Řím popáté a kde to všechno začalo a kde také teklo hodně krve (Forum Romanum, Koloseum, San Pietro in Vincoli, Trajánův sloup, Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II.)

Itálie je republika, a to je dobře. Kdyby totiž v Římě v době naší návštěvy bylo císařství a já se po městě procházel se svou krásnou ženou, možná by se zalíbila císaři a ten by mě nechal odstranit. Takové a podobné věci se tam také děly. Se slavným Římem jsem se potkal několikrát ve škole a dodnes mě nepřestal fascinovat. Návštěvu věčného města jsem však stále odkládal. Logiku to ale nemá, protože „Všechny cesty vedou do Říma“ a mě tam doposud žádná nezavedla. Pro někoho je zmíněný výraz jenom řečnická otázka, ale těžko hledat podobné město, které ovlivnilo tolik lidskou civilizaci.

„Caput mundi“ neboli hlavní město světa. Dnes už to sice neplatí, ale v dobách, kdy se Římská říše rozkládala od Španělska a Galii na západě a Egyptu na jihu či Malé Asie na východě, tomu tak bylo. Římané byli též v Anglii, myslím, že se podívali do Etiopie, na Slovensko i na Krym. Také naše země navštívili, i když se stále vedou debaty, kam až došli a jak dlouho tady pobyli. Vypadá to, že cestovali o trochu více než já. A většinou chodili pěšky. Člověk si to asi neumí ani představit.

Dnes si mnoho evropských měst přivlastňuje různé historické tituly, ale není těžké uhodnout, co tato města (v případě, že vůbec existovala) znamenala na začátku našeho letopočtu. V dobách, kdy byl Řím centrem práva, umění, vzdělanosti i církve, prostě centrem tehdejšího světa. V kterých městech měli tehdy divadla, stadiony, lázně, fontány, vodovod a mnoho dalších vymožeností?

Místo, kde to všechno začalo. Monumentální trosky, kdysi slavné římské Forum Romanum. Politické, náboženské i občanské centrum starověkého Říma. Z těchto místech bylo ovládáno celé římské impérium.

Zajímavé pohledy jsou na něj z Kolosea i z památníku Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II. Navíc jsou vstupenky kombinované s návštěvou Kolosea, tudíž bylo škoda toto místo vynechat.

Nejprve trochu tápeme, kudy dovnitř. Značení před vstupem není ideální, ale vše je brzy vyřešeno a začínáme se rozhlížet. Nádhera, vybudovaná z mramoru, přečkala věky, i když z chrámů, obchodů, kostelů či vítězných oblouků toho moc nezbylo. Je potřeba trochu představivosti.

Procházíme se po Via Sacra, Svaté cestě, nejslavnější antické ulici. Ale významných cest na Apeninském poloostrov bylo samozřejmě více a téměř dokonalý systém silniční sítě vedl ke vzniku přísloví "Všechny cesty vedou do Říma". Cesty sloužily všem – panovníkům, poutníkům, vojákům, obchodníkům i turistům v dnešní době. Patrně si budování cest také vysloužil zajímavý tvar Apeninského poloostrova a jeho složité obeplouvání. Jednodušší se tudíž ukázalo cestování po souši.

Nelze v krátkosti popsat vše, co při prohlídce tohoto místa lze spatřit, ale určitě každého zaujme Vítězný oblouk Arco di Settimio Severo či masivní jónské sloupy s částí vlysu či pozůstatek Tempio di Saturno. Člověk by mohl obcházet jednu památku za druhou a studovat nápisy na místě nebo číst v průvodci, ale zajímavé pohledy se nabízejí z vyvýšených míst. Například kopeček Palatin, kde se nacházejí první stopy římského osídlení. Pahorek, na němž bylo podle pověsti založeno město Řím, je potřeba navštívit. I když toho moc vidět není. Romulus a Remus ani vlčice, která je odkojila, tady bohužel nečekají.

Septimontium neboli Sedm pahorků římských, které se nacházely na historickém území města Říma. Palatin či Palatinus je jedním z nich. V dobách císařských tady stálo mnoho velkolepých budov, dnes však převažují zříceniny, které občas zkoumají archeologové. Někde tady stála Romulova chýše, legendární obydlí zakladatelů Říma.

A tak se rozhlížím a přemýšlím o slávě Říma, kde okolo roku 100 našeho letopočtu žilo více než jeden a půl milionu obyvatel a Forum Romanum bylo vlastně středem říše. O něco později, v polovině prvního tisíciletí se Řím skoro vylidnil (uvádí se cca 50 tisíc obyvatel) a tato, kdysi slavná místa, začala zarůstat trávou a častěji, než lidé sem zavítal dobytek na pastvu. I takové jsou dějiny.

