Procházku lze začít kdekoliv (patrně z ubytování nebo na nějaké zastávce MHD). Já sem zvolil třídu Via delle Conciliazione, která spojuje Vatikán a Andělský hrad. Nejprve vede cesta k řece Tibeře a poté je pro člověk přichystáno mírné stoupání na malé náměstíčko Piazzale del Faro, okolo kterého vede ulice Passeggiata del Gianicolo. Tady se již nabízejí první zajímavé výhledy na město, ale především zde stojí 20 metrů vysoký mramorový maják Faro del Gianicolo. Pravda, maják bych čekal spíše u moře než v srdci Říma. Slavnostně byl odhalen 19. září 1911, tudíž je jasné, že oslavy již skončily a dnes je maják nepřístupný a patrně nefunkční.
Výlet pokračuje stále do mírného kopce až na vrch Janikulum (Gianicolo), kde stojí na náměstí Piazzale Giuseppe Garibaldi uprostřed křižovatky impozantní jezdecký pomník Giuseppe Garibaldiho. Navrhl ho italský sochař Emil Gallori a byl slavnostně odhalený 20. září 1895. Bronzová socha je lemována alegorickými postavami a scénami z garibaldovských bitev a významných míst spjatých s Garibaldim. Na schodech napravo od památníku je stará zednářská koruna připomínající, že Garibaldi byl prvním mistrem italského svobodného zednářství.
Za výšlap do kopce nabízí prostranství na zeleném vrcholku za jezdeckým památníkem krásnou odměnu v podobě pohledu na celé město i Chrám svatého Petra. Při dobré viditelnosti lze spatřit v dáli také Apeniny. A na západ slunce sem přichází pravidelně celkem dost lidí.
Na toto místo se v roce 2013 dostavil také filmový štáb, jelikož zde několik scén do svého filmu Velká nádhera natočil režisér Paolo Sorrentino.
O kousek dále mě zaujal renesanční kostel San Pietro in Montorio, kde byl podle legendy ukřižován apoštol Petr. Interier kostela je vyzdoben díly známých umělců. Proslulý je Bramantovým Tempiettem, mistrovským dílem vysoké renesance. Na nádvoří stojí chrámek Tempietto z 16. století. Autorem návrhu je známý italský architekt a malíř Donato di Angelo di Pascuccio zvaný Bramante.
Přes ulici spatřuji monumentální stavbu Mausoleo Ossario Garibaldino, které uchovává pozůstatky bojovníků padlých za město v letech 1849–1870, zejména během obrany Římské republiky. Monument v neoklasicistním stylu byl slavnostně otevřen po dvouletém budování 3. listopadu 1941.
Další mé kroky vedou z kopce do tuze zajímavé římské čtvrti Trastevere, kterou sice již také objevili turisté, ale pořád to tu lze nazvat „opravdovým“ Římem s opravdu zajímavou atmosférou. Zatím se jí totiž vyhýbají ty nejvyhlášenější turistické trasy a většina průvodců jí zmiňuje také pouze okrajově. My tady potkáváme klid a pozorujeme místní lidi u kávy, vína či piva nebo jen tak posedávat před domem.
Jedná se o velmi příjemné místo, kde Řím dýchá na každém kroku. A když je těch kroků více, může člověk zvolnit a navštívit nějakou vonící pizzerii či trattorii nebo kavárnu i vinármu. Možností je dostatek.
Úzké uličky, nevelká náměstí, návraty ze slepých uliček, líbezná zákoutí, úchvatné domy, kostely, malé krámky, pouliční prodejci a umělci, to je romantická čtvrť Trastevere.
Pokračuji jihovýchodním směrem k řece, ale až k ní nedojdu. Do cesty se mi staví bazilika San Crisogono, historický kostel s kořeny sahajícími až do 4. století. Bazilika se širokou centrální lodí, úzkými bočními loděmi, zapuštěnou apsidou na západě a portikem na východě ukrývá uvnitř nádhernou podlahu z 12. století, antické sloupy nebo mozaiky ze školy Pietra Cavalliniho. Pod kostelem jsou vykopávky, které odhalují různé stavební fáze kostela a nabízejí pohled do římské historie umění. Kostel uchovává relikvie mučedníka Chrysogona i dalších svatých.
Směrem západním, kousek za náměstím Piazza di Santa Maria in Trastevere, se nachází jeden z nejstarších kostelů nejenom v této čtvrti, ale v celém Římě, bazilika Santa Maria in Trastevere. Snad by se mělo jednat o první kostel ve městě, kde sloužili bohoslužbu. Ale já u toho tenkrát nebyl. Kdybych se měl rozepisovat o historii, tak by to bylo na dlouho, jelikož bych musel začít ve 3. století, možná i v době narození Krista. Uvnitř baziliky obdivujte nádherné mozaiky z 12. a 13. století, včetně působivého díla v apsidě s Kristem a Marií. Dále nás zaujaly žulové sloupy s iónskými a korintskými hlavicemi, které byly původně součástí Caracallových lázní. Svoje kouzlo má i kazetový strop, jehož autorem je italský malíř Domenichino.
O kousek dále si prohlížím na stejnojmenném náměstí podstatně skromnější kostel Sant'Egidio, který má ale také své kouzlo (já jsem ale neshledal žádný římský kostel nehezký nebo nezajímavý). Při pohledu zvenku vyniká oproti většině římských kostelů svou jednoduchou fasádou. Uvnitř je pouze jednolodní, ale vešlo se do něho mnoho pozoruhodných uměleckých děl.
Prohlížím si významný římský most Ponte Sisto, překlenující řeku Tiberu mezi čtvrtěmi Regola a Trastevere. Jeho původ sahá do období Agrippy, přítele Augusta, ale byl přestavěn v letech 1473–1479 papežem Sixtem IV., po kterém získal své současné jméno. Most se vyznačuje čtyřmi oblouky a specifickým centrálním otvorem.
Řeku nakonec nepřecházím, ale pokračuji čtvrtí Trastevere. Záleží samozřejmě na tom, kde potřebuje člověk ukončit výlet.
*
Jedná se o středně náročnou procházku, kterou lze absolvovat i s kočárkem či na vozíku. Její součástí jsou vnitřní prohlídky kostelů. Vstupenky se nikam nekupují, kostely bývají většinou otevřené (ale nemusí to být pravidlem). Možnost občerstvení je takřka na každém rohu (i mimo něj).
*
Zde jsou podrobnější povídání a více fotografií o místech, o kterých se zmiňuji:
*
Poslední aktualizace: 21.1.2026
Řím potřetí a město na pravém břehu řeky (Faro del Gianicolo, Terrazza del Gianicolo, Monumento a Giuseppe Garibaldi, Mausoleo Ossario Garibaldino, San Pietro in Montorio, San Crisogono, Basilica di Santa Maria v Trastevere, Sant´Egidio, Ponte Sinto) na mapě
Diskuse a komentáře k Řím potřetí a město na pravém břehu řeky (Faro del Gianicolo, Terrazza del Gianicolo, Monumento a Giuseppe Garibaldi, Mausoleo Ossario Garibaldino, San Pietro in Montorio, San Crisogono, Basilica di Santa Maria v Trastevere, Sant´Egidio, Ponte Sinto)
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!