Zhodnocení mého sedmiměsíčního pobytu v Rusku

..z pohledu zdravotního a z pohledu cykloturistky..

Chci tímto krátkým zhodnocením odpovědět hlavně těm lidem, kteří stále upozorňují na to, že když si takhle jezdím na kole, že jsem zdravá a nic mi není. Chtěla bych, aby mi kdokoliv z nich, ať už laiků, kteří jsou zdraví, nebo doktorů, kteří nám určují diagnózu, nebo těch, kteří z dotací na handicapované pořádají „dýchánky" s chlebíčky a vydávají je za účinnou pomoc pro nemocné, řekl do očí, že jsem bez bolestí, zdravá a jen vychytrale chci z nich či ze státu tahat peníze!

Teď sedm měsíců na kole vůbec nejezdím, protože není kde. V místě, kde bydlíme, jsou jen kolony aut a to jediné místo, kde se dalo jezdit (promenáda u moře), je již označeno zákazy pro cyklisty, a výsledek se dostavil. Je mi hrozně, sotva chodím, mám takové bolesti, že po hodině chůze po městě, při obyčejných nákupech se sotva dovleču domů, do 2. patra! Tak tohle se mi na kole v životě nestalo! Ani po celodenní jízdě s přestávkami,jsem nikdy nebyla takhle bolavá!!!

A to je moje odpověď, znovu opakuji, mám bechtěreva přes 30 let, diagnostikovaného před 9 lety, stupeň 4.

To, že jsem před 2 a půl roky „přišla" k cykloturistice, mi zachránilo život, pomohlo mi od bolestí a ukázalo mi, že mám před sebou jakžtakž slušný život. Samostatný život, né na vozíku nebo posléze v nějakém ústavu! Na kole si člověk nejen léčí tělo, ale i svou psychiku, která při zvládání každodenních bolestí a takovéto urputné nemoci má nejdůležitější úlohu.

Nebudu se „krotit", jak mě většina nemocných nabádá, kvůli tomu, abych svou nemohoucností někomu dokazovala, že jsem opravdu nemocná. Vyzývám všechny, kdo nějak trpí, aby neklesali na mysli, bojovali s nepřízní osudu a slušně žili. Máme na to všichni stejné právo.

Dodávám, že už jsem zase od 11.3. v Novorossijsku, telefony nemohu brát, prosím pouze o písemný kontakt. I nadále organizuji Spanilou jízdu ( viz. Itinerář ), všechny vás zvu, pojeďte se mnou. Co se týče bytu, bydlíme samozřejmě v bytě naproti diskotéce a pod okny nám proudí kolony aut. No co naděláme, venku prší, v parku by nebylo příliš příjemně. Hlavně by mi nastydly klouby. No konečně bych se už nehnula a byla bych důvěryhodně nemocná.

Fotogalerie