Liběchov a okolí

Liběchov by bylo krásné městečko, kdyby si přes něj nezkracovaly cestu snad všechny náklaďáky a tiráky, ve snaze vyhnout se mýtným branám. Takže radím - když přijdete po silničce od nádraží k hlavní silnici, nepáchejte sebevraždu chůzí po ní, ale přejděte ji a nadejděte si ji přes sídliště s bytovkami. Vyjdete u mostku přes Liběchovku, odkud už je chodník. Hned za mostkem je turistický rozcestník a vpravo zámek, my se ale nejdříve půjdeme podívat ke Kapli Svatého ducha a Hrobu, shlížející z výšky na město. Za přechodem přes silnici ulička stoupá mezi domky vzhůru ke kostelu sv.Havla a od něj se točí křížová cesta s opravenými kapličkami na vrchol kopce. Mezi starými lipami na nás vykukuje Počápelská elektrárna, je to tristní kontrast minulosti a současnosti. Zvlášť když vidíme, v jakém stavu je kaple.....Očividně bojuje o přežití a na elektrárnu smutně kouká zazděným vchodem. Místo je to pěkné, vybízí k posezení a pokoukání do kraje....Dolů sejdeme po cestičce vedoucí přímo od kaple dolů po zídkách bývalé (dnes zarostlé) vinice.

Zámek je další neveselé zastavení - tento barokní skvost těžce poškodila povodeň v srpnu roku 2002, kdy voda z nedalekého Labe vystoupila až do výše 3,8 m a utopila tak vlastně celé přízemí. V té době byl zámek sídlem Muzea asijských kultur. To je již minulostí, neboť zámek byl v restituci v roce 2004 vrácen potomkům meziválečného majitele Františka Homolky. A chátrá.... Vytlučenými okny nahlížíme dovnitř na zkázu. Nad malbami na zdech se tají dech. I nad sochami v parku. A nad obrovitým platanem pamětníkem.Snad se dočká i lepších časů, budeme mu držet palce.

Vydáme se z Liběchova po modré okružní značce podél Liběchovky k Boží vodě. Svůj název získala od pramene, který zde vyvěrá a nad nímž dal roku 1750 hrabě Pachta vystavět kapli a v její blízkosti lázeňský dům. Ten se později změnil v nemocnici, kterou vystřídal hostinec. Dnes je objekt součástí rybářství (chovají se zde pstruzi).

Za Boží vodou jdeme kousek po silnici a radím ji přejít hned a ujít ten kousek po pravé straně, protože přecházet ji později je něco jako ruská ruleta. A čeká nás strmý výstup k Blaníku a jeskyni Klácelka se sochami vytesanými do skály. Nejen zub času se na nich podepsal, hlavně neukáznění návštěvníci.

Sochař Václav Levý žil v letech 1820-1870. Původně se vyučil stolařem a dělal dřevořezby. V letech 1740-45 pomáhal v kuchyni na zámku v Liběchově. V tomto období vytvořil v okolí několik děl vytesaných do skály. Když sochy uviděl majitel liběchovského zámku Antonín Veith, tak poslal Levého studovat do Mnichova. Později tvořil i v Římě. Stal se také učitelem Josefa Václava Myslbeka.

Další jeho výtvor, který obdivujeme, jsou Čertovy hlavy (nejprve nás cesta vede s kopce a zase do kopce :-) Sejdeme do obce Želízy, kde je čas na oběd a výborný zájezdní hostinec u hlavní silnice s příjemným majitelem a dobrou kuchyní.

Cesta dál vede kolem koupaliště a kolem hájovny do obce Tupadly, kde za lesem vykukuje věž zámečku Slavín. Nechceme ale už vidět další chátrající vzpomínku na minulost, tak pokračujeme dál pěkným borovým lesem s písčitými cestami a vřesem k další skalní soše - 15 m dlouhému hadovi. Po něm dojdeme k Harfenici a k Máří Magdaleně (tady se opravdu návštěvníci snaží, aby se našim potomkům nedochovalo nic)

Liběchov a okolí na mapě