Následně „přiložili ruku k dílu“ barbaři při svých nájezdech, ale i místní, kteří usoudili, že vzácný mramor se bude hodit při stavbě jejich domů. Naštěstí přišla doba, kdy si lidé uvědomili, jaký skvost se tady skrývá, a začaly archeologické výzkumy. Díky tomu lze ještě spatřit něco z antické krásy kdysi slavného Fora Romana.

Hned v sousedství se nachází mnoho krve uvnitř stavby, která nemá obdoby. Koloseum. Umírali lidé i zvířata. Tolik krve na jeden metr čtverečný asi nikde jinde na světě neproteklo. A lidé se u toho bavili a skandovali. Dívali se na smrt jako v divadle.

Císař Flavius Vespasianus začal budovat Koloseum v roce 72. Měl peníze i pracovní sílu, která dělala zadarmo. Na stavbě se podílelo několik desítek tisíc otroků či zajatců. I proto dílo rostlo neuvěřitelným tempem. Milión cihel, statisíce kubíků malty, neskutečné množství tufu i travertinu. Čtyři patra, osmdesát vchodů, tekoucí voda i veřejné záchody na ploše cca 3.600 m2. Amphitheatrum Flavium, obrovská, jedinečná i moderní stavba, která pojala až 50 tisíc diváků. Název Koloseum dostala až později.

Císař Vespasianus necelý rok před dokončením umírá, a tak se jeho syn Titus rozhodne vzdát hold otci a současně dát Římanům radost. Jak kterým? Uspořádal patrně nejkrvavější zábavu v dějinách lidstva, která trvala 100 dní. Také dalších více jak 400 let po otevření Kolosea tekla tímto místem historie a krev. Zemřelo tady možná až půl miliónu lidí a snad milión šelem. Lvi, hroši, sloni, medvědi. Přesná čísla nejsou známa. Některé „hry“ trvaly bez přestání i několik dní, někdy snad i celý měsíc.

S koncem slavného Říma se přiblížily i poslední gladiátorské souboje, které se odehrály někdy před rokem 500. Stavba začala poté chátrat, ale naštěstí se asi třetina původního objektu dochovala do 19. století, kdy se započalo s rekonstrukcí a opravami, které probíhají dodnes.

Něco je jasně zřetelné, jiné věci si člověk musí domýšlet. V každém podlaží bylo 80 oblouků. V prvním je podpíraly dórské sloupy, ve druhém iónské, ve třetím korintské. A samozřejmě nechyběly výklenky, sochy bohů a císařů. V podzemí pak byly chodby, klece se zvířaty i jednoduché výtahy pro jejich přepravu. Nechyběla kanalizace či vodovod, aby se mohla aréna napustit vodou a uspořádat námořní bitva.

Za návštěvu patrně nemuseli Římané vůbec platit na rozdíl od dnešních turistů. Zajímavý byl určitě také na tu dobu propracovaný systém vstupenek i zasedací pořádek hostů. Také dnes je to tam více než přísné pro návštěvníky. Já jsem si náhodou zapomněl malý nožík v batohu a ostraha byla nekompromisní. Buď skončí nůž v koši, nebo já skončím venku. Moje výmluvy, že jsem vyzbrojen na případný boj s gladiátory nebo divokými šelmami neprošly.

Necelý jeden kilometr severně se od Kolosea si prohlížím kostel, který mě uchvátil. Jmenuje se San Pietro in Vincoli a jedná se o jeden z nejstarších římských kostelů, který byl postaven již v 5. století v románském stylu.

Interiér je sám osobě zajímavý, ale to, proč ho lidé navštěvují, jsou vzácné relikvie, řetězy, kterými byl sv. Petr přikován ve vězení. Dnes jsou uloženy ve schránce pod hlavním oltářem.

V Bazilice lze obdivovat i jiné zajímavé věci. Například stropní výmalby nebo Michelangelovu sochu znázorňující Mojžíše vracejícího se z hory Sinaj či fresku s procesím, která měla sloužit k odvrácení morové epidemie.

Jedna z kaváren, kterou jsme v Římě navštívili, se jmenuje Er Baretto a nachází se na ulici Via del Boschetto. Lze posedět jak uvnitř, tak venku. Káva nám chutnala a něco sladkého k tomu také. Byli jsme spokojeni. Myslím však, že pro návštěvu Říma není potřeba doporučovat nějaké konkrétní kavárny. Navštívili jsme jich několik a všude nás vítala ochota, úsměv i výborná káva.

O kousek dále nahlížím do kostela San Bernardino da Siena, známý také jako San Bernardino ai Monti nebo in Panisperna. Jedná se o „méně známý“ svatostánek, ale také má své kouzlo.

