Jeskyně Blanických rytířů - Rudka, Burianova rozhledna, Boskovice, Kunštát

Rudka - Jeskyně  Blanických rytířů

Ve vesničce Rudka u Kunštátu  je uvnitř kopce Milenka v pískovcové skále uměle vyhloubená jeskyně,  v níž se nachází  unikátní podzemní galerie - Jeskyně Blanických rytířů. Ateliér kdysi vykopali dělníci a sochy vytesal čalouník, Stanislav Rolínek, (sochař  samouk a trochu podivín).

Hasičskou sekerou a částí nůžek vytesal  Rolínek nedaleko  svého bydliště  sochy husitských bojovníků v nadživotní velikosti. Jeho práce vzbudila v okolí  zájem. František Burian, starosta Kunštátu, si pozval Rolínka na Kunštátsko, kde mu umožnil sochy  vytvářet. Snažil se tak přilákat do oblasti návštěvníky.

Prvním Rolínkovým dílem, vytesaným netradičními nástroji, byla 14 metrů vysoká socha Tomáše Garrigue Masaryka (1928). Předlohou k tvorbě  díla byla Rolínkovi poštovní známka. Na základě udání byla socha prezidenta v druhé sv. válce zničena. Jediné, co z Masaryka zbylo dodnes, jsou boty. Stejně jako tatíčka Masaryka, ani  lva, chránícího vstup do jeskyně,  Rolínek nikdy  naživo neviděl.

Vůdčí postavou Rolínkových bájných blanických rytířů, nacházejících se  uvnitř jeskyně,  je jezdecká socha sv. Václava.

Protože byl později rodák z Bořitova vážně nemocný, některé sochy stačil pouze hrubě opracovat.  Své dílo nedokončil, zemřel  ve 30 letech na TBC.  

Okolí  jeskyně je upraveno a osazeno řadou exotických stromů a keřů. S sebou jsme si na památku odvezli (s dovolením paní průvodkyně) velikánskou šišku z  Joffreyovy  borovice (Pinus jeffreyi),  původně pocházející ze západní části severní Ameriky.

Jeskyně je součástí přírodního parku Halasovo Kunštátsko, pojmenovaného podle básníka Františka Halase, který tu žil a je i pochován.

Pěkné výhledy na Drahanskou vrchovinu (a za dobré viditelnosti např. na Pálavu, Krkonoše, či Jeseníky) jsou z  Burianovy rozhledny (579 m.n.m.), stojící na kopci Milenka, kousek nad jeskyní. V roce  1931  nechal 15 m rozhlednu  postavit  František Burian.

Poděkování Hance za  tip na výlet

 

Kunštát zámek (okres  Blansko)

Kunštát je z Rudky, co by kamenem dohodil.

Zámek  (původně středověký hrad) založil v roce 1280 Kuna. Kunštát je prý nejstarším dochovaným kamenným šlechtickým sídlem na Moravě.  Majitelé se zde střídali. Historie je  obšírná,  rozhodně  však stojí  zmínit Jiřího z Poděbrad z rodu Kunštátu, který  roku 1448  Kunštát -  tehdy ještě jako  hrad - výrazně přebudoval.

Po pamětní desce Jiříka (jediného českého panovníka, nepocházejícího z dynastie panovníků, ale z rodu šlechticů) rejdila ještěrka...  Děti se náramně bavily. Snad si  díky nezbednici  vzpomenou, až se o králi Jiřím z Kunštátu a Poděbrad  budou  učit v dějepise. A když už jsme u vzdělávání, ve 20. letech 17. století na zámku pobýval Jan Amos Komenský. V roce 2002 byl zámek vyhlášen národní kulturní památkou a nyní je  majetkem státu a slouží jako depozitář oblastnímu archivu  Brně.

 V paměti utkvěl nejstarší psí hřbitov v Evropě, nacházející se v areálu zámku.  Na hřbitově se nad hrobečky  lehce usmívalo. Myslela jsem si, že až v době současné je psím miláčkům poskytována PŘEmíra  služeb  a  PŘEpéče. Omyl !!!  Již v roce 1890 tehdejší majitelé kunštátského panství pejskům věnovali dosti pozornosti. Pomníčků je tu celkem 16, některá jména bafanů již  nejsou čitelná.

