Rajnochovice a Hostýnské vrchy aneb Kelčský Javorník netradičně

Tak jsme se vypravili – letos už podruhé – do Hostýnských vrchů. Tentokrát byla naším cílem obec Rajnochovice se slavným poutním kostelem – a poté jsme si naplánovali výstup na hřeben Kelčského Javorníku a jeho přechod přes vrch Jehelník až do Chvalčova a Bystřice pod Hostýnem. Jenže… nakonec to málem dopadlo úplně jinak…!

Do Rajnochovic jsme dorazili v pořádku, jen mírně zpožděným „spěšným“ vlakem přímo z Brna – a hned se pustili po zelené turistické značce od nádraží směrem do Podhradní Lhoty, což je jen 1,5 kilometru po silničce přes kopeček.

Zde se na návsi u kapličky značka od silnice odpojuje a směřuje přímo přes dvě zříceniny na zmíněný javornický hřeben. My jsme se ale vydali dál po hlavní komunikaci směrem na Rajnochovice, což je zase tak 1 km.

V centru Rajnochovic jsme narazili na červenou značku, po které jsme nyní vyrazili ve směru na Valašské Meziříčí, ovšem jen asi půl kilometru – k nádhernému baroknímu poutnímu chrámu, dominantě celého údolí.

Po prohlídce kostela a jeho malebného okolí jsme se vrátili na rozcestí a pustili se po červené opačným směrem – 1,5 km do Rosošného. Zde jsme naštěstí odolali návštěvě sympaticky vyhlížející restaurace, protože „ztracený“ čas by nám později určitě chyběl!

Nyní jsme se již vydali po žluté značce, po níž jsme se potřebovali dostat na rozcestí Pod černou bařinou, abychom se opět napojili na ranní zelenou, vedoucí na Kelčský Javorník. Jenže při stoupání na kopec bylo značek čím dál míň, až se nakonec ztratily úplně – a my bohužel tentokrát neměli příliš podrobnou mapu.

A tak nás čekal značně složitý výstup přímo na vrchol Javorníku, ovšem po nejrůznějších cestách i necestách, ještě štěstí, že jsme alespoň udrželi správný směr! A tak jsme se na vrcholu 866 metrů vysokého Javorníku konečně šťastně s vytouženou zelenou zase setkali!

Bohužel i následující úsek – 1 km na Jehelník – byl na viditelné značky dosti skoupý, jenže už tu byla alespoň jen jedna cesta…

Z Jehelníku už následovaly prudké sestupy přes Krškový až do Chvalčova, bohužel cesta byla postupně stále méně pohodlná – z měkké jehličnaté přes potokem rozbahněnou a rozježděnou až po totálně zničenou těžbou dřeva!

Dole pod lesem nás naštěstí čekalo příjemné osvěžení v podobě vydatné studánky s kamenným korýtkem – a pak už byla cesta snadná, po silničce přes obec Chvalčov a pak – jak příjemné překvapení – pohodlná a stinná pěšina kolem řeky a posléze i koupaliště až do Bystřice, kde jsme před odjezdem autobusu stihli ještě kafíčko v cukrárně Vendule…