Řím pošesté a očista těla i ducha (Caracallovy lázně, Basilica di Santa Maria Maggiore, Basilica di Santa Maria degli Angeli e dei Martiri, Diokleciánovy lázně)

Mohutné pozůstatky lázeňských komplexů Terme di Caracalla a Terme di Diocleziano byly za dob Říma největšími centry volného času nejenom ve městě, ale patrně i na světě. Procházku začínám u prvně jmenovaných lázní, ale opět záleží na místě ubytování. Lze postupovat i opačně.

Caracallovy lázně. Mohutné pozůstatky zdí, různé architektonické prvky, obložení stěn či mozaikové podlahy. Je tady opravdu na co koukat a člověk si může představovat a především obdivovat, co tady stálo a fungovalo za dob slavného Říma.

Při pohledu na to, co tady zůstalo z původní stavby, si zkoušíme představit podobu tehdejších lázní. Trochu nám v tom pomáhají 3D brýle, které se zapůjčují u vstupu. Jisté je, že mnohé dnešní aquaparky se Caracallovým lázním nevyrovnají. Už jenom plocha přes jedenáct hektarů, na které se lázně pro cca 1600 osob nacházely, se zdá neskutečná na tu dobu a ukazuje na architektonickou vyspělost Říma. Ono se vlastně nejednalo o lázně v dnešním slova smyslu, jelikož v areálu kromě teplých a studených bazénů byly další plochy ke sportování, ale i ke studiu a četbě či nakupování. Nejvíce místa zabíraly tělocvičny, ale místo se našlo i pro umělecké galerie.

Výstavba začala v roce 212 za vlády císaře Caracally (Marcus Aurelius Severus Antoninus) a dílo bylo dokončeno o čtyři roky později. Starověké římské lázně sloužily svému účelu až do roku 537, kdy je přišli „navštívit“ Gótové. Patrně měli jiný názor na věc než Římané, a tak něco pobořili, něco rozbili a Caracallovy lázně po 300 letech provozu skončily.

K druhému cíli je to trochu dále, tudíž člověk může použít MHD, ale myslím, že by to byla škoda. Při procházce Římem spatří návštěvník nespočet kostelů i jiných zajímavých staveb, ale též krásné kavárničky nebo jiné možnosti občerstvení.   

Trochu opomíjená, ale úžasná bazilika Basilica di Santa Maria Maggiore. Věž nejednoho kostela se tyčí proti nebi jako zdvižený ukazováček a říká: „Nespěchej, zastav se a pojď dovnitř“. Řím je centrem křesťanství a kostel tady mají na každém rohu (i mimo něj). Někde se uvádí, že by jich ve městě mohlo být přes 900, ale já jsem to nepočítal. Jisté je, že se člověku za několik dnů nemůže podařit navštívit všechny. Ale návštěvu zmíněné baziliku bych určitě doporučil. Za mě „chrámová jednička“ v Římě.

Věřte, stojí to za to. Zajímavé je také, že stále moc lidí o tomto skvostu neví (ve srovnání s Vatikánem nebo Koloseem). Vstupné se zatím také neplatí.

Prohlížím si baziliku Basilica di Santa Maria Maggiore a nemám slov. Prostě něco úžasného, co stvořili šikovní lidé před několika stoletími. Člověk nemusí být znalcem stavebních slohů a stylů, aby to tu mohl milovat. Krása se zde snoubí s věčností. Dle mého názoru bazilika převyšuje většinu ostatních kostelů v Římě bohatostí a kouzlem. Dokonalé výzdoby interiéru, nádherné malby, fresky, sochy i mozaiky na podlaze.

Stavba nejenom této katedrály byla tenkrát určitě velice složitá záležitost, vyjádřeno v dnešních pojmech se jednalo o projekt manažérský i logistický, jehož realizace měla jasná a určitě velice přísná pravidla. Dnes by si taková stavba vyžádala složitou projektovou dokumentaci, a ještě náročnější schvalovací proces včetně všemožných vyjádření. Tenkrát stačili šikovní lidé různých profesí, i když jejich zvládnutí také nebylo určitě jednoduché.