Pokračuji západním směrem a brzy spatřuji sloup Traiana nebo též Trajánův sloup, vztyčený v Římě roku 113 n. l. Připomíná vítězství císaře Traiana v Dácii. Sloup vysoký včetně podstavce necelých 39 metrů vysoký je sestaven z dvaceti válcových bloků bílého kararského mramoru o průměru 3,7 metru a o váze asi 40 tun. Jedná se o první šroubovicový sloup, který má téměř 200 metrů dlouhý spirálovitý friz s podrobným vyobrazením dakských válek s přibližně 2 500 postavami. Sloup, který kombinuje římskou tradici s helénskými vlivy, je dutý a uvnitř se nachází schodiště a hrobka, která sloužila jako místo posledního odpočinku Traiana a Plotiny.

Podle nápisu jej dal postavit římský senát patrně podle návrhu, pod kterým je podepsán architekt Apollodóros z Damašku.

A na závěr procházky lahůdka, která se jmenuje Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II. Velké dějiny musí být lidem připomínány. Ať se jim to líbí nebo ne. Tento gigantický památník, který dominuje náměstí, má tudíž logicky své příznivce i odpůrce. Jeho vzhled připomíná různé věci, nejčastěji snad psací stroj.

Stavba byla realizována na počest Viktora Emanuela II., který po dobytí Říma v roce 1870 sjednotil Itálii. Pocta prvnímu králi nového státu byla pojata opravdu velkoryse. Rozměry budovy mluví za vše, výška 70 metrů, šířka 135 metrů a hloubka 130 metrů. A k tomu jeho jezdecká socha nacházející se před objektem. Památník byl odhalen roku 1911, sochařskou výzdobu dokončili o 27 let později. Na přední terase je také věčný plamen a hrob neznámého vojína, kterého hlídá čestná stráž.

Uvnitř objektu jsou různá muzea, záleží na každém, co chce vidět, ale navštívit nejvyšší místo památníku doporučuji každopádně. Aby se člověk dostal na vyhlídkovou střešní terasu Quadrighe, musí nejprve vystoupat do vlastního objektu, odkud pokračuje také po schodech do venkovního prostoru, kde na boku objeví prosklený výtah. Většinou zde bývají fronty, ale stojí to za to, si počkat a koupit vstupenku. Ty úžasné a jedinečné výhledy na hlavní město Itálie, to je něco neskutečného. Panoramatický výhled nechá každého bez dechu, beze slov. Určitě se tam vydejte, i když bývá nahoře hodně lidiček.

Architekt Giuseppe Sacconi zde vytvořit neskutečný prostor, jedinečné místo na světě. Po výstupu z výtahů přivítají návštěvníka dvě impozantní bronzové kvadrigy (antický dvoukolový vůz pro čtyři koně ovládaný vestoje, vůz antických bohů byl používán pro hry v cirku a pro slavnostní jízdy triumfátorů). Viditelné jsou nejenom z terasy, ale ze všech částí města. Připomínají jednotu a svobodu Itálie.

Jedná se o středně náročnou procházku, kterou lze částečně absolvovat i s kočárkem či na vozíku. Její součástí jsou však vnitřní prohlídky. V roce 2007 bylo Koloseum zvoleno za jeden z nových sedmi divů světa. Je tedy jasné, že těch lidiček, co ho chtějí navštívit, je více než dost. Tudíž doporučuji zakoupení vstupenky na internetu. Člověk poté musí sice dodržet určitou hodinu, ale vyhne se dlouhé frontě. Vstupenka je kombinovaná s návštěvou místa Forum Romanum, kam ale není přesné časové určení. Člověk může přijít dle vlastního uvážení. Na vyhlídkovou střešní terasu Quadrighe lze též dopředu koupit vstupenku, ale fronty na místě nejsou tak dlouhé.

Záleží tudíž na každém (nebo na štěstí), jak si tuto trasu naplánuje. Možnost občerstvení je takřka na každém rohu (i mimo něj).

Forum Romanum: Všechny cesty vedou do Říma a… - Zajímavost | Turistika.cz

Via Sacra: Všechny cesty vedou do Říma a… - Zajímavost | Turistika.cz

Monte Palatino: Všechny cesty vedou do Říma a… - Zajímavost | Turistika.cz

Koloseum: Všechny cesty vedou do Říma a… - Zajímavost | Turistika.cz

Kostel San Pietro in Vincoli: Všechny cesty vedou do Říma a… - Chrám | Turistika.cz

Kavárna Er Baretto: Všechny cesty vedou do Říma a… - Rady a tipy | Turistika.cz

Kostel San Bernardino da Siena: Všechny cesty vedou do Říma a… - Kostel | Turistika.cz

Sloup Traiana: Všechny cesty vedou do Říma a… - Památník | Turistika.cz

Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II.: Všechny cesty vedou do Říma a… - Památník | Turistika.cz

Vyhlídka na Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II.: Všechny cesty vedou do Říma a… - Vyhlídka | Turistika.cz

Řím popáté a kde to všechno začalo a kde také teklo hodně krve (Forum Romanum, Koloseum, San Pietro in Vincoli, Trajánův sloup, Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II.) na mapě