Od Borového na Tupý vrch a do elektrárny
Trasy • Pěší trasa • Velká náročnost
![]() |
Pod Medvědí horou |
![]() |
Asfalt | 0,0 km |
Odbočka významovky k Borovému vodopádu | ||||
![]() |
Borový vodopád |
![]() |
Šotolina | 1,1 km |
Nejvyšší vodopád šumperského okresu | ||||
![]() |
Křižovatka u Schnellerova Kříže |
![]() |
Šotolina | 1,5 km |
Dál po neznačené lesní cestě | ||||
![]() |
Křižovatka nad Borovou dolinou | Šotolina | 2,9 km | |
Musíme na severovýchod | ||||
![]() |
Lesní cesta | Šotolina | 3,6 km | |
Cesta sice není používaná ale celkem dobře schůdná | ||||
![]() |
Pod Tupým vrchem | Šotolina | 4,2 km | |
Výhledové skalky na dolní přehradu | ||||
![]() |
Sestup lesem | Šotolina | 4,5 km | |
Poměrně vzrostlým lesem sestopit lze | ||||
![]() |
Vodopády Jezerné | Šotolina | 4,8 km | |
Údolí Jezerné s peřejemi | ||||
![]() |
Areál elektrárny kde jsem byl zachycen | Asfalt | 5,4 km | |
![]() |
Přehrada údolní nádrže |
![]() |
Asfalt | 5,8 km |
Tady už mě strážce propustil a do Koutů po silnici ... |


Už je to nějaká doba, ale pro inspiraci pro dobrodružné povahy do míst kam se každý nevydá. Jednoho krásného květnového dne (už je to 14 let, v roce 2000) jsem chtěl prozkoumat blížeji okolí Borové doliny pod Medvědí horou a případně údolí nad údolní přehrado PVE Dlouhé Stráně. Ukecal jsem kolegu, aby mě autem hodil pod přítok Borového potoka k Divoké Desné (je tam sice zákaz vjezdu, ale měli jsme jak značkaři povolenku na vjezd do lesa).
Tím jsem si ušetřil nezáživnou cestu po asfaltce od kouteckého mostu a rovnou se mohl vrhnout do lůna přírody. K Borovému vodopádu se ještě tenkrát moc nechodilo, mám pocit že modrá významovka byla vyznačena asi o rok později. Samozřejmě už jsem tam párkrát byl, ale díky celkem časnému ránu se mi podařilo odchytit stráň pod Medvědí horou v téměř prudkém světle.
Po řádném nafocení se musím kousek vrátit ke Schnellerovu kříži a pokračuji neznačenou lesní cestou po severozápadním svahu Tupého vrchu. Tehdy byly svahy ještě čerstvě vykácené čili umožňovaly zajímavé výhledy do celého divokodesenského údolí. Cesta je vedena ve dvou serpentinách a postupně se mění spíš v chodník, asi po kilometru dorazí k malému Rozcestí, musím tedy volit ten směr stále na východ. Jak cestička stoupá , mění se téměř v neznatelnou pěšinu, nakonec už člověk musí spíš odhadem, a držet výšku. Zhruba po kilometru dojdu na lesní světlinu se skalkami, kde lze nalézt vyhlídku na údolní přehradu.
Že je pode mnou údolí potoku Jezerná s vodopádem jsem už nějakou dobu věděl, nicméně přes přehradu se tam nedostanete, ale shora ano. V lese ovšem žádná pěšina ani chodník není, musím tedy spíš odhadem mírně na jih k potůčku. Naštěstí les zde není tak hustý tak s určitou dávkou štěstí se sestoupit dá. Pak už musím sledovat tok potoka a po celkem krátké době na jakýsi vodopád (cca 3-4 m) konečně narazím. Samozřejmě není tak efektní jako ten na Borovém potoce, nicméně je splněno. Vrátit bych se sice mohl tak, že vyšplhám na silnici k horní přehradě, ale to se mi moc nechtělo, tak jsem zvolil pěšinku kolem Jezerné k elektrárně. Ze strany kopce není žádný plot či zábrana, tak jsem se celkem snadno dostal do areálu. Samozřejmě ke mně téměř v cuku letu (asi 10 minut) dorazil ochránce, tedy ostraha objektu s nepochopitelným výrazem, co tam dělám. Když jsem mu vysvětlil, že coby vášnivý turista jsem musel rekognokovat terén mě v družném hovoru vyprovodil přes hráz k závoře a do Koutů už jsem musel šlapat po svých.
Loučná nad Desnou
Příspěvky z okolí Od Borového na Tupý vrch a do elektrárny



















































