Cesta na konec světa a zpět 1“ je kniha, která se nečte — ta se prožívá. Hrabal-Kondrak má dar vyprávět způsobem, který je zároveň osobní, přemýšlivý a místy až odzbrojující svou otevřeností. Čtenář má pocit, že nesedí nad textem, ale že vedle něj někdo mluví — někdy potichu, jindy s emocí, ale vždycky upřímně.
Nejvíce mě oslovilo, jak autor popisuje historií a politiku. Nepůsobí to jako suchá přednáška ani jako sbírka faktů, které je třeba odříkat, aby text vypadal chytře. Naopak: Hrabal-Kondrak umí i složitější témata vetkat do konkrétních situací, které dýchají dobou a dávají člověku přirozeně pochopit širší souvislosti. Dějiny u něj nejsou kulisa, ale živý organismus, který se dotýká postav i vypravěče a čtenář má díky tomu pocit, že svět není jen pozadím příběhu, ale jeho aktivním účastníkem.
Autorova upřímnost je další z věcí, které knihu drží pohromadě. Nebojí se přiznat pochybnosti, slabiny ani to, že některé věci prostě nevěděl nebo se je musel znovu naučit. Nic nepřikrášluje a o to víc člověk věří každému jeho kroku. Výsledkem je text, který působí zralě, ale zároveň neztrácí lidskost a určitý druh skromnosti.
S tím souvisí i jeho lehce filozofický tón — ne však v abstraktní rovině, ale spíš ve smyslu tichého přemítání, které zná každý, kdo někdy musel přehodnotit vlastní život. Tyhle momenty knihu zpomalují správným způsobem a dodávají jí hloubku, aniž by brzdily tempo nebo zahlcovaly čtenáře těžkopádnými pasážemi.
Když jsem dočetl poslední stránku, měl jsem pocit, jako by se autor nejen vydal na cestu „na konec světa“, ale zároveň kus té cesty odvedl ve mně. Je to první díl série, ale stojí sám o sobě — jako výpověď o době, o člověku a o tom, jak se oba tyto světy prolínají.
Pokud hledáte knihu, která dokáže být osobní i široce myšlenková, aktuální i nadčasová, a která vás donutí se na chvíli zastavit, „Cesta na konec světa a zpět 1“ je skvělá volba. Hrabal-Kondrak píše tak, že budete mít chuť vrátit se s ním — možná ne úplně na konec světa — ale určitě zpět k jeho dalším stránkám.
