Pokyny cestovní – trochu větší retro

Turista by měl být otevřený dobře míněným radám a využívat zkušeností jiných. Může tak na svých cestách předejít drobným i větší nepříjemnostem. Nedávno jsem si přečetl cestovní pokyny překypující radami. Podělím se o ně s vámi, ostatními čtenáři Turistiky. Jen se musíte v myslích přenést minimálně devadesát lez zpátky. Do doby, kdy cestovní pokyny byly napsány s plnou vážností.

Zde jsou:

Kdo cestuješ pěšky, měj především na zřeteli, abys měl pohodlnou, ne právě zcela novou obuv, lehkou, ale s dobrými, dvojitými podešvy, nejlépe šněrovací, i hleď největší část cesty své vzniknouti, pokud možno v hodinách dopoledních a k večeru; během dne jez a pij málo, teprve večer se náležitě občerstvi a nasyť. Do vrchu stoupej stejnoměrně a zdlouha. Na vrchole nevystupuj, pokud jsi náležitě neochladl a rozhodně hleď, abys jednak nebyl spocen, jednak byl suše a teple oblečen. Cítíš-li večer únavu svalů v lýtkách a stehnech, omyj se mírně studenou vodou a po osušení líhem neb kořalkou. Rozumně požitá krátká lázeň ve vodě horké (jsou-li nohy na vzduchu vychladlé) velmi znamenitě osvěžuje svaly. Přenocuješ-li na výšinách, kam dospěl jsi spocený, vyměň nejprve prádlo a posečkej asi ¼ hodiny v uzavřené místnosti, nežli vyjdeš opět ven. Dospěv na konečnou stanici neoddávej se hned úplnému klidu; po malém odpočinku mírný pohyb velmi osvěží a zabrání zlenivění a stuhnutí svalů, jež jinak se dostaví a nerado povoluje. Dostaví-li se nezkrotná žízeň, uhasíš ji nejlépe vodou a vínem nebo citronovou limonádou.

No rada týkající se hašení žízně vínem by nemusela být v některých případech tou nejlepší. Ale nechme na každém, jak moc se chce stát veselým turistou.

Tolik pokyny našich předků. Možná jsou úsměvné. Ale kdo ví, jak úsměvné budou naše současné poznatky a zkušenosti za dalších sto let.