Župní sjezd Československé obce legionářské v Trutnově v roce 1927, první uspořádaný v Sudetech

Jak je všem nebo většině lidí známo, do poválečného odsunu byl Trutnov centrem německého života na Královéhradecku, které se vždy snažilo dát české menšině najevo, kdo je tu pánem, i když ještě před rokem 1882 obě národnosti žily v pokoji a svornosti. Po vzniku ČSR se situace trochu zlepšila, protože ti největší nacionalisté z dob rakousko-uherské monarchie museli z úřadů zmizet, ale byl to jen klam. Německé prostředí prostě o Čechy nestálo, protože se bálo, že se vznikem nového státu ho chtějí počeštit, postupně vymazat z paměti jeho dějiny, vývoj i kulturu. Strach z asimilace a z toho, že se do budoucna stanou z Němců občané 2. kategorie vyvolal své, o tom nemusíme mnoho hovořit, jak to později dopadlo, když se československé úřady během hospodářské krize „opomněly“ zabývat problémy německy hovořících oblastí a věnovaly peníze jen do těch ryze českých a Němci zase naopak ve většině následně přijali za své nacionalistické myšlenky Konráda Henleina, když neviděli jinou alternativu a volili ze svého pohledu tzv. "lepší zlo".

Právě z výše uvedeného se Češi po vzniku Československa snažili ukázat, že Trutnov býval od svého založení původně český a teprve německou kolonizací od 13. století se tento stav změnil, a tak si zaslouží český živel ve městě podporovat. Jednou z těchto podpor bylo časté konání různých kulturních a společenských akcí, zejm. vojenských koncertů (hudební četa pěšího pluku č. 4 "Prokopa Velikého" z Hradce Králové), a do města se sjížděly různé organizace, které tu pořádaly své sjezdy. Jedním z nich byla též Československá obec legionářská, která se rozhodla, že zde v roce 1927 uspořádá svůj župní sjezd. Její tehdejší královéhradecká župa zahrnovala 34 jednot s 2 520 členy.

Již od jara tohoto roku se objevovaly v různém tisku pozvánky k účasti na této akci. Jako příklad budiž citace z "Národního osvobození", jež vyšlo 11. srpna 1927:

"Župa Hradec Králové.

Župní sjezd v Trutnově konaný ve dnech 13. až 15. srpna t. r. má býti manifestací celého českého severovýchodu. Musí též dokázati, že český hraničář není osamocen mezi cizím živlem, že má oporu. Každý organisovaný bratr nechť považuje za svou povinnost sjezdu se súčastniti a pozvati své známé k účasti. Nemajetným bratřím podle možností uhradí jízdné jednota, jejíž jsou členy. Obědy budou po 8 Kč a vydatné. V nádražní restauraci u br. Krčmáře jsou zamluveny obědy pro účastníky: z Hradce a okolí, Jaroměře, Josefova, Borohrádku,. V restauraci p. Nováka: ze Dvora Král. s okolím a Hořic. V Národ. domě: ze všech ostatních míst. Všichni do Trutnova! Sjezdu zdar!"

A jak bylo žádáno, tak se i stalo! Do Trutnova zamířilo množství lidí, někdy i pouhých zvědavců než národovců, což se projevilo i na německé straně, jež zareagovala ještě před sjezdem samým, když trutnovská městská rada zamítla postavení sjezdové slavobrány. Sama akce dokázala na chvíli zasypat i příkopy, které si mezi sebou vykopaly Československá obec legionářská a Nezávislá jednota čs. legionářů. V předvečer slavnosti, 13. srpna 1927, se večer uskutečnil na sokolském cvičišti koncert Strážkovické hornické kapely, při kterém byla předvedena tělocvičná cvičení trutnovského Sokola a následně vypálen ohňostroj.

Následujícího dne ráno přijelo zvláštním vlakem z Hradce Králové (okolo 1 200 účastníků) i ostatními železničními spoji velké množství legionářů i hostů, kteří se u nádraží seřadili do čtyřtisícového průvodu. Ten se za zvuků hudby DTJ (Dělnické tělocvičné jednoty) z Hradce Králové a Strážkovické hornické kapely vydal na náměstí, kde byl uspořádán veřejný manifestační projev.

