07. 2. Vítáme vás!

2. Vítáme vás!

Jak roztříštěný bohů mlat

Těch svatých našich dědů

Tak zdivenému hledu

Tys objevil se v ráz.

Kol šumí vábné houštiny

A zvoní ptačí plesy,

Zní hudbou snivé lesy

A plná vůně mlaz.

Zbrojnoš na stráži pozoroval dávno z hradební zdi pracné k vrcholu stoupajícího koně našeho a nemeškal příjezd cizince pověžnému oznámiti. Avšak pověžný, který jest zároveň vrátným, nepospíchá se spuštěním padacího mostu a otvíráním brány. S věžového okénka pohodlně si nás prohlíží, a když upachtěný kůň náš stanul před průčelím hradu, nalézáme bránu zavřenou, most vytažený. Netrpělivě žádáme rohem za vpuštění. Avšak táhlé zvuky naší trubky pověžným ani nepohnuly, a okénkem svého věžního hnízda podrobuje nás dole stojící křížovému výslechu, co jsme zač a s jakým úmyslem na hrad přicházíme. Konečně zdá se, že odpovědi naše zapudily jeho nedůvěru, neboť sundal s police svazek těžkých klíčů a chystá se sestoupiti s věže dolů, aby bránu otevřel. Avšak tak hned to nebude. Má hradním hejtmanem přísně nařízeno, vratidlo, kterým spouští zdvihací most, důkladně opatřiti, a brána je několika zámky a závorami zabezpečena. Než vrátný za pomoci pacholků celý zavírací aparát do pohybu uvede, máme dosti času ohlédnouti se před hradem.

Mohutná čelní zeď přes 12 m Vysoká netvoří přesně rovnou čáru: na dvou místech je obloukovitě vypouklá. Při stavbě vyskytla se totiž v základech obrovská skaliska, která místo vylámání použita za vhodné základy a trať zdi přizpůsobena tak skalnatému podkladu. Tato zeď nese dvě věže; Jednu nad první branou, druhou na jižním konci. První obývá vrátný, druhá slouží hradním hlídkám za útulek. V první obloukovité vypuklině čelní zdi spatřujeme dva otvory, z nichž dva kusy svými kovovými jícny hrozivě na nás se mračí. Před zdi šklebí se na nás hluboký, přes 20 m široký příkop, ponejvíce v živé skále vytesaný neb dobře vyzděný, přes nějž k bráně goticky sklenuté vede most na třech zděných pilířích spočívající. Prvá dvě pole mostu jsou stálá, třetí pole tvoří most zdvihací.

Však slyš! V průjezdu jsou již při práci. Zvolna sklání se pohyblivé mostní pole, až konečně padnouc na pilíř budí v přikopu děsivou ozvěnu. V zarezavělých zámcích zachrasti několik obrovských klíčů, těžké závory šoupají do děr, až konečně skřípavým vrzáním a sténáním vitá nás otvírající se brána. Z průjezdu zní nám několik upřímných ,,Vítáme Vás“ vstříc. Neboť jakmile poklonil se před námi zdvihací most, jsme na hradě milými hosty.

Tak asi před 300 léty. Dnes je hradní přikop na polo zasypán a stromovím a křovím bujně zarostlý. Jediná památka zdvíhacího mostu jsou díry ve zdi, v nichž doposud nalezneme skřipce, přes které běžely vytahovací řetězy. Z obou věži zbyly zdánlivě nepatrné zbytky. Ve skutečnosti jsou dílem tohoto století. (1800) obě staré věže byly roku 1656. zbořeny.

Za to jest vstup s menšími potížemi spojen než tehdáž. Bez čekání překročíme přes 20 m dlouhý most a octneme se v průjezdu. Nikdo nevitá nás podáním pravice, žádný hlučný pozdrav nezni nám vstříc, leda bychom onu plechovou tabulku na první bráně za to míti chtěli, která němě vitá nás svým málo poetickým nápisem a to jen v samospasitelné:

,,Psi vodí se v hradě na provázku”