupný. To už – koneckonců – platilo za dob Leopolda Thun-Hohensteina. Jen Diana tehdy ještě měla svůj chrámek a pavilon svého Číňana ...

A na závěr ještě jedna technická. Celá naše výletní trasa (myšlen jen pohyb parkem) měřila necelé 3 km, pohybovali jsme se v nadmořské výšce 255 až 315 m (nastoupat jsme ovšem museli nějakých 90 m) a trvalo nám to něco málo přes 2,5 hodiny. Zvolit se zde ovšem dá okruh až osmikilometrový ...

Autor: markyz63

Další články autora: 4065

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli