Začít tuto procházku lze libovolně (patrně podle ubytování nebo místa MHD). Já si nejprve prohlížím ohromný prostor, který se nachází souběžně s Viale delle Terme di Caracalla. Na první pohled nevypadá Circus Maximus jako významné místo, ale opak je pravdou. Délka přes šest set metrů, šířka přes sto metrů. To byl venkovní stadion, patrně největší a jeden z nejstarších antických cirků, kde v nejslavnější době po jeho založení (599 př. N. l.), sledovalo až 200 tisíc diváků sílu a zdatnost sportovců. Patrně nejzajímavějším, co se konalo na tomto římském antickém sportovišti, byly nebezpečné závody dvoukolových vozů tažených koňským čtyřspřežím. Circus Maximus byl několikrát přestavován či upravován a sloužil téměř tisíc let. Také bylo možné prostor stadionu napustit vodou, aby se zde odehrály rekonstrukce námořních bitev.
Do dnešních dob se toho moc nedochovalo. Částečně si lze představit ve svahu místa k sezení nebo objevit kousky zdiva. Tudíž může návštěvník Říma toto významné místo minout nebo mu nepřikládat důležitý význam, jelikož se tady dnes pořádají pikniky nebo se tu lidé procházejí jako v parku, někteří sem také zavítají na kole nebo si jdou zaběhat. V případě této památky je opravdu potřeba dobré představivosti. Zůstal zde totiž obrovský klidný prostor, cestičky a tráva. Ale když zavře člověk oči a přesune se do doby o 2,5 tisíce let zpátky, tak může být kolem něho rušno. Nejzajímavější pohled není přímo z vlastního místa, ale například z pahorku Palatin.
Na severním konci výše uvedeného místa si prohlížím na náměstí Piazza di Sant'Anastasia baziliku Sant’Anastasia al Palatino. Historický kostel zasvěcený svaté Anastázii stál na tomto místě již ve 4. století, ale ten současný byl postaven na přelomu 8. a 9. století a v průběhu následujících staletí byl několikrát upraven, naposledy v barokním stylu 18. století.
Kdo se nebojí, může pokračovat. Na levém břehu Tibery nedaleko mostu Ponte Palatino se nachází náměstí Piazza Bocca della Verita. Na jeho jižním okraji byla v 8. století přestavěna původní církevní budova na baziliku Santa Maria in Cosmedin, ke které přibyla ve 12. století štíhlá věž. Kostel sice zajímavý, ale většina lidí dovnitř nezavítá. Hledá něco jiného. V zamřížovaném portiku před průčelím je umístěna kruhová mramorová deska s reliéfem obličeje boha moře (řeky), které se lidově říká „Bocca della verita“ neboli „Ústa pravdy“.
Kdo ví, zda by toto místo bylo tak slavné, kdyby ho nenavštívili Audrey Hepburnová a Gregory Peck ve slavném filmu Prázdniny v Římě. Jestli nemáte strach, zkuste udělat to samé. Abyste však mohli strčit ruku do poklopu, musíte si na rozdíl od zmíněných herců vystát frontu.
Údajně by se mělo jednat o poklop od cloaca maxima, tedy římské kanalizace. Já jsem to však detailně nezkoumal. Možná to vypadá, že jsem se bál o svoji ruku, která by měla být žvanilům useknuta, ale těch zájemců dozvědět se pravdu bylo na můj vkus příliš. Dlouhá řada lidí tam byla od rána do večera.
Zmíněné náměstí Piazza della Bocca della Verità je zčásti zelené, a právě tam si prohlížím dvě menší stavby. První je kruhový chrám Hercula Olivaria postavený v období Římské republiky, což byl konec 2. století př.n.l. Tento starověký římský chrám inspirovaný řeckou architekturou je výjimečný tím, že se jedná o nejstarší památku ve městě postavenou skoro celou z mramoru, která se dochovala do dnešní doby. Tudíž je to jedinečné svědectví římské historie.
Kousek od něho stojí na vyvýšené podestě pravoúhlý Portunův chrám. Tempio di Portuno je celý z travertinu a po obvodě ho zdobí 12 iónských polosloupů. Chrám zasvěcený bohu Portunovi ochránci přístavů, byl postaven v 6. století př.n.l. V určitém období byl nazýván chrámem mužské štěstěny (Fortuny Virilis), což se objevuje ještě dnes.
Než opustím toto náměstí, tak se na chvíli zastavuji u osmiúhelníkové fontány Tritonů (Fountain of the Tritons) z travertinu. Navrhl a postavil ji na objednávku papeže Klementa XI. italský architekt Carlo Francesco Bizzaccheri. Základní kámen byl položen dne 11. srpna 1717.
Hlavní nádrž tvoří osmiúhelník s konkávními hranami. Je to vlastně osmihrotá hvězda, což byla heraldický symbol papežské rodiny Albanů. Uprostřed fontány je skupina skal, na nichž dva klečící Tritoni drží nad hlavami velkou lasturu, z níž stéká voda, která do ní tryská ze středového vodotrysku. Na lastuře je mezi tritony reliéf papežova erbu.
Další mé kroky vedou přes Tiberu na její pravý břeh. Při chůzi po mostě Ponte Palatino není třeba spěchat. Uprostřed řeky lze spatřit zbytky mostu Ponte Rotto, který se zřítil v 16. století.
Na zmíněném břehu se moc neohřeji, jelikož přecházím po mostě Pons Cestio na malý ostrov Tiberina. Z něho jsou zajímavé výhledy na Tiberu i okolní Řím.
Mě zaujala zdejší bazilika San Bartolomeo all’Isola, která byla postaven po roce 997 císařem Otou III. a původně byl zasvěcen svatému Vojtěchovi, který byl jeho přítelem. Kamenný reliéf před hlavním oltářem je jeho nejstarší známou podobiznou.
Nejenom tento kostel, ale prostranství kolem něho, což je vlastně celý ostrov je významnou archeologickou lokalitou antického Říma. Patřil totiž rodině Tarquinia Superba, která jej dala obložit mramorem, takže měl podobu lodi.
Na levý břeh řeky přecházím velice pomalu. Jdu totiž po mostě Ponte Fabricio, což je nejstarší dochovaný most v Římě, snad i v Evropě, kdo ví? Spojuje zmíněný ostrov s nábřežím Lungotevere De Cenci v městské části Ripa a byl postaven roku 62 před naším letopočtem významným římským stavitelem Luciem Fabriciem, který jako materiál zvolil tuf.
Je zajímavé se procházet po mostě, který tady stojí 2.086 let!!! Nezničili ho přírodní živly, barbarští nájezdníci či jiná válečná dobývání. Určitě mnoho básníků shlíželo dolů z mostu na proud řeky Tibery při skládání veršů, po jeho kamenné dlažbě pochodovaly slavné římské legie a přešli určitě i další vojevůdci. A kolik se tam setkalo milenců, kteří se na rozdíl od válečníků procházejí po mostě i dnes.
Most se dvěma oblouky má délku 62 metrů (zajímavá shoda s datem vzniku) a šířku 5,5 metru. Nad pylonem vytvořil jeho stavitel ještě jeden malý oblouk, který zmírňuje tlak vody při povodních. Během jedné z rekonstrukcí získal dnešní podobu, kdy je obložen travertinem a cihlami.
Dodnes je obloukový most popsán latinskými nápisy se jménem jeho stavitele. Je samozřejmě určen pouze pro pěší a je hojně navštěvován nejenom turisty, ale používán také místními, jelikož se na ostrově nachází nemocnice i zmíněný kostel sv. Bartoloměje.
O dalším místě by mi možná více řekli senátoři Římské republiky, kteří se po jistou dobu obávali ohrožení dobrých mravů, a proto se dřevěná provizorní divadla po představení rozebírala. Jako první se rozhodl postavit stálé kamenné divadlo na sklonku existence římské republiky roku 55 př. n. l. politik a vojevůdce Gnaeus Pompeius Magnus. To se však, stejně jako následné Balbovo divadlo, nedochovalo.
Teatro di Marcello, v pořadí třetí kamenné divadlo, které bylo v Římě vybudováno, můžeme ještě dnes obdivovat. Sice ne úplně, ale něco tady zůstalo.
Skvostné antické divadlo v centru Říma začal budovat v 1. století před naším letopočtem císař Julius Caesar. Ale moc toho nestihl, jelikož ho zavraždili. Stavbu divadla dokončil císař Augustus a zasvětil ho památce svého synovce Marcella, který zemřel v devatenácti letech.
Objekt to byl velký a zajímavý, snad se dokonce stal inspirací pro vznik slavného Kolosea. Ale to dnes těžko návštěvník posoudí, jelikož se toho moc nedochovalo. Divadlo postihl stejný osud jako jiné slavné stavby, stalo se „zásobárnou“ materiálu, především ozdobného mramoru. Lidé ho začali již ve 4. století rozebírat, jelikož se jim hodil při budování jejich domů. Následně bylo divadlo přestavěno nejprve na pevnost, posléze na palác a později vznikly v původní horní části divadla byty.
Marcellovo divadlo, jediné kamenné divadlo z dob slavného Říma. Chce to sice velkou představivost, ale zase je zde vidět zajímavá ukázka soužití obyvatel Říma s antickou památkou.
V těsné blízkosti divadla
Chiesa Sant’Angelo in Pescheria je římskokatolický klášterní kostel v Římě, který se nachází v blízkosti pozůstatků divadla Teatro di Marcello. Kostel ohromuje svou dlouhou historií, přičemž částečně stojí na starověkých pozůstatcích. Existují náznaky, že mohl být postaven již ke konci 5. nebo začátku 6. století, ale pravděpodobnější je 8. století. Třílodní sloupová bazilika je proslulá svými uměleckými poklady různých epoch, četnými relikviemi působivými oltáři, freskami a sochami. Zvláště je třeba vyzdvihnout nádhernou Cappella di Sant’Andrea, vybavenou štuky a mramorovými intarziemi.
Portikus Octavia, nacházející se na Champ de Mars poblíž divadla Marcellus, je antický římský komplex plný pozůstatků různých historických památek, řeckých a římských uměleckých děl, stejně jako knihovnu a prostory pro setkávání. Přestože byl v průběhu staletí výrazně proměněn, zejména ve středověku v rybí trh, impozantní pozůstatky tady lze stále vysledovat. Jeho počátky spadají do 2. století př. n. l., kdy byl zasvěcený Junoně Regina a Jupiteru Statorovi. Přibližně o sto let později byl přestavěn císařem Augustem a zasvěcen jeho sestře Octavii.
Kde skončí člověk tuto procházku, záleží na mnoha okolnostech (únava, ubytování, stanice MHD). Když zbývá čas a chuť, tak je zajímavé přejít ještě jednou na pravý břeh řeky, tentokrát po mostě Ponte Garibaldi, odkud jsou také kouzelné pohledy.
*
Jedná se o středně náročnou procházku, kterou lze absolvovat i s kočárkem či na vozíku. Její součástí jsou vnitřní prohlídky kostelů. Vstupenky se nikam nekupují, kostely bývají většinou otevřené (ale nemusí to být pravidlem). Možnost občerstvení je takřka na každém rohu (i mimo něj).
*
Zde jsou podrobnější povídání a více fotografií o místech, o kterých se zmiňuji:
*
Poslední aktualizace: 22.1.2026
Řím počtvrté a zajímavosti u Tibery (Circus Maximus, Bocca della verita, Ponte Fabricio, Teatro di Marcello, Chiesa Sant’Angelo, Portikus Octavia) na mapě
1
turista zde byl a hodnotil
5,00
Diskuse a komentáře k Řím počtvrté a zajímavosti u Tibery (Circus Maximus, Bocca della verita, Ponte Fabricio, Teatro di Marcello, Chiesa Sant’Angelo, Portikus Octavia)
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!