Sudkov – Hrabišín, po kopcích Úsovské pahorkatiny

Kola horská, treková, gravel, rozhodně ne silničky

Nazval bych to třeba severní hřebenovkou Úsovské pahorkatiny, ačkoliv vzhledem k nadmořským výškám to zas nějak velká hřebenovka není a navíc až na nějaké kousky jede spíš trasa mimo nějaké vrcholky, ale má je tak nějak na dosah.

Ve svém základu jde samozřejmě o okruh (takový odpolední), ale protože k přiblížení a návratu posloužily běžné dopravní tepny spokojím se jen spopisem takové řekněme terénnější části.

Nástupním místem je tak jižní okraj Sudkova, kde odbočuje do pole silnička, vybudovaná původně pro potřeby zemědělců (je to z dotací MZ), ale náramně se hodí i pro cyklisty, takže po vybudování celé trasy je po ní vedená dálková Moravská stezka, nějaké to Eurovelo a později i nějaké pěší značení (modrá, zelená). Drobnou zajímavostí je průjezd kolem soutoku Moravy a Desné, za lávkou polem k rozcestí Pod Dlouhou. Zde se dá najet na pěknou lesní cestu, která obkružuje západní vrchol 393 m sousední Markovice. Vlastně je třeba jen nesledovat modrou TZ a ve velké serpentině odbočit k západu. Celkem pohodlně tak vyjedeme do sedélka s vysílačkou, kde se opět napojíme k modré TZ, tou chvíli pokračujeme k dalšímu rozcestí (s rozbitým přístřeškem). Znovu opustíme značení a pokračujeme podobnou lesní cestou jak doposud mírným sjezdem, v závěru i prudším k Brníčku, respektive tamnímu hřbitovu. Koho by cesta zmohla, může si v nedaleké hospůdce dopřát oddychu, protože dál se vydáme po silnici 370 k Lesnici. Nebude to ale na dlouho, protože ještě před vsí odbočíme na prozatím asfaltovou silničku a cyklotrasu 6232. Ta začíná stoupat celkem svižně, v první zatáčce nás možná překvapí kamenná hráz, naznačující, že občas může na Trlině (blízký kopec) pěkně zabouřit, tím pádem se i zvednout zdejší potůčky. Dál se stoupání poněkud mírní po severním svahu nepojmenovaných vrcholů. Za další křižovatkou asfalt končí a povrch se mění na makadomově-šotolinový a trasa opět stoupá ostřeji řekněme již po severovýchodním svahu masivu Bílého kamene (589) nebo Zmrzlých skal (531). Pro pořádek bychom měli uvézt že Bílé kameny jsou druhým nejvyšším vrcholem Úsovské pahorkatiny (nejvyšší je samozřejmě skálou opatřené Bradlo, 599 m). Závěr tohoto úseku je přeci jen již mírnější a blížíme se k Velké Polance (509), před kterou se napojíme na další lesní asfaltku od Svatého Josefa (a Hrabové). Zároveň se připojuje i žlutá TZ (z Bílého kamene). Kolem trasy se nedávno celkem masivně kácelo, tak nás čekají i občasné výhledy, hlavně na vyšší hory v blízkém i vzdálenějším okolí.

Za Humnecem následuje rychlejší sjezd k Rohelské boudě, kde necháme bez pozornosti cykloznačení a jen chvíli sledujeme žlutou TZ, přeci jen pohodlnější je po nějakých 300 m odbočit bez značení na sjízdnější lesní cestu, která objíždí vrchol U Cikánského buku z jihu, nicméně i tak se přes vrstevnici 500 m rovněž dostaneme, kdo by tedy nutně potřeboval navštívit holý vrchol, může se podívat, protože za vrcholem nás žlutá značka zase povede.

Pohodlně dojíždíme k rozcestí žluté a červené TZ s pojmenováním vynechaného kopce. Někdy před 25 léty zde ještě bývalo torzo nějakého buku, dnes už tam nezbylo ale vůbec nic. Pojmenování souvisí s faktem, že kočovníci povětšinou nebyli vítání v okolních vesnicích a tábořit museli někde mimo. Právě tady tedy takové místo bylo.

Dál sledujme žluté značení, nicméně jednodušší je zvolit vyjetou traktorovu stopu přes louku a na žlutou se vrátit až po kraji lesa, kde následuje trošku krkolomější úsek, ale sjedeme až dolů k silnici od Benkova. Odbočíme zpět k východu na Obědné, v červnu jsou tak natrhání lákavé třešně. Ovšem nesjedeme až do vesnice, ale v podstatě první větší odbočkou k severu v mírně zvlněném terénu. Silnička zřejmě bývala kdysi asfaltovaná, ale nejlepší léta už má evidentně za sebou, tak se tak nějak prokličkujeme k zastávce Hrabišín. Zde popis končí, protože dál už to bylo silnicí 446, tedy běžnou komunikací.