Sjezd pak zahájil předseda královéhradecké župy Karel Tomášek, který uvítal všechny přítomné a vzácné hosty, přečetl též omluvné dopisy a pozdravy a zdůraznil mimořádný význam tohoto legionářského sjezdu, pořádaného na zněmčeném území. Po něm se ujal slova místostarosta výboru Národní jednoty severočeské J. M. Vlček z Malých Svatoňovic, který srdečně uvítal a pozdravil sjezd jménem trutnovské a všech ostatních českých menšin v Podkrkonoší, jakož i ochranitelky českých menšin – Národní jednoty severočeské. Vyzdvihl význam tohoto prvního legionářského sjezdu v zněmčeném území, který měl být důkazem lásky legionářů k hraničářům a ukazovat jejich zájem a pochopení pro národní a menšinovou práci. Zdůraznil též podobnost obou organizací v tom, že jsou nepolitické a jejich společným heslem je: národ a stát. Svůj projev zakončil těmito slovy: „Nechť tyto dvě, každému pravému Čechu jistě svaté věci, stavěny jsou vždy nad zájmy osob, stran a stavů; nezatahujme je do rmutu a kalu našeho všedního života, do víru stranických třenic a politických bojů, nechť jsou to dvě jasné hvězdy na našem českém nebi, které ať svítí do českých duší a ozařují česká srdce, aby hořela jedním svatým plamenem čisté, nezištné a obětavé lásky k národu a vlasti!“

Za náchodskou župu sokolskou hovořil JUDr. Josef Čížek. Jménem ochranitele trutnovské české menšiny města Pardubic – promluvil náměstek František Vácha, po něm následoval projev poslance a bývalého předsedy Národního shromáždění Františka Tomáška z Prahy. V něm byl vylíčen těžký život českých menšin v zněmčeném území jak za Rakouska, tak po vzniku ČSR a apeloval na vládu, aby konala vždy své povinnosti k českým hraničářům v zájmu národa a státu. Poté následovaly pozdravné projevy zástupce předsednictva Československé obce legionářské, jakož i zástupců jednotlivých žup – pardubické (Ferdinand Turina z Pardubic), mladoboleslavské (Karel Rieger z Mnichova Hradiště) a kolínské (Otakar Moravec z Kolína), načež měl slavnostní řeč o významu bitvy u Zborova legionářský a menšinový pracovník a poslanec Národního shromáždění Josef David. Po ní již následovaly pouze státní hymny a závěrečný doslov předsedy Tomáška.

Po ukončení sjezdu následoval promenádní koncert kapely DTJ z Hradce Králové. Mezitím též proběhl štafetový běh desetičlenných družstev o putovní hraničářskou cenu, kterou dobyla štafeta trutnovské sokolské jednoty. Na 2. místě skončila místní vojenská posádka a bronzovou se stala DTJ. Pak nastala krátká přestávka, aby se vše připravilo na odpoledne a všichni zúčastnění si mohli odpočinout a načerpat síly. Mnozí této chvíle využili rovněž k poznávání města, neboť někteří z nich v Trutnově nikdy nebyli, případně jednou v životě a navíc před mnoha lety.

Odpolední slavnost byla zahájena mohutným průvodem v čele s alegorickým vozem, za nímž následovaly odbory Národní jednoty severočeské, jednoty Sokola, DTJ, místní odbory různých spolků, krojované družiny a dlouhé řady všech zúčastnivších se legionářů, a to opět za doprovodu výše zmíněné dvojice hudeb. Na sokolském cvičišti došlo ke slavnostnímu vztyčení státní vlajky a k proslovu předsedy trutnovské odbočky Československé obce legionářské Josefa Hornycha. Po zahrání státních hymen pokračovala odpolední slavnost, jež obsahovala nejen cvičení místního Sokola a DTJ, ale též koncert obou kapel. Nedělní slavnost byla zakončena večerním věnečkem v Národném domě. Druhý den se navíc ještě uskutečnily společné výlety legionářů a hostů do Krkonoš a Teplických skal. Někteří si naopak prošli samotný Trutnov a jeho nejbližší okolí.

Celá tato akce, z níž byly poslány pozdravné telegramy prezidentu T. G. Masarykovi a ministru zahraničních věcí JUDr. Edvardu Benešovi, byla velmi úspěšná, i ve "Výkazu práce Československé obce legionářské za rok 1926-1927" se o ní píše, že byla "dobrou přehlídkou našich sil v župě a výslednicí naší práce." Není tedy divu, že zůstala dlouho v paměti místního obyvatelstva jako první svého druhu a jejímu příznivému průběhu posloužilo dokonce tehdejší pěkné slunečné počasí. Snad dokonce ovlivnila i výsledek obecních voleb 16. října 1927, kdy čtveřice sdružených českých kandidátek (sociální demokraté, národní socialisté, národní demokraté a lidovci) přišla o 1 mandát a počet českých zastupitelů se zmenšil na 6, i když oficiálně byl tento neúspěch přikládán úbytku vojenských hlasů, protože tato akce mohla přivést k volbám i ty, kteří se jich dosud neúčastnili nebo dávali hlas jiným subjektům, neboť nebylo tehdy nic divného, pokud některý Němec házel lístek s českou kandidátkou a některý Čech naopak tu německou. K tomu však ještě musíme podotknout to, že v rámci okresu však naopak došlo k navýšení počtu českých obecních i městských zastupitelů.

Župní sjezd Československé obce legionářské v Trutnově v roce 1927, první uspořádaný v Sudetech na mapě