Městečko Kunštát   je také spojeno s Kunštátskou keramikou. Díky výskytu žáruvzdorných jílů a grafitu se tu už koncem 19. stol. začalo v dílnách vyrábět keramické a hrnčířské zboží. Od roku 1993 na náměstí Krále Jiřího probíhá každoročně hrnčířský jarmark, prý druhý největší v republice. Umožňuje keramikům představit své výrobky. Zájem návštěvníků je veliký. Jarmark bývá okořeněn bohatým kulturním programem.

Dalším, kdo Kunštát zviditelnil, byl básník František Halas. Od roku 1941 zde několik let pobýval. Miloval tento kraj. Pohřben je na místním hřbitově. S Kunštátem je těsně spjata jeho lyrická báseň „Já se tam vrátím...“. Od roku 1969 se zde  každoročně v říjnu koná literární soutěž „Halasův Kunštát“.

 

Hrad  Boskovice

Poslední cesta vedla do nedalekého  boskovického hradu, vypínajícího se  ve výšce 460 m. n.m. Původně gotický hrad  ze 13. stol. byl později  renesančně přestavěný.  V 18. stol. bylo sídlo  opuštěno. Šlechta   a úřady  se přesunuly  do tehdy nově zbudovaného nedalekého zámku v Boskovicích).

Do  doby  současné  se z hradu dochovaly pouze  hradby se střílnami  a torzo hlavního paláce.

Zaparkovali jsme  pod  zříceninou  a   příjemnou vycházkou  (po modré a pak po červené - TRASA ZDE) jsme se  kolem letního kina  lesem dostali  až k „průlezkám“ (takto hrad nazvalo jedno z našich dětí  a nebylo daleko od pravdy).   Zajímavostí  zde byla  26 metrů hluboká studna poháněná dřevěným šlapacím kolem (v republice jediným funkčním). Viděli jsme okrouhlou věž s renesančním cimbuřím, také  zbrojnici a věznici, hladomornu a  různé brány. Z hradu  byly pěkné výhledy do okolí.

Výlet v  dubnu  2010

 

Boskovice město

Na podzim 2016  jsme Boskovice opět navštívili. Protože bylo po sezoně, hrad byl již zavřen. Zaměřili jsme se  tedy na zdejší  židovskou kulturu. První židé se v Boskovicích usídlili již ve 14. stol.

Shlédli jsme  židovský hřbitov (ze 16. stol.), který patří k největším v České republice. V prostorách (14 528 m²) obehnaných zdí, porostlých psím vínem a  stromy, se  nachází 2 500 náhrobků a márnice. Stejně jako v Mikulově, ve Strážnici či v Třebíči  jsem se i  v tomto místě odpočinku cítila velmi dobře. Pokračovali jsme do židovské čtvrti, nacházející se v jižní části města. Ghetto vzniklo   roku 1727.

Po skončení druhé světové války se  do Boskovic vrátilo pouhých 20 židů.

Památkově chráněná obec  je  velmi  zachovalá a krásná. V jednom z domů, v Hostinci U Rudyho, jsme se díky stylovému vybavení,   vrátili a o mnoho let zpět. Příjemná obsluha i dobrá kuchyně  přispěla ke skvělé atmosféře.

Po občerstvení  jsme se vydali   na prohlídku Synagogy maior a poté následovala exkurze do sklepní části domu, stojícího poblíž synagogy, kde se nacházela mikve, nádrž s čistou přírodní vodou, v níž židé (úplným ponořením) nabývali rituální očisty. Mrazilo při představě koupele v této  ledové lázni.

Jukli jsme k na závěr k (zavřenému) zámku, a  kostelu sv. Jakuba  Staršího   a pak, profoukaní studeným větrem, ujížděli k domovu.

 

 

vložené webové stránky:

http://www.zamek-kunstat.cz/historie/

 Rolínek Stanislav

http://www.hradboskovice.cz/

http://www.zazabavou.cz/products/hradhouse-2010-6-8-2010-boskovice/