Zábřeh na Moravě - strážní věž (zámek na horním nám.)

O zámku a hradu v Zábřeze na Masarykovu nám. bylo již z pohledu historického zde na turistice napsáno více než dost.

Spíše si dovolím upozornit na hranolovou věž vpravo, o té se zde v článku budu zmiňovat.

Nejprve zde stála tvrz,pak hrad, který ale neeměl obrannou věž, ale jen hradby po obvodu. Až za Tunklů byl hrad podstatně rozšířen. A až později byla ze strany města přistavěna hranolová věž, která pak měla strážní význam. Na ni byl kdysi po dostavení umístěn i kamenný znak rodu Tunklů, dnes jej najdeme v průjezdu zámku. Z původního tunklovského sídla, zůstaly gotické sklepy (dnes jsou zde umístěny různé výstavy, erby a je otevřeno ve dnech Evropského dědictví a v jiné významné dny). V areálu někdejšího hradu sídlí dnes společnost Talorm a poskytují zde i pár ubytovacích míst. V někdejším zámku sídlí jak už z webu turistika víme, městský úřad a matrika.

K té strážní věži se váže pověst o věžníkovi jménem Josef. Který zde žil, byl sirotkem a bděl nad ním farář z blízké fary. Josef zde hlídal všechny světové strany, ze čtyř okének. A jak pověst praví, farář jej naučil číst, psát, počítat a milovat hudbu. Kraj již miloval a tak rád se díval z okének do KRAJINY z věže.

Jednou spatřil kterak hoří sláma soukeníka Wintera. Ten se mu odměnil,jak si Josef (Jožka,tak mu místní říkali) přál. Daroval mu flétnu. Moc pěkně na ni hrával. Chodívala jej poslouchat ke dveřím věže také Terka. Ta byla dcerou hejtmana Alberta. Jednou se setkali a zamilovali se do sebe. Ale protože každý pocházel z jiné vrstvy, láska jim souzena bohužel nebyla.Jedninému komu se svěřil Jožka, byl farář.

Jednou přišlo peklo v podobě velké průtrže mračen, vichřice... Uhodilo do věže a Jožka zahynul. První,kdo si všiml byla Terka,protože neslyšela jeho flétnu. Ta se pomátla na rozumu, rodiče nevěděli proč...Druhým, kdo to zjistil byl farář, který šel za svým chráněncem na věž, kde byla komůrka černá jako samo peklo a uprostřed ležel mrtvý Jožka - blesk jej zasáhl.

A tajemství těch dvou duší, kterým nebylo souzeno zůstat spolu, zůstalo schováno u faráře...

A další krásnou pověstí byla ta, jak ponocný našel malé dítě v Zimě ve sněhu u zámku, sirotka. Vychoval si jej jako svého vlastního, neměli toho mnoho,ale měli sebe, mohli se na sebe spolehnout a naučil jej svému řemeslu,také tuším přebývali nahoře ve věži...To soužití generací nebo to,že někdo někoho má v životě na koho je spolehnutí už mnoho není... a to doslova.

Tak si pěkně turisté užijte na výletě jeden druhého nejen památek!!!