Před nádhernou Basilica di Santa Maria Maggiore, uprostřed stejnojmenného náměstí, stojí impozantní sloup zvaný "Colonna della Pace". Tento „Sloup míru“ je jediný dochovaný sloup z osmi, které zdobily velkolepou centrální klenbu baziliky Maxentia, jednoho z největších monumentů římského fóra. Sloup byl postaven v roce 1614 Carlem Madernem, synovcem Domenica Fontany, na zakázku papeže Pavla V. Borgheseho. Velký žlábkovaný korintský mramorový sloup je vysoký přes 14 metrů a stojí na mramorovém a travertinovém podstavci, jehož horní část je zdobena bronzovými křídlatými orly a draky, což odkazuje na šlechtický erb papežského rodu Borghese. Na vrcholu, opět dle přání papeže, je umístěna bronzová socha Panny Marie s dítětem, jejímž autorem je sochař Guillaume Berthélot a odlil ji Orazio Censore. U paty sloupu se nachází krásná fontána, kterou Maderno vytvořil o rok později. Voda do ní tekla z akvaduktu Felix.

Pokračuji na sever, ale jenom asi 800 metrů na náměstí Piazza della Repubblica. Potkávám totiž baziliku Santa Maria degli Angeli e dei Martiri (bazilika Panny Marie Andělské nebo také kostel Panny Marie, andělů a mučedníků). Tato jedinečná stavba vznikla v troskách lázní císaře Diokleciána v 16. století, kdy byla přeměněna na kostel. Od roku 1563 se na tom podílel například Michelangelo Buonarroti. U chrámu se podařilo zachovat některé prvky z římské doby. Jako národní kostel Itálie hostí oficiální ceremonie a uchovává četná umělecká díla z období 16. až 18. století. Možná trochu překvapivě se pyšní působivými moderními dveřmi od Igora Mitoraje z roku 2006.

Kromě jiného ukrývá svatostánek jednu zajímavost. V pestré barokní mozaikové podlaze je od roku 1702 zapuštěn 45 m dlouhý bronzový poledník (12° 30‘ východní délky) se stupnicemi a různými astronomickými údaji. Na poledník se otvorem v jižní stěně promítá sluneční kotouč a umožňuje poměrně přesné určení místního poledne, rovnodennosti i slunovratů.

Na závěr tohoto putování (nebo na začátek) jsem si nechal nejbohatší sbírku archeologických nálezů v Římě, kterou lze spatřit v Diokleciánových lázních. Muzeo Nazionale Romano toho nabízí ke zhlédnutí opravdu hodně v pozůstatcích majestátního komplexu lázní.

Procházíme se interiérem i v zahradách a prohlížíme si množství antických soch, architektonických fragmentů nebo výzdobu původního objektu. Zkouším si také představovat, jak to tu mohlo vypadat v době císaře Diokleciána. Také tyto veřejné lázně nesloužily pouze ke koupání, nýbrž zde lidé trávili dlouhé hodiny celkovou péčí o svoji tělesnou i duševní schránku. Ve zdejších prostorách se též odehrávala obchodní jednání či navazovaly kontakty.

Terme di Diocleziano postavené v letech 298–306 byly svou rozlohou 13 hektarů největšími lázněmi v Římě. I když se to možná nezdá, předčily údajně i Caracallovy lázně.

Návštěvu Caracallových i Diokleciánových lázní doporučuji i proto, že pro mnohé lidi znamená Řím gladiátorské hry, krev a smrt, ale Římané toužili také po čistotě těla i ducha. A uměli si to užívat.

Jedná se o středně náročnou procházku, kterou lze absolvovat i s kočárkem či na vozíku. Její součástí jsou vnitřní prohlídky kostelů, které bývají většinou otevřené (ale nemusí to být pravidlem). Vstupenky do dvou muzeí – Caracallovy i Diokleciánovy lázně lze pořídit na internetu nebo na místě. Občas mívají také volný vstup, což lze zjistit na internetu (viz odkazy níže). Možnost občerstvení je takřka na každém rohu (i mimo něj).

Caracallovy lázně: Všechny cesty vedou do Říma a… - Zřícenina | Turistika.cz

Sloup míru: Všechny cesty vedou do Říma a… - Památník | Turistika.cz

Bazilica di Santa Maria Maggiore: Všechny cesty vedou do Říma a… - Chrám | Turistika.cz

Bazilika Panny Marie Andělské: Všechny cesty vedou do Říma a… - Chrám | Turistika.cz

Diokleciánovy lázně: Všechny cesty vedou do Říma a… - Muzeum | Turistika.cz

Řím pošesté a očista těla i ducha (Caracallovy lázně, Basilica di Santa Maria Maggiore, Basilica di Santa Maria degli Angeli e dei Martiri, Diokleciánovy lázně) na mapě